Podzimní cesta z města: přes Jizerky a Krkonoše

Jestli tě láká třeba podzimní přechod hor, mám pro tebe pár tipů, co já osobně na takové třídenní výpravě používám. Pocházím z Liberce a jako cíl víkendové výpravy jsem si zvolila své oblíbené Jizerky a Krkonoše, které znám jako své boty, ale stejně se mi nikdy neokoukají. 

Den první – adrenalin u rozvodněné Jizery

Vyrážím ze svého rodného libereckého sídliště. Od rodičů dostanu jídlo na čtrnáct dní, pepřák na vlky a spoustu rodičovských rad. Ale jinak to beru minimalisticky – spacák YATE Anseris 900, karimatka YATE Brody, nepromokavé oblečení, solární powerbanku SUNSLICE Photon, YATE bivakovací plachtu pro sichr. Vařič nechávám doma, v horách si radši dávám kyselo nebo borůvkové knedlíky.

Plán přechodu: přes Vysoký hřeben, Hašlerovku, Semerink, Protrženou přehradu, Jizerku, Orle, Harrachov, Labskou boudu dojít přes Obří důl do Pece. Dvě noci venku, tři dny chůze, jen já a podzimní hory.

Mapa přechodu přes Jizerky a Krkonoše: https://mapy.com/s/kecekalove

První kilometry jdu po paměti – z Harcova přes Vysoký hřeben. S rodiči jsme tudy chodili pořád, na houby nebo ke studánce u Hašlerky. Dneska si tam dávám první pauzu. Už se tu sice nevaří, ale výslužka od mámy to jistí.

Dál pokračuju přes Janov nad Nisou a Semerink na Slovanku, pořád nahoru dolů, mám koleno po operaci, tak jsem ráda, že mi pomáhají trekkingové hole YATE Falcon. Výhled na barevné lesy nemá chybu. Stoupám k Protržené přehradě, kde začne mrholit a pak i pršet a mě při pohledu na zbytek hráze probleskne hlavou, jak tenká může být hranice mezi klidem a katastrofou.

Mířím na Jizerku. Je listopad, takže se stmívá už o půl páté a já zapínám čelovku YATE Naos. Je voděodolná a tudíž neřeším, jestli zrovna leje. Jen dešťové kapky nepříjemně odrážejí světlo čelovky, připadám si jako na diskotéce. Pospíchám k cíli mého dnešního putování – přístřešku za mostem přes Jizeru nedaleko Orle.

A pak mě čeká pořádný adrenalin: most přes Jizeru strhla před pár dny voda. Stojím tu ve tmě jak opařená a řeším, jak se dostat na druhý břeh. Ve tmě hledám nějaké místo, kde bych mohla přeskákat po kamenech. Po chvíli pátrání nacházím pár větších balvanů, přes které bych to snad mohla zvládnout, ale voda se mezi nimi žene jak splašená. Nakonec se odhodlám. Pod nohama to klouže, s rovnováhou mi pomáhají hole, voda burácí, já ječím a srdce mi buší až v krku. Když seskočím na poslední kámen a nohy se dotknou pevné země, trochu se mi podlomí kolena – jsem za řekou.

Musím to rozdýchat. Už jen pár metrů k přístřešku, který jsem si vytipovala na noc – je na polské straně, hned za řekou. Už z dálky slyším smích a polštinu a začíná mi být jasné, že bude plno. A taky že jo. Přístřešek je obsazený, a tak volím variantu B: spát venku. Déšť už přešel, na nebi se ukázaly hvězdy, ale jen tak pod širákem se mi spát nechce. V lese kousek stranou si vybírám trochu sušší místo. Během chvíle z bivakovací plachty, která je lehoučká a když je potřeba zvládne i roli pláštěnky, stavím přístřešek – místo tyček zapíchnu hole, nafouknu si karimatku YATE Brody, ať mám zadek v suchu a teple. Teplo, sucho, klid. Tak to má být. Outdoor není o dokonalosti. Je o tom, že si poradíš.

Den druhý – tady je Krakonošovo…

Noc je klidná a já se probouzím do mrazivého rána, což na Jizerce není nic neobvyklého. Všude jinovatka, tráva křupe pod nohama. Před cestou jsem váhala, jestli si vzít třísezónní péřový spacák Anseris 700 nebo zimní Anseris 900. Nakonec jsem se rozhodla pro „teplejší“ variantu a teď v ranním mrazíku jsem za těch pár gramů peří navíc vděčná. Je skladný a váží jen 1200 gramů.

Začínám sestup do Harrachova. Znovu beru do ruky hole, protože mé koleno při prudkých klesáních už docela bolí.

Na rozdíl od včerejška to dnes vypadá na slunečno, takže na batoh pověsím malou solární powerbanku SUNSLICE Photon, kterou si s sebou často beru na delší výpravy, kde nechci řešit, zda se dostanu k elektřině. Cestou si všímám, že potůčky už nedláždí žula a nemají tak krásně zlatou barvu – tady už je Krakonošovo. Ve vzpomínkách se vracím do dětských let – do míst, kde jsme se s bráchou brodili Mumlavou a sbírali „drahokamy“ – obroušená barevná sklíčka vyplavená z místní sklárny.

Pod lanovkou na Čerťák si dávám teplou snídani, která mě nakopne na další výstup. Stoupám podél Mumlavy, koleno stále pobolívá tak dávám holím zabrat. Většina lidí zůstává naštěstí dole u vodopádů. V listopadu už se jim nahoru na Pláně moc nechce. Na dnešek jsem si naplánovala jen krátkou trasu, chci se víc kochat a odpočívat a doufám, že tentokrát se vyspím v chatičce.

V přístřešku U Čtyř pánů je naštěstí úplně prázdno, tak se zabydlím v patře. Zhltnu svačinu, dám si nabíjet foťák do solární nabíječky a nafouknu si nafukovačku – lehounkou, pohodlnou, s protiskluzovou úpravou a překvapivě dobrou vnitřní izolací, díky které si ji klidně beru s sebou i do mrazu. Dřív jsem často nosila i obyčejnou pěnovku – ta něco vydrží, dá se hodit pod zadek, použít jako stolek, nouzově i místo deštníku… ale už jsem trochu zhýčkaná a asi by mě z ní bolela žebra.

Den třetí – bílé moře

Další den vyrážím po Hřebenovce. Vrcholové partie Krkonoš jsou o dost „syrovější“ než Jizerky. Míjím Labskou boudu – těžko ji přehlédnout, ale naštěstí pohled na ni vyváží východ slunce. Nádherná scenérie.

Na Sněžných jámách je už víc lidí, přibývá jich s každým krokem směrem ke Sněžce. Tu si ale nechávám na jindy. Inverze vytváří dechberoucí výhledy – pode mnou se rozlévá bílé moře. Dlouho se nezdržuji a začínám klesat Obřím dolem do Pece. Koleno bolí, mám 72 km v nohách. A v hlavě klid. Takový, který zůstává ještě dlouho po návratu.

Lekce z cest – není mi dvacet. A podle toho balím.

Dobrá výbava ti dokáže zachránit den. Ale stejně důležitý je ten první krok – rozhodnout se vyrazit. Můžeš načíst desítky recenzí, ale nejlepším učitelem je stejně samotná cesta.

Pochopila jsem, že méně je často více. Každé zbytečné deko na zádech ti po pár hodinách připomene, proč příště balit s rozumem. Nemusí to být předražená výbava, za kterou vysypeš půl výplaty, úplně stačí mít pár kvalitních, univerzálních kousků. Já šla se svou výbavou od YATE, tu mám vyzkoušenou a funguje spolehlivě.