HedvabnaStezka.cz SvetOutdooru.cz SvetBehu.cz TuleniPasy.cz Padler.cz FestivalObzory.cz SnowFilmFest.cz ExpedicniKamera.cz

K hrobu blahoslaveného Hroznaty

Ve vysoko položené, ale poměrně ploché rybničnaté krajině ve východním cípu popisované oblasti leží klášter Teplá, po staletí pevná hráz českého království proti německé rozpínavosti a významné centrum kultury a vzdělanosti na bývalé hranici Čech a Chebska. Zajímavou historii má také blízké město Teplá. Do okolí láká turisty i příjemné prostředí Betlémského rybníka s kempem. S výjimkou nepříliš náročného stoupání k Beranovce je popisovaná trasa pohodlná a velmi dobře schůdná – většinou půjdeme po asfaltových silnicích. Ideální je zejména pro jízdu na kole.

Historie města Teplá je prastará. Tepelsko bylo od porážky Lučanů začátkem 9. století majetkem Přemyslovců. Po odtržení Chebska od českého knížectví a jeho připojení k německé říši v 11. století se hranice českého státu posunuly k východu. Při této hranici vznikla osada se zemskou bránou a celnicí, jejíž obyvatelé měli za úkol střežit hranice a budovat opevnění. Na ochranu brány tu pravděpodobně vyrostla tvrz či hrad. Kupeckou osadou v podhradí procházela zemská cesta od Chebu, která se tu dělila do dvou větví – na Plzeň a na Prahu. Tepelská celnice byla jednou z nejvýznamnějších v zemi.

Ve 12. století se na české území dále šířila německá expanze, která skončila odtržením sedlecké provincie. Důrazným ochráncem českých práv byl v poslední třetině 12. století správce tohoto území, velmož Hroznata. Ve snaze hospodářsky využít rozsáhlé pozemky, které vlastnil, založil poblíž své tvrze Teplá premonstrátský klášter. V jedné z Hroznatových listin z r. 1197 je i první písemná zmínka o osadě Teplá, která se stala majetkem kláštera. Po Hroznatově smrti převzal klášter ochranu zemské stezky a tepelská tvrz zanikla. Osada se však rozvíjela dál a postupně se rozrostla v trhovou ves. V r. 1322 bylo Chebsko definitivně připojeno v Čechám a Teplá tím pozbyla strategický význam zemské brány a celnice.

Po zhoubném moru v letech 1380–81 byla ves i další osady v okolí téměř vylidněny; na místa původních českých obyvatel pak přicházeli noví němečtí osadníci. V r. 1385 povýšil opat Bohuš Teplou na poddanské město. Za husitských válek v r. 1421 byla obec zčásti poničena Žižkovým vojskem, v letech 1427 a 1431 tu tábořilo a přitom loupilo a plenilo křižácké vojsko. Ve sporu s klášterní vrchností přišlo město ve druhé polovině 15. století o některá svá práva, mj. i o hradební. Teprvev r. 1503 je získalo zpět a postupně znovu vybudovalo městské hradby s věžemi a čtyřmi branami.

Pod vlivem německé selské války došlov r. 1525 ke vzpouře tepelských poddaných, kteří zajali opata, požadovali snížení dávek a navrácení některých privilegií. Vzpouru potlačilo až přivolané vojsko, šest vůdců poddaných bylo popraveno. Snahy o potlačení protestantské víry pokračovaly po celé 16. století. Ve stejné době museli obyvatelé čelit řadě katastrof – v r. 1537 téměř celé město vyhořelo, v r. 1549 postihla celý kraj zhoubná morová epidemie, která doslova vylidnila město i přilehlé vsi. Následovala nová vlna německé kolonizace; koncem 16. století již v Teplé německé obyvatelstvo převládalo. V r. 1611 přišel další zhoubný požár a po něm hrůzy třicetileté války. V letech 1618 a 1621 vyplenily město stavovské armády generála Mansfelda, v r. 1625 tudy procházelo Valdštejnovo vojsko, armádami se to tu jen hemžilo i v r. 1632.

O rok později přišla velká povodeň, při které se protrhla hráz Podhorního a dalších pěti rybníků; polovina města přitom byla zatopena. V září 1647 se v okolí města 12 dní bojovalo – císařské vojsko bylo nakonec poraženo a vítězní Švédové zcela vyplenili Teplou. Po skončení války přišla další germanizační vlna. Při požáru v r. 1669 shořela radnice a 11 domů. Ještě horší následky měl oheň v r. 1747, kterému padlo za oběť 91 domů, a zejména v r. 1794, kdy lehly popelem 204 domy včetně fary, školy a kostela. Následující přestavba města si vynutila likvidaci hradeb a bran; jako poslední byla zbořena v r. 1872 Toužimská brána.

Rozvoji města napomohla výstavba železniční tratě z Mariánských Lázní do Karlových Varů, dokončená v r. 1898. V 19. století se obyvatelé města živili převážně řemeslem: rozšířené bylo tkalcovství, významná byla místní puškařská dílna, uzenářská výroba, pivovar, továrna na kameninu a kamenolomy. Hodně pracovních příležitostí poskytovaly klášterní podniky. Po vzniku Československa se němečtí obyvatelé postavili na odpor a žádali vytvoření provincie „Deutsch Böhmen“ a její připojení k Rakousku; pořádek zjednalo až vojsko.

Německý nacionalismus se tak na čas podařilo potlačit, v plné síle však propukl ve 30. letech, kdy se Tepelští v čele s opatem G. J. Helmerem přihlásili k henleinovskému sudetoněmeckému hnutí. Po Mnichovské dohodě připadl celý okres Teplá k Německé říši. Válka tu skončila 6. května 1945, kdy město obsadila americká armáda.Na obdélném svažujícím se náměstí stojí bývalá radnice čp. 1, patrová barokní stavba z 18. století, v nižší poloze na křižovatce silnic stará škola, renesanční z r. 1574, obnovená v r. 1819.

Dominantou města je děkanský kostel sv. Jiljí, postavený v letech 1762–65 tepelským stavitelem V. Hausmannem v místech původní gotické svatyně, jejíž dispozice zůstala zachována. V letech 1808–38 byly připojeny ambity. V interiéru je hodnotný hlavní oltář z r. 1724, převezený sem r. 1785 ze zrušeného klášterního kostela v Chotěšově. Kostel doplňuje barokní budova děkanství z r. 1689, přestavěná po požáru v r. 1794, se zahradním pavilonem nad zadní branou. Na náměstí se dochovaly některé barokní domy, např. čp. 146 a 276.

V horní části stojí morový sloup Nejsvětější Trojice, zhotovený žlutickou dílnou O. Wendy a tepelským kameníkem W. Braunbockem v r. 1721. V jihovýchodní části města, při silnici ke klášteru při bývalém klášterním špitálu, je kostel Nejsvětější Trojice, postavený v letech 1692–99 podle plánů Kryštofa Dienzenhofera, centrální osmiboká stavba s jehlancovou střechou a sloupkovou lucernou.

Nedaleko něj na návrší zvaném Spielberg byla v letech 1768–69 vybudována snad podle staršího návrhu K. I. Dienzenhofera kaple sv. Kříže, bolestné Matky Boží a apoštola Ondřeje, oválná se šindelovou střechou a osmibokou zvoničkou.Z tepelského náměstí půjdeme dolů jižním směrem, na rozcestí vpravo po mostě přes Teplou. (Řeka Teplá dala městu i blízkému klášteru jméno. Pojmenování se však váže k teplým pramenům, vyvěrajícím v okolí Karlových Varů a tekoucím do řeky v jejím dolním toku. Název vůbec neodpovídá drsnému podnebí Tepelské náhorní planiny.)

O kus dál mineme doleva odbočující silnici k nádraží, přejdeme koleje a po kilometru chůze po silnici dorazíme k odbočce na Jankovice. Za ní přejdeme mělké bažinaté údolíčko, protékané malým potokem. Vpravo pod silnicí při kraji lesa vyvěrá minerální pramen Oriona s chutnou vodou, pro kterou sem jezdí lidé ze širokého okolí. Vývěr je krytý jednoduchým altánem. O kus dál dojdeme ke křižovatce a za ní pokračujeme v přímém směru málo frekventovanou silnicí k žel. zast. Mrázov. Za ní vstoupíme do stejnojmenné osady. Asi kilometr na západ leží přehradní nádrž Podhora, vybudovaná v r. 1956 z bývalého klášterního rybníka.

Má sypanou hráz 280 metrů dlouhou a 12 metrů vysokou, plocha jezera dosahuje 82 hektarů. Nádrž slouží vodárenským účelům.V Mrázově se napojíme na červenou značku a jdeme po ní vlevo po silnici k jihovýchodu. Přiblížíme se k lesu, přejdeme potok a dorazíme na rozcestí. Červená značka zahýbá vlevo, my však pokračujeme ještě dál po silnici. Zvolna stoupáme až k okraji osady Beranovka, položené ve svahu Beranovského vrchu (739 m).

Její půdorys je z urbanistického hlediska pozoruhodný – jde o tzv. okrouhlici, jejíž domy jsou seskupeny kolem velké kruhové návsi. Tento typ prozrazuje staré slovanské založení – Beranovka se poprvé připomíná v r. 1233. V horní části návsi stojí zajímavá památka: stará kovárna z r. 1856, upravená na soukromý rekreační objekt.Obejdeme náves, dostaneme se znovu k silnici a vrátíme se zpět k místu, kde červeně značená cesta zahýbá do lesa. Vydáme se po ní po široké cestě. Projdeme chatovou osadou při břehu rozlehlého Betlémského rybníka, stočíme se vlevo na hráz a projdeme po ní k areálu autokempu. Betlémský rybník patřil do soustavy středověkých klášterních rybníků.

Je průtočný na řece Teplá a má plochu 29 hektarů. Je oblíbeným a vyhledávaným koupalištěm. (Ubytování, stravování: autokemp Betlém, 30 chat, 90 lůžek, 10 čtyřlůžkových pokojů ve zděném objektu + místo pro 150 stanů, restaurace denně do 22 h, provoz od 1. 5. do 15. 9.; restaurace Ústečanka.)Od kempu nás červená značka vede úzkou asfaltovou silničkou. Asi po 1,5 km míjíme vpravo zajímavá boží muka, renesanční z r. 1586, osmiboká s reliéfy Ukřižování a veraikonu neseného anděly. Mineme tzv. Seklovy domky se zemědělskými objekty a dojdeme k silnici; po ní vlevo se dostaneme ke klášteru.Klášter Teplá, v latinských pramenech nazývaný také Kloster Tepl či Canonia Teplena, je významná kanonie řeholních kanovníků premonstrátského řádu. Založil jej významný dvořan, šlechtic Hroznata z Ovence roku 1193 a v roce 1197 zpečetil zakládací listinou. Hroznata sem převedl 12 řeholníků ze Strahova.

Během více než osmi století byl klášter vystaven mnoha ranám osudu. Byl mnohokrát přestavován, rozšiřován a obnovován. Jeho dnešní podoba je převážně vrcholně barokní z let 1689–1721; projektantem budov, vystavěných po zhoubném požáru, byl slavný architekt Kryštof Dienzenhofer. Novodobé – z let 1902–10 – je křídlo nové knihovny a muzea od J. Schaffera v novobarokním stylu. Architektonickým klenotem je klášterní kostel Zvěstování P. Marie v románsko-gotickém stylu, vysvěcený v r. 1232, upravovaný ve 13. a 14. století a v r. 1662 a 1720, v letech 1850–53 restaurovaný. Zařízení je převážně barokní a podíleli se na něm přední umělci své doby – sochař I. F. Platzer, mramorář J. Lauermann a malíři J. P. Molitor a J. Kramolín. V kapli bl.

Hroznaty stojíkamenná rakev s Hroznatovými ostatky. Klášter je proslulý také svou historickou knihovnou. Obsahuje na 100 000 svazků, z toho660 rukopisných kodexů, a je druhou největší klášterní knihovnou v republice. Je přístupná, spolu s kostelem a prohlídkovou trasou, protože řád premonstrátů dbá na svou vědeckou tradici.Klášter byl po celou dobu své existence významným kulturním a hospodářským centrem regionu Chebska.

Z jeho členů pocházeli rektoři Univerzity Karlovy a význační vědci v oborech humanitních i exaktních věd, ale i osvícenci, jako např. opat K. Reitenberger, zakladatel Mariánských Lázní. Od poloviny 19. století tu působili rovněž významní čeští národní buditelé a jazykovědci: knihovníci F. Klimeš a V. Vacek, gymnazijní profesoři na plzeňském klášterním gymnáziu H. Karlík, J. V. Sedláček a překladatel J. N. Desolta.

Klášter rovněž dvakrát poctil návštěvou J. W. Goethe. – Dnes probíhají v celém areálu náročné rekonstrukce po devastaci způsobené totalitním režimem. V r. 1950 byl totiž klášter změněn v kasárna a řeholníci včetně převora Heřmana Josefa Tyla, který přežil útrapy v koncentračním táboře Dachau, uvězněni. Jednotlivé objekty silně zchátraly, některé byly doslova srovnány se zemí. V r. 1978 byla kasárna zrušena a klášter předán plzeňskému středisku památkové péče, který však neměl peníze na jeho obnovu. Teprve v r. 1990 byl areál vrácen řádu premonstrátů, kteří se pustili do jeho postupné opravy. V r. 1993 byl otevřen moderní hospic, přestavěný z polozřícených stodol. (Klášter otevřen: únor až duben ÚT–NE 9–15, květen–říjen ÚT–NE 9–16.30, listopad–prosinec ÚT–NE 9–15 h, 24. 12. zavřeno.

Pravidelné mše svaté: SO 14.30 h, NE 10 h.) – Příjemnou procházku poskytuje klášterní zahrada s rybníkem a starými stromy. Na jejím severním okraji byla nedávno zřízena křížová cesta. Na park navazuje nově upravený golfový areál, který si rychle získává své příznivce. (Ubytování, stravování: klášterní hospic, 48 dvoulůžkových pokojů, 10 jednolůžkových pokojů, 3 luxusní apartmá, 5 třílůžkových pokojů, tel. 0169/922 64, fax 0169/923 12, restaurace a pivnice otevřeny denně.)

Od kláštera půjdeme po hlavní silnici k severu. Provází nás žlutá značka, která na nejbližším rozcestí zahne vlevo a míří k žel. stanici. Naše hlavní trasa se však drží silnice na Teplou. Vlevo mineme sousoší Sv. rodiny, barokní práci z r. 1721. Vystoupáme k jihovýchodnímu okraji města, kolem kostela Nejsvětější Trojice klesneme do údolí malého potoka a pak znovu jdeme městem vzhůru až na náměstí. (Ubytování, stravování: penzion U staré pošty 17 lůžek, tel. 0169/926 66, restaurace PO–ČT 11–23, PÁ, SO 11–01, NE 11–23 h; hotel Flora 40 lůžek turistické kategorie, tel. 0169/927 19, restaurace denně 11–22 h.)

(Doporučujeme Slavkovským lesem ze Zelené edice.)

Přidej svou zkušenost nebo doplň informace

Odpovídáte na komentář: