O tom, co dělá naše redakce v pracovní době se můžete přesvědčit každy den on-line. Jak a kde ale trávíme svůj volný čas? Navštivte s námi nádherné hory v Karibiku, proslulou lezeckou oblast Arco v Itálii anebo feratu Vodní brána u Semil.
Dech hor svázaný ocelovými lany
Tester, horský vůdce a redaktor časopisu Svet outdooru Vojta Dvořák kempoval na feratě Vodní brána.
Mám rád lidi, kteří se něco učí a zajímají se. Lidi zvídavé a aktivní. Lidi, kteří se nebojí zeptat a nebojí se zkoušet nové věci. A přesně takoví se v neděli 24. dubna navzdory předpovědi počasí, zúčastnili lezeckého a feratového kempu v rámci festivalu DECHU HOR.
Účastníci nešetřili úsměvy
Lezecká část dne v rámci festivalu Dech Hor
DECH HOR – feratové odpoledne na Vodní bráně
Jako horský vůdce jsem zajišťoval celý průběh akce. Dopoledne jsme lezli a učili se základům lezení. Především jištění prvolezce, vlastnímu lezení a lezecké technice, spouštění (jištění na top rope) a slanění s prusíkem. Odpoledne dorazili malý horolezci i s doprovodem, kteří se po úvodním seznámení s materiálem a malou cvičnou ferratou mezi stromy vydali na ferratu.
Kluci na čelbě byli totálně nadšení a spíše jsem je musel krotit než povzbuzovat. Sněhové vločky se střídaly se sluníčkem. Slunce však mělo v neděli navrch. Takže jsme na vrcholu Vodní brány poseděli, zapsali se do knížky a udělali společné foto. Tak to bylo moje aprílové zahájení ferratové sezony a samozřejmě další testovací den vybavení do Světa outdooru a Lezeckého světa.
Skály Itálie a vody Švýcarska
Náš spolupracovník Vladimír Fořt alias Břeh si kromě lezení zkusil začátek vodácké sezóny.
Břeh si vyrazil s kamarády začátkem dubna zalézt do lezeckých oblastí v okolí města Arco. Počasí jim více jak přálo a protože sezóna se teprve rozbíhala, tak si užili populární oblast Massone, kde bývá často hlava na hlavě. Nejvíce si pochvaloval oblast Arcadioland se super výhledy. Obří kopečky italské zmrzliny pomáhaly při podvečerní regeneraci lezením ztrápeného těla.
Řeka Versazka ve Švýcarsku
Lezení v Arcu před sezónou
Chateau Queyras ve Francii
Protože Břeh je duší vodák, nevynechal tradiční jarní pádlovýjezd za divokou vodou. Původní cíl byla oblast italského Piemontu a švýcarského Ticina. Za nízkých průtoků si užili řeky Moesu a Versazka. Protože vodní stavy v Piemontu pádlování moc nepřály, vyrazili zkusit francouzské Alpy v okolí města Briançon. Nižším vodním stavem je přivítala řeka Guil. Majestátní hrad Château-Queyras dohlížel na jejich průjezd soutěskou pod hradem. V oblasti bylo vody právě tak aby jejich kajaky nemusely zůstat na suchu. Jejich Francouzké pádlování pokračovalo přes Ubayu a Guisane.
I Karibiku vládnou hory
I redaktorka Míša Kofrová nelenila a podělí se s námí o zážitky z exotické Dominiky.
Vždycky jsem si myslela, že do Karibiku se jezdí hlavně za lenošením na pláži a potápěním. Dost jsem se ale mýlila. Ostrovní stát Dominika je totiž doslova rájem trekařů. Je zde totiž světový unikát zvaný Boiling Lake (Vroucí jezero, pozn. redakce). Leží uprostřed ostrova v poměrně členitých a těžko přístupných horách. K jezeru se jde pralesem, po hřebenech hor a skrz tzv. Valley of Desolation (Údolí zkázy), kde se díky sopečné činnosti vaří potůčky vody a ze země stoupají sirovodíkové výpary.
Hledání cesty byl občas oříšek, Dominika
Závěrečné pasáže z výstupu na Morne Diablotin byly jako opičí dráha
V pralese je poměrně hodně vzrostlých sloních stromů, Dominika
Doslova korunu tomu pak nasadí Vroucí jezero, uprostřed kterého se vaří voda díky lávě, které se nachází na dně. Nečekejte ale žádné romantické koupání. Voda v jezeře má 80 – 90 stupňů! Po 5 – 6 hodinovém treku vám ale může být odměnou plavání do úžiny mezi skalami k vodopádu Titou Gogre. Protože mou největší zábavou na cestách je lézt na nejvyšší vrcholy, tak jsme se vydali na dalším trek. Na nejvyšší horu Dominiky, Morne Diablotin (1447 m).
Pralesní trek, kde kolem vás poletují papoušci, kteří jsou zařazeni mezi ohrožené druhy, amazoňan císařský a amazoňan červenokrký. Na závěrečném hřebenu vás čeká opičí dráha. Proplétáte se cestou neecestou mezi kmeny stromů tropického horského lesa. Cesta pod vámi je totiž bahenní lázeň, kde si musíte dávat pozor na boty. Když se pak občas dostanete nad koruny stromů a keřů, kolem hlavy vám budou poletovat kolibříci. Je to ráj pro milovníky přírody, kteří ale musí být zdatní, protože místy se bouldruje po mokrých a zablácených kamenech.
Odměnou vám na vrcholu bude hlava v mracích a když budete mít štěstí (což jsme my neměli), tak i výhledy na celý ostrov i sousední Guadeloupe a Martinik. Hory Dominiky jsou velmi vlhké, protože zde ročně spadne přes 7000 mm srážek. Hory totiž zachycují fronty přicházející od Atlantického oceánu, východní strana ostrova je tedy velmi deštivá a je velkou vzácností zde zažít vymetenou oblohu.
