HedvabnaStezka.cz SvetOutdooru.cz SvetBehu.cz TuleniPasy.cz Padler.cz FestivalObzory.cz SnowFilmFest.cz ExpedicniKamera.cz

Mořský kajak – jak začít

Představa pádlování na kajaku na moři může být romantická a možná i heroická, pro jiného může kajakování znamenat dosažení vzdálených břehů. Každý z nás má jiný sen a bude očekávat, že mu ho kajak pomůže vyplnit. Pro Svět outdooru píše Standa Chládek, jeden z nejvýznamnějších světových mořských kajakářů.

Pro ty, co ještě nezačali, může být představa pádlování na kajaku na moři trochu romantická a možná i heroická: „Probiju se vysokými vlnami, vjedu do zpěněné vody mezi skalisky a v  dešti vodní tříště budu surfovat do klidného zálivu, pak se ohlédnu zpět na rozbouřené moře – podívejte, co jsem dokázal, přemohl jsem oceán!“ Pro někoho jiného bude kajakování na moři snem dosáhnout vzdálených břehů, ten opuštěný ostrov s krásnou pláží, s vyhřátým pískem pod palmami… Někdo bude zase snít o překonání velkých vzdáleností, odpádlovat tam daleko ke břehu, ukrytém v závoji mlhy… atd.  Každý z nás má nějaký jiný sen a bude očekávat, že mu ho kajak pomůže vyplnit.

Ale k tomu, aby se nám nějaký z těch klukovských snů vyplnil, musíme správně začít. Myslím, že prostě si koupit kajak a pádlo a vyplout – v představě, že svojí vlastní silou překonáme oceán – není ten nejlepší přístup. Na to už dost lidí doplatilo. Tak především, oceán či moře nikdy neporazíme, moře bude vždycky silnější a v nejlepším případě na moři přežijeme. A k tomu, abychom přežili a také si to aspoň trochu užili, se musíme nejprve něco naučit. Kajakování na moři vyžaduje několik věcí, tady jsou tři základní požadavky:

1.Kajakářská technika
2.Fyzická připravenost
3.Znalost moře a povětrnostních podmínek

Žádný z těchto tří bodů není preferovaný, všechny jsou stejně důležité. Začnu s tím prvním, uměním jízdy na kajaku. Tady mají nesmírnou výhodou ti, kdo už mají kajakovou zkušenost, například z jízdy na divoké vodě. To je rozhodně nejlepší průprava pro mořské kajakování, i když jezdci divokých vod často nevěnují dostatečnou pozornost záběru, který je pro mořské kajakáře ten nejdůležitější: záběr dopředu. Snad víc než 95 % záběrů, které mořský kajakář udělá, jsou záběry dopředu, proto je potřeba se tomuto záběru dopředu věnovat a naučit se ho co nejlépe. Neznamená to, že když mám silné paže, tak to stačí (známé heslo: „co nezvládnu grifem, to urvu silou“ se na mořském kajaku opravdu nevyplatí). Je nutno zapojit zádové svaly do každého záběru a využít rotace trupu k maximální efektivnosti. Myslím, že je dost těžké naučit se dobře pádlovat sám, bez nějakého příkladu. Je užitečné mít kamaráda, který umí pádlovat, hodně se dá odpozorovat nebo si vzít lekce v kajakové škole. Samozřejmě, že nejúčelnější je v podstatě vertikální záběr tak, jak pádlují závodníci  na divoké vodě nebo rychlostní kajakáři. Jenže na moři často fouká vítr, který „chytá“ horní list pádla, čímž nás nutí pádlovat víc a víc horizontálně. Záběr je pak méně efektivní, ale pádlo představuje menší odpor větru. Každý si časem „vybuduje“ tak trochu vlastní styl, co se týče úhlu pádla, jeho délky, úhlu lopatek atd.

Tady bych rád připomenul, že při cvičení záběru dopředu je naprosto kontraproduktivní používání kormidla. Jestliže kajak nejede rovně dopředu za klidného počasí na klidné hladině, jsou k tomu obvykle dva důvody. První je, že kajakář neumí dobře pádlovat. V tom případě se to může naučit, jen když nebude používat kormidlo. Nebo používá kajak, který není schopen jet rovně, a v tom případě je nejlépe ten kajak rovnou rozšlapat (jestliže je z plastu, tak rozřezat pilou). Ještě i dnes se takové kajaky prodávají jako „mořské“, ale pro plavbu na moři se absolutně nehodí.

Jestliže budeme pádlovat ve vlnách a větru (což patří dost často k sobě a na moři je obojí běžným jevem), pak je nutno přizpůsobit záběr podmínkám. Kupodivu, nejsnadnější, i když nejnamáhavější je pádlování proti větru, protože není většinou nutno korigovat směr. Boční vítr obvykle vyžaduje korekce směru (jak moc, to záleží na kajaku a pak na tom, jestli má kajak flosnu – skeg či kormidlo) a také obvykle trochu náklonu do větru. Náklon většinou pomůže korigovat přirozenou snahu většiny kajaků stáčet špičku do větru. Jestliže se kajak v bočním průměrném větru stáčí hodně po větru, jde pravděpodobně o špatný design. Nejnáročnější pádlování, pokud se týče udržování směru, je při větru, který fouká šikmo do zad. Tento směr větru většinou vyžaduje dost korekčních záběrů a je hlavním důvodem, proč jsou kajaky opatřené flosnou (skegem) či kormidlem. Podobně jízda s větrem v zádech vyžaduje „kormidlování“ korekčními záběry, ale kajak je o to více hnán vpřed, takže jeho pohonu není nutno věnovat takové úsilí. Nejefektivnější je pak zabírat (a točit, pokud je to potřeba) na vrcholku vln. Pádlování ve vlnách je v podstatě snadné, jakmile si pádlista zvykne na stabilitu kajaku a přizpůsobí se rytmu vln.

I když je záběr dopředu daleko nejdůležitější, mořský kajakář musí ovládat a stále cvičit celou škálu dalších záběrů, ke kterým patří řídicí a stabilizační záběry (vylehnutí). Tyto záběry jsou naprosto nutné pro zatáčení a různé manévry spojené na příklad s přistáváním, záchranami, udržením rovnováhy atd. Solidní schopnost stabilizovat kajak vylehnutím na pádlo je základním předpokladem pádlování na otevřené vodě, ve vlnách a v surfu. Záběrů je celá škála, většinu z nich kajakáři používají k plavbě po řekách. Posledním, ale také velmi důležitým záběrem je eskymácký obrat. Je to velice důležitý záběr, jeho znalost nesmírně pomůže sebedůvěře mořského kajakáře, a co je nejdůležitější, může i zachránit život. Navíc, kdo umí eskymáka, bude schopen daleko líp ovládat stabilizační záběry. I ve zdánlivě beznadějných situacích se dobří kajakáři dokážou nepřevrhnout proto, že se dovedou o pádlo opřít a udržet kajak nad vodou!  Není těžké se eskymáka naučit, i když pomoc instruktora, alespoň na začátku, je nutná a je nejlépe na něm pracovat v zimních měsících v krytém bazénu. Existují ovšem kajaky, které je velmi těžké „zvedat“. Nechci radit, v jakém kajaku má kdo jezdit, ale já bych do kajaku, ve kterém se těžko dělá eskymák, prostě nesedl.

K druhému bodu, k fyzické přípravě, toho nemusím moc říkat, je samozřejmé, že pádlování vyžaduje sílu, vytrvalost a pružnost. Na druhé straně kajakářský adept nemusí být olympijský atlet, aby se naučil dobře jezdit na moři, celková fyzická zdatnost, šikovnost a přiměřená váha jsou zcela postačující. Ale jak jsem podotknul na začátku, předchozí zkušenost z pádlování na kajaku i na kánoi na řekách či jezerech přijde velmi vhod.

Znalost moře hodně souvisí s přirozeným talentem vodě rozumět. Kdo rozumí proudům v řekách, ten se většinou naučí porozumět moři, i když to není zdaleka automatické. Vyžaduje to studium moře a řekl bych, že i trochu pokory. Moře bude vždycky silnější než my a musíme se naučit jak různé mořské zjevy (proudy, příliv a odliv atd.) nejen překonat, ale i využít. K tomu, být dobrým mořským kajakářem, samozřejmě také patří znalost meteorologie. Moře je dynamické prostředí, které se stále mění a v mnoha případech je nutno brát v úvahu nejméně tři faktory, které často působí najednou a skládají se: vítr, proud (příliv a odliv) a vlnění (které přichází z dálky). Na mnoha mořích (ne na Jadranu, tam je hlavní problém jen vítr, a proto je tam pádlování mnohem jednodušší) je zdolávání mořských proudů velice komplikované a vyžaduje hodně zkušeností, lokální znalosti a samozřejmě i příznivé počasí a správné načasování. Druh pobřeží, podél kterého chceme pádlovat (a samozřejmě směr a síla větru), bude určovat taktiku zdolávání daného úseku. Pojedeme-li podle útesů, musíme počítat s odraženými vlnami, které se mohou integrovat s vlněním přicházejícím z otevřeného moře a pak vytvoří někdy složité a velmi obtížné podmínky. Na druhé straně pláže sice absorbují energii volného moře, ale tvoří surf, který musíme překonávat při vyplutí či přistávání. Přitom to budou právě pláže, kde budeme chtít zastavit na odpočinek či na táboření. Rozumná praxe je pak k tomuto účelu vyhledat chráněný záliv. To je několik příkladů, s čím se můžeme na otevřeném moři setkat. Stát se kompetentním mořským kajakářem vyžaduje zkušenost a ještě další zkušenost. I zkušení divokovodní kajakáři občas chybují, když se domnívají, že pokud umějí jezdit peřeje a udělat eskymáka, jsou na moři nepřemožitelní. Nemyslím si, že zkouška ohněm je na moři ta pravá cesta k poznání hranice vlastních možností.

Samozřejmě, začátečník obvykle nevlastní kajak a musí si ho vybrat. To je docela složitý úkol a všeobecně platí pravidlo, že je nutné vyzkoušet co nejvíce designů a vybrat si ten, který je trošku „vratší“ (co se týče primární stability). Když si totiž si vybereme ten nejstabilnější, bude asi pomalý a nebude mít dobrou sekundární (finální) stabilitu ve vlnách, tu, která je nejdůležitější. K takovém průzkumu je ideální využít půjčovny mořských kajaků a vyzkoušet si plavbu na nejrůznějších modelech. Nevýhodou je, že jen málokde je možné půjčit si opravdu špičkové, skutečně mořské kajaky, ale jistě najdete nějaké kamarády, kteří už mořský kajak vlastní a nechají vás ho vyzkoušet. Nechceme přece koupit bednu a za rok kupovat opravdový kajak! Velmi důležité také je, jak kajak pasuje na tělo. V kajaku se nesedí, kajak se nosí, jako džíny. Kdo by si koupil na nošení pytel? Když si koupíme „necky“, tak z nich v první vlně vypadneme a nikdy se nenaučíme eskymáka. Ještě jedno obecné pravidlo. Chceme-li vůbec někdy, třeba i výhledově, pádlovat na moři a neomezovat se na jezera či klidné řeky, pak nemá vůbec cenu se zabývat takzvanými rekreačními krátkými kajaky (kratšími než tak 5 metrů). To jsou hračky, které postačí k rekreaci na malých jezerech či klidných řekách, ale jsou nevhodné k vážnému pádlování na moři.

Tím se dostávám k dalšímu důležitému bodu, a tím je otázka bezpečnosti při mořském pádlování. Musíme si uvědomit, že pádlování na moři je riskantní sport, při kterém je náš život závislý na podmínkách, které se mohou velmi rychle změnit. První zásadou je, že bychom neměli riskovat, a tak se do nebezpečných podmínek prostě nikdy nedostat. Tomu je možné někdy vyhovět na základě dobrého plánování, znalosti moře (proudy, příliv a odliv) a spolehlivé předpovědi počasí. Samozřejmě, začátečník by se neměl vydávat na exponované pobřeží a je důležité pádlovat ve skupině. To všechno nemusí stačit, počasí se může neočekávaně změnit během plavby, skupina se může zdržet atd. V každém případě je nutno s možností komplikací při každé výpravě počítat. Nesmíme zapomenout, že nehoda na moři se může stát daleko od břehu a možnost záchrany ze břehu či plavby ke břehu prostě nebude existovat. Zdá se mi užitečné si uvědomit, jaké máme možnosti v případě nehody na moři, kdy jsme nuceni bojovat se živly. Prvním obranným prostředkem jsou samozřejmě naše kajakářské schopnosti a dovednosti, především stabilizační záběry, které nám umožní zůstat hlavou nahoru a nepřevrátit se ani v těch nejvypjatějších situacích. Jsou-li tyto záběry dobře nacvičené a zautomatizované, je až neuvěřitelné, v jakých vlnách a v jakém větru je možno kajak udržet bez převrácení. I to ale může selhat a i dobrý kajakář se může „udělat“. Pak přijde k dobru eskymák, jako nejrychlejší a nejsnadnější záchrana. To je druhý obranný prostředek. A chci znovu upozornit, že eskymák je a bude pořád daleko lepší a snadnější záchrana než i sebelépe nacvičená samozáchrana nastupováním do převrácené lodi. Jestliže se ani to nepovede, přijde na pořad skupinová záchrana, kdy dva kajakáři dostanou „oběť“ do kajaku, který se musí následně vypumpovat. Vypadá to složitě a ve vlnách to není zrovna snadná zábava, ale funguje to. Je na to několik způsobů, pro všechny však platí jedno pravidlo: musí se cvičit, a hodně. Spolupráce zachránců musí být automatická a kajaky by měly mít patřičné vybavení, jako šňůry na palubě a samozřejmě vodotěsné přepážky, aby se nepotopily a daly se snadno vypumpovat. Vzpomínám si na jednu dramatickou záchranu, kdy jsme dokázali zachránit kamaráda ve třímetrových vlnách (za neustálého sněžení, tak nám dost mrzly ruce, co jsme tam tenkrát na vodě vlastně dělali?) a dát ho zpátky do kajaku, i když jsme měli ruce otlučené dokrvava od nárazů kajaků ve vlnách. Z toho už jasně plyne, proč je milionkrát bezpečnější jezdit ve skupinách než sólo. Sólista nemá po nezdařeném eskymáku moc možností, všechny ty záchranné plováky atd. jsou opravdu spíš pro zábavu a ve chvíli, kdy jde opravdu do tuhého, na ně nevěřím.

A když všechno zklame, tak je už jen poslední možnost a to je modlit se, že se stane zázrak. Podobně, jak jednou napsal známý britský mořský kajakář a autor několika výborných knih o mořském kajakování Derek Hutchinson: „Modlitba je poslední možnost obrany, ocitneme-li se na moři ve vichřici, která dosáhne stupně 10 nebo i více v Beaufortově stupnici síly větru.“ To už vítr smetává kajaky s mořského povrchu. Já jsem to zažil například v bouři u západního irského pobřeží. A ač se vytahuju tím, že jsem ateista, tak jsem tu Derekovu metodu použil a opravdu, fungovalo to (i když jsem k té modlitbě přidal taky trochu pádlování), jsem ještě pořád tady. Ale nemělo by se to zneužívat a rozhodně na to nejde spoléhat…

© Svět outdooru, text vyšel v ročence Malý Průvodce světem outdooru 2011, text Standa Chládek, foto Honz Novotný, Ema Chládková, Standa Chládek

Tip
Přečtěte si náš rozhovor se Standou Chládkem v seriálu Zkušenosti zkušených z roku 2003
Život v mořském kajaku – Standa Chládek
A také čerstvý rozhovor s Lumírem Drápalem o jeho cestách na mořském kajaku (také seriál Zkušenosti zkušených)
Lumír Drápal má rád svobodu

Příznivci mořských kajaků se mohou s autorem sejít a přátelé Standy Chládka mají opět po roce šanci ho letošní podzim vidět při několika příležitostech:
Aleutská odysea 2001 – 2011 přednáška pro vodáky ve středu 12. října 2011 v 18:00 se koná v malém konferenčním sále Kulturního centra Vltavská Bubenská 1, Praha 7, délka cca 2 hodiny, vstupné 50 Kč, HYDROpředplatitelé mají slevu 50%.
Lovci velryb je spíše etnograficko-archeologická přednáška o aleutských lovcích a o mumiích v jeskyních. Bude ve středu 19. října 2011 v 15:00 na Přírodovědecké fakultě UK v posluchárně fotochemie, Viničná 7, Praha 2 (nad Botanickou zahradou), přednáška je pro veřejnost, vstup volný.
Výstava fotografií „Po stopách aleutských lovců velryb“ bude mít vernisáž v úterý 11. října 2011 v 17:30 v galerii restaurace Stará prádelna poblíž počátku Čertovky, naproti kostelíku Na Prádle na Malé Straně (adresa: Stará prádelna, dříve Azteca, Říční ulice č. 9). Fotografie nejsou speciálně kajakářské, spíše krajinové, obrázky zvířat, atd., výstava bude trvat nejméně dva týdny.

Placené odkazy k tomuto článku:
Zde může být váš odkaz! Napište nám.

Zkušenosti čtenářů

Michal

Skvělý článek.

Kostěj

Přidám vlastní zkušnost o výběru kajaku. Ve finále zaplatíte spoustu peněz za zkoušení různých plastových hrůz, které si buď budete půjčovat a nebo rovnou koupíte. Stejně člověk nakonec dospěje k rozhodnutí a koupí si to nejlepší. Něco abych tak řekl ze svaté pětky:
Valley nordkapp
NDK explorer
Rockpool alaw
Tiderace – model dle velikosti pádlera
Standa Klokočník and Co. – Triena/Charon

Petr

Výborný článek, moc mě pomohl. Udělal jsem si super obrázek o čem to vlastně je 🙂 Díky

Jan

Clanek prostte supr…..diky moc

Pavel

Až teď začínám opravdu tušit o čem to vlastně je. Nestačí sednout a jet. Velmi pěkně děkuji.

Přidej svou zkušenost nebo doplň informace

Odpovídáte na komentář: