HedvabnaStezka.cz SvetOutdooru.cz SvetBehu.cz TuleniPasy.cz Padler.cz FestivalObzory.cz SnowFilmFest.cz ExpedicniKamera.cz

Z města krajek za nejhezčí vyhlídkou

Město, malebně položené v údolí Zdobnice, proslavila především krása zdejších krajek. Nás bude zajímat nejen krajka a městské památky, ale i hezké okolí. Následující trasa nás vede k vyhlídkám jak na údolí Zdobnice a horská panoramata (za dobrého počasí lze spatřit i Krkonoše), tak na litický hrad s okolními kamenolomy v údolí Divoké Orlice.

Původní osada s hradem byla založena patrně v 1. polovině 13. stol. rodem Drslaviců na lesnatém návrší nad levým břehem Zdobnice a dostala tehdy módní jméno Waldenberg („lesní hora“). Drslavicové pocházeli z Plzeňska a kolonizovali zdejší oblast. Při kopání základů prý byl nalezen roh jednorožce, který se posléze objevil ve znaku města. Název byl postupně zčešťován, od r. 1410 již je uváděn Wamberk (Vamberk). Hrad s městečkem patřil nejprve k potštejnskému panství, jehož držitelem byl pozdější zemský škůdce Mikuláš z Potštejna. Po jeho smrti v troskách potštejnského hradu r. 1339 bylo r. 1341 panství vráceno jeho dědicům – to je také první písemná zmínka o Vamberku. R. 1354 se majitelem Vamberka stal Čeněk z Potštejna na Žampachu, který jej připojil k žampašskému panství. Na sklonku 14. stol. je uváděn Jan ze Žampachu a poté jeho bratr Mikuláš řečený Mikeš, známý tím, že r. 1415 připojil svou pečeť k protestu do Kostnice proti upálení Jana Husa.

Ve druhé polovině 15. stol. koupili od pánů ze Žampachu vladykové z Rohatce, r. 1479 připadl Vamberk jako odúmrť králi Vladislavu II., jenž jej téhož roku předal Jiříkovi z Lukonos na Levíně. Nároky si však činil i Jan ze Šumburka,o panství byl veden soudní spor. R. 1513 přešlo panství do majetku Vambereckých z Chrastu, kdy bylo rozděleno mezi bratry Bohuslava a Karla. Každý z nich dostal několik vesnic a polovinu Vamberka, Bohuslav navíc i hrad. Karel založil na svém dílu poplužní dvůr. Po něm držela tuto část Kateřina z Chrastu, r. 1542 prodala část Vamberku Václavu Zachariášovi mladšímu z Pašiněvsi, který vybudoval tvrz zvanou Nový Vamberk. Původnímu hradu se začalo říkat Starý Vamberk.

Po smrti Bohuslava z Chrastu prodaly jeho dcery hrad Albrechtu Sudličkovi z Borovnice, dalším majitelem byl bezdětný Albrechtův syn Václav. Následovali Pecingárové, kteří r. 1604 spojili oba díly Vamberka. V letech 1620–22 hrad Vamberk vyhořel. V období pobělohorských konfiskací byl Václav Mikuláš Pecingár odsouzen ke ztrátě třetiny majetku, r. 1623 koupil vamberecký statek včetně vyhořelého hradu Albrecht z Valdštejna, který jej r. 1624 s Marií Magdalenou Trčkovou vyměnil za Kopidlno. Před r. 1627 od ní získal Vamberk císařský plukovník nizozemského původu Kašpar z Grambu. Občany proti starým právům nutil k robotě, k nikomu neměl slitování. Nicméně obnovil hrad, a tak vdova Magdalena Grambová, rozená Reichlová z Meldeka, původem Belgičanka, měla o starost míň. Prý to byla žena velice nábožná, což jí nijak nebránilo „baviti se s milostníky a na poddané své po příkladě manželově nekřesťansky nakládati,“ jak uvádí August Sedláček.

Občané Vamberka se však nedali, prodali osm jiter luk, aby získali prostředky na podplacení „milostníků“. Tímto zprostředkovaným způsobem se jim také na paní Magdaleně podařilo r. 1637 získat důležitá privilegia a navíc dostat zpět i grunty a lázeň. Paní Magdalena ovšem vstoupila do historie ne jako dáma širokého srdce, ale tím, že do Vamberka ze svého rodiště ve Flandrech přinesla krajkářství a naučila výrobě několik zdejších děvčat. Paličkování krajek se později stalo obživou desítek rodin a vamberecká krajka se vydala na triumfální cestu po celé Evropě.Po smrti Magdaleny Grambové r. 1674 získal Vamberk Václav Záruba z Hustířan, taktéž velice nelítostný pán. R. 1707 koupil panství hrabě Norbert Leopold Libštejnský, majitel rychnovského panství. Hrad ztratil svou správní i sídelní funkci a koncem 18. stol. zanikl. R. 1884, již bez hradu, koupila panství hraběnka Anna Lützowová.Hrad Vamberk stál v dolní části dnešního náměstí, hradní palác byl v místech domu čp. 92. K němu byly připojeny hospodářské budovy, jižní křídlo přiléhalo k paláci branou s širokou fortnou. Brána s fortnou byly zbořeny až r. 1841. Na konci obou křídel stojí dodnes farní chrám sv. Prokopa založený r. 1618 jako kostel hradní.

Dnešní dvouvěžová stavba vznikla po r. 1707 na místě původní svatyně, po požáru r. 1898 byla obnovena. Na hlavním oltáři je obraz světce od J. Hellicha z r. 1857, pozdně gotická monstrance pochází z 15. stol., cínová křtitelnice z konce 17. stol., náhrobníky z let 1518 a 1671. Pod kostelem je hrobka s mumiemi (včetně těla Magdaleny Grambové), podle pověsti zde odpočívá i fext, přenesený sem z radniční věže. Fext je člověk, který může být zastřelen pouze skleněnou kulí a jehož mrtvola se nikdy nerozloží… Místní fext je prý stár 450 let. Pod hradem, směrem ke Zdobnici, byly panské kovárny a pivovar. Hradní palác i s předhradím byl obklopen silnou kamennou zdí a od městečka oddělen hlubokým příkopem. Z areálu se nic nedochovalo, stavební materiál byl rozprodán a na místě hradu vyrostly měšťanské domy (čp. 87–92 a 94–97).Tzv. Nový Vamberk stál severně od Vamberka na návrší nad pravým břehem Zdobnice. Neobývaná tvrz se stala hospodářským objektem a posléze zcela zanikla. V dnešním čp. 626 se dochovala roubená studna a zbytky dlažby.

Naše putování začíná na železniční stanici, odkud jdeme po modré turistické značce do středu města. Nejprve překročíme kvádrový kamenný most, složený ze tří segmentových oblouků na dvou zkosených pilířích. Zajímavá technická památka je zdobena plastikami českých patronů (sv. Cyril, Metoděj, Jan Nepomucký, Václav, Ludmila, Prokop a Vojtěch) od vysokomýtského sochaře Harnacha z r. 1864.Mírně stoupáme do středu města. Na hřbitově stojí raně barokní kostel sv. Barbory  z let 1696–97 a pohřební pseudogotická kaple. Židovský hřbitov patřil od 17. stol. k doudlebské synagoze.Vlevo pod náměstím je Muzeum vamberecké krajky  – expozice zahrnuje vývoj krajkářství od 17. stol. do současnosti, obsahuje i komplety ze světových výstav v Bruselu a Montrealu (Otevřeno: květen až září denně kromě PO 9–12, 13–17 h, duben, říjen pouze SO a NE 9–12, 13–16 h.)

Na náměstí se dochoval dřevěný dům čp. 56 z původní zástavby a kamenná kašna z r. 1869 s alegoriemi zemědělství, obchodu a textilního průmyslu. Z řady soch a pomníků je nejstarší barokní Immaculata z r. 1699 na náměstí, u kostela stojí barokní sv. Jan Nepomucký z r. 1723 a empírové sousoší Kalvárie z r. 1808, pod kostelem socha sv. Anny z r. 1779 atd.Mezi známé rodáky patří skladatel, dvorní varhaník a učitel hudby prince Napoleona Orlíka Jan Hugo Voříšek (1791–1825), nakladatel Josef Richard Vilímek (1835–1915), skladatel a kapelník Národního divadla Augustin Vyskočil (1852–1902), historik Josef Kalousek (1838–1915), humorista František Hajniš (1815–85) atd.(Ubytování, stravování, občerstvení: hotel Helgoland, denně 9–23 h; bistro U kapličky; bistro Pohoda, PO–PÁ 7–17.30, SO 7–12 h; restaurace Na pětce, PO–SO do 22 h; restaurace Zdobnice PO–ČT 11–22, PÁ, SO 17–01 h; mléčná jídelna, PO–PÁ 7–20, SO 7–14, NE 9–16 h atd.)Ze středu města stoupáme po žluté turistické značce na rozcestí silnic, do polí, k lesu a za potůčkem mírně k chatě Na vyhlídce . Zdoláme převýšení asi 150 m, od chaty se nám otevře velice pěkné panorama – za příznivých podmínek lze dohlédnout až do Krkonoš.

Chata (ubytování, stravování: příjemné stylové prostředí, výtečná kuchyně, denně 11–22 h) na oblíbeném výletním místě byla postavena r. 1926 a od té doby byla několikrát přestavována. Vede k ní silnice. Právě po této silnici společně se zelenou a červenou značkou mírně stoupáme, pak po zelené společně s modrou odbočíme vlevo do lesa, na dalším rozcestí necháme scházet modrou zkratku vlevo a my mírně stoupáme vpravo, na dalším rozcestí  jdeme vpravo po žluté značce k oplocenému televiznímu zařízení a dál pod vrchol Chlumu (503 m). Cesta se obrací vpravo, klesá až k okraji lesa. Před námi se prostírá nečekané panorama: zalesněné údolí Divoké Orlice, pod námi silueta litického hradu. Podle pověsti bydlel v jeskyni pod hradem kouzelník, který hradnímu pánu ukázal zalesněnou stráň s tím, že tam leží velký poklad.

Ten byl skutečně po letech odkryt – bylo to velké bohatství ušlechtilé litické žuly. Obrovský lom také zeje přímo pod námi, cesta se klikatí téměř po jeho okraji – rozhodně nebudeme přistupovat až k samému srázu, hrozí odtržení zeminy a pád do propasti…Sestupujeme po cestě až k úzkému údolíčku a rozlehlé navážce zeminy, pak mírně stoupáme k rozcestí. Vlevo bychom došli k litickému hradu, my vyrazíme po zelené značce vpravo po pohodlné cestě k rozcestí Liščí doly . Vede nás silnička (zákaz vjezdu), ze které se otvírají dílčí výhledy, až na další lesní rozcestí. Přímo bychom se nechali vést k chatě Na vyhlídce (výlet lze podstatně zkrátit při využití vlastního dopravního prostředku – výchozím a cílovým místem může být zmíněná chata), po zelené značce sejdeme vlevo lesem k hornímu okraji vsi Merklovice (středisko krajkářství, kamenný kříž z r. 1746) a pak po silnici do středu Vamberka.

(Doporučujeme průvodce Podorlickem ze Zelené edice.)

Přidej svou zkušenost nebo doplň informace

Odpovídáte na komentář: