Tipy, kam v českých horách vyrazit na backcountry běžkách

Obrovskou výhodou našich hor je množství rozsáhlých míst, kam sportovní běžkaři nejezdí, protože jim tam z různých důvodů umělou stopu a tvrdou trať nikdo neudělá. To jsou ta pravá místa pro širší lyže a cesty do známa i neznáma.

Šumava

Například šumavský Boubín s Bobíkem, má množství cest a svážnic, kam krom lesníka a mě nikdo nezavítá ani v létě. I měkkých stop po běžkách je na navštěvovaných místech pomálu. Prohlédneme-li si podrobnou mapu, lze tam najít dálkové i okružní trasy panenským terénem, kde si BC lyžování mezi Vimperkem a Volary skutečně užijete. Samozřejmě, že cest a málo navštěvovaných míst je po celé Šumavě velké množství, stačí si jen vybrat. Mnou zmíněný masiv Boubína má výhodu v tom, že je prakticky celý obkroužen železnicí. Začátek a konec trasy si tak můžete zvolit kdekoli.

Krušné hory

Krušné hory mají sice dost míst, kde jsou na běžkaře s upravenými kolejemi dobře připraveni, ale opět lze podle mapy jet lesy, pláněmi i průseky a tzv. nadivoko, kde potkáte maximálně někoho s podobnou touhou po klidu v přírodě, jako jste vy sami. Já takto jezdím od Nové Vsi až k Českému Jiřetínu či Dlouhé Louce u Flájské přehrady už léta. Tam, kde lze přejet i bílou hranici, lze uskutečnit i výpady do sousedního Saska.

Také mezi Horní Blatnou a Jelení nebo i Potůčky lze projíždět lesní cesty mimo značenou lyžařskou magistrálu (KLM). Další možnost je od Božího Daru jet směrem ke Zlatému kopci, nabízí se tam zajímavé možnosti, stačí se podívat na mapu Krušné hory Západ a lze si to užít, kam až nás lyže dovedou. Vzhledem k tomu, že na těchto cestách nevím, co mě tam potká, snažím se vždy orientovat tak, abych věděl, kde najdu nejbližší upravenou cestu, abych vzhledem k terénu dojel zpět ještě před tmou.

Tamní terén je vhodný i k vyzkoušení různých outdoorových dovedností. Uvařit si oběd nebo večeři na vařiči, postavit si na sněhu stan, bivak a případně ho i využít. Pro děti, vedeme-li je tímto směrem, je to atraktivní zpestření cesty. Také do obtížně přístupných míst lze využít sněžnice, ne všude běžky projedou.

Krušnými horami lze i úspěšně naplánovat celý zimní přejezd hor, třeba od Kraslic nádraží až za Cínovec na Komáří Vížku.

Jizerské hory

Jizerské hory jsou rájem, jak se říká, pro běžkaře, ale i pro vyznavače BC. Začátek trasy můžeme zvolit například na Jizerce. Je to snad nejlepší výchozí bod, odkud se lze vydat k Pytláckým kamenům, od Pešákovny po Jelení cestě, měnící se ve stezku na Střední hřeben a pak přes Smědavu, či už dříve svážnicí zpět. Nabízí se i vyjet po betonce za starou celnicí, ale ne dolů do Polska, ale stále dál nádhernou přírodou, až za Střední hřeben k Rybím loučkám a pak dál nahoru kolem skály Houba. Pokud zbydou síly, tak i dál k rašeliništím, až na Paličník, či dolů ke Smědavě. Ze známého Bedřichova také nemusíme kopírovat většinou dobře upravené tratě J50, ale odvážně se pustit do prozkoumání cest a zkratek za Zámečkem (Šámalkou).

Vlašský hřeben nemá příliš cest, vlastně žádnou hřebenovou průběžnou, takže jeho přejezd by byl skutečně náročný na orientaci a lyžařské schopnosti. Pokud však zavítáme do krkonošského Harrachova, jsou tu dostupné nejlepší Jizerky v polských Jakuszicích, kde snadno opustíme množství propletených a značených běžeckých tras, a pak už můžeme jet po Vysokém hřebenu, třeba až ke Smrku, nebo vystoupat podél výrazné rokle zcela na divoko na nejvyšší vrchol Jizerek – Vysokou Kopu (1126 m). Klima i krajina se tam podobají Skandinávii a při vydařeném počasí můžete zažít i pravý polární den.

Krkonoše

Krkonoše nabízí hlavně kvalitní hřebenové cesty s různými variacemi. Lze vyzkoušet cestu předválečných lyžařů z Harrachova až do Svobody nad Úpou za jeden den, i když nevím, zda na legendární Modrokamenné boudě budou mít stále ty skvělé borůvky se šlehačkou.

Ostatní naše hory znám jen s přejezdů. Přejel jsem Jeseníky a Kralický Sněžník spolu s Orlickými horami, Beskydy od Třince a dál. Rozsáhlá Českomoravská vysočina nabízí opravdu hodně, jen musí být dostatek sněhu. Hezky jsem si zalyžoval i na Hostýnských vrších i Tesáku, takže kdo chce, lyžování si najde všude, jen musí využít ty chvíle, kdy je dostatek sněhu.

Backcountry běžky (BC)

BC běžky se od těch sportovních a turistických liší hlavně větší šířkou skluznice, výrazným telemarkovým tvarem (side cut) a částečnými nebo celokovovými hranami na zledovatělý sníh a uježděné cesty. Skluznice je buď hladká, mazací, nebo s protismykem nejrůznějšího tvaru, nyní včetně populárního skinu. Zvolíme-li maximální šíři BC běžek do 64mm, vejdeme se i do strojové stopy, co se často může hodit, třeba při rychlém návratu před večerem.

Podrobný článek o backcountry vybavení: lyžích, vázání i botách.

A co u sousedů?

Slovensko mimo strmých Tater Západních a Vysokých nabízí pro BC lyžováni hlavně obě Fatry, Nízké Tatry a další části Karpat až téměř do Bratislavy. Lyžovat lze bez problému ve všech okolních státech, jsou-li ovšem dobré podmínky.

To, že mě lákají nenavštěvované oblasti hor i nížin neznamená, že nepřivítám nějakou stopu lyží, která se krajem vine zhruba směrem, kam jedu. Je dobré si všimnout, není-li stopa jetá i zpět, pak můžeme dojet i do míst, která ten před námi nepřekonal. Už se mi to párkrát stalo, že jsem díky BC běžkám neměl větší problém pokračovat v cestě dál.

V severských krajích jsou pro dálkové turisty vítanou pomocí tzv. „skútrovky“ projeté od místních lovců, pastevců. Podobně projeté stopy lze ale najít i na našich horách buď od chatařů, nebo rozjařených terénářů, co klid krajiny moc nevyhledávají a jezdí si kdekoliv.