HedvabnaStezka.cz SvetOutdooru.cz SvetBehu.cz TuleniPasy.cz Padler.cz FestivalObzory.cz SnowFilmFest.cz ExpedicniKamera.cz

Vzhůru na Suchý vrch

Suchý vrch (995 m) je nejen nejvyšším bodem Bukovohorské hornatiny, ale i oblasti našeho průvodce. Následující výlet je nejméně náročnou variantou výstupu od Jablonného – byť při něm zdoláme převýšení 570 m.

V malebné kotlině při soutoku Tiché Orlice a Orličského potoka na cestě z Čech do Kladska vznikla ve 13. stol. celnice, z r. 1304 se dochovala první písemná zmnka o osadě Gablona, která se s příchodem většího počtu osídlenců stala městysem. Území patřilo původně zboží zbraslavského kláštera, mezi pozdějšími majiteli najdeme Pernštejny a Lichtenštejny. V 19. stol. bylo Jablonné známé jirchářstvím, kartáčnictvím, klihařstvím a mj. i výrobou nitěných knoflíků. Císařským diplomem bylo Jablonné nad Orlicí r. 1906 povýšeno na město. V městském znaku, pocházejícím ze 14. stol., je zobrazen černý medvěd sedící na zeleném pažitu, s opatskou berlou. Historický střed je městskou památkovu zónou, hezky upravený s udržovanými památkami.Náměstí dominuje dům čp. 24, ve kterém je stylový hotel U černého medvěda , patrové roubené selské stavení s podloubím a dřevěnou pavlačí z r. 1750, pozoruhodný je i dům čp. 87 s roubeným patrem a vysokým dřevěným štítem z 18. stol., v němž je dnes kavárna a cukrárna Srdíčko. Bývalá radnice pochází z r. 1831, barokní Mariánský sloup (Immaculata) je z r. 1748. Nad náměstím stojí kostel sv. Bartoloměje , postavený r. 1725 na místě původního dřevěného ze 14. stol. Nádherný barokní celek doplňuje hřbitovní brána z r. 1730 se sochami sv. Petra a Pavla, zeď, kaple, márnice a fara (1725)

. U nádraží můžeme pozorovat zajímavý geologický jev tzv. mořskou transgresi (ukládání křídových vrstev na fylitu). Ve Slezské ulici roste mohutný dub letní o obvodu kmene 480 cm, vysoký 18 m, starý asi 550 roků. V Jablonném nad Orlicí se narodil Petr Figulus (Jablonský), českobratrský biskup a zeť J. A. Komenského. (Ubytování, stravování, občerstvení: hotel U černého medvěda, denně 9–22 h, stylové prostředí; hotel U dubu, NE–ČT 11–22, PÁ, SO 11–24 h; penzion Filipinum, denně 11.30–24; chata Malák, tur. ubytovna Rybárna; restaurace U Vorlíčků, PO–SO 9–22 h; restaurace U Luxů, NE–ČT 11–22, PÁ, SO 11–24 h, restaurace Na mýtnici, denně 8–22 h; restaurace Asia atd.)Městem protéká Tichá Orlice, vodáci využívají řeku od Lichkova. Tichá Orlice pramení ve výšce 780 m na západním svahu Jeřábu nad Horní Orlicí, u Albrechtic nad Orlicí po více než 100 km soutokem s Divokou Orlicí vytváří Orlici. Řeka je opředena mnoha pověstmi – jedna z nich vypráví o dávném jezeru a rašeliništi, kde pocestné lekaly bludičky a číhal tady vodník. Jednou prý stáhnul pod hladinu neopatrného čeledína s párem koní…Z náměstí se vydáme po zelené turistické značce k památnému dubu  a za křižovatkou stoupáme vpravo mezi novějšími domky k parčíku na okraji města (společně se žlutou značkou). Z turistického rozcestí pokračujeme mírně vpravo po zpevněné komunikaci otevřeným terénem k silničce z Orliček a po ní do Jamného nad Orlicí. Obec, která r. 1982 slavila 700 let svého trvání, obklopuje Jamenský potok v délce asi 4 km od 420 do 700 m nadmořské výšky. Název byl údajně odvozen od jam, do kterých původní obyvatelé chytali divokou zvěř. Druhá pověst připomíná náboženskou sektu českobratrskou, jejíž členové se skrývali v jamách…

