Jak se chránit před ledním medvědem

Lední medvěd patří k nejnebezpečnějším živočichům na světě, a kdo se hodlá vypravit do polárních oblastí, měl by o něm rozhodně něco vědět. Text našeho spolupracovníka Kima Sengera, který v současné době pobývá na Špicberkách, navazuje na články o medvědech na Slovensku a informuje, jak se zabezpečit před ledními medvědy …

Enormní velikost a přístup k životu předurčuje ledního medvěda k roli krále Arktidy, který se při pohybu ve svém revíru nesmí podceňovat. Lední medvěd je jedním z nejnebezpečnějších živočichů na světě. V průběhu mého ročního pobytu na Špicberkách jsem z medvěda získal velký respekt, ale zároveň musím přiznat, že při využití ochrany proti medvědům a při zachování určitých pravidel putování po krajině nastává konfliktní situace velmi zřídka. Pokud ale nastane, stojí za to.

Špicberky (Svalbard) - stopa ledního medvěda

Něco o medvědech
Ledních medvědů je na světě přibližně 25 000, z toho žije přibližně 3 000 na souostroví Špicberky. Latinský název ledního medvěda, Ursus maritimus, velice dobře vystihuje jejich revír. Vyskytují se hlavně v oblasti mořského ledu, což v případě Špicberků znamená hlavně východní a severní pobřeží, ale vzhledem k rozsáhlému putování se mohou vyskytnout prakticky všude. Lední medvěd je – na rozdíl od hnědého medvěda – vyložený masožravec. Hlavní potrava se skládá z lachtanů a tuleňů, občas si medvěd pochutná i na zraněném sobovi.

Lední medvěd je nevyzpytatelné zvíře, které není zvyklé na lidi a navíc je velice zvídavé. Musíme si uvědomit, že lední medvěd je neohroženým králem Arktidy a šance, že se během svého života nikdy nesetkal s člověkem je vysoká. Na rozdíl od medvědů hnědých a černých, kteří mají už jisté zkušenosti s člověkem, jsou lidi pro medvěda ledního spíše kuriozitou. Bohužel je kuriozita občas i k jídlu.

Špicberky (Svalbard) - lední medvědŠpicberky (Svalbard) - vždy připraven na střet

Medvědí setkání
Ke konfliktním situacím, při kterých většinou zahyne medvěd a ojediněle i člověk, dochází na Špicberkách průměrně 2-3krát za rok. Většině z těchto situací by se však dalo snadno předejít. Například francouzská expedice na jaře 2005 tábořila přímo na východním pobřeží Špicberků v těsné blízkosti díry v mořském ledu. Ráno po probuzení trochu překvapení zjistili, že před jejich ochranným „medvěd-systémem“ sedí medvěd a pozoruje, co to ze stanu vylézá. Naštěstí byl právě tento medvěd plachý a výstřel ze signální pistole ho odehnal. Situace by ale vůbec nemusela nastat, kdyby si lyžaři uvědomili, že díru nejspíše používají i medvědi při lovu tuleňů a tudíž v její blízkosti není vhodné místo na tábořeni. Také za to schytali hodně kritiky při návratu do Longyearbyenu. Proto vždycky vyhledáme vhodné místo na táboření, pokud možno mimo pobřežní oblast a konce ledovců, kde medvědi mívají své brlohy. Nepostradatelný je mimo jiné i dobrý výhled na všechny strany.

Při setkáni s medvědem velice záleží na okolnostech. Například pohybujete-li se na lodi nebo sněžném skútru, nemělo by ke konfliktní situaci vůbec dojít. Stačí odjet. Při lyžovaní anebo chůzi v terénu je nejdůležitější udržet skupinu jako celek a nepanikařit. Medvěda se pokusíme odehnat pomocí signální pistole, signální tužky nebo výstřelem z pušky. Při výstřelu z pušky si však musíme uvědomit že na zabití útočícího medvěda budou v nouzi potřeba 3-4 střely. Někteří jedinci na výstřely vůbec nereagují, na podobné rány jsou zvyklí z praskání ledu.

Důležité je vyhradit si jakýsi „virtuální“ prostor do kterého prostě medvěda nepustíme. Pokud se medvěd dostane za tuto myšlenou čáru, musí být zabit. Čekat do poslední chvíle se mnohdy nevyplácí, protože zrychlení medvěda na 30km/h je okamžité. Bezpečná vzdálenost velice záleží na okolnostech, například Fred Hansen (šéf bezpečnostního oddělení na Špicberské univerzitě UNIS – www.unis.no) udával přibližně 40m, ale také dodal, že kdyby byl na výletě se svojí dvouletou dcerkou, skolil by medvěda i na větší vzdálenost. Naopak druhý člen bezpečnostního oddělení, který musel letos v březnu medvěda zabít (mimochodem to byl první medvěd, kterého zabil student/zaměstnanec UNISu za 12 let), čekal dokud se medvěd nepřiblížil na vzdálenost 2 metrů než ho zastřelil. Každou situaci vyhodnocuje sysselmann (guvernér) Špicberků, který posoudí, zda medvěd skutečně byl životu nebezpečný, a zda bylo využity veškeré možnosti a technika na jeho odehnání. Při zbrklém jednání a nevynuceném zabití zvířete hrozí vysoké pokuty.

Špicberky (Svalbard) - příprava zbraněŠpicberky (Svalbard) - příprava zbraně

Kuriózní situace nastala při bádaní UNISu v létě na západním pobřeží. Medvěd se zničehonic objevil mezi chatami Isfiord Radia, kde tou dobou bylo asi 20 studentů. Do domů by se medvěd nedostal, ale vyloženě ohrožoval naše psy, kteří byli přivázáni k jednomu baráku. Zastřelit medvěda za zabití psa je ale proti pravidlům, tak kluci museli medvěda odehnat použitím traktoru. Docela veselá podívaná pro lidi v bezpečí domu.

Anti-medvědí pomůcky
Při pochodu mimo osídlené oblasti Špicberků je nutno s sebou nosit zbraň. Je pravda, že se medvěd vyskytuje i ve městech (například v Longyearbyen chodila letos v únoru máma s dvěma mladýma kolem kostela), ale místní na skútrech je většinou rychle vyženou. Většina místních obyvatel používá klasické pušky typu Ruger nebo Mauser ráže 30/06, i když používaní revolveru (například magnum) není neobvyklé. Zbraň je nutná i při těch nejkratších výletech za město, i když šance, že medvěda potkáte je velice nízká. Pomník ani ne 30 minut chůze nad Longyearbyenem stále připomíná tragickou událost z konce devadesátých let kdy kamarádku jedné studentky zabil medvěd na kopci nad městem. Zbraň neměla, neb si myslela, že medvědi na kopcích nežijí. Použití zbraní vyžaduje důkladné seznámení se zbraní před použitím, což především při zapůjčení zbraně může způsobit potíže například nechtěným výstřelem. Trénink na střelnici v Longyearbyenu je proto absolutní nutností. Nemusíte být ostrostřelcem, protože medvěd v krajní situaci bude tak blízko že je pomalu nemožné ho nezasáhnout. Musíte si však uvědomit, že střelné zbraně jsou daleko nebezpečnější než samotný medvěd.

Špicberky (Svalbard) - chůze s puškouŠpicberky (Svalbard) - nástražný systém - signální tužkaŠpicberky (Svalbard) - nástražný systém - signální tužka

Ke střelné zbrani je potřeba nosit ještě nějaké pyrotechnické pomůcky na odehnání medvěda. Velice praktické jsou takzvané signální tužky, které se pohodlně vejdou do kapsy a při odpálení hlasitě vybuchnou asi ve vzdálenosti 30-40 m. Před použitím těchto vylepšených petard je ovšem nutné připravit a nabít pušku, protože výbuch může některé medvědy spíše podráždit než odradit. Při pohybu ve vyloženě „medvědím“ terénu se doporučují také signální pistole, které mají delší dosah (až 100 m) a můžou se v nouzi použít ke střílení přímo do medvěda. Při odpálení je důležité vypočítat vzdálenost k medvědovi, v nejhorším případě můžeme totiž medvěda přestřelit a tím pádem zahnat přímo na sebe.

Táboření
Táboření na Špicberkách vyžaduje několik atypických pomůcek. Jedna z nich je takzvaný anti-medvěd systém, neboli tripwire. Dráty, natažené kolem stanu a propojené na nějaké pyrotechnické zařízení, mají za účel probudit obyvatele, pokud se medvěd dostane do tábořiště. Existuje několik systémů, většina z nich je však vyrobena po domácku, protože komerční systémy mají své vady a také svou cenu. Při našich výletech jsme používali jednu z nejpopulárnějších možností, a to provrtané signální tužky a spínací špendlík. Systém funguje, rychle se postaví i za mrazu a je v porovnání s ostáními celkem levný (~1000 NOK = 3500 Kč). Nevýhoda je, že náboj vybuchne až ~35m nad stanem, což při silném větru za hlubokého spánku nemusí působit. Upevnění rohových bodů pomocí lyžařských hůlek nebo bambusových tyčí je jednoduché ve sněhu, ale táboření na Špicberské tundře nebo přímo na ledu může komplikovat život.

Špicberky (Svalbard) - rozmístění nástražného systému okolo tábořištěŠpicberky (Svalbard) - signální tužka

Pokud jsme ve vetší skupině, například při celotřídním bádaní, je vhodné využít systému rotování medvědí hlídky. To je velice příjemné hlavně v letních měsících, kdy slunce nezapadá, ale vyžaduje to přizpůsobení spacího rytmu. Některé expedice i někteří badatelé plně spoléhají na psy, kteří medvěda ucítí z mnohem vetší vzdálenosti a teoreticky by měli štěkáním upozornit na nebezpečí. Toto řešení ale rozhodně vyžaduje cvičené a spolehlivé psy.

Co říci na závěr?
Rozhodně nechci nikoho vyprávěním o ledních medvědech odradit od cesty na Špicberky. Také se nenechte jeho existencí odradit od putování po kraji. Při správné volbě vybavení, a použití dostačujících zkušeností může v podstatě dojít jenom k tomu, že by medvěd musel být zastřelen v sebeobraně. Nebezpečí vyplývající ze setkání s medvědem je tudíž kontrolovatelné, je jen důležité se s ním před výletem seznámit. Přeju hezké putování končinami ledních medvědů a dávejte na sebe pozor.

Ze Špickerk pro Svět outdooru Kim Senger

Zkušenosti čtenářů

shaman

Tak tento článek se vyloženě povedl, líbí se mi jeho obsah i forma, potěšil mě i nadhled autora nad problematikou…

Díky za něj.

Borek

Tak to vyzerá,keď to píše ten,čo to dobre pozná a nie ten,čo to len taz zažil alebo len o tom počul.

horacek

super clanok pekne foto

Přidej svou zkušenost nebo doplň informace

Odpovídáte na komentář: