HedvabnaStezka.cz SvetOutdooru.cz SvetBehu.cz TuleniPasy.cz Padler.cz FestivalObzory.cz SnowFilmFest.cz ExpedicniKamera.cz

Nahoru dolů při březích Orlice

Kopcovitá, ale turisticky vděčná a přitažlivá trasa nabízí cestu přes několik vrcholů, i do rázovitých vesnic orlického podhůří. Chybět nebudou ani výhledy a místa se zajímavou historií, možnosti odpočinku a občerstvení. Četné výškové rozdíly i trasu je možné zkrátit a do cílového místa dojet autobusem.

Od železniční stanice v Brandýse nad Orlicí jdeme vpravo k hlavní ulici a po ní opět vpravo spolu s červenou značkou na náměstí . Městečko, ležící v malebné poloze převážně na pravém břehu Tiché Orlice a v přilehlých údolích dvou menších potoků, vzniklo jako podhradí stejnojmenného hradu koncem 13. nebo začátkem 14. stol. Jeho předchůdcem bývala ves Loukoť, připomínaná již v r. 1227, která stávala v dnešní západní části obce. Obyvatelé Brandýsa, který se v r. 1503 stal městečkem, se živili především řemeslem – obuvnictvím, soukenictvím, bednářstvím a nožířstvím. Do české historie se obec zapsala zejména v souvislosti s jednotou bratrskou a s pobytem jednoho z jejích nejvýznamněj-ších členů – Jana Amose Komenského. V Brandýse nad Orlicí vznikl jeden z nejstarších českobratrských sborů v celých Čechách, v r. 1474 tu zemřel a byl pochován zakladatel jednoty bratr Řehoř. Město bylo také dějištěm řady důležitých bratrských sněmů, tzv. synod. V době stavovského povstání patřilo zdejší panství Karlu staršímu ze Žerotína, který, ač protestant, zůstal věrný císaři. Po porážce odbojných stavů proto mohl v Brandýse poskytnout útulek a ochranu 24 bratrským kněžím. Od r. 1622 do r. 1625 byl mezi nimi i pronásledovaný Jan Amos Komenský, který tu napsal svá význačná díla Labyrint světa a ráj srdce a Hlubina bezpečnosti. O tom, kde a jak Komenský ve městě žil, se odborníci dlouho přeli. Podle starší verze se skrýval v místech zvaných Klopoty na levém břehu řeky pod zalesněnou strání.

Dodnes tu stojí spodní část srubu se sklepením a při ní Komenského pomník. Pravdu však asi budou mít historici, kteří tvrdí, že Komenský neměl v době svého brandýského pobytu důvody se skrývat a že pravděpodobně žil pod ochranou pána ze Žerotína buď v konventu jednoty bratrské v místech dnešního zámku nebo v původním zámku na náměstí. Komenský se v Brandýse také v r. 1624 podruhé oženil; jeho ženou se stala Dorota Cyrillová. Relativní brandýskou idylu ukončilo císařské nařízení, podle něhož se museli všichni nekatolíci vystěhovat ze země. Tady už nepomohla ani ochranná křídla Karla staršího ze Žerotína a tak se Komenský spolu s dalšími bratřími odebral z Čech do Slezska. (Komenského pobyt připomíná pamětní síň v budově radnice – otevřeno v pracovní dny městského úřadu.) Když pán ze Žerotína v r. 1629 odmítnul přestoupit na katolickou víru, musel i on odejít do emigrace. Jeho majetky mu však zůstaly a mohl je dál spravovat prostřednictvím svých úředníků. Jako jedinému z emigrantů mu také byla povolena občasná návštěva vlasti. – Podle tradice se v Jiskrově ulici v místech dnešního domu čp. 159 narodil Jan Jiskra z Brandýsa.

Město bylo založeno na pravidelném půdorysu kolem obdélného náměstí. Ze starší zástavby se dochoval jen dům čp. 38 (při příchodu od nádraží vlevo). Proti němu v Žerotínově ulici čp. 100 stával bratrský kostel z r. 1599, spojený s žerotínskou hrobkou. Zůstal z něj zbytek zdi v úzké uličce nad schůdky. Severně nad náměstím na vyvýšeném pahorku stojí kostel Nanebevstoupení Páně, pozdně barokní z let 1787–88 na místě starší gotické stavby. Ze soudobého interiéru vyniká obraz Nanebevstoupení na hlavním oltáři, snad dílo Petra Brandla z 1. poloviny 18. stol. Ke kostelu vede kamenné schodiště s kamenným krucifixem z r. 1817. V místech měšťanských domů čp. 19–21 stával žerotínský zámek, postavený v letech 1553–58 jako náhrada za opuštěný hrad Bohušem Kostkou z Postupic. V r. 1559 jej získal Jan starší ze Žerotína, který tu často pobýval a v r. 1564 se mu zde narodil syn Karel starší ze Žerotína. Po r. 1652 zámek za neobjasněných okolností zanikl a na jeho místě si brandýsští měšťané vystavěli tři domy. Správa panství se v té době přemístila do bývalého centra jednoty bratrské. To později zaniklo a na jeho místě dal František Norbert Trautmannsdorf po r. 1781 vystavět nový zámek. V letech 1817–20 jej zcela přebudoval nový majitel, pražský měšťan Karel Blažek, v novorenesančním slohu.

Tato podoba vydržela až do r. 1914, kdy bankéřská rodina Fischerů vtiskla objektu dnešní novobarokní vzhled. Zámek stojí jihovýchodně od náměstí, na jižní straně na něj navazuje park, ohraničený řekou. (Ubytování, stravování: hotel Jiřička, restaurace denně 10–22 h; bistro U podkovy PO–ČT 12–22, PÁ–SO 12–24, NE 14–22 h; cukrárna Na výsluní, denně 8–17 h.)Z náměstí půjdeme vlevo kolem radnice po modré turistické značce. Stoupáme úzkou Ondříčkovou uličkou; tabulka nás upozorňuje na dům čp. 199, pod nímž se dochoval původní sklep bratrského konventu ze 16. stol. V domě, který tu stával, zemřel zakladatel jednoty bratrské bratr Řehoř. Na protější straně na čp. 2 je pamětní deska s bystou, upomínající na pobyty houslového virtuóza Františka Ondříčka. Na konci uličky vlevo ve stráni býval hřbitůvek jednoty bratrské; v době rekatolizace byl nazýván kacířský nebo pikhartský. Kosti, které se tu našly při úpravě prostranství na začátku 19. stol., byly uloženy u cesty k hradu.Značka nás vede zalesněnou strání až do míst, kde vlevo odbočuje významová značka k brandýskému hradu (100 m). Hrad vznikl pravděpodobně před r. 1289, kdy se poprvé připomíná Jindřich z Brandýsa. Tento rod pocházel ze Saska a používal přídomku po svém rodovém hradě Brandis u Lipska. Hrad  byl založen na ostrohu nad pravým břehem Tiché Orlice.

Od východu, kde souvisel s okolím, byl překopán třemi příkopy, čímž vznikl vlastní hrad a dvě předhradí. Na předhradích, ohrazených kamennou hradbou, bývalo hospodářské zázemí, prostor vlastního hradu zaplnil podkovovitý palác s věží v jihovýchodním nároží. Po zakladatelích, pánech z Brandýsa, drželi hrad páni z Boskovic. Od poloviny 15. stol. se stal majetkem významného husitského rodu Kostků z Postupic. Před polovinou 16. stol. se hrad uvádí jako pustý. Bohuš Kostka se aktivně účastnil protihabsburského odboje v letech 1546–47; za trest přišel o celý majetek, do konce života mu Ferdinand I. ponechal pouze brandýské panství. Brandýs mu byl vykázán jako sídlo, které nesměl opustit. Proto byl nucen v polovině 16. stol. pobořený hrad opravit. Ten mu však už nedokázal poskytnout potřebné pohodlí, proto po r. 1553 vystavěl v městečku nový zámek. Za Žerotínů se na hradě nebydlelo a opravené budovy se opět rychle měnily v trosky. Zříceniny si postupně rozebírali brandýsští měšťané na stavbu domů. Dnes zůstaly z kdysi pyšného sídla jen tři příkopy, křovím zarostlé základové zdi na předhradí, několik obvodových zdí, torzo věže a sklepy hradního paláce.Z hradiště se vrátíme zpět na modrou značku, která nás přivede k silničce do obce Kaliště. Před prvními domky zahýbá na pěšinu vpravo dolů do vsi Perná. Projdeme uličkou mezi domky, pak pěšinou vpravo přes potok k silnici.

Za ní začínáme stoupat širokou lesní cestou k vrcholu výrazného kopce Zátvor (480 m). Místy se otvírají pěkné pohledy do hlubokého údolí Tiché Orlice.Sestoupíme k silnici, přetneme ji a jdeme cestou při východním okraji vsi Rviště, součásti obce Orlické Podhůří. Ve vesnici (mimo naši trasu) stojí rekonstruovaná dřevěná zvonička na osmibokém půdorysu ze začátku 19. stol., památka lidové architektury. U hřbitova je pozdně barokní socha sv. Jana Nepomuckého z r. 1757. Za vsí pokračujeme po široké cestě uprostřed louky asi 750 metrů, pak zahneme vpravo volně přes luka k lesu a znovu stoupáme klikatící se cestou až k rozcestí pod kopcem Hůrka (546 m), výrazným bodem celého okolí. Odtud půjdeme vpravo po významové odbočce stoupající lesní cestou, pak nevýraznou pěšinou vlevo k pomníku, ukrytému na okraji mlází. Nápis na kameni hlásá: „Zde na tomto místě tragicky zahynuli dne 17. července 1948 naši věrní kamarádi a piloti hornického aeroklubu OKD Jan Pfeiler, Jaroslav Málek a Mečislav Ščučinský.“ Po významové značce můžeme vystoupit až na plochý vrchol kopce (200 m), odkud je omezený výhled k západu a severozápadu.

Od odbočky pokračujeme lesní cestou, přejdeme přes louku a sestoupíme k silnici v osadě Dobrá Voda. Jdeme po ní krátce vlevo přes malou náves, za ní se dáme vpravo cestou do rychle se zahlubujícího údolíčka s potokem. Nad jeho levým břehem dojdeme k okraji rekreační osady Klopoty a vlevo přes louku ke kapli a výletní restauraci . Klopoty jsou dnes hojně navštěvovaným rekreačním místem s řadou chat. Kdysi tu bývaly lázně, jejichž sláva však netrvala dlouho. Mají pěknou polohu na svažující se louce obklopené lesem. Kapli dal postavit v r. 1812 z úcty a vděčnosti za zázračné uzdravení setník Josef Růžička od pluku Reiner. Kaple, zasvěcená Matce Boží, byla obnovena v letech 1892 a 1946. Pod ní vyvěrá pramen „zázračné“ vody, na dně studánky je vydlážděný křížek. (Ubytování, stravování: výletní restaurace t. č. zavřená.)Od restaurace dost prudce stoupáme zalesněným svahem spolu s červenou značkou, pak krajem lesa do vsi Říčky. Na křižovatce se dáme vpravo, o kus dál vlevo vzhůru kolem rodinných domků ke kapličce.

Jedinou významnější památkou obce je při silnici stojící socha sv. Jana Nepomuckého, obklopená kamenným zábradlím s kuželkami a koulemi, z r. 1757. Říčky však mají svá strašidla, která tu občas děsí lidi. Patří mezi ně tajemná ženská postava, z poloviny bílá, z poloviny černá, objevující se v polích. V údolí zvaném Kolomazná pec, které vystupuje ke vsi od Tiché Orlice, za tmy čas od času vykvétají ohnivé růžičky, poskakující kolem opožděných chodců a lákající k utrhnutí. Z rozcestí nad kaplí půjdeme po červené značce vpravo. Sledujeme okraj lesa pod vrchem Podhoří až k půvabně položené samotě Háje, kde zahneme na širokou cestu vpravo. Přes pole míříme k lesu; tam cestu opustíme a jdeme mírně vlevo přes zarůstající paseku. Sestoupíme do údolíčka a zprvu lesem, pak při jeho kraji dojdeme do Kerhartic, kdysi samostatné vsi, dnes části Ústí nad Orlicí. Podejdeme železniční trať, na křižovatce se dáme vlevo obcí kolem kamenného kříže z r. 1817, nakonec zahneme vpravo k lávce přes Tichou Orlici. Na druhém břehu řeky pokračujeme vpravo po silnici, z ní odbočíme doleva na cestu přes louku, pak lesem stále vzhůru k další silnici.

Po ní rovněž krátce vpravo, od rozcestí vlevo do lesa. Začíná poměrně ostrý výstup zalesněnou strání k televizní retranslační věži, od ní jdeme už téměř po rovině přes vrcholovou kótu Andrlova chlumu (559 m) k parkovišti před turistickou chatou Hvězda . V r. 1996 byla v sousedství chaty uvedena do provozu víceúčelová věž, vysoká 50 m (vyhlídková plošina je ve výši 35 m). První rozhledna byla dřevěná a postavil ji Okrašlovací spolek v r. 1905, vyhořela v r. 1978. Následovala další dřevěná rozhledna jako triangulační bod z r. 1941. Klub českých turistů ji vybavil žebříky a plošinami. Sloužila do začátku 60. let, kdy pro špatný stav byla odstraněna. Provoz této nové ocelové vyhlídkové věže zajišťuje KČT v Ústí n. O. (Otevřena celoročně, v hlavní sezóně 9–16 h, mimo sezónu SO, NE pokud počasí dovolí bezpečný provoz. Termín mimořádné návštěvy je možno projednat s provozovatelem.) Chatu, postavenou v r. 1940, spravuje KČT v Ústí nad Orlicí. (Ubytování, stravování: ÚT–ČT 11–22, PÁ, SO 11–23, NE 11–18 h.)Po zelené značce sestoupíme lesní cestou k rozcestí turistických cest U zabitého . Od rozcestí nás až do cíle cesty povede modrá značka. Několikrát zkrátí zatáčky silnice, nakonec klesne do zalesněného dolu a pak k prvním domkům Ústí nad Orlicí. Odtud už bez problémů dojdeme kolem železniční zastávky na ústecké náměstí.

(Doporučujeme průvodce Podorlickem ze Zelené edice.)

Přidej svou zkušenost nebo doplň informace

Odpovídáte na komentář: