Snem každého dobrodruha, kterému visí na stěně kajak, musí být pádlování panenskou přírodou, kde potká jen minimum lidí. Jedna z takových destinací se nachází v Kanadě.
Tedy Velká jezera jsou opravdu velká, srovnatelná třeba s Baltským mořem nebo Jadranem, a větší než Irské nebo Egejské moře. Dovedou vykřesat pořádné vlny na surf a jsou výzvou nejen kajakům, ale i velkým lodím, jak dokládají stovky vraků. Sladká voda je výhodou, není potřeba vláčet kanystry s pitnou vodou. A není tu otravný odliv a příliv. Takový pětimetrový příliv na východním či západním pobřeží Kanady, znamená makačku, která obnáší nosit kajaky a všechno nádobíčko třeba stovky metrů daleko od vody. V opačném případě hrozí, že vám je moře vezme.
Čím dál jste od Toronta, tím méně je chat a lodí. Člověk si může užívat naprosté svobody, tábořit na tzv. Crown land, zemi patřící Koruně a tedy nám všem (Kanaďanům). Cizinci podle předpisů mají za táboření na Crown land platit. Ovšem když se mí přátelé, poctiví Američani, snažili zaplatit, jaksi nikdo nikde nevěděl, komu a kolik se má platit.
Moje nejoblíbenější destinace je Jiřího záliv, lépe známý jako Georgian bay. Je součástí Hurónského jezera, ale spojuje ho s ním jen 25 kilometrů široká úžina, a proto ho někteří považují za samostatné jezero. Na Georgian bay jezdím na víkendy nebo kratší dovolené. Když se mi podaří vyhnout zácpě v Torontu, tak to mám z domu tři až čtyři hodiny jízdy.
Georgian Bay
V Georgian bay se najdou překrásné ostrovy, které budete mít jen pro sebe. Jsou na nich senzační tábořiště na ohlazených skalách, medvědi (i na ostrovech vzdálených mnoho kilometrů od pevniny), mnoho druhů hadů včetně chřestýšů, borůvky, klikvy a v neposlední řadě nádherné plavání.
Na větší expedice je senzační Hořejší jezero (lake Superior). Je možné tam po mnoho dní pádlovat naprostou pustinou a za celou dobu nespatřit ani živáčka. Například pobřeží Pukaskwa (čti pakasá). Tam je nutno upádlovat celých 180 kilometrů, abychom se zase dostali k silnici, protože v celé délce není žádný přístup k pobřeží. Startuje se v Hattie Cove, kde je kancelář Pukaskwa parku a kemping. Podél pobřeží je možno tábořit bez omezení kdekoliv. Dopádlovat se musí do Michipicotten Harbour, kde je možno si sjednat odvoz zpátky do Hattie Cove. Podél severního pobřeží Hořejšího jezera nefungují mobily, v hornatější části Pukaskwa je potíž i s VHF rádiem. Člověk musí být dokonale vybaven a spoléhat jen na sebe.
Pukaskwu jsem pádlovala v roce 2003. Z Rossportu do Hattie Cove přes ostrovy Slates pak v roce 2004. Letos byl v plánu úsek z Thunder Bay do Rossportu. A o téhle výpravě vám chci povědět trochu podrobněji.
Sedm statečných na Hořejším jezeře (ze Silver Islet do Rossportu)
Výpravu organizoval můj kamarád Sam. Původně jen pro zvané, ale když nakonec někteří jedinci odpadli, tak to vyvěsil na stránkách našeho klubu Great Lakes Sea-Kayaking Association. Nakonec nás bylo sedm. Sam se svou ženou Sonjou, Američané Bill, John a Laura, Číňanka May a já. Byli jsme mezinárodní skupina, jak už to v Kanadě, zvlášť u outdoorových aktivit, bývá. Ještě je třeba doplnit, že Sam je původem Švýcar a Sonja Němka .
Cesta na Superior je daleká 1300 kilometrů a většinu cesty žádná dálnice. V maličké osadě Rossportu jsme přespali za celonočního hukotu vlaků řítících se přes Kanadu. Ráno jsme přibrali do našich tří aut řidiče, které nám obstaral David Tamblyn, majitel rossportského kajakářského obchodu Superior Outfitters. Poté jsme ujeli zbývajících 150 kilometrů až na samý koneček poloostrova Sibley, do osady Silver Islet. Ta bývala kdysi důležitým zázemím stříbrnému dolu na blízkém ostrově, který fungoval v letech 1868-1884.
Když nám cestou před autem přeběhl vlk, začala jsem mít pocit, že tohle bude vydařená dovolená. V Silver Islet jsme se rychle přepakovali z aut do kajaků a řidiči odvezli naše vozidla zpět do Rossportu, kde na nás budou za osm dní čekat. Sto dolarů za auto sice není nejméně, ale v tomhle světě není nic zadarmo. Po příštích osm dní pro nás budou peníze naprosto bezcenné, naše pohoda bude záležet jen na tom, co jsme pracně nacpali do kajaků.
1.den
Pádlujeme ze Silver Islet severovýchodním směrem podél pobřeží. Voda je ledová, podle oficiálních údajů má jen deset stupňů a proto mám na sobě krátký neopren. Jinak je však počasí dobré, protože je slunečno a teplota vzduchu se pohybuje kolem 20 °C. Po šesti kilometrech se dostáváme k Middlebrun Point, kde nás čeká sedm kilometrů dlouhá přeplavba na Porphyry Island, která je přerušena jen malým štěrkovým ostrůvkem s názvem Gravel Island.
John si chce Gravel Island prohlídnout, protože je mořský biolog a na Gravel Island se prý vytírají všichni sladkovodní herinci v Hořejším jezeře. Máme protivítr o rychlosti asi 20 km/hod. S postupem času se vlny zvyšují, ale nepřesáhnou výšku jednoho metru. Problémy má jen Laura. Důvodem je to, že v posledních letech moc nepádlovala. Až na Lauru a Sonju jsme všichni zkušení kajakáři.
Porfýrový ostrov má na jižním cípu automatický maják. „Kotvíme“ v chráněné zátoce s dokem, kde máme v plánu nocovat a proto stavíme stany. Kotví tu také dvě velké motorové lodě. Říkáme si, že tady to asi nebude jako Pukaskwa. Přece jen jsme blíže civilizaci.
Porfýr je vyvřelá hornina, která obsahuje křemenné krystaly. Ty zatím nenacházíme, ale je tady úplně černé kamenní a písek. Brzy zaléháme a usínáme, protože ráno je v plánu časný start v osm hodin a to kvůli klidné vodě.
Pokračování příště…
Placený odkaz: Kvalitní nafukovací kanoe od tradičního výrobce Gumotex.
