Ahoj. Všimli jsme si, že máš zapnutý AdBlock. Prosím, pozastav si pro SvetOutdooru.cz blokování reklamy. Díky tomu můžeme zajistit více zajímavých článků o horách, vybavení nebo metodice nebo aktualizovat katalog stovek treků a ferat. Navíc se snažíme zobrazovat jen reklamy s outdoorovou tématikou, podporujeme touto cestou i mnohé charitativní projekty a neziskovky. Snad tě nebudou moc rušit. Děkujeme! Redakce SvetOutdooru.cz
Okruh z Trevélez na nejvyšší vrchol pevninského Španělska
13. 1. 2000
Autor
Výstup na Mulhacén v pohoří Sierra Nevada je nezapomenutelný zážitek pro každého, kdo se rozhodne pro okruh z jihu na tento impozantní vrchol. Nástupním místem je malebná horská vesnice nebo spíše městečko Trevélez v nadmořské výšce 1479 metrů.
Začátek výstupu v Trevélezu
Ráno v Trevélezu bylo dokonalé. Slunce začalo vycházet a po vesnici se rozlévalo měkké ranní světlo. Vyrazili jsme se z parkoviště v centru vesnice (1530 m), které bylo brzy ráno ještě ve stínu. Jinak je v této výšce v druhé polovině července v Andalusii teplota klidně 35-40 stupňů Celsia. Vzduch byl čerstvý a čistý, ideální pro horskou túru. Úvodní část vede po GR7, z níž jsme se po překročení potoka odpojili na stezku SL-A-81, která začala stoupat po spádnici přímo na západ. Ve výšce asi 1700 metrů jsme překročili úzký umělý vodní kanál a pokračovali stále výš na svahy Haza del Chorrillo. Tady se už do nás začalo naplno opírat slunce vycházející z poza hřebene Peňa de los Papos (2533 m) – Pico de Fuentefria (2294 m).
Již od prvních kroků jsme byli odměněni nádhernými výhledy na okolní krajinu. Stoupali jsme uprostřed zelených hor a údolí, s výhledem na bílé vesnice a staré terasovité polnosti. Teplota rapidně stoupala, a po dosažení cyklostezky ve výše asi 2690 metů jsme si chtěli odpočinout. To nám nebylo dovoleno s tím, že odpočinek bude asi o půl kilometru dál v sedle 2705 m, kde se máme z cyklostezky opět odpojit. K parádním vyhlídkám, které nás odtud čekaly celý výstup až na vrchol, jsme si ještě popřidali malou odbočku na „kopeček“ Alto del Chorrillo (2721 m).
Od sedla jsme stoupali na vrchol přímo na sever. Vysokohorská vegetace a otevřené pláně s výhledem na okolní vrcholy nám ukázaly pravou sílu Sierra Nevady. Na jedné straně zeleň, na jiné straně vyprahlá sluncem vysušená místa. Sklon výstupu se měnil a čím víc jsme se blížili vrcholu, tím více byly i strmější místa. Trochu nás dostalo, když jsme dorazili na Mulhacén II (3362 m), a z něj jsme teprve pořádně uviděli hlavní vrchol Mulhacénu, který je ještě o více než kilometr daleko. Málem jsme odtud začali sestupovat na východ k napojení na nejčastěji používanou výstupovou a sestupovou trasu z Trevélez.
Nakonec, i když se nám nechtělo, jsme došli na nejvyšší vrchol pevninského Španělska. Před námi se otevřel dokonalý panoramatický výhled na Sierra Nevadu s řadou třítisícovek. Kousek na západ od nás byla například Pico de Veleta (3396 m), na kterém jsme byli o dva dny dříve. Na Mulhacénu jsme měli nečekané setkání s horskou kozou, která byla úplně domestikovaná. Koza se kolem nás procházela, nechala se fotit, aniž by ji cokoliv vyrušovalo. Horská koza, známá svou přizpůsobivostí a schopností přežít v těchto drsných podmínkách, byla tichým, ale působivým symbolem divoké přírody, která nás obklopovala. Na vrcholu jsme pořádně posvačili, prospali se, a čekal nás sestup jinou trasou do Trevélez.
Kaplička u vrcholové skalky na Mulhacénu
Cesta zpět kolem laguny Hondera (2900 m) a vodopádů
Na sestupu počítejte s tím, že některé úseky jsou strmé, kamenité a může to docela klouzat. Základem tak jsou dobré boty a ještě lepší podrážka. V letním období jsou naprosto dostačující nízké trekovky nebo tenisky na trail running. Z počátečního poskakování po kamení na jihovýchod se ve výšce kolem 3250 metrů stáčíme k východu a sklon sestupu více narůstá. Nepříjemný úsek je z vyhlídky nad jezerem Laguna Hondera (2900 m) právě k tomuto jezeru. Tady také byly vidět ještě zbytky sněhových polí na východních svazích Mulhacénu.
U laguny Hondera jsme se zdrželi, neboť je kouzelným místem obklopená vysokými horami, a s doprovodem pasoucích se krav. Propletli jsme se mezi volně se pohybujícím domácím skotem a stočili se k výtoku z Laguny Hondera, kde se nám otevřel výhled na další strmý sestup a vodopády. Vodopády jsou parádní a velmi doporučitelné ke zchlazení v horkém červencovém dni. Pod vodopády nás čekal další sestup dolů se slušným sklonem, který se níže změnil na částečný traverz po úbočích svahů a přes potoční zářezy.
U Laguna Hondera (2900 m) jsme se potkali s pasoucími se kravami, vysoko nahoře jsou ještě v druhé polovině července sněhová pole
Došli jsme k chatce Refugio vivac La Campiñuela (2400 m), pod níž se začaly objevovat keře a stromy. Těšili jsme se až zapadneme do stínu, navíc s vědomím, že je před námi ještě přibližně 900 výškových metrů sestupu. Další strmý sestup se změnil u rozcestníku 2050 metrů v traverz přímo na jih. Odtud už jsme viděli Trevélez, ale byl ještě dost daleko. Navíc dlouhé období, kdy v roce 2024 nepršelo, způsobilo, že se začaly zvedat oblaka prachu z vysušené půdy. Prach nás už neopustil ani mezi stromy ani v oblasti keřů. Prachu jsme se zbavili až poté, co jsme na začátku Trevélez narazili na beton a asfalt. Podupáním na tvrdém podkladu se i tak zvedaly oblaka prachu až do půlky stehen. Po 25 kilometrech a téměř 2000 výškových metrech jsme zapadli na zahrádku restaurace, kde jsme se důkladně prolili tekutinami a dojedli jídlem.
Shrnutí
Většina těch, co stoupají na Mulhacén z jihu používá žlutě značenou výstupovou trasu z Trevélez přímo na sever i pro sestup. Je to chyba, protože lepší a výhledově zajímavější je výše popsaný okruh. Slunečné počasí, nádherné scenérie, setkání s horskou kozou a osvěžující vodopády vytvořily dokonalou kombinaci, kterou nelze zapomenout.