HedvabnaStezka.cz SvetOutdooru.cz SvetBehu.cz TuleniPasy.cz Padler.cz FestivalObzory.cz SnowFilmFest.cz ExpedicniKamera.cz

Mistr světa a adrenalinový „feťák“ Sam Sutton

Mistr světa a adrenalinový „feťák“ Sam Sutton

Novozélandského extrémního kajakáře Sama Suttona netřeba představovat žádnému zapálenému vodákovi, pro všechny ostatní je tu pár informací, které ho trochu přiblíží. A nejvýstižnější je právě samotný titulek tohoto rozhovoru – „Mistr světa“ má na vizitce, „adrenalinový feťák“, to ho prý nejlíp vystihuje.

Kajakingu se začal věnovat v 16 letech, když si ho najala na focení jedna novozélandská raftingová společnost. Za velmi krátkou dobu se pro Sama stalo pádlování životní náplní a velmi brzy se v něm vypracoval na mistrovskou úroveň. A nejenže se kajaku věnuje profesionálně jako jezdec adidas Sickline Kayak Teamu, ale v nedávné době si založil i společnost, která kajaky vyrábí.

Sam o sobě říká, že je bezproblémový a konzistentní kajakář, který je k sobě velice kritický. Je velmi odhodlaný a duševně silný, což mu pomáhá koncentrovat se jenom na své výkony, bez přemýšlení nad následky svých extrémních akcí. Sam je pro veřejnost známý především jako trojnásobný mistr největšího závodu extrémního kajakingu adidas Sickline World Championship. Dokázal to ve třech po sobě jdoucích letech – 2010, 2011 a 2012, což se nikomu před ním nepovedlo. Se Samem jsme si povídali o jeho životě, o výpravě do Indie, o výrobě kajaků a o jeho vztahu k České republice.

adidas

Před kajakováním ses věnoval motokrosu, což je podle mě zcela odlišný druh sportu. Proč ses rozhodl pro tuhle změnu?

U motokrosu jsem se dost bál, protože tam vždycky máš dost vysoké riziko, že si polámeš kosti nebo ochrneš nebo tak. Když se něco stane na kajaku, tak prostě vyplaveš na druhé straně… Zkrátka jsem se víc bál, že se zraním, než že se utopím. A tak myslím, že kajak pro mě byla dobrá volba.

To je asi maminka ráda, žes tu změnu udělal, ne?

Maminka? Je přirozené, že si o mě dělá starost, ale v zásadě je spokojená. Není to jen tím sportem, je to zkrátka životní styl kajakářů – úžasný životní styl. Je to proto, že tenhle sport přináší rovnováhu mezi prací a hraním, i když se většinou zdá, že máme toho hraní mnohem víc než práce.

Dočetl jsem se, že se chceš víc věnovat ježdění na vodním skútru, tedy jetski. Co v tobě vzbuzuje takovou vášeň pro motorizované plavidlo, když tak skvěle ovládáš svůj kajak?

Rád bych se tomu věnoval ještě víc, ale není to zrovna moc přátelské k životnímu prostředí. Prostě se mi libí ty možnosti, které jetskiing na řekách má. Ne na malých řekách, ale na velkých. Pro mě je to takový přechod mezi motokrosem a kajakem, je to úžasný způsob jak vidět řeku. Spíše z expedičního pohledu, rád bych totiž udělal něco jako nejrychlejší sjezd Nilu.

Zpátky ke kajaku. Jsi členem adidas Sickline Kayak Teamu. Co jsi udělal pro to, aby ses do týmu dostal a změnilo ti nějak život to, že ses stal členem „neohrožených“?

Abych byl upřímný, tak jsem akorát byl na správném místě ve správnou dobu. Když jsem vstoupil do týmu, zrovna hledali pár nových kajakářů a já měl zrovna dobrý rok, tak si mě vybrali. Myslím, že ta hlavní věc, kterou hledají, je někdo, kdo jim poskytne dobrou publicitu. Někdo, kdo se lidem libí a kdo je bude dobře reprezentovat, takže je potřeba být přátelský. Nebo působit dojmem, že přátelský jsi (smích), a zároveň být dobrý kajakář. Jo, to je to, co hledají, dobrého kajakáře a zároveň přátelského člověka. A pokud jde o to, jak mi to změnilo život? Dalo mi to příležitost prozkoumat svět a být součástí přesně toho kajakování, které si opravdu užívám, a to jsou expedice. A mnoha z těchto expedic, na kterých jsem byl v několika posledních letech, bych se nemohl zúčastnit, nebýt týmu adidas.

Jaké je nejúžasnější místo na Zemi, které jsi dosud navštívil?

Nejúžasnější místo? Myslím, že musím říct Altaj a Rusko. Je to kvůli tomu, že není jednoduché se tam dostat a zároveň je úžasné tam být. A je to výzva na řece i mimo ni. Lidé v této oblasti, řekl bych, jsou velice podobní krajině, jsou to nádherní lidé, ale také dovedou být velmi drsní. Nevím, jak bych to řekl, jsou to opravdu skvělí lidé, ale mají těžký život, a tak jsou úplně stejní jako prostředí, ve kterém žijí. Stejní jako altajské hory a drsné řeky.

Vím, že teď žiješ v Německu. Našel sis chvilku, abys navštívil Českou republiku? Co si myslíš o českých řekách?

Strávil jsem v České republice spoustu času. Máme s kamarádem firmu na kajaky na divokou vodu, jmenuje se Waka Kayaks a vyrábíme je ve Vyškově, což je 40 km východně od Brna, takže v Česku trávím fúru času. Jediná řeka, na které jsem zatím v česku pádloval, je Vltava. Je to dobrá řeka, vždycky se tam bojím jedné peřeje, jmenuje se Krvavá ruka (Bloody Hand, v Česku proslulá pod názvem Škvíra – pozn. redakce), to je peřej, na kterou nikdy nezapomenu.

Sam Sutton (*1988)

Novozélandský extrémní kajakář a rafter, trojnásobný vítěz největšího extrémního závodu světa adidas Sickline World Championship (2010, 2011, 2012). Je členem adidas Sickline Kayak Teamu.

Na Novém Zélandu mu patří společnost Rotorua Rafting, která pořádá sjezdy na raftech. Je spoluvlastníkem společnosti Waka Kayaks, která vyrábí kajaky ve Vyškově. V současnosti žije v Německu, je ženatý a má dvě dcery.

Proč jste si pro výrobu vybrali právě Českou republiku?

Hledali jsme evropskou základnu. A vlastně to bylo kvůli chlapíkovi, který se jmenuje Mike Neckar (Mirek Neckář – pozn. redakce). Založil velkou firmu Necky Kayaks. Když tuhle firmu před 8 nebo 9 lety prodával firmě Johnson Outdoors, kajaky byly na úplném vrcholu. V té době Necky Kayaks vyráběla 200 lodí za den, takže byl asi největším výrobcem kajaků na světě. Ale ještě měl jednu firmu Česku, tam, odkud pochází. A on byl otevřený myšlence, že s ním zkusíme vyrobit nějaké lodě. A my jsme věděli, že měl zkušenosti s českými značkami a jejich vysokou kvalitou. Nemusíš si tak dělat starosti s výrobou v Číně. A taky je to blízko našemu trhu.

Je složité navrhnout a vyrobit moderní kajak? Jaké dovednosti jsou k tomu potřeba?

Navrhnout kajak je těžké, vyrobit ho je dost jednoduché. Je třeba dobře rozumět tomu, jak se kajak chová ve vodě. Abych byl upřímný, tak já tomu vlastně nerozumím, i když jsem strávil spoustu času v kajaku (smích). Já rozumím raftům, ale je jenom hrstka lidí na světě, kteří jsou dobří kajakoví designéři. Dneska se používají PC programy, které generují umělé řeky, a v těch se zkouší, jak se loď bude chovat. Všechny naše kajaky jsou založeny na ručně vyrobených formách. A takhle jsme vyrobili i náš kajak a zdá se, že si ho lidi užívají, že se jim libí, a to je dobře.

Došlo k nějakému velkému pokroku v kajakářském vybavení za posledních pět let?

To je dobrá otázka, jenom se musím chvíli zamyslet.Vlastně bych řekl, že největší pokrok ve výrobě kajaků spočívá v upravení jejich tvaru pro lepší ovladatelnost v těžších peřejích. A pak samozřejmě vesty! Vesta, kterou používám, je skutečně dobrá.

Jakým způsobem si sháníš informace, když se chystáš na prvosjezd?

Hodně používám Google Earth. S Google Earth si můžeš řeku zmapovat a vidíš její spád, takže je jasné, jestli na ni můžeš naskočit, nebo jestli je na kajak moc strmá.

V létě jsi byl s Mírou Kodadou (CZE) a Ciaranem Heurteauem (FRA) na úžasné cestě po indické Kérale. Proč jsi vybral tuhle oblast? Co je na ní výjimečného?

Jižní Indie je docela nová destinace. Vždycky jsem chtěl jet do Indie, a taky jsem doufal, že najdu nějaké místo s vodopády. Vytipoval jsem si pár indických kajakářů, se kterými jsem se předtím potkal ve světě, a zeptal se jich, jestli nevědí o nějakých dobrých kajakářských místech na jihu. A oni navrhli, ať zajedeme na Malabar River Festival. Viděl jsem pár fotek toho závodu a oni mi poslali několik fotek řek v této oblasti, a hned, jak jsem ty fotky viděl, jsem si řekl, OK, tam jedu. Měli jsme místního průvodce – byl blázen do Google Earth. A ten nám připravil tak precizní itinerář, že to pak už bylo dost jednoduché. V oblasti je taková hustota řek, že v okruhu 45 minut máš 20 různých řek, na kterých můžeš pádlovat. Není to sjízdné celoročně. Nejhorší je, že se tam musí jet v monzunové sezoně, takže jestli nemáš rád déšť, není dobrý nápad tam jezdit. Řeky jsou závislé na deštích, které je napájejí, takže období monzunu je nejspolehlivější. Ale taky je to nebezpečné kvůli bleskovým zaplávám a takovým věcem.

Může se tam vydat každý, nebo je to jen pro zkušené borce?

Je to perfektní i pro běžné kajakáře – prvosjezd nemusí nutně znamenat, že to bude extrémně těžké. A můžeš tam udělat prvosjezd každý den, po celý zbytek svého života – tolik řek tam je. Je to pro všechny výkonnostní kategorie, protože můžeš jet kolem řeky, a když přestane být moc prudká, tak na ni hopsnout. Anebo jestli je ti tam vody moc, můžeš na to hopnout o kus níž. Pro každého je snadné najít si ten správný úsek řeky. Na světě moc podobných oblastí není.

Myslíš si tedy, že se Kérala stane vyhledávanou kajakářskou destinací i pro Evropany?

Jo, myslím, že to bude místo, které bude přitahovat spoustu evropských kajakářů. Protože je levné se tam dostat, je extrémně levné tam být a je tam úžasná kultura. Lidé jsou přátelští a řek je nekonečně moc a jsou úžasné. Takže ano, bude to populární destinace, taková budoucí Mekka kajakářů, něco jako Tessin ve Švýcarsku.

Jak ses vlastně poznal s Mírou Kodadou?

Míru Kodadu jsem poprvé potkal před pár lety, když jsem kajakoval po Evropě. Jinak jsme se taky potkali na různých místech po světě a samozřejmě na závodě Devils Extreme Race, který Míra každoročně pořádá na Vltavě pod Lipnem a který jezdím pravidelně vyhrát (smích). Míra bude asi prodávat naše kajaky v Praze. A je teď v našem Waka Kayaks týmu, ale do firmy přímo zapojen není.

Jaké máš plány do budoucna?

Moje budoucí plány? Chtěl bych se dál pokoušet žít, jak to nejlíp jde, což znamená trávit čas s rodinou, kajakováním a nějakým podnikáním…

Přidej svou zkušenost nebo doplň informace

Odpovídáte na komentář: