Minulý týden Cory Richards a Adrian Ballinger vyrazili vstříc výzvě v podobě vylezení Mount Everestu (8848 m) bez použití umělého kyslíku. Přečtěte si rozhovor s touto americkou dvojicí.
V roce 2011 byli Cory Richards (USA), Denis Urubko(KAZ/POL) a Simone Moro (ITA) prvními, kterým se podařil zimní prvovýstup na pákistánskou osmitisícovku Gasherbrum II. Od té doby Cory podnikl jedinou expedici na osmitisícovku, kterou byl právě Mount Everest. Tento pokus dopadl neúspěchem, a proto se Američan rozhodl na kopec vrátit, tentokrát s krajanem Adrianem Ballingerem.
Jakou má každý z vás osobnost?
Adrian: Za sebe můžu říct, že jsem extrémně motivovaný a mám obrovskou touhu dosahovat svých cílů, kterých je mnoho. To znamená, že mám rád, když jsem extrémně vytížený.
Cory: Pokud bych to měl co nejjednodušeji popsat, tak řeknu „ponořený do vlastních myšlenek“. Teď jde spíše o vlastní charakteristiku vzhledem k přístupu k horám a ne v osobním životě. Zamyšlenost si přenáším do hor i tvorby (Cory je fotograf a dokumentarista pro National Geographic).
Jak dlouho se zabýváte lezením a jaký k němu máte vztah?
Cory: Lezu už skoro 30 let. Začínal jsem se svým otcem a bratrem. V začátcích to s mým vztahem k lezení bylo jako na houpačce. Vše se zlomilo v mých 20 letech, když jsem začal částečně lézt profesionálně za účelem fotografování. Po lavině, která nás smetla na Gasherbrumu II, jsem trpěl posttraumatickou stresovou poruchou. To můj vztah k lezení hodně ovlivnilo. Už jsem v pohodě, ale pravděpodobně to vyústilo v mnohem tvrdší trénink pro tuhle výpravu než kdykoliv předtím.
Adrian: já začal s lezením od dvanácti díky jednomu rodinnému kamarádovi, což znamená 30 let zkušeností s tímhle sportem. Nejdříve to byl spíše koníček, ale po škole se z něj stala celoživotní náplň a smysl života. Většina mých rozhodnutí se točí kolem toho, abych mohl neustále podnikat větší a náročnější projekty.
Řekněte něco o expedici na Everest?
Cory: Everest pro mě letos znamená obrovskou výzvu na osobní úrovni. Už jeto podruhé, co se o něj budu pokoušet bez kyslíku. Při tom prvním pokusu z roku 2012 bylo všechno na h****. Musel jsem být evakuován vrtulníkem, což mi nechalo v hlavě další tvrdou zkušenost. Život má však nevyzpytatelné cesty, a tak tam jedu znova.
Adrian: Jet na Everest v takovémto duchu byl odjakživa můj sen. Na Everestu jsem byl posledních devět sezón jako horský vůdce, takže horu jako takovou znám velmi dobře. Dalo by se říct, že jsem tam dohromady strávil dva roky svého života. Ještě jsem na Everestu nikdy nebyl jen za sebe, takže povaha téhle expedice mi dává nové nadšení. Byl jsem na Everestu také v uplynulých dvou sezónách, které znamenaly velké tragédie (2014 – lavina zabila 16 Šerpů, 2015 – zemětřesení v Nepálu). Tahle výprava pro mě tedy znamená příležitost uskutečnit malou a „čistou“ expedici.
Z čeho máte největší strach?
Cory: Mám trochu obavu, že se ve mně něco zlomilo od té laviny na Gasherbrum II. Nemá to vliv na můj výkon v horách, ale spíše na podstatu toho, jak velký přínos mi tohle balancování na hraně přináší.
Adrian: Když loni došlo k zemětřesení, museli jsme velmi rychle opustit celou oblast a popravdě nikdo neví, jak to tam letos bude vypadat. Mám metr osmdesát pět a necelých sedmdesát kilogramů, takže bojuji s chladem, i když jsem na kyslíku. To je další z mých obav.
Kdy jste dostali nápad podniknout Everest bez umělého kyslíku?
Adrian: Mluvili jsme o tom od roku 2012, kdy jsme si řekli, že bychom měli někam vyrazit společně. O rok později jsme se potkali na festivalu „Ouray Ice“, kde jsme tuto možnost znovu probírali, a rok na to už padl konkrétní návrh: „Měli bychom spolu jet na Everest a bez umělého kyslíku!“.
Proč je pro vás tak důležité vylézt na vrchol Everestu bez umělého kyslíku?
Cory: Je to podstata celého výstupu na Everest společně s tím, nebýt podporován výškovými nosiči. Pokud se podíváme do historie, tak Reinhold Messner, Erhard Loretan či Ueli Steck vylezli na Everest bez kyslíku a vždy to podle jejich slov byly velké výzvy. Je pro mě důležité posunout vlastní hranice, nedívám se na výstup pouze skrze výstupovou linii, ale ze široka, takže se vším, co k němu patří.
Adrian: Už jsem na Everestu bez umělého kyslíku byl ve výšce nad 8000 metrů, ale k vrcholu to je skoro pořád jeden kilometr! Je pro mě vzrušující zjišťování, kam až mohu své hranice posouvat.
Jaká je nejlepší vlastnost vašeho parťáka vzhledem k expedici?
Adrian: Coryho pozitivizmus a smysl pro humor.
Cory: Adrian má vynikající rozhodovací schopnosti a nadhled.
Jaký myslíte, že bude přínos vaší expedice?
Adrian: Poslední roky se Everest a himálajské horolezectví vyvíjí do zvláštního stavu v souvislosti s komerčními expedicemi a horskými vůdci. Chceme komerčním expedicím ukázat, že je možné výstup realizovat i jinak a naopak, že je možné danou horu sdílet také s lidmi z komerčních expedic. Expedici jsme nazvali “ Everest No Filter “ a chceme lidem ukázat nejen to špatné, co se děje na Everestu, ale také to dobré.
Mnohokrát jsem mezi lidmi, například v barech, slyšel, že Everest vyleze každý. To je samozřejmě blbost myšleno v jakékoliv formě výstupu, ale když jedete na Everest bez umělého kyslíku a podpory výškových nosičů, jedná se o těžký podnik, což chceme také sdělit a ukázat.
S využitím climbing.com