Dominantou obce je pseudorenesanční kostel Nejsvětější Trojice z r. 1882, kaple pochází z poloviny 19. stol. Původní kartáčnické řemeslo zaniklo po 2. světové válce. Známou se stala výroba vařeček, dokonce na export. V Jamném se narodil F. Filip, od narození bezruký, který se naučil využívat nohou jako rukou. S cirkusem se dostal do Ameriky, kde od firmy Ford dostal auto uzpůsobené na ovládání pouze nohama. V horní části obce je prastarý tis. Procházíme obcí (ubytování, stravování, občerstvení: U tisu; vinárna U Elišky; hostinec U Krejčů, denně 9–23 h; U Moravců, denně 8–22 h; prodejna U Krasů, PO 13–17, ÚT, ČT, PÁ 8–17, ST, SO 8–11 h) vzhůru na její horní konec, kde na rozcestí uhýbáme vlevo na užší silničku, která stoupá na tzv. Horní malou stranu a k vodojemu  na kraji lesa, postavenému zde r. 1929. Pokračujeme lesní cestou na rozcestí U korábové boudy, odtud pak ostřeji vlevo úzkou pěšinou, která přetne širší komunikaci a pak po další širší cestě vystoupí na silnici u Suchého vrchu (rozhledna otevřena: květen – září ST, PÁ–NE 10–12, 14–16).Nejvyšší hora (995 m) v Bukovohorské hornatině je tradičním výletním místem, o které byl vyvolán největší zájem především vyznačením tzv. Jiráskovy cesty po hřebenech Orlických hor. Dne 15. ledna 1924 byla obnovena činnost zaniklého místního odboru Klubu českých turistů v Jablonném nad Orlicí. Ten si předsevzal vybudovat na Suchém vrchu chatu. V soutěži zvítězil návrh pražského architekta J. Stejskala. Odbor vydal 2 000 dlužních úpisů po 100 a 200 Kč a od Lichtenštejnů si pronajal na 99 let pozemek o výměře 9 668 m2. 20. října 1925 byla otevřena provizorní dřevěná bouda, 21. a 22. srpna 1926 se zde uskutečnila velká slavnost při příležitosti položení základního kamene, ve dnech 5.–6. června 1928 byla chata otevřena a pojmenována podle známého politika Karla Kramáře, který se svátečního uvedení do provozu sám zúčastnil.

Z mnoha osobností, které se na Suchém vrchu později zastavily, připomeňme prezidenta dr. E. Beneše, který zde byl 28. srpna 1937 se svým štábem při obhlídce opevnění českého pohraničí. To už ale na vrcholu stála i 33 m vysoká vyhlídková věž, která byla vybudována v letech 1931–32. Dnešní podoba je ovšem dána rozsáhlou rekonstrukcí v letech 1982–85. Rozhledna nám umožní přehlédnout přes koruny stromů vynikající panorama – spatříme skupinu Králického Sněžníku, Kladsko, Hrubý Jeseník s Pradědem a za dobrých podmínek i nejvyšší českou horu Sněžku. Pokračujeme příjemnou cestou společně s červenou turistickou značkou, která zprvu strmě pak mírněji klesá k rozcestí Hvězda , pár kroků od silnice, která spojuje Suchý vrch s Červenovodským sedlem. Tady se červená značka obrací vpravo přes silnici a klesá lesem, na jeho okraji pár kroků vlevo a pak dolů k chalupám, stuleným po obou stranách úžlabiny. Je to nádherný pohled na obec, která se ukrývá v údolí Orličského potoka. Potok pramení právě v těchto místech, asi po 8 km ústí do Tiché Orlice. Vytváří malebné údolí a vyniká čistotou vody – z vodohospodářského hlediska má velký význam. Horská obec Orličky je poprvé doložena r. 1409. Spatříme zde několik roubených chalup se zástěnky (teráskami) z 19. stol. a barokní kostel sv. Jana Nepomuckého z let 1775–78. Z 18. stol. pochází také sousoší Kalvárie a socha sv. Jana Nepomuckého. (Občerstvení: konzum mj. SO 7.30–11 h). Sledujeme červenou značku po silničce na dolní okraj obce, tady odbočujeme vpravo na vedlejší komunikaci směrem k Jamnému. Vystoupíme na návrší a uhýbáme po cestě podél lesa vlevo kolem samot, překročíme potůček a pak mírně stoupáme ve svazích Martinovy hatě (708 m) vysoko nad údolím Orličského potoka. Překročíme několik pasek, až se ocitneme u Panské skály . Nevynecháme bezpečný výstup na romantický útvar – byť prakticky bez výhledu.

Za husitských válek se zde ukrýval rytíř Walter z Bystřece. Z vděčnosti pak tuto část svých pozemků daroval Jablonnému. Panská skála patří do „areálu“, zvaného Hradiska. Malebné místo má i temnější stránky – v lese se skrývá hrob sebevraha. Říká se tam U Amba podle ševcovského tovaryše, který si vzal život někdy v 19. stol. Pod kopcem pak prý od té doby běhá v noci pes s ohnivýma očima… Pod skálou sestupujeme k silnici, po ní se dáme vpravo údolím, které svírají skály, pak se kamenná hradba rozestupuje a my vcházíme do Jablonného nad Orlicí. Projdeme kolem koupaliště a stále po značené cestě do středu města.

(Doporučujeme průvodce Podorlickem ze Zelené edice.)

Přidej svou zkušenost nebo doplň informace

Odpovídáte na komentář: