Pod spojením slov Sicílie a hory se asi každému automaticky vybaví Etna. Tahle 3323 metrů vysoká sopka ale není jediným horstvem na tomhle ostrově. Při severním pobřeží Sicílie se táhne pásmo hor, dosahující téměř dvoutisícové výšky. Za návštěvu stojí určitě známější národní park Madonie. Pokud ale nechcete potkat za den ani živáčka, vydejte se do národního parku Nebrodi o něco východněji.
Lesní království Sicílie
Asi 80 km dlouhý hřeben padá na severním úpatí do Tyrhénského moře, na jihovýchodě se pak zvedá monumentální Etna. Z hřebene se občas otevřou výhledy na kužely vulkanických Liparských ostrovů, roztroušených severně nedaleko pobřeží. Většinu pohoří tvoří hluboké a tiché bukové a dubové lesy, kterými se prohání divoká prasata a na loukách se volně pasou stáda koní, koz nebo ovcí.
Do nitra národního parku se můžete vypravit na jednodenní průzkum nejlíp z některého ze čtyř silničních průsmyků, které ho protínají. Tak se vyhnete překonání víc než tisícimetrového převýšení. Nejkrásnější výhledy se otvírají na pastvinách na východním kraji pohoří nedaleko ospalé horské vesničky Floresta.
Podívejte se na kompletní fotogalerii
Přejít do galerie
Zbloudilý vícedenní přechod
Pro dobrodružnější povahy nabízí Nebrodi také poctivý čtyřdenní přechod hřebene na těžko. V hlubokých lesích a na zvlněných pastvinách možná nikoho nepotkáte celé dny. Asi sedmdesátikilometrový přechod pohoří Nebrodi vede od východu na západ mezi horskou vesnicí Floresta a silnicí jižně od malebného městečka Mistretta. Pokud sem jako my vyrazíte časně zjara, čekají vás rozkvetlé koberce planě rostoucích narcisů, fialek a sasanek a lány sytě zeleného medvědího česneku, který zpestří instantní jídelníček. Trochu nás ale v těchto jižních končinách koncem dubna zaskočily zbytky sněhu ve vyšších polohách. Nečekejte tu žádná turistická centra, občerstvení ani jiné vymoženosti, zkrátka pravá horská romantika. Kvůli méně častému nebo chybějícímu značení ale nepodceňte přibalení mapy a buzoly!
