Pro milovníky alpských dálkových tras představuje švýcarský kanton Ticino spíše opomíjenou oblast. Švýcaři sem jezdí hlavně za sluníčkem, jezery a italskou pizzou a Ticino je pro ně něco jako pro Francouze Riviéra. My jsme ale ve zdejších horách našli dobře utajený klenot v podobě dálkové trasy Via Alta Vallemaggia.
Vítejte v Ticinu!
Švýcarsko se může pyšnit 65.000 kilometry značených turistických tras. I tak nám dalo práci, najít týdenní trek, který by splňoval veškerá naše očekávání. Chtěli jsme putovat alespoň týden Alpami a přitom nocovat v chatách, kde bychom se mohli vyspat a najíst. Přitom jsme chtěli vynechat nejznámější túry jejichž stezky i chaty v hlavní letní sezoně praskají ve švech.
Podívejte se na kompletní fotogalerii
Přejít do galerie
Nakonec nás zlákal nejjižnější švýcarský kanton Ticino a 55 km dlouhá trasa Via Alta Vallemaggia – respektive její část zvaná „camosci“, rozprostírající se mezi jezerem Lago Maggiore a osadou Fusio. Hřebenová stezka vede vysoko nad dvěma monumentálními údolími: na východě je to kaňon Verzasca s proslulým mostem Ponte dei Salti, na západě pak údolí řeky Maggia. Celkově Via Alta Vallemaggia nabízí přibližně 200 km tras různé obtížnosti a přibližně dvě desítky horských chat.
Týdenní túra Via Alta Vallemaggia, vedená vysoko položenými stezkami, nám už během plánování slibovala daleká panoramata z ostrých alpských hřebenů. Kromě toho nám dálková trasa nabídla jedinečná ubytování ve zrekonstruovaných pasteveckých domcích, což nám při balení hodně ulehčilo práci a vedlo k podstatnému odlehčení našich batohů.
Po příletu do Zurychu sedáme do rychlíku, který míří z hlavního města přímo na jih. Švýcarské železnice jsou perfektním způsobem cestování po této zemi, vlaky jezdí na čas a díky tunelům a mostům umožňují rychlý přesun i v tak členité zemi, jakou je země helvétského kříže. První hodinu cesty po obou stranách vlaku defilují jezera a alpské štíty, načež nás na půl hodiny pohlcuje tma 57 km dlouhého Gotthardského úpatního tunelu, nejdelšího železničního tunelu na světě.
Jakmile na jeho opačném konci vyjedeme na světlo, ocitáme se doslova v jiném světě. Ač stále ve Švýcarsku, tak palubní hlášení od této chvíle začíná libozvučnou italštinou, která je v Ticinu hlavním úředním jazykem. Obklopeno jižními svahy Alp a z velké části Itálii, tvoří Ticino největší část italsky mluvícího Švýcarska. Snad je to uvolněnou italskou atmosférou, snad stabilním a teplým počasím a zcela jistě také velkými jezery připomínajícími moře, že Ticino představuje pro Švýcary oblíbenou letní dovolenkovou destinaci.
Takže obrazně zahazujeme německý i anglický slovník a z paměti lovíme italské fráze. Buongiorno Ticino!
První noc mezi kozami
Dva dny prozkoumáváme Locarno a jeho velmi zajímavé okolí, než konečně s batohy vyrážíme do hor. Opouštíme tak nejenom živé město, ale také nejníže položené místo Švýcarska, abychom zamířili vysoko k horským štítům.
První výškové metry překonáváme s pomocí tří navazujících lanovek. Nejprve je to historická pozemní lanová dráha z roku 1958, poté moderní visutá lanovka Orselina-Cardada a nakonec sedačková lanovka končící pod vrcholkem Cimetta.
Od horní stanice lanovky vyrážíme po cestě značené jedním červeným a dvěma bílými pruhy, připomínající naší červenou turistickou značku. Takto ve Švýcarsku vyznačují horské cesty střední obtížnosti a my po těchto značkách projdeme přibližně polovinu trasy. Na části Via Alta Viamaggia ovšem potkáte také bílo-modro-bílé značky, které označují náročné alpské chodníky obtížnosti T4 a vyšší.
Bez cinkotu kravských zvonců, linoucí se horskými loukami, si tuto alpskou zemi těžko představíme. Horské pastevectví má ve Švýcarsku tradici sahající hluboko do minulosti. Proto nás nepřekvapuje, když po příchodu na první chatu jsme vítáni stádem bezmála stovky koz pasoucích se na okolních stráních. Možná i díky přítomnosti těchto roztomilých zvířat patří chata Capanna Nimi k nejpopulárnějším horským útulnám v Ticinu.
Vstříc nám jde Pietro Zanoli, který zde hospodaří od roku 1999. Letos je to tedy už jeho sedmadvacátá sezóna, kterou tráví od května do října vysoko v horách nad údolím Maggia. Bodrý padesátník nám ukazuje kámen s vyrytým letopočtem 1742 – nejstarší nalezený záznam tohoto horského hospodářství.
Doba se ale změnila a o energii v zásuvkách se dnes starají solární panely, napájející nejen osvětlení v kamenných místnostech, ale také pračku, bojler či několik lednic. Dopravu proviantu zajišťuje helikoptéra, přesto však Pietro musí mnohokrát za léto sestoupit pěšky do hlubokého údolí, aby zorganizoval nákupy. Sýry a klobásy si však vyrábí vlastní a hrdě nám je servíruje před večeří jako typický horský předkrm.
Chata pojme asi dvacítku poutníků, kteří se vyspí na jednoduchých palandách. To ale většině z nás bohatě stačí, zvlášť když se před ulehnutím můžeme osprchovat teplou vodou. Užíváme si výhledy, přičemž od chaty lze spatřit jak nejnižší, tak i nejvyšší body Švýcarska – tedy Lago Maggiore a zasněžený masiv Monte Rosy.
S přicházejícím soumrakem pastevci shánějí kozy do ohrady před chatou, kde jsou v bezpečí před vlky. Tyto šelmy už Pietrovi zlikvidovaly pětinu stáda, a tak není divu, že chce mít svá rohatá zvířata před každou nocí pod dohledem. Usínáme proto v libozvučné kakofonii cinkajících zvonců.
Pod střechami z kamenných šindelů
Následující den vysupíme na hřeben, kde červenou značku vystřídá modře značený, a tedy těžší, horský chodník. Před námi se na obzoru tyčí množství švýcarských čtyřtisícovek, z nichž ty nejvyšší ani uprostřed léta nepřišly o sněhově bělostné vrcholy.
Překonáváme vzdušnou hřebenovou pasáž obtížnosti T5– s řetězy a železnými kramlemi a přitom hledíme do kilometrové hlubiny. Jde o jeden z nejtěžších úseků na celé trase, který určitě není vhodný pro turisty trpící závratěmi.
Těšíme se na další chatu, neboť jedinečností této stezky jsou právě ubytovací místa, která využívají původních pasteveckých domků. Ty byly zrekonstruovány po roce 2009, kdy Via Alta Viamaggia vznikla. Kamenné stavby se střechami z rulových šindelů připomínají orlí hnízda a poskytují dostatečný komfort uprostřed hor.
Na některých potkáme dobrovolníky, kteří se starají o chod chaty a uvaří večeři a snídani. Jiné chaty fungují bez správce a najdeme v nich kuchyni se základními potravinami a nápoji (včetně piva a vína) a čisté spaní v postelích. Díky tomu si tak můžeme vykračovat nalehko, jen s oblečením, minimem potravin a vložkou do spacáku.
Na chatách máme čas nejenom na hygienu, naplnění žaludků nebo dobití telefonu, ale také na setkání s jinými poutníky. Těch tu ostatně není mnoho, neboť technicky a fyzicky náročná trasa s denním stoupáním přes tisíc metrů opravdu není pro každého. Komorní atmosféra nám vyhovuje a večerní povídání u vína s místními horaly představuje každodenní příjemnou tečku za uplynulým dnem.
Jezera a ostré štíty Ticinských Alp
Málo navštěvované Ticinské Alpy nás překvapují svou divokostí i krásou. Ostré kamenné hřebeny střídají travnaté stráně, lesní pasáže i hluboké kaňony s divokými potoky. Trasa také prochází kolem několika jezer, jejichž čistá voda láká ke koupání. Teď v plném létě převažuje v krajině zelená barva, na jaře tu ale kvetou tisíce azalek a na podzim krajinu zdobí žloutnoucí koruny modřínů.
V závěru treku se dostaneme až pod třítisícovku Pizzo Campo Tencia, nejvyšší vrchol ticinského kantonu, který celý leží na jeho území. Na její vrcholek sice vede těžká značená stezka, ale my máme po mnoha dnech v horách už docela unavené nohy. Proto na jejím úpatí spočineme k odpočinku na břehu jezera Mognola, považovaného za nejkrásnější horské jezero Ticina. Jsme tu téměř sami, horské ticho narušuje jen krákání havranů a pokřiky dvojice honáků, snažící se vyvést stádo krav ze strmých srázů k napajedlu.
Do hlubokého údolí sestupujeme kolem starého akvaduktu, který přivýděl vodu k nedalekým salaším. Cestou upínáme pohledy na přehradní jezero Sambuco, patřící do jednoho z nejvýkonnějších systémů vodních elektráren Švýcarska. Voda ostatně patří k bohatstvím Ticina – ať jsou to horská jezera, Lago Maggiore nebo hydroelektrárna Maggia s osmi rezervoáry a 140 kilometry vodních tunelů.
Noříme se pod koruny obrovských modřínů a záhy naše putování končí v odlehlé vesničce Fusio, jejíž kamenné domečky se choulí ve strmých svazích vysoko nad údolím. V nohách máme přes 50 kilometrů cesty, díky které jsme mohli proniknout do nitra hor a poznat bezpočet kouzelných míst Ticinských Alp.
Praktické informace
Doprava: Letecky z Prahy linkou Swiss do Curychu a následně vlakem do Locarna. Alternativně lze také letět do Turína (letiště Malpensa), odkud do Locarna rovněž jezdí vlaky a autobusy.
Náročnost a vybavení: síť tras Via Alta Vallemagia nabízí přibližně 200 km horských stezek a 19 celodenních etap až do obtížnosti T5– (náročný alpský terén). Na cestě očekávejte strmý a exponovaný terén s rizikem pádu, balvanitá pole, nejtěžší pasáže jsou osazené řetězy a kramlemi. Nutné zejména kvalitní boty (pohorky) a velmi dobré zkušenosti s vysokohorskou turistikou. V případě zhoršení počasí nebo únavy je možné na vícero místech sestoupit do údolí.
Ubytování: horské chaty jsou vybavené kuchyní, toaletou a sprchou. Spaní na postelích ve společných noclehárnách, nutná vložka do spacáku. Cena za noc 30 CHF/dospělá osoba/noc, polopenze 60-35 CHF. Některé chaty jsou se správcem, jiné bez – v tom případě se ubytování a strava hradí v hotovosti do kasičky. Chaty jsou otevřené od června do října. Nutné rezervace předem na webu.
Upozornění: oblíbená chata Capanna Sovèltra vyhořela v roce 2017 a bude zprovozněna pravděpodobně již na jaře r. 2026, do té doby jí nahrazuje Rifugio Alpe Fontana.
Kilometráž etap:
1. den: Cimetta – Capanna Nimi, 9,6 km, 5 hod, 720 m stoupání
2. den: Capanna Nimi – Capanna Alpe Masnée, 4,8 km, 3,5 hod, 720 m stoupání
3. den: Capanna Alpe Masnée – Capanna Alpe Spluga, 10,3 km, 6 hod, 990 m stoupání
4. den: Capanna Alpe Spluga – Capanna Tomeo, 8,7 km, 6 hod, 1020 m stoupání
5. den: Capanna Tomeo – Rifugio Alpe Fontana, 9,8 km, 6 hod, 970 m stoupání
6. den: Rifugio Alpe Fontana – Fusio, 10 km, 6 hod, 820 m stoupání
Kdy vyrazit: ideálním obdobím je červenec – září, na začátku léta (v červnu) může být v nejvyšších pasážích ještě sníh. V červnu kvetou v horách azalky, na podzim zase krajinu oživují žloutnoucí modříny.
Více informací najdete na oficiálním webu trasy https://www.viaaltavallemaggia.ch
Praktické informace a zajímavosti kantonu Ticino najdete zde: https://www.ticino.ch/
Informace k oblasti Locarno a Ascona: https://www.ascona-locarno.com/
