Sichr je sichr

Sichr je sichr

Doba, kdy se dalo pojistit prakticky cokoli, je už dávno pryč, a o outdoorovém prostředí to platí především. Přijdete-li do pojišťovny se zvláštním přáním, málokdy dobře pořídíte, protože pojišťovny mají přehled o míře rizika. Věděli jste například, že rafting je ve stejné rizikové skupině jako voják nasazený v Afghánistánu?

„Sichr je sichr,“ řekl si Gatling – a vymyslel kulomet. V dnešním světě je podstatně účinnější pojištění. Ovšem doba, kdy se dalo pojistit prakticky cokoli, je už také dávno pryč, a o outdoorovém prostředí to platí především. Přijdete-li do pojišťovny se zvláštním přáním, málokdy dobře pořídíte. Pojišťováci jsou totiž omezeni v rozletu předem zpracovanými výpočty a tabulkami, které označují únosnou míru rizika. Proto většinou musí přijít pojišťovák k vám s dobře připraveným a vyváženým produktem. Věděli jste například, že rafting je ve stejné rizikové skupině jako voják nasazený v Afghánistánu?

Pojištění léčebných výloh při cestách do zahraničí se dnes považuje za takovou samozřejmost, že se prakticky rozdává jako vedlejší produkt. „Přejete si sjednat ke kreditní kartě i cestovní připojištění?“ V podstatě žádná pojišťovna dnes nedokáže nabídnout celistvé a vše pokrývající pojištění – je to příliš riskantní. Podle propočtů pravděpodobnosti, statistiky a nákladů té které země má každá pojišťovna své tabulky a interní předpisy, podle kterých patří každé riziko do jiné skupiny, a je tak nutné se na ně připojistit zvlášť.

Pojďme si problematiku přiblížit na několika příkladech. V uvedených příbězích se často uvádí v outdoorovém prostředí velmi známý Alpenverein. Nabízí roční pojištění pro celý svět s řadou dalších výhod a u záchranářů platí za vysoce spolehlivého partnera, který plní své závazky. Existuje ovšem celá řada pojišťoven a většina z nich nabízí nějaký zajímavý sportovní produkt. Jde o to, jak vhodně pojistku nakombinovat pro konkrétní cestu. Mnohdy se kritéria v té které pojišťovně dost podstatně liší případ od případu.

Pojištění S.A.R.
Například pojišťovna Victoria pojišťuje polární oblast Špicberků podle správní příslušnosti, tedy podle stejných podmínek jako Norsko. Špicberky jsou rozděleny na deset oblastí, ale pouze v jediné není vyžadováno speciální „safe and rescue insurance“, tedy pojištění vyhledávání a záchrany. Přestože na přímý dotaz Victoria ujišťuje, že něco takového přece hradí, ve smlouvě o tom není ani slovo a zvláštní potvrzení v  tomto směru nikdo nevydá – nejsou na to tabulky. Victoria tedy pojistí zájemce na Špicberkách podle stejných podmínek jako do Norska, ale v praxi to znamená možnost pohybu pouze v jedné zóně.

Alpenverein oproti tomu potvrzení o zahrnutém SAR Insurance ochotně vydá a guvernátní správa Špicberků na Alpenverein i dobře reaguje – v polární oblasti se téměř každá záchranná akce provádí helikoptérou a guvernér má v tomto směru s Alpským spolkem dobré zkušenosti. Od roku 2008 však polární oblasti spadají v Alpenvereinu do zvláštní „expediční kategorie“, ve které se připlácí (aktuálně 2011) 45 českými korunami na den, a to včetně zóny, kde je volný pohyb a SAR Insurance není vyžadováno.

Čas jsou peníze…
Pojišťovny se liší i časovým omezením, po které pojištění poskytují. Ať už se pojišťujete na každou cestu zvlášť nebo máte celoroční pojištění, délka jedné cesty je vždycky striktně ohraničena. Bývá to 28 dnů nebo 32 dny. Maximum jsem zatím našel u Alpenvereinu, který nově pojišťuje na dobu 8 týdnů, tj. 56 dnů (do roku 2010 to byly jen 42 dny). Na rozdíl od jiných pojišťoven, kde přes maximální délku jednotlivé cesty „nejede vlak“, u Alpenvereinu je možné se na déletrvající cestu jakéhokoli druhu připojistit. Zájemce se však automaticky řadí opět do zvláštní expediční kategorie (nově se označuje jako „připojištění pro cesty do zahraničí“): patří sem cesty delší než 56 dnů, cesty do polárních oblastí nebo do nadmořských výšek přes 6000 m. Má to svou logiku: čím delší pobyt ve výšce nad 6000 m, tím větší riziko. V polárních oblastech platí totéž, i když zrovna v turistických zónách Špicberků nebo Grónska jsou náklady na záchranu asi stejné jako v Alpách nebo ve Skandinávii. Cestovatel však zaplatí za každý den expedice o 45 Kč navíc bez ohledu na to, jak dlouho se v kritických oblastech skutečně zdrží.

U jiné pojišťovny se dá za podobné peníze získat pojištění zvlášť, bez celoročního poplatku a členství, ale zase jen na kratší dobu. Dobře jde tento systém znázornit na příkladu expedice Vector IV. – Transafrikeena. Vedla skrz africký kontinent a trvala 60 dní. Alpenverein, u kterého byla expedice pojištěna, garantuje celosvětové pojištění s několika výjimkami: kromě států ve válečném stavu do této výjimky patří například asijská část Turecka (tedy prakticky celé outdoorově využívané Turecko), zatímco třeba do Súdánu pojišťuje bez omezení. Narozdíl od horských výprav, kde s rostoucím časem narůstá i riziko, se Transafrikeena během času posouvala do stále jižnějších, a tedy bezpečnějších (a medicínsky i technicky vyspělejších) oblastí Afriky. Ale tabulky jsou nekompromisní a Alpenverein trval na platbě 45 Kč na den po celou dobu expedice, tj. 60 dní. Nakonec bylo nutné tři dny v asijské části Turecka a nadlimitní dny (tehdy 18 dní, dnes by byly jen 4) pojistit zvlášť u pojišťovny Uniqua,  která je mimochodem praktikující pojišťovnou Alpenvereinu a tureckou Asii pojišťuje v běžném tarifu.

Vrtulník není spasení
Vycestovat bez pojištění se dnes odhodlá málokdo, rozhodně se však nedá říct, že po uzavření pojištění léčebných výloh v zahraničí (a jiných pojištění) má člověk vystaráno. Zdroj, zabývající se likvidací škodních událostí, pragmaticky říká, že není ani tak důležité, jestli pojišťovna produkt nabízí, ale jestli taky skutečně plní své závazky.

V oblasti Nepálu byl přivolán vrtulník ke staršímu muži, postiženému srdeční slabostí. Ačkoli byl pojištěn u Alpenvereinu, který je v krytí nákladů na helikoptéru mimořádně štědrý, nepálské úřady požadovaly před startem vrtulníku složit zálohu v hotovosti. Alpenverein se totiž zdráhá záchranné lety v této oblasti proplácet – od doby, co jsou němečtí turisté líní sestupovat ze základního tábora, často fingují poranění kotníku a dožadují se transportu helikoptérou. Přiznejme si, že ne každý (a zejména Čech) má na konci cesty do Himálaje volných asi 120 000 korun. V daném případě se jednalo o skupinu lidí, která nakonec z několika kreditek potřebnou sumu dala dohromady a vrtulník transportoval postiženého muže do civilizace. Když se po návratu skupina dožadovala proplacení částky, byla z toho dlouhá tahanice, která skončila až na centrále innsbrucké sekce v Rakousku.

Každá mince má dvě strany
Důležitá je i znalost toho, co pojišťovna ve sjednaném pojištění nenabízí. Zjednodušeně můžeme říct, že vysoké plnění v jednom směru automaticky znamená nízké, nebo dokonce nulové plnění v jiném. Například Alpenverein v základním pojištění garantuje vysoké částky na vyhledávání a záchranu i na transport vrtulníkem do zdravotnického zařízení. Ale mnoho lidí si neprohlédne detailně celé pojistné podmínky a nevšimne si, že oproti záchraně je na následnou zdravotní péči vyhrazena nižší částka. Jistě, pojištění zahrnuje i vysokou částku na převoz do domácích podmínek, a ta stačí na transport zraněného snad z celého světa. Ale může se stát, že zraněný není převozu schopen. A co pak?

Při konkrétním případu v Jižní Americe byl zraněný přivezen do nemocnice a řádně ošetřen. Jeho následný stav však nedovoloval repatriaci do ČR. Protože byl pojištěný, nikdo se neznepokojoval. Když vyšlo najevo, že pojištění léčebných výloh nekryje dlouhodobou následnou péči, přestěhoval se pacient na oddělení s minimální péčí a manželka byla nucena prodat dům, aby uhradila dluh zhruba jednoho a půlmilionu korun.

Záchrana jen pro zraněné?
V rakouských horách zabloudila skupina turistů. Nikdo nebyl zraněn a turisté i věděli, kde se nacházejí, ale nedokázali nalézt cestu dolů. Telefonicky kontaktovali horskou službu, která jim vyrazila naproti. Podmínky – počasí a počet členů skupiny – vylučovaly nasazení vrtulníku. Tři členové horské služby skupinu po několika hodinách bez potíží našli a všichni po svých a bezpečně sestoupili k chatě. To, že podmínky byly opravdu špatné, demonstruje fakt, že cestou zpátky bloudili i záchranáři, kterým zapadly jejich vlastní stopy.

Ačkoli celá skupina byla pojištěna pro VHT u pojišťovny Uniqua a vedoucí skupiny (při vyšetřování případu bylo pro obě strany jednodušší provést výslech pouze vedoucího) u Alpenvereinu, měsíc po události obdržel vedoucí vyúčtování na deset hodin záchranných prací rakouské horské záchranné služby v celkové výši přes tři tisíce eur. Pojišťovna odmítala uznat oprávněnost nároku na plnění, protože nikdo nebyl zraněn, a nešlo tedy o plnění léčebných výloh. Následovalo zdlouhavé dokazování, že šlo vlastně o preventivní opatření. Jakýkoli jiný postup by nepochybně vedl k vyčerpání, podchlazení nebo i zřícení a celá akce by si později vyžádala náklady podstatně vyšší. Že se nic nestalo, byla vlastně jen šťastná souhra okolností a zodpovědnosti turistů.

Křivolaká cesta práva
Do cestovního připojištění, pojištění léčebných výloh v zahraničí či pojištění pro cesty do zahraničí běžně spadají rekreační vodní sporty do WW II, horská turistika do 2500 metrů a lyžování (snowboarding) na upravených tratích. Jak se posuzuje úraz lyžaře na značené sjezdovce ve výšce nad 2500 metrů, záleží často na posouzení likvidátora.

Proto i sami pojišťováci dnes doporučují ke všem ostatním pojistkám i německou DAS, pojišťovnu právní ochrany. S tou se totiž pouští do křížku málokdo. I tato pomoc má ale své limity a může mít také stinné stránky. Na běžné (značené, upravené…) sjezdovce v rakouských Alpách došlo k banální srážce dvou lyžařek. Jedna byla občankou ČR, druhá Rakouska. Rakušanka měla už na noze ortézu z předchozího zranění. Po srážce se obě ženy slušně omluvily, ujistily se, že se nikomu nic nestalo, a vzájemně se legitimovaly.

„Nebojte se, i kdyby byl nějaký problém, tak jsem pojištěná,“ pronesla v dobré víře česká lyžařka na rozloučenou. Po půl roce jí přišlo předvolání k soudu do Rakouska, jelikož Rakušanka si to později důkladně rozmyslela a nárokovala náhradu škody za zraněné koleno. Rakouská lyžařka po pěti letech soud vyhrála. V tomto případě měla česká lyžařka pravdu – byla pojištěna a škodu hradila pojišťovna. Ale pět let soudních tahanic, cestování do Rakouska k výslechům, rekonstrukcím a přelíčení, šlo na vrub pojištěné.

Zdravotní péče v EU
Každý členský stát EU vydává svým občanům Evropský průkaz zdravotního pojištění (EHIC – European Health Insurance Card), který opravňuje k čerpání zdravotní péče na území Evropské unie a Evropského hospodářského prostoru (modrá průkazka, kterou předkládáme u lékaře). Po předložení průkazu EHIC máte nárok na lékařsky nezbytnou zdravotní péči (platí ve zdravotnických zařízeních EU a EHP, která jsou financována z veřejných zdrojů). Pokud si místní musejí na zdravotní péči finančně připlácet, musíte spoluúčast uhradit také. Zdravotní péče tedy nekryje případné (mnohdy vysoké) spoluúčasti, hrazené pacientem při hospitalizaci, při stomatologických zákrocích nebo při nákupu předepsaných léků (tady se zase může uplatnit cestovní připojištění).

Co obnáší průkaz EHIC, ukazuje starší případ z doby před vstupem ČR do EU. Při obyčejném lyžování na upravených sjezdových tratích ve Francii si řádně pojištěný mladý muž zlomil stehenní kost. Horská služba ho vrtulníkem dopravila do nemocnice, kde se podrobil neodkladné operaci. Potud bylo všechno v pořádku. Zásah horské služby, transport vrtulníkem a operativní výkon byly pojišťovnou řádně proplaceny. Během operace však u pacienta došlo k tukové embolii a poškození mozku. Výkon neurochirurga a následný dlouhodobý pobyt zraněného na neurochirurgii (dnes krytý EHIC) alpské pojištění nekrylo. Mladý muž po převozu do ČR zemřel a rodičům zbyl dluh ve výši čtyř set tisíc korun.

Je dobré znát svoje pojištění aneb Sichrhajc Garant Group
Pojišťovnictví je celá věda. Není sporu o tom, že pojistit se při outdoorových aktivitách je nanejvýš vhodné. O sjednaném pojištění je ale dobře vědět co nejvíc, aby člověka co nejmíň situací překvapilo. Jde o to přečíst si smlouvu (nebo mít informace) a najít vhodnou rovnováhu mezi možnými riziky a cenou pojištění. Není žádným tajemstvím, že pojišťovny dobře znají rizika a mají je ošetřená. To však má i jednu druhotnou výhodu: pokud se chystáte na cestu a nejste si jisti tamní bezpečnostní situací, nemusíte pátrat v médiích ani na webu ministerstva zahraničí; zkuste se pojistit. Média zajímají senzace a ministerstvo zahraničí odrazuje, aby nemělo zbytečnou práci. Ale skutečnou míru rizika má vždycky perfektně zmapovanou pojišťovna.

Tip
Odkaz na článek týkající se tématu Pojištění
Neštěstí nechodí po horách, ale… – konkrétní příklad pojistné události v horách

© Svět outdooru, text vyšel v ročence Malý Průvodce světem outdooru 2011, text i foto Jan Šťovíček

Placené odkazy k tomuto článku:
Pojištění rizikových rekreačních sportů
S FLEXI životním pojištěním na 30 dní v roce zdarma. Snadná aktivace pomocí SMS.

Zde může být váš odkaz! Napište nám.

Zkušenosti čtenářů

Peter Kalensky

V krajinach, kde neplati Europsky preukaz zdrav.poistenia a nestacilo by poistnie liecebnych nakladov na 10 000 €, zide sa pripoistit si ich cez OeAV http://www.activeplanet.sk/index.php?option=com_content&view=article&id=133&lnk=oeav

Přidej svou zkušenost nebo doplň informace

Odpovídáte na komentář: