Nejvyšší hora Portugalska Torre se nachází v severozápadní části země nedaleko hranice se Španělskem, odkud jsem se také na nejvyšší horu vydal. V podhůří Serra de Estrela ve městě Guarda jsem si dal menší večeři – skvělé selátko, koupil láhev portského na večer a vyrazil na nejvyšší horu Torre.
Serra da Estrela – Portugalsko
Mapa oblasti
Mapa oblasti
Podrobný popis
Na vrchol jsem se dostal akorát před západem slunce. Výstup náročný nebyl, protože až na vrchol vede silnice a na samém vrcholu je dokonce kruhový objezd. Výhled jsem měl nádherný, byla inverze, a tak jsem se příjemně vznášel nad mraky. Je dobré, že toto skvělé počasí odklonilo moji pozornost. Jinak je totiž portugalská hora poměrně nevkusná. Na samém vrcholu postavili Portugalci kromě již zmíněného kruhového objezdu také dva velké satelity, o které se navíc dnes nikdo nestará. Člověk si tak spíše připadá jako na poválečném území. Jediné, co vypadalo, že je funkční, byla místní lanovka mířící na vrchol. Očividně tu bývá i dost sněhu. V polovině srpna ještě na sjezdovce leželo několik sněhových skvrn.
Nepříliš krásný portugalský vrchol mi náladu nezkazil. Měl jsem totiž s sebou láhev portského vyrobeného jen ve 100 kilometrů vzdáleném slavném údolí řeky Douro. Našel jsem si tedy ten nejlepší výhled na západ slunce, otevřel láhev a kochal se výhledem. Za chvíli si ke mně přisedli polští turisté na kus řeči, a tak jsme se mohli podělit o naše cestovatelské zážitky. Láhev výtečného portského však nebyla bezedná, a tak brzy nastal čas ustlat si na zadním sedadle mého vypůjčeného automobilu a spokojeně usnout. Ráno jsem se probudil trochu rozlámaný a pokousaný od komárů, kterým místní vlhko očividně prospívá. Rozhodně byla chyba nechat pootevřené okno u auta. Další hezký východ slunce mě ale brzy probral.
Ztracené horské vesničky
Protože jsem měl jen půlden na prozkoumání okolí, vydal jsem se hned na cestu. V plánu bylo navštívit ztracené vesničky v horách, o kterých jsem dříve několikrát četl a opravdu mě ohromily. Zastavil jsem se postupně ve vesnicích Loriga, Alvoco da Serra a Piodao. Jedna byla krásnější než druhá. Připadal jsem si jako ve Vietnamu. Vesničky obklopovaly terasovité zahrady s nejrůznějšími plodinami a vysoké hory. Navíc tuto oblast stále ještě neobjevili turisté. Nejvíc mě dostala vesnice Piodao, kde mi u focení sekundoval houf ovcí. Rozhodně se sem musím vrátit. A příště si vezmu na prozkoumání portugalských hor kolo.
