Skialpinistický a lezecký výlet na Chatu pod Rysmi

Tradičního zimního memoriálu 155. HO Vsetín, který se tentokrát konal na Chatě pod Rysmi ve Vysokých Tatrách se letos zúčastnilo rekordních 26 lidí z řad členů oddílu a kamarádů. Kromě spousty čistých lezců to bylo také pár skialpinistů a několik freeriderů. Ve dnech od 26. do 30. prosince 2009 se tak lezlo a lyžovalo o sto šest a o to, co aktuální povětrnostní podmínky a množství sněhu dovolilo.

Původně jsme měli v úmyslu zkusit u chaty postavit něco jako Maxi záhrab u Chaty pod Rysmi v únoru 1999, ale aktuální sněhové podmínky nás od toho rychle odradily. Na více místech jsme vyzkoušeli sněhový profil, kdy nového sněhu bylo od 0 do 70 cm (nafoukané a utemované desky), pod ním asi 20-25 cm ledu nebo téměř ledu (před naším příjezdem do Tater pršelo i nad 2000 metrů a pak vše zmrzlo) a pod ledem několik různě tvrdých vrstev.

V sobotu 26. prosince jsem vstával v šest hodin ráno, neboť „pražské“ auto, kde byl ale jenom jeden pražák, zbytek odjinud, mělo přijet do půl sedmé ráno. Reálně přijelo až po půl osmé. Rožnovská skupina se žihadlem Peugeot 106 tak už dávno odjela a my se na Vsetíně setkali jenom s dvojicí drtičů z Hošťálkové. Díky prázdným cestám byl přesun na Štrbské pleso velmi rychlý, a byli jsme tam dokonce dříve než žihadlo Peugeot 106. Počkali jsme ještě chvíli na Matúša a Miša a společně s dalšími (asi tak 18 kusů celkem) jsme se folklórně svezli jednu stanici električkou na zastávku Popradské pleso.

Od kolejí se šlo kus po ledu, což Dušan zkoušel hned na lyžích. Výše byl už jenom čistý asfalt, na němž zvlášť vynikalo klapání skeletů. Na Popradské jsme dorazili v dobré náladě. Museli jsme. Těch X km ve skeletech po asfaltu asi nikoho nebavilo. Zatímco někteří obdivovali Zlomiskovou dolinu a výstup na Ostrvu úplně bez sněhu, my jsme se standardně občerstvili kapustnicou a jedním nebo více pivy. Relaxaci jsme trochu protáhli, a tak se odcházelo směr Chata pod Rysmi někdy po půl třetí.

Od Popradského jsme pokračovali pěšky po ledovatém klouzavém chodníku. Nastoupali jsme k Žabím plesům a slabší povahy začaly propadat trudomyslnosti, když pleso sice bylo zamrzlé, ale sněhu v okolí minimum, takže se šlo klasicky po letním chodníku. Výstup přes oblast letních řetězů byl bez stoupacích želez místy docela zajímavý a chvíli na to jsme už byli u chaty. Sjezdovka ze sedla Váha vypadala vysněženě stejně jako traverz pod Kopkami.

Poslední z naší velké skupiny doráželi ještě dlouho a někteří tak nějak stačili stihnout večeři. Po večeři Viktor představil hlavní pravidla pobytu na chatě (někteří je porušili hned první večer, takže pak byly nějaké tresty) se rozproudila veselá zábava, která skončila někdy kolem půlnoci.

V neděli 27. prosince jsme se po snídani vyrazili podívat na sněhové podmínky ve Váze a na Rysech. Dušan jako jediný to zkoušel na pásech, my ostatní jsme si už u chaty nasadili stoupací železa. Kromě malých oblastí nafoukaného sněhu měl zbytek víceméně podobu přemrzlého hrbolatého ledu po dešti v předcházejících dnech. Ze sedla jsme pokračovali dále na vrchol Rysů, kdy jsme to s Matúšem zabalili před závěrečným hřebenovým úsekem. Svah byl úplný led a tahat tam lyže nemělo smysl. Matúš následně při prvních obloucích po vtipně zakrytém ledu předvedl pěkné salto vpřed s odepnutím paty jedné lyže. Vzhledem k možnosti, kde by mohl spadnout při neúspěšném zabrždění, tj. na dno České doliny, to bylo dost nebezpečné.

Následně jsme otestovali svah vedoucí ze sedla Váha do České doliny. Zdál se sice v pohodě, ale pro jistotu jel testér Dušan prvních 60 metrů jištěný na laně se snahou o maximální zatížení svahu. Dopadlo to dobře, načež jsme v pěti lidech sjeli na dno České doliny. Sjezd s převýšením asi 620 metrů byl parádní, a proto jsme si ho, s výjimkou Ropáka, dali ještě jednou.

Večerní program byl standardní – v šest hodin večeře, a po ní veselá zábava do pozdních nočních hodin. Mišo se neuvedl úplně nejlépe, když v místnosti přesycené slivovicí vytáhl litrovku Fernetu ve skle s úvahou – „Myslel som si, že keď ste Češi, tak pijete Fernet“. Vyvedli jsme ho z omylu, ale nicméně láhev úspěšně padla, i když největší podíl na ní měl samotný Mišo.

V pondělí 28. prosince jsme opět lyžovali do České doliny. Mišo se potřeboval vyspat, a tak se zúčastnil až druhého sjezdu pouze s Dušanem. Ostatním se nechtělo podruhé šlapat celou cestu od plesa.

V úterý 29. prosince bylo nádherné počasí, které vystřídalo noční snežení a silný vítr. Sníh od chaty pod sedlo Váha byl docela vyfoukaný a místy ho naopak bylo přespříliš. Proto se příliš ambiciózní plány scvrkly na různé testy stability sněhové pokrývky – například uvolnění převěje na svah do České doliny. Dále se procvičilo několik způsobů vybudování štandu z lyží a v podvečer následoval lavinový výcvik. Jeho součástí bylo také vyzkoušení prvotní citlivosti různých lavinových vyhledávačů – podobně jako při Lavinové vyhledávače – testování.

Při podvečerním sestupu z Českého štítu uvolnil spodní sestupující Mira z Kelče po došlapu na sníh pod pásem skal lavinu. Došlo k čárovému odtrhu v šířce asi 40 metrů a výšce od 10 do 70 cm, převýšení od odtrhu po lavinový nános asi 150 metrů. Čerstvý lavinový nános byl využit k nočnímu lavinovému výcviku s vyhledáváním dvou vyhledávačů v hloubkách od 50 do 100 cm. Z chaty vyráželi jednotlivci a stopoval se jim čas od opuštění chaty po vykopání druhého lavinového vyhledávače. Časy byly v rozmezí 5.40 min až 16.30 min.

Hledání zakopaných lavinových vyhledávačů pokračovalo i po večeři. Druhou večeří nebo spíše dezertem byly flambované buchty na pare. Následoval menší předsilvestrovský ohňostroj – na Silvestra mělo být zataženo.

Přes noc se počasí skutečně výrazně pokazilo, takže ráno ve středu 30. prosince jsme se akorát nacpali na snídani a sestoupili dolů. První metry od chaty šlo jet na lyžích, ale rezignovali jsme na to, a rovnou sestupovali na stoupacích železech.

Shrnutí:

• memoriál se přes nepříznivé sněhové podmínky velmi vydařil, zúčastnilo se celkem 26 členů a kamarádů
• vyvedlo se pár sjezdů do České doliny
• Hajkos sjel několikrá středem svahu od skalnatého pásu v horní části pod Českým štítem s vyvedenými skoky na dolních skalkách
• Čertík si zahrál na freeridera a kromě sjezdů ze sedla Váha si dvakrát skočil i na první dolní skalce pod Českým štítem
• vyzkoušely se různé způsoby zřízení štandu z lyží
• několika způsoby a na více místech se zjišťovala stabilita sněhové pokrývky
• někteří absolvovali první lavinový výcvik, jiní si obnovili pozapomenuté znalosti
• lezecká část výletníků spáchala pár pěkných výstupů

zdroj: http://palic.ho-vsetin.com

Placený odkaz:Za dobrým lyžováním nemusíte vždy přes půl zeměkoule – vyzkoušejte lyžování v Itálii.