HedvabnaStezka.cz SvetOutdooru.cz SvetBehu.cz TuleniPasy.cz Padler.cz FestivalObzory.cz SnowFilmFest.cz ExpedicniKamera.cz
Výstup na vrchol Bliznica v Poloninách na Ukrajině
Treky

Výstup na vrchol Bliznica v Poloninách na Ukrajině

Nízké šedé mraky do půli zad hor, jazyky špinavého sněhu vyplazené do prázdnoty tušených hřebenů. Podmáčená, po zimě unavená a polehlá tráva. Hukot potoků deroucích se z travnatých výšin. Obnažené nahé stromy, blátivé cesty, nesmělé slunce v korunách bledých buků.

Karpaty/Poloniny – Ukrajina

Typ
1-denní, 2-denní, Výstup na vrchol, Vhodné i jako zimní pěší túra, Vhodné pro sněžnice
Stát
Ukrajina
Další státy
Ukrajina
Počet dní
2
Vhodné měsíce
leden, únor, březen, duben, květen, červen, červenec, srpen, září, říjen, listopad, prosinec
Délka
30 km
Nejvyšší bod
1881 m n. m.
Převýšení
2000 m
Ledovec / sněhová pole
ne
Obtížnost
Mírně náročný
Horolezecké úseky
bez lezení

Mapa oblasti

Mapa oblasti

Podrobný popis

Takové normální jaro na Poloninách. Neznatelná pěšina se proplétá mlhou, větrem a ostrovy kleče. Pojednou prudký poryv větru, cáry mraků letí vzhůru a zjevuje se ona! Strmá, bělostná Bliznica. Blízká a přece vzdálená. Nejvyšší z polonin malebných ukrajinských hor.

Svidovecká polonina na východě Podkarpatské Rusi je jedním z největších šperků z pokladnice ukrajinských hor. Hlavní hřeben je dlouhý úctyhodných 60 km a rozložitá chapadla jeho bočních hřebenů sahají hluboko a daleko do tajemných zelených údolí. Masív Svidovce je neodolatelnou výzvou všem milovníků divoké horské přírody a samoty. No – samoty, jak se to vezme. Zdá se, že ty tam jsou již doby, kdy jsme mohli na hřebenech hor potkat pouze pastevce, ovce a stáda koní. Dnes zde zní především čeština a polština. Turisté již dávno objevili drsné a vznešené kouzlo vysokých travnatých hor. Cestování na Ukrajinu je díky jednostrannému zrušení vízové povinnosti snadné. Navíc je celý kraj propojen poměrně dobře fungující dopravou, ať už autobusovou nebo železniční a tak už skutečně nic nebrání v poznávaní této donedávna tajemné, ale přece tak trochu „naší“ země.

Vrchol Bliznica nemusí být jen součástí  přechodu celého Svidoveckého hřebene, ale také cílem samostatného jednodenního výstupu. Oblast nejvyššího vrcholu celé poloniny je totiž takovou malou výkladní skříní celé oblasti. Na poměrně malém území zde najdeme vše, čím jsou ukrajinské hory pověstné – vysoké větrné hřebeny, bohaté lesy, bystřiny a jako bonus navíc nás překvapí na poloninské poměry strmé skalnaté srázy. Největším „nebezpečím“ ukrajinských hor však není počasí nebo neschůdný terén, ale lidé. Družní, pohostinní lidé s širokou slovanskou duší. Pouta s prvorepublikovým Československem jako by nebyly nikdy přervány a tak možná díky „družbě“ v místních putykách nebudeme moci stoupat k travnatým hřebenům tak, jak jsme si to v klidu domova plánovali. Větší obec Jasiňa, ležící na severovýchodním okraji Svidovce je toho dokladem. Česky tu umí kdekdo a obchodů, malých barů a restaurantů je více jak dosti. Ubytovat se můžeme v turbáze (neboli turistické základně) Edelweiss přímo na návsí. A tady to už asi začne – družba, přípitky, výměna adres, jen horko – těžko se budeme dostávat ven. A když už se to podaří, ve vesnici vše pokračuje v rytmu takřka vražedném. Proto opatrně, přijeli jsme zde přece na hory!K nejvyššímu vrcholu Svidovecké poloniny můžeme vyrazit přímo z  Jasiňi. Na temeno hřebene vedou dvě základní cesty. Naše malá skupina si zvolila zcela paradoxně třetí možnost, vedoucí z údolí řeky Čorna Tisa. Nástup leží pár kilometrů jižně od obce v místech, kde se do centrálního údolí vlévá bouřlivá říčka Svidovec. Jakmile přejdeme kolem několika chalup při ústí z hor spadajícího zeleného údolí, pokračujeme širokou lesní cestou neustále v blízkosti potoka, na jehož průtoku se podepisuje časné jaro. V jednom úseku se jde zajímavou skalnatou soutěskou, pak se již terén otevírá a cesta stoupá lesem. Míjíme asi již dlouho „zaparkovaný“ náklaďák se zlomenou nápravou, který zcela blokuje jedinou přístupovou cestu do hor a po chvíli je tu pěkná dřevěná stavba turistické základny Dragobrad. Vstup do chráněného území stráží bodrý lesní muž v zelené kamizolce. Je třeba za symbolickou cenu zakoupit vstupenky do Svidovecké přírodní rezervace.

Z otevřeného temene se otevírají první daleké výhledy na východní hřebeny hor s jasně vymezenou „čárou ponoru“ nad níž se ukrývají v temných mracích nejvyšší ukrajinské vrcholy masívu Čorna hora. U rozestavěného lyžařského střediska je kupodivu v provozu něco jako bufet, nabízející zajímavou zbytkovou směs hned několika druhů piv. Mezitím se venku spouští mírný jarní deštík, dokonce i nějako tu sněhovou vločku zavane vítr z hřebene. Samotný výstup vede dvěmi různými variantami – buď přímým výstupem na hřeben Dragobrat a přes „Zuby Bliznice“ na vrchol nebo přechodem hrozivým amfiteátrem západních skalnatých kotlů. A to je přesně ono, po čem naše horská nenasytná srdce touží.

Sotva viditelná a ve sněhových polích mizející pěšina stoupá traversem nad podmáčenou kotlinou a míří přímo do mlžné opony. Najednou slunce a výhled nejen na sněhem olepenou siluety Bliznice, ale také na kouzelně položená jezera, v nichž plavou ještě kusy ledu. Opona se zvedá a jako přízrak se zjevují takřka kolmé srázy hřebene nazvaného poněkud neukrajinsky Dent d´ Armes. Výstup vede přímo po spádnici sněhového svahu a přes nepříjemnou převěj přechází na hřeben, odkud je to na vrchol již jen krok. Bůh ukrajinských hor se smiloval a servíruje skutečně „božské“ menu. Vrchol, resp. trojvrchol Bliznica dosahuje maximální výšky 1881 m (údaje o výšce se liší, záleží od kterého moře se měří, rozdíl je až 20 m) a jako takový je fantastickou dominantou celé poloniny Svidovec. Rozhledy jsou tedy skutečně velkolepé. Doslova na dosah ruky se dále na východě tyčí černohorský masív s nejvyššími ukrajinskými vrcholky Pietroš (2020 m) a Goverla (2061 m), zbytek kruhového výhledu zaujímají nekonečné zelené hřebeny poloninských Karpat. Nejvyšší bod je označen kovovou trojnožkou, na níž vítr vyfoukal sněhové vousy, trčící vyzývavě do prostoru. Sestup vedeme po hřebeni strmých kotlů Dent d´Armes, vymodelovaných ledovcem. Podivný a vyloženě neslovanský název je dílem geodetů Rakousko – Uherské monarchie, kteří zde v 19. stol. prováděli měření. Proč však právě „hroty zbraní“ (přeneseně snad „bodáků“), to je záhadou. Květnové počasí se v poloninách mění rychle a tak vytrvalý „sněhodéšť“ nikoho zvláště nepřekvapí. Ostatně – zbývá už jen překonat hřeben malé poloniny Dragobrat a po široké rozbahněné cestě sejít ke staré stejnojmenné dřevěné turbáze. Kruh se uzavřel. Pokud se chceme pouze v rámci jednodenní túry seznámit s  poloninskými Karpaty, pak je tato túra skutečně reprezentativní ukázkou zdejších krás.

Mapy a průvodce

Oblast poloniny Svidovec nenajdeme na žádné současné turistické mapě ukrajinské provenience. Nejlepší volbou je mapa maďarského nakl. Karpatia – Máramarosi-havasok (Szvidovec, Csornohora) v měřítku 1:50 000, kde je pěkně zobrazen celý východ ukrajinských Karpat (Internet: www.mapy.mk.cvut.cz – oddíl Ukrajina – East Carpathians). Na našem trhu se posledních týdnech objevil objemný a na množství údajů neobyčejně bohatý průvodce Ukrajinské Karpaty (SKY 2007).

Ubytování a jídlo

Ubytování je v ukrajinských Karpatech zcela bezproblémová záležitost. V Jasiňi funguje slušná turbáza Edelweiss a několik dalších hotýlků a ubytování v soukromí. Obchody se širokým sortimentem potravin najdeme na každém rohu. Ceny velmi příznivé, mnohdy až směšné. Pokud putujeme po hřebenech hor, pak můžeme zcela volně tábořit kde se nám zachce. Přechod celého hřebene Svidovce zvládneme za 3 – 4 dny. Země zaslíbená!

Potřebné vybavení

Obvyklé věci na turistiku včetně trekových hůlek a pohorek. V létě nezapomenout na sluneční brýle a opalovací krém.

Přístup na začátek

Vlakem do slovenských Michalovců a odtud busem do Užhorodu. Do Rachova, ležícím na jižním okraji Svidovecké poloniny, jezdí autobusy takřka každou hodinu. Z Rachova do Jasiňi je také slušný provoz. Pokud se netrefíme do odjezdu busu, můžeme využít služeb tzv. „maršrutky“, což jsou mikrobusy, pendlující mezi jednotlivými vesnicemi (mnohdy stačí jen mávnout u cesty, ale řidiči většinou sami iniciativně oslovují potenciální klienty). Jezdí zde také vlaky, ale jejich provoz je díky havarijnímu stavu kolejí zdlouhavý (jízdní řády na: www.uz.gov.ua). Pokud využijeme k dopravě vlastní dopravní prostředek, pak se připravme na velmi chatrný povrch cest (provozní rychlost tak 30 km/hod.).

Základní trasa

Čorna Tisa - Bliznica - Dragobrat

Další možnosti túr v okolí

Túra hřebenem Poloninských Karpatů na Ukrajině

Pomoz ostatním a přidej informace o této túře

Odpovídáte na komentář: