Je při nejmenším relativní tvrdit a jmenovat, která horská neštěstí byla nejsmutnější, nejtragičtější a podobné hodnotící přívlastky. Vždyť i jediná smrt může zasáhnout okolí více než její násobky. Tohle se prostě nedá porovnávat, měřit, škatulkovat nebo z těchhle zářezů tvořit žebříček.
Jde spíše o vzpomenutí na některé černé dny na osmitisícovkách, kam se paradoxně hrnou největší zástupy lidí.
Manáslu (8156 m)
Osmá nejvyšší osmitíscovka ležící v Nepálu je dějištěm hned dvou velkých lavinových neštěstí. To první bylo v roce 1972 a postihlo jihokorejskou expedici v severovýchodní stěně. Lavina smetla jejich tábor ve výšce 6500 metrů a vyžádala si patnáct obětí, z toho deset bylo z řad Šerpů.
Spolu s rokem 2012 se jedná o největší neštěstí na této hoře způsobené lavinou. Před čtyřmi lety se nad táborem číslo tři uvolnily dva obrovské séraky a smetly celý tábor, což znamenalo smrt jedenácti horolezců.
Dhaulagiri (8167 m)
28. dubna 1969 se vydala osmi členná skupina (šest Američanů, dva Šerpové) zafixovat ledopád ve výšce 5200 metrů. Dostali se do dráhy laviny a přežil jediný, zbytek skupiny nebyl nikdy nalezen.
Nanga Parbat (8125 m)
Třicátá léta, prvovýstup Hermana Buhla z roku 1953 ještě v nedohlednu. Přesto už se stihly udát dvě neštěstí, obě na německé straně (zapomenout nemůžeme samozřejmě na oběti na straně Šerpů). Ta první byla v roce v 1934, když početnou a dobře financovanou expedici vedl, v té době známý, Willy Merkl. Snažení skončilo smrtí desíti členů včetně Merkla, jelikož je uvěznila sněhová bouře ve výšce kolem 7000 metrů.
O tři roky později se do stejných míst vydala další německá výprava „napravit neúspěch“ té předešlé. Její postup byl mnohem pomalejší kvůli vydatnému sněžení. To také stálo za tím, že se nad čtvrtým táborem spustila lavina, ve které přišlo o život sedm německých horolezců a devět Šerpů.
Nemůžu zapomenout ani na hrůzu z roku 2013 a napadení základního tábora pod Diamirskou stěnou teroristy. Tahle podlost stála život jedenáct horolezců. Událost nespadá úplně do tématu, ale prostě se mi tenhle hnus vybavil.
Mount Everest (8848 m)
Píše se rok 1996 a na Everestu je opět spousta těch, kteří mají s pohybem na osmitisícovkách jen minimální, anebo žádnou zkušenost. Pomalou skupinu při sestupu z vrcholu zastihl orkán v 8000 metrech (tibetská strana). Pět členů už se nepodařilo zachránit a na hoře zůstali. Podobné drama se ve stejnou chvíli odehrálo i na druhé straně hory, kde se o vrchol pokoušela indicko-nepálská expedice. Jednalo se o státní expedici, která byla rekrutována z řad pohraniční policie těchto států. Tři Indové padli vichřici za oběť.
Z poslední doby vyčnívá rok 2014, kdy lavina překvapila tým Šerpů, kteří upevňovali fixní lana ve výšce kolem 5800 metrů. Životy vzala šestnácti z nich a byla způsobena uvolněním séraku, který měl na výšku 35 metrů a vážil 14 milionů kilogramů.
Celou událost jsem detailněji popsal v jednom z dřívějších článků. Takže pokud vás zajímají detaily a heroický výkon Anatolije Bukrejeva, tak na něj mrkněte. |
K2 (8610 m)
V poslední době se daří i K2 spoutat fixními lany a umožnit tak masovější pojetí výstupů, o čemž svědčí například 26. červenec roku 2014, kdy na vrchol vystoupilo v jednom dni 32 osob! Jenže co se stane, když takovému množství pavoučků ufiknete vlákno? Mnoho z nich se ocitne v prostředí, kam by se čistě pomocí vlastních sil nedokázalo dostat. Natož z nich sestoupit.
Nejen z tohoto pohledu nastal v roce 2008 na K2 jeden z černých dnů. První srpnový den popadlo svoji příležitost za pačesy 25 horolezců, kteří využili dobrého počasí a po fixech vyrazili k vrcholu. Už toto stoupání se stalo osudným jednomu z nich, když se odepnul z fixu a ztratil rovnováhu. Sto metrový pád nepřežil. Při pokusu o sestup k tělu zahynul také jeden z výškových nosičů.
Toho dne byla úspěšná velká část vystupujících, když se na vrchol dostalo osmnáct z nich. Problém nastal při sestupu, když se kolem 20:30 uvolnil jeden ze séraků a zpřetrhal fixní lana. Vzal přitom život dalšímu horolezci a zbytek se za tmy ocitl ve výšce nad 8000 metrů. Někteří se rozhodli pokračovat v sestupu, jiní zůstali s tím, že na místě přečkají noc. Při tomto nočním sestupu bez fixních lan přišel o život jeden člověk.
Nejistou noc nad 8000 metrů nepřežilo sedm osob, a to především v důsledku pokračujícího uvolňování se séraků.
Je mi jasné, že po přečtení se může vybavit spoustu dalších, podobných událostí, které se „svými statistikami“ také hlásí o zmínění, není problém připsat je do diskuze.
