HedvabnaStezka.cz SvetOutdooru.cz SvetBehu.cz TuleniPasy.cz Padler.cz FestivalObzory.cz SnowFilmFest.cz ExpedicniKamera.cz

Už naši předci věděli, že Pálava je výjimečným místem

Už naši předci věděli, že Pálava je výjimečným místem

Pálava, jak se krátce označují Pavlovské vrchy a její bílá vápencová bradla s nejvyšším vrcholem Děvín (554 m.n.m), tvoří dominantu jižní Moravy. Určitě už jste mnohokrát jeli kolem. Tak proč se nezastavit?

Vápencová skalní bariéra na jihu Moravy je unikát

Výrazné, zdaleka viditelné vyvýšeniny Pavlovských vrchů  se táhnou v délce asi 20 kilometrů od Dolních Věstonic přes Mikulov až na území Rakouska. Vrchy jsou tvořeny především odolnými jurskými vápenci, které byly během alpínského vrásnění vysunuty podél zlomů z podloží na čele karpatských příkrovů. Pavlovské kopce mají zcela výjimečnou polohu v rámci celé střední Evropy. Leží v zálivu velkých nížin maďarských a vídeňské pánve. Tyto nížiny tvořily společně starou Pannonii – úrodnou zemi prastaré kultury.

Tím je podmíněna také souvislost „Pálavy“ a „Pannonie“ a osídlení jižní Moravy květenou a zvířenou, která k nám přicházela od jihu, jihovýchodu a východu. Jihomoravská nížina s Pavlovskými kopci je sevřena dvěma obrovskými masivy – Českomoravskou a Karpatskou soustavou. K tomu přistupují vlivy alpské, neboť Alpy leží v bezprostřední blízkosti. Všechny tyto vlivy se projevují ve složení květeny a zvířeny, v jejich bohatství a hýřivé kráse.

Oblast Pálavy již odedávna přitahovala zájem člověka, o čemž svědčí archeologické nálezy sídliště lovců mamutů, staré více než 25 000 let, odkryté ve spraších u Dolních Věstonic (Věstonická Venuše). Z pozdějších období zanechali své pozůstatky Keltové (na Stolové hoře), Římané (u Mušova) a Slované (v Pohansku u Břeclavi). Během středověku byly na Pálavě vystaveny tři hrady: Dívčí hrady, Sirotčí hrádek a Neuhaus. Do tváře krajiny dolního Podyjí se nejvíce zapsala období baroka a romantismu a šlechtické rody Lichtenštejnů a Dietrichštejnů. Lichtenštejnové pomohli ke vzniku jedinečné a neopakovatelné krajiny Lednicko-valtického areálu, který snad nemá ve střední Evropě obdoby, včetně překrásných zámků v Lednici a ve Valticích, Dietrichštejnové zase měli svůj velký podíl na utváření architektonického klenotu – města Mikulova.

Jak už bylo řečeno, Lednicko-valtický areál je neuvěřitelným místem, a proto si o něm můžete přečíst na pohora.cz

Foťák ani neschovávejte, pořád bude co fotit!

V úseku mezi Mikulovem a Dolními Věstonicemi zpřístupňuje červená turistická značka nejkrásnější a nejzajímavější místa celého hřebene Pavlovských vrchů. Trasa dlouhá 17 kilometrů vychází z historického jádra města Mikulova, které rozhodně stojí celé za prohlídku, prochází kolem židovského hřbitova, a  na konci města pak pomalu stoupá přes přírodní rezervaci na výrazný, z velké části zalesněný vápencový vrch Turold (385 m.n.m.). V jeho svazích se nacházejí rozsáhlé opuštěné lomy, které pomalu zarůstají původní vegetací, na hřebenu se nachází několik krasových závrtů a ve skalních stěnách řada jeskyní a propastí. Největší a nejvýznamnější jeskyní Pavlovských vrchů je Jeskyně na Turoldu, jejíž délka všech chodeb, síní a dómů přesahuje 1 km. Bohužel není v současné době přístupná.

Z Turoldu pak sestupujeme k silnici Mikulov-Klentnice a po ní pokračujeme necelé 2 km, než značka odbočí vlevo a začne stoupat na vrcholek vápencového bradla Stolová hora (458 m.n.m), nazvaného podle plochého, téměř rovného vrcholu, v jehož svazích je několik skalních věží a puklinových propastí.

Sestup po ose Růžový vrch – Neuhaus – naučná stezka Děvín

Z vrcholu Stolové hory následuje mírný sestup k dalšímu vápencovému bradlu Růžový vrch, s řadou skalních věží, na nichž stojí zřícenina Sirotčího hrádku, připomínaného již ve 13. století jako pomezní hrad. Odtud sestupujeme po červené značce dolů do obce Klentnice a po jejím projití docházíme za silniční křižovatkou k rozcestníku s modrou značkou. Červená pokračuje 1 km přímo do Soutěsky, zatímco my se raději vydáme po modré značce stoupáním nad lomem západními svahy Kotle – výrazného vápencového bradla se dvěma vrcholy, navzájem oddělenými sedlem.

Připojuje se zelená značka a pěšina pokračuje kolem severozápadních svahů, které jsou strmé, lemované skalními stěnami a věžemi (Martinka, Trůn aj.) až ke zbytkům středověkého opevnění Nového hradu (Neuhaus) z pol. 14. století. Pokračujeme dál po zelené značce, která zatáčí vpravo a pomalu klesá do hluboké rokle Soutěska, která odděluje bradlo Děvína od Kotle. V horní části procházíme kaštanovým hájem, až přijdeme k rozcestníku s červenou značkou a zelenou naučnou stezkou Děvín. Nad námi se tyčí mohutné ohlazené vápencové skalní stěny s oválnými prohlubněmi a několika jeskyňkami. Kousek odtud se nachází upravený pramen pitné vody, která nás příjemně osvěží.

Ze Soutěsky nás nyní čeká téměř 200 metrové stoupání červeně značenou cestou na vrchol nejmohutnějšího a nejvyššího z bradel Pavlovských vrchů – Děvína (549 m.n.m). Procházíme přírodní rezervací s nejtypičtější pálavskou flórou i vzácnou horskou vegetací, vyskytují se tu i vzácné druhy živočichů. Pokračujeme hřebenem až k severovýchodnímu okraji masivu Děvína, kde se tyčí zřícenina Dívčího hradu, pomezního zeměpanského hradu ze 14. století, pobořeného Švédy za třicetileté války. Naskýtají se odtud daleké výhledy na krajinu Podpálaví, s přehradními nádržemi Nové Mlýny.

Z Pavlovských vrchů odtud můžeme sejít buď po zelené značce do vinařské obce Pavlov anebo po červené do Dolních Věstonic, známých odkrytým sídlištěm lovců mamutů ze starší doby kamenné. V barokní budově bývalé radnice na náměstí je instalována archeologická expozice odkrytých památek na lovce mamutů (kopie Věstonické Venuše) i nálezů z okolních staroslovanských sídlišť a pohřebišť.

Přidejte se k diskuzi

Odpovídáte na komentář: