HedvabnaStezka.cz SvetOutdooru.cz SvetBehu.cz TuleniPasy.cz Padler.cz FestivalObzory.cz SnowFilmFest.cz ExpedicniKamera.cz

Turecké Geyikbayiri je pro zimní lezení jak stvořené

Turecké Geyikbayiri je pro zimní lezení jak stvořené

Zima, bláto, plískanice, psí počasí, na lezení venku už to u nás není. Z několika možností “zimních” lezeckých destinací vyrážíme za sluncem do tureckého Geyikbayiri. Největší oblast sportovního lezení v Turecku je poměrně mladá, ale už si získala velký mezinárodní ohlas.

Lezecký ráj u středomořské plážové destinace objevil Ozturk Kayikci, který tu v roce 2000 ve vápencových stěnách začal budovat první cesty. K němu se časem připojili další, převážně Němci. Ti mají kromě spousty cest na svědomí i vznik prvního lezeckého kempu v oblasti.

Prohlédněte si všechny fotografie k článku…

Jednoduše na místo

Hlavní oblast Geyikbayiri nese název stejnojmenné vesnice ležící 30 km západně od letoviska Antalya, na jejímž opačném konci je i letiště. Není problém sehnat letenky kolem 180 Eur a to hlavně z Německa. Nám se podařilo letět z Prahy s tureckou nízkonákladovkou Pegasus za necelých 160 Eur s přestupem v Istanbulu. Z letiště se dá dostat taxíkem nebo domluveným transferem kempu až do Geyikbayiri.

Výrazně levnější variantou je městská hromadná doprava z letiště do města a z města do Geyikbayiri, kam jedou autobusy dvakrát denně. Častěji jedou do blízkého Cakirlaru, kde je to z odbočky do Geyikbayiri 7 km. Právě tady najdeme v borovém háji řadu rekreačních osad. Po obou stranách jsou na sebe nalepeny restaurace s místními specialitami, a malé chatičky mezi stromy. Hosté z Antalye mají místo v oblibě a zvlášť o víkendu, kdy silnici zaplní trh nejen s potravinami, je tu velmi živo.

Pravý ráj pro lezce

Z Cakirlaru stoupá klikatá silnička mezi zahradami s pomeranči a granátovými jablky k lesu. Ještě před vesnicí se otevírá hlavní lezecká oblast. Napravo od silnice se táhne půl druhého kilometru dlouhá stěna vyzdobená sportovními cestami. Nalevo je několik kempů. Kromě průkopnického, a někdy trochu hlučnějšího, JoSiTo také Climbers Garden, Rido Camp nebo Kezban‘s Guesthouse.

Cena za nocleh ve vlastním stanu začíná od 5 Eur na osobu. Není nutné si všechno vybavení tahat s sebou. Stany, vařiče a další kempinkové vybavení si lze pronajmout. Pro náročnější jsou k dispozici chatky nebo bungalovy a samozřejmě možnost nechat si uvařit či vyprat. Po náročném lezeckém dnu přijde k chuti tradiční turecká placka gozleme v malém občerstvení u silnice pod skalami.

Přímo nad kempy se táhne nádherná barvami hrající vápencová stěna. K nejbližším sektorům stoupáme pár minut pěšinkami, mezi pichlavými keři. Na dlouhém a členitém útesu si každý najde to svoje – od lehčích a položených cest, přes kolmice po dobrých i ne tak dobrých chytech až po neuvěřitelně vypadající linie v pohádkových útvarech krápníků a stropech jeskyní. Šedé vápno kolmých a položených cest je “jako nové”, neoklouzané a řeže do prstů.

Hlavní stěna je obrácená na jih, takže je jako stvořená pro lezení v chladnějších měsících. Když se zkazí počasí, jsou tu ještě jeskyně, kde se dá lézt i v dešti.

Jeskyně Magara se sousedními sektory Sarkit a Anatolia patří k nejoblíbenějším a nejfotografovanějším. I tady se najdou jednodušší cesty, ale je jich jako šafránu. Skála je tu vysoká až padesát metrů a převislé druhé délky cest bývají výrazně obtížnější než spodní část. Mezi lehčí sektory naopak patří Gizlibahce úplně vlevo nahoře, nebo oblíbený Geyik.

  • taxi až na místo kolem 40 Eur
  • kempy nabízí vlastní transfer
  • autobus: linka 600 z letiště na autobusové nádraží (Otogar) + linka 521 do Geyikbayiri 2x denně nebo častější spoje do Cakirlar a 7 km stopem nabo pěšky

Praktické informace – doprava z letiště (12/2015):

  • taxi až na místo kolem 40 Eur
  • kempy nabízí vlastní transfer
  • autobus: linka 600 z letiště na autobusové nádraží (Otogar) + linka 521 do Geyikbayiri 2x denně nebo častější spoje do Cakirlar a 7 km stopem nabo pěšky

Když je jedna dlouhá skála málo

Níže v údolí je spousta novějších sektorů. Některé z nich, jako například Trebenna, jsou většinu dne ve stínu, což oceníte hlavně v teplejších měsících. I když v době našich letních prázdnin setu na skály nikomu nechce.

Geyikbayiri rozhodně není jedinou lezeckou oblastí v okolí Antalye. Mezi další oblíbené patří Olympos, Akyarlar na pobřeží moře nebo Feslekan Yaila. Kompletně jsou všechny lezecké oblasti popsány v průvodci Rock climbing guide to Antalya, jehož autorem je průkopník Ozturk Kayikci. V současnosti (zima 2015/16) je nejaktuálnější již páté vydání z roku 2014, které lze sehnat od 25 Eur.

A když přijde únava

Když už máte prsty prošoupané od ostrého vápence, hodí se odpočinkový den. Pro zásoby se dá vyrazit do blízkého Cakirlaru (v prosinci 2015 jsme byli dokonce svědky slavnostního otevření supermarketu A101). Za kulturou nebo třeba do klasických tureckých lázní hammam pak do Antalye. Ve starém městě je k vidění několik pamětihodností a skoro v každé ulici se ke snězení nabízí tradiční kebab. Město čeká v létě 2016 pořádání světové výstavy Expo a v ulicích i na předměstích je to znát – památky pod lešením, rychlodráha mezi budoucím výstavištěm, letištěm a městem ve výstavbě, spousta špíny od naší minulé návštěvy před dvěma lety zmizela.

Dobrý nápad je také půjčit si v Antalyi auto a podniknout výlet do okolních oblastí. Za zmínku stojí národní park Olympos. Škoda by byla nevidět aspoň nějakou tu starověkou památku, jichž je Turecko plné. Nejblíže Antalye, kousek od letiště, jsou řecké ruiny Perga, v rámci výletu do hor lze navštívit Termessos. O něco dál, směrem na Alanyi je známé Side.

Přidej svou zkušenost nebo doplň informace

Odpovídáte na komentář: