HedvabnaStezka.cz SvetOutdooru.cz SvetBehu.cz TuleniPasy.cz Padler.cz FestivalObzory.cz SnowFilmFest.cz ExpedicniKamera.cz

Italská Folgaria – místo, kde není kam spěchat

Italská Folgaria – místo, kde není kam spěchat

Pokud plánujete zimní dovolenou a hlavní prioritou je malo lidí ve vašem okolí, pak je zimní středisko Folgaria tou správnou volbou.

Byl březen a mě se podařilo ušetřit pár peněz. Za co jiného by fanoušek lyžování utrácel, než za další dovolenou na horách. Rozpočet byl sice velmi omezený, ale připojil jsem se s několika přáteli k autobusovému zájezdu do prozatím zcela neznámého střediska Folgaria. Webové stránky nám toho tehdy příliš neřekly a tak vyrážíme do velké neznámé.

Folgaria je malé městečko nacházející se v severoitalském regionu Trentino-Alto Adige přibližně 15 km jihovýchodně od známeho Trenta. Na ploše okolo 71,6 km2 tu žije přibližně 3150 obyvatel. Folgaria je malým zimním střediskem, podle průvodce určeným spíše začátečníkům a středně pokročilým lyžařům, kteří mají rádi pohodové lyžování. Parádně jsem si ale zajezdili i mi, jakožto zkušení lyžaři.

Folgaria nás vítá s úsměvem

Přijíždíme v podvečer a padá sníh. Autobus zastavuje na kraji silnice a my čekáme, co se bude dít dál. Delegát odbíhá do blízkého hotelu.  Dle propozic by měl být náš a tak nedočkavě čekáme na „vylodění“, protože jsme po dlouhé cestě opravdu unavení.

Za chvíli jsme na recepci hotelu převzali klíčky a zamířili do druhého patra, kde byl umístěn náš pokoj. Částečnou nevýhodou italských Alp jsou tradičně malé pokoje. V našem případě tuto skutečnost vynahrazuje báječný výhled z okna. V den příjezdu jsme nelyžovali a i přes to, že jsme byli opravdu unaveni, vydali jsme se alespoň na krátkou procházku po okolí.

Hotel ležel přibližně 800 m od centra městečka. Folgaria se jevila jako až podezřele klidné středisko. Nikde ani noha. Klidnou atmosféru umocňoval večer a hustě padající sníh. Když jsme procházeli městem, všimli jsme si několika restaurací, barů, wellness center, jedné diskotéky a dalších služeb. Většina je situována v centru, nebo jeho okolí. Vzhledem k velikosti městečka je to všude kousek a tak naše první seznámení se střediskem končí po hodině chůze. Domů se nám ale nechce, vstupujeme tedy do „Ristorante al Fogolar“ a objednáváme si červené víno. Mají zde i sudové za 9 euro litr. Není špatné, ale ani nic extra. Nejsme nikterak vybíraví a naše nenáročné chuťové pohárky bez problémů uspokojí.

Folgaria, lyžování které vás nedonutí spěchat

První den na svazích věnujeme poznávání oblasti. Tu lze rozdělit do dvou samostatných středisek, Folgaria a Lavarone. Do obou platí skipas. Jako první testujeme sedačkovou lanovku č. 4. Pod ní vede červená a modrá sjezdovka. My ale volíme jinou cestu. Po chvilce z červené odbočujeme a dostáváme se k místu, kde stojí několik restaurací a hotelů. Na mapě jej najdete podle názvu hlavní restaurace, „Fondo Grande“. Odtud vede krátký vlek pro úplné začátečníky a pravděpodobně nejvyužívanější lanovka v oblasti. Měří 2200 metrů a cesta ji trvá přes 6 minut.  Při cestě nahoru vidíme přímo naproti další lanovku. Ta by podle mapky měla obsluhovat jedinou černou sjezdovku v oblasti.

Z horní stanice pokračujeme dál do hor a stále více se přitom vzdalujeme od Folgarie. Sjíždíme k dalšímu „náměstí“. Opět zde je několik hotelů, velké parkoviště, pár restaurací, skiservis a půjčovna. Asi se právě nacházíme v centrální části oblasti. Je zde dokonce i trošku rušněji. Rozhodujeme se vyzkoušet okolní sjezdovky. Je jich tu hned několik. Jako první nás zaujala červená trať č. 15. Jde o rovnou, ve vrchní části mírnou a dole prudší sjezdovku, dostatečně širokou i pro delší oblouk. Vyhovuje nám. Z vrchu se dá odbočit doleva, kudy se díky traverzu dostanete na další červenou. Je zde trošku nedomyšlené napojování, tak pozor, ať vás někdo nesrazí. Sjezdovka je to ale také pěkná. Okolo nás jsou další dvě lanovky a několik sjezdovek, které v průběhu dne zkoušíme. Pro dnešek jsme spokojeni a tak zde zůstáváme až do konce.

Když sedíme na pozdním obědě, nemůžeme se ubránit pocitu, že zde čas plyne pomaleji, nikdo nikam nespěchá a všichni vypadají tak nějak zpomaleně. Nevíme jestli to je pouze naše představa, nebo skutečnost, ale Folgaria je prostě místo, kde se nespěchá.

Druhý den lyžování se sluníčkem a časem v zádech

Pro dnešní den jsme si naplánovali prozkoumání dosud nenavštívených míst ještě vzdálenějších než ta, která jsme poznávali předchozí den. Cesta je stejná až k restauraci Fondo Piccolo. Od ní využíváme služeb moderní, šestisedačkové lanovky s automatickým sklápěním zábran. Chybí ale místo pro lyže, které nám tedy volně visí na nohách. Zajímavé. Od horní stanice pokračujeme dál a sjíždíme do malého údolí, odkud vedou další lanovky. Dostat se k nim ale není jednoduché. Terén nás zaskočil svým velmi mírným sklonem a tak se neobejdeme bez odpichování.

Pokračujeme ještě dál. Vyjíždíme další sedačkovou lanovkou č. 17 na nejvyšší vrchol oblasti, Costa d´Agra (1850 m). Pod sebou vidíme velmi pěknou červenou. Zjišťujeme, že se jedná o jednu z nejdelších sjezdovek ve středisku. Po ní sjedeme až k další, o poznání starší sedačce. Ta je krátká a prudká. Vyvezla nás do výšky 1752 m na M. Coston. Odtud je pěkný výhled do okolí a tak si dáváme pauzu a nahlas diskutujeme nad tím, jakým směrem je Folgaria.

Následující sjezd po údajně červené, dle našeho názoru mírné modré si opravdu užíváme. Vzhledem k vskutku pohodovému sklonu tratě si vykrajujeme perfektní obloučky a je prostor i na legraci. Asi v půlce svahu po levé straně míjíme kamennou restauraci, která nás natolik zaujala, že do ní po pár jízdách zavítáme.

Objednáváme si červené víno a kohoutkovou vodu. Uvnitř to vypadá jako v baru pro freeridery. Na plátně se promítají freeridová videa, obsluhuje pán s dredy na hlavě a u stolu sedí skupinka barevně oblečených lidí v našem věku. My si sedáme ven na sluníčko a užíváme si jak jinak ve Folgarii, než naprostého klidu.  Na konci lyžování jsme se sem vrátili. Tentokrát k vínu dostáváme zadarmo něco na způsob španělských tapas, tedy slaných chuťovek na zakusování. Pěkná pozornost podniku.

I přes naši obezřetnost zcela podceňujeme časovou náročnost na návrat do Folgarie. V jednu chvíli už vlek stojí a my musíme prosit obsluhu, aby kvůli nám ještě na chvíli lanovku zapnuli. Pokud jste však viděli film „Frozen“ věřte, že budete pekelně nervózní, jestli se lanovka v půlce nezastaví. Celá cesta domů je bojem s časem a tak některé pasáže sjíždíme ve vajíčku. Nakonec vše dopadlo dobře a my jsme se v pořádku dostali na hotel a z dobrodružství je nyní pouze vtipná historka.

Třetí den na freeride a drink u Toniho

Folgaria je sice největším městem v okolí, ale není jediným. V pravém horním rohu mapy vidíme nápis Serrada a u něj lanovku s několika sjezdovkami. Abychom se tam dostali, musíme se dostat k restauraci „Fonde Grande“ a odtud přejet po rovině několik desítek metrů k černé sjezdovce č 10.  U ní stojí lanovka, která nás vyveze až k našemu cíli. Z vrcholu směřujeme doprava. Po levé straně míjíme kruhovou restauraci s velikou sluneční terasou. Ta nám dnes však bude k ničemu, protože od včerejšího večera hustě sněží. Mimochodem, když se podívám na svoje slalomky, přemýšlím, jak dobře je asi doma mým allmountain lyžím. Od této restaurace máme dvě možnosti jak se dostat do Serrady. Po modré, nebo po červené. Postupně několikrát sjíždíme obě a vzhledem k absenci jakýchkoliv front tu trávíme celý den. U nástupní stanice je stánek s občerstvením, kde se v průběhu dne několikrát zastavujeme. Sněžení neustává a tak se svahy mění ve volný terén a my na našich lyžích nemá téměř šanci si lyžování užít. Parkujeme u stánku a objednáváme si pití. Sedí se venku, ale zima není, tak se to dá přežít. Z okýnka nás obsluhuje velmi příjemný Ital, Toni.

Blízká setkání českého druhu

Jak tak popíjíme, opět ztrácíme pojem o čase. Navíc jsme v tomto ohledu poměrně zodpovědní lyžaři, a proto rychle přemýšlíme, jak se dostaneme zpět do města Folgaria.  Bohužel nemáme tušení, jak se s Tonim domluvíme. Naštěstí jsme u kolemjdoucích zaslechli češtinu a tak neváháme ani minutu. Zjišťujeme, že jsou ubytováni kousek odtud a že do Folagarie jezdí hromadná doprava, pravidelně a i večer. Oddechujeme si a na oplátku zveme krajánky ke stolu. Nakonec se našimi zachránci loučíme po tmě. Bus opravdu jede a za pár minut nás už vítá Folgaria. Na hotelu zjišťujeme, že jsme večeři propásli, ale jsme stejně tak unavení, že jdeme hned spát.

Zbylé dny a zábava okolo lyžování

Následující dny opět zavítáme do všech tří již projetých oblastí. Toniho jsme navštívili ještě jednou a scénář se samozřejmě opakoval. Během pobytu jsme navštívili i jedno wellness v centru Folgarie. Výřivka nás tam vyšla na 10 euro na hlavu. Byla ale venkovní a stálo to za to. Folgaria disponuje i moderním sportovním centrem s bazénem, halou, posilovnou, fitness a kluzištěm. Krytý bazén nás sice lákal, ale neměli jsme plavky. Tak jsme alespoň vyrazili na brusle. Ty jsme si půjčili za 6 euro a parádně se vyřádili.

Středisko Folgaria nabízí dobrý prostor pro dovolenou s dětmi, i pro partu přátel. I když se nejedná o žádný obří, vyhlášený resort, najdete zde vše, co byste mohli během pobytu potřebovat. Co je zde velmi příjemné, jsou ceny. Od ubytování, přes skipas (36 euro/den/dospělý), až po služby. Pouze jídlo na svazích nám přišlo poměrně zbytečně drahé. Ale nemůže být dokonalé úplně všechno.

Sečteno podtrženo, objevil jsem nový resort, který by svou infrastrukturou a cenovou dostupností mohl být další oázou pro českého lyžaře v zasněžené Itálii. Nezbývá mi, než středisko Folgaria doporučit.

Zaujalo vás vyprávění a chtěli byste středisko Folgaria poznat z blízka? Pak se podívejte na výhodnou nabídku zájezdů od CK PUXtravel, která má nově Folgarii ve své nabídce. Výhodné ubytování v hotelech kousek od svahů za cenu apartmánů!

Přidej svou zkušenost nebo doplň informace

Odpovídáte na komentář: