HedvabnaStezka.cz SvetOutdooru.cz SvetBehu.cz TuleniPasy.cz Padler.cz FestivalObzory.cz SnowFilmFest.cz ExpedicniKamera.cz

Markha Valley Trek

Markha Valley Trek

Zase byl náš expediční rok. Tak jsme se jednou sešli u Kolíka, vzali do ruky glóbus, vypili trochu chytré vody a vymysleli výlet do Indie.

Zadání bylo takové, že chceme během krátké doby (tři týdny) projít pěkný trek v horách, tam se aklimatizovat, a pak zkusit i s holkami nějaký vysoký kopec.

Vybrali jsme si oblast Indického království Ladakh, někdy přezdívané Malý Tibet. Ladakh bylo vždy samostatné buddhistické údolní království. První zmínky o něm jsou z roku 842. Někdy v 17. Století čelil Ladakh nátlaku Mongolsko – Tibetské armády a požádal o pomoc Kašmírského guvernéra. V tomto čase přicházejí do Ladakhu první muslimové. V roce 1830 je král Ladakhu svržen maháradžou Kašmíru a je vykázán z Lehu do Stocku. V roce 1846 se stal Ladakh oficiálně součástí Indického státu Jammu&Kashmir. V roce 1995 získal částečnou autonomii. Území Ladakhu je naštěstí odděleno od zbytku Indie vysokým hřebenem Himalájí a díky tomu si uchovalo svoje Buddhistické kouzlo, které nyní s ekonomickým růstem Indie pomalu mizí.

Tolik k historii. Ladakh ideálně odpovídal našemu zadání. Do hlavního města oblasti Leh se dá dostat letecky během jednoho dne. A během několikahodinové jízdy taxíkem jste na začátku spousty treků.

Deník z akce:

13.8.2008 Středa Odlet z Prahy OK. Ještě stíháme dát na letišti jedno pivko , nejlevnější jídlo najdeme u McDonald. V Istanbulu taky všechno OK. Jen odlet z Istanbulu byl trochu problém. Letadlo plný Indů a trvalo asi hodinu, než si všichni sedli. Bylo to horší než školní výlet. Pak za letu pořád běhali a řvali. Letušky z toho byly úplně hotový a ke konci už říkaly jen dvě věty „Could you sit down“ a „don’t touch me“.

14.8.2008 Čtvrtek V Dili přejíždíme na jiný terminál. Do Lehu letíme v Business třídě. Nevíme proč, ale snídaně na palubě byla super. Hned na letišti nás odchytil místní borec a odvezl nás (zadarmo) k sobě do hotelu (Guest house). Cena za 2 pokoje (5 lidí) 600R za noc. Rovnou jdeme spát (já jsem vlastně v noci vůbec nespal). Pak jdeme na chvíli do města. Dáváme pozdní oběd (spíš večeři). Jdeme do Královského paláce. Je už zavřeno. Je to dost kopec a výška je už znát. V hotelu se dozvídáme, že je zítra státní svátek a na místním hřišti (nejvýše položené hřiště póla na světě) se bude hrát od 9:00 zápas v pólu.

Markha Valley Trek

15.8.2008 Pátek

Ráno vstáváme v 8:00. Moc se nám nechce, ale to pólo chceme vidět. Na hřišti je ale nějaká místní folklórní slavnost (oslava nezávislosti na Británii). Vše hlídají vojáci. Při vstupu na stadion musí každý projít bezpečnostním rámem. S foťákem jsem ani nepípnul. Na slavnosti se zdržíme jenom chvilku a pak jdeme znova do královského paláce. Je už otevřeno. Asi to opravují, ale je to prázdné a opuštěné. Pak jdeme ještě nad palác do staré pevnosti  a kláštera Gompa. U pevnosti chvíli horoležíme (aklimatizace) pak se vracíme zpátky do města a konečně seženeme plynové bomby na vaření. Pak jdeme ještě domluvit koně a odvoz na trek . Původně jsme ale chtěli jen jednoho koně. To prý ale nejde. Koňáci pronajímají koně jen po svých stádech. Takže si nakonec musíme najmout koně tři. Pak jdeme do Womens Alliance Community Center. V centru se také promítají dokumentární filmy o Ladakhu. Po projekci filmu má šéfka centra moralizující proslov ve stylu, že na západě je všechno špatně a může za to marketing. Míše je hodně špatně a zvrací. Asi z výšky. Leh je přes 3.000 m.n.m. V centru zapomeneme pracně sehnané bomby na vařič. Večer ještě (už bez Míši) najdeme skvělou restauraci Tibetská Pure Vegetarian.

16.8.2008 Sobota

Ráno řešíme jen nějaký zařizovačky. Holky jdou koupit jídlo (chleba, zelenina). My jdeme do zpátky do Women’s Alliance Community Center vyzvednout ty pracně sehnané bomby na vařič. V pohodě si je vyzvedneme a pak jdeme k místnímu krejčímu si nechat zašít batoh . Odpoledne bereme taxíka a jedeme do vesnice STOK. Je tam královský palác, kde žije královna Ladakhu. V paláci je místní muzeum. Stojí určitě za prohlídku už jen proto, že expozice je v královském paláci, kde můžete potkat královnu. Po prohlídce navštěvujeme místní kavárnu. Dáváme si čaj. Pak se ještě jdeme projít do vesnice STOK. Je úplně prázdná kromě pár lidí, kteří slízí obylí . Celou ji prolezeme.

17.8.2008 Neděle

Vyrážíme na trek. S koňákem máme sraz u mostu v Spituku . Na mostě musíme zaplatit nějaký poplatek 100R na jednoho. Moc se nám platit nechce. Nic v průvodci takového není. Ani Miro, který nám dohodil koně, nám nic o poplatku neříkal. Je to docela nepříjemná scéna, kdy nám zablokují koně. Nakonec platíme nějakému strejdovi a můžeme pokračovat. Chceme se domluvit s koňákem, kde budeme spát, ale než se rozkoukáme, tak nám už utekl. Trek začíná v širokém údolí Indu . Jana má blbou náladu. Je naštvaná, že nenese žádný batoh, že je to mastňárna, že naše koně cinkají, že jdeme pomalu 🙂 Dneska jsme došli jen do Jingchanu (3.380 mnm). My jsme chtěli spát až v Rumbaku (3.800mnm) a to kvůli aklimatizaci. Ale koňák rozhodl jinak. Tak aspoň jdeme na aklimatizační výstup na nějaký okolní kopec (3.800 mnm) a tam chvíli horoležíme .

Markha Valley Trek

18.8.2008 Pondělí

Dneska máme jít do Gandala Base. Převýšení bude víc než 1000 metrů. To nebude dobrý. Jdeme přes Rumbak. Moc pěkná vesnice. Navštěvujeme TeeTent u odbočky na Stock La. Jdeme dál. Našeho koňáka najdeme až v nejvyšším třetím táboře. Rychle stavíme stany a zase vyrážíme na aklimatizační kopec 4.800 mnm. Kolík dojde až do 5.000 metrů. Vrátíme se ke stanům, to je 4.500 m. Hlava jako střep. Beru dva brufeny a je to OK.

19.8.2008 Úterý

Ráno v 4:00 slyším koňáka jak vstává. Když vstaneme, tak koňák v táboře už není. Přes noc mu utekli koně, tak je šel hledat. Konečně se vrátil a jenom říkal „long way“. Jdeme do sedla Ganda-La 4.970m. Dáme nějaký boční kopec 5.110 m. Jsou odtud nádherný výhledy do Pákistánu na Karakoram. Při sestupu ze sedla pozorujeme místní sviště. Pak cesta vede soutěskou, nádhera. Našli jsme tam skály, co by šly i lézt. Nějaký slepenec, něco jako Metheora v Řecku. Dojdeme až k řece Markha do vesnice Skiu 3.370 m.n.m. Tam na nás čeká koňák a odvádí si nás do kempu. Ani jsem neměl čas si vyfotit místní klášter. Koňák pro nás vždycky najde snad nejhezčí místa na spaní. Asi už to šel několikrát. Tohle spaní je taky super, hned u vody. Máme sebou Stroh Rum 80%. To se ale v tomhle vedru a výšce skoro nedá pít. Kolík nám předčítá z knížky o Hinduismu a Budhismu.

20.8. 2008 Středa

Vyrážíme podél vody do vesnice Markha 3.700. Pořád podél vody. Je to nádhera. Takový údolí bych tady nečekal. Připadal jsem si jako někdy na blízkém východě: Jordánsko, Jemen. Nebo Mexiko, Texaská hranice. Už jen aby z bočního údolí vyjeli Indiáni nebo Beduíni na koních. Po cestě ještě fotíme nějaký místní horský kozy. Večer dorážíme do Markhy 3800 m.n.m. Je to asi největší kemp v údolí. Po cestě bylo dost horko, více než 30C. Večer dáváme koupačku v řece . K tomu rumu jsme koupili v Teetentu kolu a ředíme to, takže se to dá už i pít. Takže jsme se celkem opili, ale v poho.

21.8.2008 Čtvrtek

Markha Valley Trek

Vyrážíme podél řeky do Tahungste [Čančunče] 4.238 mnm. Kousek za Markou musíme hned brodit. U brodu je Kolík první a na břehu drží za ruku asi 55 let starou paní. Pak ji začne lechtat a já slyším, že ji říká „Vařila myšička kašičku“. Paní je z Kanady, dříve ale žila v Izraeli. Její tchýně utekla z Čech v roce 1938 a právě Vařila myšička kašičku se od ní naučila. Pak umí ještě „zmrzlina“ a „do prdele“. Pak brodíme ještě jednou. V Hankaru dáváme oběd v Teetentu. Je to rýže. Škola tam má právě přestávku. Za chvíli jsme obsypaný děckama. Pak jsme trochu zabloudili, přešli jsme odbočku na Nimaling. Krátce stoupáme do Tahungste. V kempu je malá holčička. Pomáhá mi stavět stan. Tenhle kemp je asi nejhorší. Všude se válí odpadky a není tu žádný záchod. Takže trochu bordel. Cestou jsme s Kolíkem vymysleli skialpovou akci. Koukáme na nějakou místní 6000. Ta by na lyžích asi šla. Kolík to už projednává s nějakým místním průvodcem. Jde se na ni 3 dny. Musí se autem do Sundu, pak Nimaling, přes Tahungste do Base Campu a pak nahoru. Tohle dáme 🙂 Správce kempu nás umístil na strašně prašném fleku. Na trávu prý nemůžeme. Tam prý má dorazit velká výprava z Nimalingu. Samozřejmě, že nikdo nedorazí. Večer dost fouká. Vaříme v místním přístřešku pod padákem .

22.8.2008 Pátek

Dneska jdeme jen asi 3-4 hodiny, tak vstáváme o hodinu později, tj. v 7:00.Odchod včetně snídaně nám trvá jako vždy 2,5 hodiny (včetně naložení koní). Ráno trochu prší. Po cestě nás chytne přeháňka, asi 20 minut. Uprostřed cesty měl být Teetent, kde jsme se chtěli schovat před deštěm. Ale už ho asi zrušili. Dojdeme do Nimaling. Tohle vlastně ani není vesnice. Spíš to je rovina pod sedlem, taková pastvina. Moc pěkný kemp na rovině. Stavíme stany a Kolík bojuje s místním telátkem o svačinu. Odpoledne a večer zase prší. Stihneme akorát uvařit večeři. Čaj pak vaříme na plyňáku u Kolíka ve stanu.

23.8.2008 Sobota

Ráno vyrážíme do sedla. Jako vždycky se vykopeme jako poslední. Z hecu si říkáme, že všechny ostatní musíme předejít. Nasadíme rychlost které říkáme „Super market speed“ (přesně podle rychlosti pohybu s nákupním vozíkem v přeplněném Tescu). No a nakonec jsme v sedle první. Ze sedla jdeme ještě na místní boční kopec5.450 m.n.m. V sedle jsme zase potkali Kanaďany. Dva z nich jsou na tom dost špatně, asi klasická výškovka. Ze sedla klesáme do SUNDA. Zase moc pěkné údolí, které bych v Indii nečekal. Po cestě se zastavíme v jednom Teetentu. Tam pak dorazí i úplně zdecimovaní Kanaďané. Jedna z nich ze sebe dostala akorát jedno slovo: rozvod. V SUNDU je kemp, ale nic moc. Jak prší tak jsou všude kaluže. Na Kanaďany tam čekají auta a rovnou je odvážejí do Lehu. Nám se tam taky nechce zůstávat, tak je ukecáme ať se pro nás ještě vrátí. Dáváme jim 500R zálohu a vizitku do našeho hotelu, ať tam zavolají a domluví nám ubytování (původně jsme měli dorazit o den později). Všechno klaplo. Vrátili se pro nás. I do toho hotelu nám zavolali. Večer nám v hotelu ještě udělali večeři a jdeme hned spát.

24.8.2008 Neděle

Dneska je den ve znamení nakupování. Dopoledne se rozdělíme. Holky začínají kupovat dárky a my jdeme domluvit koně a permit na Stock Kangri. A taky potvrdit zpáteční letenky. Sraz máme v hospodě. Vojta neměl dobrý výběr. Oběd byl hned venku 🙂

Pak začal smlouvací maraton. Kupujeme dárky a suvenýry domů. Hlavně modlitební mlýnky a misky, pak nějaký šperky. Pak už toho máme dost. Tak Kolíka pošleme i s nákupem na hotel. Prý se mu tam smáli.

Ve městě právě slaví Hinduistický svátek Krišny. Docela pěkný.

25.8.2008 Pondělí

Ráno vyrážíme taxíkem do vesnice STOK. Tam na nás čekají 4 koně. To je dost. Vlastně na ně není ani co dát. Jeden jde nakonec bez nákladu. Ale míň než 4 koně asi najmout nejde. Pak si ujasníme kde budeme spát (kam který den dojdeme). Náš koňák neumí anglicky, tak je domluva trochu složitější. Pak konečně vyrážíme a za cca 4 hodiny jsme v 1 táboře. Skoro všechny dobrý placi na stany jsou už obsazený. Nakonec stavíme stany skoro na rovině. Pak svádíme nerovný boj s koňmi. Nejdřív nám snědli nějaký chleba z batohu. Pak už si dáváme pozor, ale stejně je nestačíme odhánět. Počasí je super. Doufám, že to vydrží.

26.8.2008 Úterý

Dneska je odpočinkový den. Jdeme jen 2 hodiny do BC (4.980 m.n.m.), první kemp je v 4.360 m.n.m. Odpočíváme a věnujeme se proležení.

27.8.2008 Středa

Ráno jsme zaspali. Vstáváme až v 2:40. Stejně nešlo moc spát. Byla docela zima a ještě mi uchází karimatka, takže vlastně spím na zemi. Snídaně taky stojí za to. Každý do sebe něco natlačí a v 3:30 vyrážíme. Dneska jde na kopec dost lidí. Všichni ale vyráželi kolem 1:00, takže mají dost náskok. Nasadili jsme osvědčenou „Super market speed“ a první skupinu dojdeme už na ledovci. To jsou nějací Indové, asi nějaká vysoká kasta. Takhle nepříjemný lidi jsem tu ještě nepotkal. Děsně chroptí a plive i krev. Asi má otok plic. Na naše varování, že by to měli otočit, nám ještě nadává. Cesta je lehká, technicky náročná asi jako výstup na Sněžku, ale je to dost vysoko. Funíme fest. Nahoře je první Kolík s Míšou. My ostatní dorážíme chvíli po nich. Čas výstupu je cca 5 a ¼ hodinu. Chvíli se fotíme a jdeme dolů.

Sestup je určitě lehčí, ale jdeme radši zase pomalu. Vojta si dal před posledním sestupem do BC šlofíka. Ale je na něj od stanů vidět. My ostatní jsme v 12:30 v BC. Vaříme čaj a nějaké plévky. S Kolíkem dáváme slivovici. Pak se jdeme prospat do stanu. Za chvíli mě někdo budí. Je to náš nový koňák pro cestu nazpátek. Domluvíme tedy odchod na ráno. Docela mě bolí hlava. Vypiju asi 3 litry čaje a je to v pohodě. Míše je docela špatně. Asi to samý co v Lehu. Pár brufenů, spánek a večer je OK. Jdeme spát kolem 20:00 a připravujeme se na chladnou noc.

28.8.2008 Čtvrtek

Ráno vstáváme v 6:00. Je trochu pod nulou. Voda kolem je zmrzlá. V 8:00 naložíme koně a v 11:30 jsme ve Stoku. Dáme Magi polévku v Teetentu a chvíli čekáme na taxíka. Po cestě se ještě jdeme podívat do kláštera SPITUK. Založen byl v 11 století, pak vyhořel. Postaven znovu v 16 století. Byl prvním klášterem sekty Žlutá hlava v této oblasti. Pak jedeme do hotelu. V hotelu dostaneme dva pokoje a oba se sprchou 🙂

29.8.2008 Pátek

Dneska máme poslední volný den, tak si uděláme výlet po klášterech. Dopoledne ještě vyzvedáváme peníze a pak bereme taxíka do kláštera ALCHI. Hodně starý klášter, snad jako jediný postavený v údolí. Po prohlídce jdeme do místní restaurace a obsluhuje nás mladý mnich s Che Guevarou na triku. Docela zajímavá kombinace.

30.8.2008 Sobota

Ráno v 6:00 jedeme taxíkem na letiště. Projdeme asi 6 kontrolama. Pak zvládáme proces „Luggage identification“. To nejdříve na Check in batohy odbavíme a pak na ně musíme před naložením do letadla ukázat, že jsou naše. To je ale asi o 10 minut později. Odlet z Lehu je snad ještě zajímavější než přílet. Opět vidíme Gašerbrumy a K2. Zase letíme 1 třídou. Vojta se v letadle otrávil snídaní a má alergickou reakci. Ale nakonec je v pohodě. Na letišti kupujeme PrePaid taxi za přesnou cenu 350R do centra, k turistické kanceláři podle doporučení z průvodce. Cestou nás chce taxikář asi dvakrát vyhodit u nějakých pochybných kanceláří (asi jeho známí) až z něj nakonec vyleze, že vůbec netuší, kam nás má odvézt. Vojta ho nakonec odnaviguje na správnou adresu. V kanceláři ale nikdo není, je to nejaká státní instituce. Kolík s Míšou jsou o blok vedle, asi v jiné kanceláři než jsme si vybrali. To nevadí, už se nám nechce nic řešit. Najímáme velké auto na celý den 3600R jedeme si prohlédnou město: Parlament (tam jsme ani nevystoupili z auta),India Gate,Red Fort(asi to nejzajímavější z celého dne, obrovský muslimský komplex s největším minaretem na světě ), Muzeum Indiri Gándhiové (taky super)Lotus Templea pak večeře (docela dobrá hospoda, ale asi to byl v noci bordel). Pak jedem na letiště. Ale naše letadlo má zpoždění. Čekáme na navíc asi tři hodiny. Takže nám v Istabulu uletí letadlo do Prahy. Ale bylo sympatické, že na nás u letadla čekal zřízenec a hledal ty nešťastníky, co chtějí letět do Prahy. Pak s námi běžel nějakými zkratkami k našemu letadlu do Prahy, ale to akorát odlétlo. Takže smůla a jdeme zařizovat náhradní let. Nakonec jsme sehnali něco přes Maďarsko a vyhádali si jako kompenzaci večeři.

Markha Valley Trek

Převzato z: http://www.tigi-shu.cz/

Přidej svou zkušenost nebo doplň informace

Odpovídáte na komentář: