HedvabnaStezka.cz SvetOutdooru.cz SvetBehu.cz TuleniPasy.cz Padler.cz FestivalObzory.cz SnowFilmFest.cz ExpedicniKamera.cz

Jak se posunout ze 7c na 8c za jednu sezonu? Poradí Jakub Konečný

Jak se posunout ze 7c na 8c za jednu sezonu? Poradí Jakub Konečný

Jméno Jakub Konečný vám pravděpodobně nic neříká, pokud se tedy intenzivněji nezajímáte o to, co se děje v lezeckém sportu. Ale všechno nasvědčuje tomu, že se nám před očima rodí velký talent.

Tenhle sedmnáctiletý klučina z Lipníku nad Bečvou loni o prázdninách ohromil snad všechny, kteří jeho výkony na skalách zaregistrovali. A to především svým působením ve slovinské oblasti Mišja Peč nedaleko Ospu, kde se mu podařily dva přelezy za 8c během jediného dne.

Prohlédněte si všechny fotografie k článku…

Lezeš zhruba čtyři roky, tedy od svých 13 let. Jak ses k tomuto sportu dostal a čím si tě získal?
Vlastně to bylo jen kvůli tomu, že v Lipníku žádné jiné kroužky než oddíl nebyly a rodiče chtěli, abych jen neseděl doma. Přišly první závody, první skály a čím dál víc mě to bavilo.

Jak vypadá tvůj tréninkový týden a jaké máš v Lipníku podmínky pro lezení?
V Lipníku máme lezeckou stěnu, která je vysoká asi šest metrů a leze se na druhém. Potom boulderovku, kde absolvuju převážnou část svého tréninku. Není největší, ale na tom, myslím, moc nezáleží. Trénuju dvoufázově, čtyřikrát až pětkrát do týdne. Po škole jedu sílu na kampusu a při boulderingu, plus visy a večer vytrvalost. Vychází to zhruba na tři hodiny tréninku denně.

Do jakých skal nejčastěji jezdíš? A jaký typ skály a charakter lezení ti nejvíc sedí?
Nejčastěji jezdím do Krasu a nejvíc mi asi vyhovuje vápno. Sedí mi převislé cesty po malých, zalamovacích lištách, které jsou delší a vytrvalostní. Od přírody jsem víc vytrvalec než silák. Kolmáče moc nemusím.

V loňském roce jsi vletěl do skalního lezení jako raketa. Jaký jsi ten rok udělal z hlediska škály pokrok? Byla to tvá první pořádná sezona na skalách?
Nebyla. Když jsem s lezením začínal, první sezonu jsem byl jenom na skalách a to mi podle mě dalo hodně. Další rok už možnost jezdit na skály nebyla, takže jsem začal objíždět závody. A potom, během jednoho roku, jsem se posunul o celý jeden stupeň ze 7c na 8c.

Podle tvého deníčku na lezec.cz sis celkem oblíbil slovinskou oblast Mišja Peč? Čím si tě získala?
V Peči je to super, hodně těžkých cest a není to k nim daleko. Navíc hezké lezení, co k tomu víc říct (smích). Letos bych se chtěl podívat do mnoha dalších oblastí.

Rafiki


Jakub Konečný je ambasadorem značky Rafiki, která vyrabí vychytané oblečení pro lezce.

Lipník asi moc lidí z lezeckého hlediska nezná. Mohl bys čtenářům vyjmenovat skalní či boulderové oblasti v okolí, případně něco doporučit?
Kousek od Lipníka máme Helfštýnské plotny, ale na ty si člověk musí zvyknout. Pak lom Gabrielka, takový lomový kvak. Ale máme to relativně kousek do Krasu, na Sulov a i na skály kolem Žiliny.

Někde jsem se dočetl, že jsi v dětství taky „turističil“. To moc lezců zrovna nemusí. Když už v sobě máš tohle podhoubí, tak si říkám, jestli tě neláká taky lezení v horách? Máš i nějaké „horolezecké“ vzory?
Ještě než jsem začal lézt, jezdil jsem s rodiči hodně na výlety, snad každý víkend. Docela často to byly hory, ve kterých jsem vždycky vyhledával exponovaný terén. Ale teď už jezdím jen s kámoši na skály a po závodech. Horolezecké vzory nemám, zatím mě lezení v horách moc neláká, možná v budoucnu.

Kromě skal a boulderů objíždíš taky dost závodů. Jakého úspěchu si na závodní úrovni nejvíc ceníš a proč?
Nejvíc si vážím druhého místa z evropáku na obtížnost v Mitterdorfu a vlastně i všech mezinárodních závodů, kde jsem se dostal do finále. A taky dablů (lezení paralelně vyřazovacím způsobem, pozn. red.) v bouldrech a na laně.

Tobě se daří nejen na skalách a závodech, ale také na bouldrech, kde máš prozatím maximum 8A. Co tě na jednotlivých pojetích lezení (boulder, skály, umělka) nejvíc baví?
Nejvíc mě baví skály, ale bez tréninků na stěně by to taky nešlo. Nejtěžší boulder mám asi na Bystřičce „Hrobař low“. Ale závodní bouldering je úplně o něčem jiném než ten na skalách, samé struktury, velké obliny, kolmárny, skoky, a to moc nemusím.

Letos v lednu jsi dokázal, že máš vlohy i pro atypické disciplíny, když se ti podařilo zvítězit v rámci závodu „Desetiboj“ v Ostravě. Čím si vysvětluješ své vítězství, kde se před tebou museli sklonit i takoví borci, jako je Adam Ondra nebo Martin Stráník?
Nějak speciálně jsem na to netrénoval, ale když jsem kampusoval, vždycky jsem šel více do silové vytrvalosti a ne moc do té pravé síly. Na desetiboji nebyly disciplíny až tak o síle, takže mi to sedlo, ale normálně se s Adamem nebo Martinem srovnávat vůbec nemůžu.

Dostal jsi od Adama i nějaké tréninkové rady?
Trénuju sám, ale je pravda, že jsem nějaké rady dostal.

Máš za sebou, přes svůj mladý věk a relativně krátkou lezeckou kariéru, i nějaké zranění přímo spojené s lezením a jak k němu případně došlo?
Pár drobných, které vždycky tak nějak přešly.  Asi největším zraněním byla zlomená kost v zápěstí, když jsem na evropáku v Imstu vynechal dvě expresky. Jistič mě chytil natvrdo, stěna v Imstu zezačátku převislá moc není, a náraz docela bolel.

Co ti lezení dalo a co ti případně vzalo?
Lezení mi dává super zážitky, ať už ze skal či závodů, kde je prožívám sám nebo s přáteli. Lezení mi bere všechen volný čas, ale baví mě to.

Děkujeme za rozhovor!

Přidej svou zkušenost nebo doplň informace

Odpovídáte na komentář: