Procházíte kouzelným lesem zahaleným do barevného pláště podzimu. Slunce svítí, drobné mráčky plují nad hlavou. V myšlenkách se touláte celou tou nádherou kolem a je vám krásně. Vtom potkáváte člověka. „Dobrý den,“ zdravíte …
pro Svět outdooru čtenář Mike (Ina)
Mluvíš mi z duše , zdrav dál , však ono se to alespoň
někde uchytí. AHOJ.
Někdy je problém. Jezdím několikrát ročně do Tater a tam se zdravilo vždycky. Nechal jsem se nalákat jednou od své slečny, že pojedem v srpnu, aby bylo určitě hezky. Ale ty davy, co tam proudí v sezóně, to by člověku dříve zdřevěněla pusa než nohy a to jich 50% nepozdraví, tak si vybírám, kdo asi pozdraví a kdo už dopředu vypadá nafoukaně i stím rizikem, že se někdy spletu. Ale mimo hlavní sezónu, když jezdím jinak a výše nahoře, tam může člověk zdravit bez rizika. Zvlášť v místech, kde potká za den 3 lidi. To pak je radost se i zastavit a popovídat, případně ujít kus cesty spolu.
Niekedy mám aj ja problémi s pozdravom. Vetšinou používam ahoj,ale vzhladom na môj vek /25/, keď stretnem sniekým, kto je starší /tak nad 40-50/ už radšej používam Dobrý deň. Žial sú aj taký, ktorý sa nepozdravia, a teraz nehovorím o preplnených miestach /V. Tatry cez leto a pod./, ale stane sa to už aj na hrebenovkách, čo je už naozaj smutné.
Takýto ľudia neviem čo hľadajú v horách.
I mě mluvíš z duše. Já zdravím i když na mě hledí někteří jak Marťana, ale povětšinou se navzájem zdravíme. Je to pěkné i když chápu, že ti co na to nejsou zvyklí, někdy neví co mají dělat ,tak své rozpaky skrývají tím, že neodpoví, dívají se jinam, něco zamumlou. Nemějme jim to za zlé, časem se to naučí, hlavně když nás ,co zdravíme, bude většina.
Skvěle sedí, nesmrdí (příměs merina), hezké designy a když je prodřeš, zdarma výměna za nové. Fakt.
Společník na túry - 970g, záda ze síťoviny, 8 kapes
Ultralehká karimatka s vnitřní Warmthalovou izolací
Izolující karimatka (R 5,4) vážící 630 g s hloubkou 9cm
Keď som asi pred 40 rokmi ako tramp začínal,pohybovali sa po hrebeňoch a po horách ludia,pre ktorých bol vzťah k prírode čímsi posvatným a tak isto sa pozerali na tých ktorích stretli.Pozdrav bol úplnou samozrejmosťou a takmer výzvou ku krátkemu pokecu.Dnes,aj keď mám 55,som takmer vždy iniciátorom pozdravu ja, a často vidím v očiach stretajúcich prekvapenie a údiv.Mnohokrát mám dojem,že svojím „Ahoj“ obťažujem a častokrát sa mi ani nedostane odpovede.Možno sa táto spoločnosť zmenila ,ale ja sa meniť nebudem.No a tak“ Ahoj „na horách budete odomňa ešte stále počuť.