Výstup na třetí nejvyšší bod Mexika – Iztaccihuatl

Jak vylézt na Popocatepetl?

Přímo na Popocatepetl vylézt oficiálně kvůli zvýšené erupční aktivitě nejde. Celá zóna je vyhlášena off-limit, všude jsou cedule zakazující vstup. Hlídkují tam vojáci. Nicméně jsme v Mexiku, takže každý zákaz se dá obejít. Jen se připravte, že budete platit úplatek, pokud vás chytnou (šanci že Vás chytnou vidím tak 50%), v závislosti jak moc se budete vyhýbat silnici po které jezdí hlídky. Pokutu (bakšiš pro strážce/vojenské hlídky) odhaduju tak na 2 000 Kč.

Nicméně výstup i tak nedoporučuji. Sám jsem na to měl tisíc chutí, měl jsem i motorku, takže bych se tam mohl celkem nepozorovaně dostat, ale nakonec jsem si to rozmyslel. Sopka je od roku 2000 fakt aktivní, není to tak dávno, co se tam jeden lezec přiotrávil plyny, které unikají z úbočí. Navíc se připravte na to, že to nedáte během jednoho dne, takže bude potřeba někde na úpatí nocovat, možná i dvakrát. To zvyšuje šanci na polapení, nehledě na to, že v případě maléru o vás nikdo nebude vědět.

Iztacíuhuatl

Mexická aktivní sopka Popocatepetl má dvojče – Iztacíuhuatl (zkráceně Izta), jen o pár metrů nižší, kam se v klidu dostanete. Legálně a se zázemím pro přenocování. Takže jak na to?

Trasa výstupu

My jeli vlastním autem, dá se to ale zvládnout i busem a pak stopem/taxíkem. Z Mexico City musíte 60 km východně do města Amecameca v podhůří vulkánů. Jede Vám tam každou hodinu za cca 30 pesos bus firmy Volcanes z terminálu TAPO (metro San Lazaro). Jídlo nakupte v supermarketu v Mexico City, v Amacamece je to drahý a malý výběr.

Amecameca musíte na hlavním náměstí najít správu Národního parku (modrá budova vpravo od kostela) a tam se zaregistrovat – zaplatit vstupné do parku. Bez toho vás nepustí přes vojenský checkpoint a pak ani do NP.

Poté se musíte dostat do Paso de Cortéz – což je sedlo mezi Popocatepetlem a Iztou. Jede tam jediná cesta, která tímto sedlem pokračuje dál do Puebly (ovšem jako nezpevněná polňačka).

Z Amecamecy nahoru na Paso de Cortez to je tak 20 km a odhadem tak 1000 výškových metrů. Autem jste tam za hodinu. Můžete si vzít taxíka, nebo zkusit stopa – nejlíp z dědiny San Rafael, kam vás za 5 pesos hodí minibus.

Nahoře v průsmyku Paso de Cortez zahnete DOLEVA směrem na Iztacíuhuatl(doprava by to bylo na Popocatepetl), po prašné cestě se dostanete cca po 8 km do podhůří Izty kde cesta končí na místě La Joya. V Paso de Cortez doporučuji první přenocování. My to zvládli na zemi přímo v turistickém středisku Paso de Cortéz (bakšiš správci 20 pesos za osobu), ale mají tam i turistickou ubytovnu cca 2 km před La Joya, na radio vysílači. Ubytování tam si musíte objednat ve správě NP.

Druhý den

Brzo ráno vyrazit. Nejsnazší cesta je v podstatě pořád po hřebenu.

Z La Joya (poslední „parkoviště“ na prašné cestě z Paso de Cortez) – je tam žlutá schránka, kam se píše začátek expedice, počet členů, plánovaná trasa a délka trvání, a kontaktní telefon – nezapomeňte se po návratu škrnout, aby vás pak zbytečně nehledali) se dejte vpravo, prudce nahoru do svahu, pak se to stáčí mírně vlevo. Půjdete po úbočí, kopec máte po pravé straně, cca po kilometru (hodina výstupu) stezka překračuje vrchol hřebenu (říkají tomu „brána“ nebo take „portilla“ a pokračuje po pravé straně hřebenu (kopec máte vlevo). Nemůžete zabloudit. Další cca. kilometr (hodina výstupu) a zase překročení hřebene – „brána“. Na tomto místě je tam „schránka“ s knihou americké autorky, která psala o Popo. Pokračujete nahoru (kopec po pravé ruce) k dalšímu „přechodu hřebene – bráně“, od tam zbývá poslední asi 2 km vzhůru s hřebenem po levé ruce. Posledních 500 metrů je trochu příkřejších, mírné lezení a drápání se po skalách. Až se dostanete na vrcholek tohoto úseku, uvidíte před sebou sedlo, v němž je horský přístřešek „Grupo de los cien“ /cién je španělsky 100 – proto občas značeno jako „Grupo de 100“ nebo taky „Refugio 13″/. Tam můžete strávit noc. Nacházíte se asi v 4700 m.n.m. Nedoporučuji pokračovat ve výstupu, my to zkusili a dostali výškovou nemoc. Nic příjemného – zvracení, bolest hlavy, průjem.

Třetí den

Z přístřešku Grupo de los 100 (cién) v 6 ráno vyrazit vzhůru – můžete nalehko, bez bagáže. Držte se hřebene, nemůžete zabloudit. Pozor, cca 800 metrů nad přístřeškem je obtížný úsek (je tam velký kříž), kde je trochu lezení. Pamatujte si kudy jste šli nahoru, jinak cestou zpátky budete ve slepé uličce.

Když se vyškrábete nahoru na ten kopec – jedná se o druhý z vrcholků zvaný „Rodillas“ – tedy „kolena“ 5 050 metrů – uvidíte tam pěkné vulkanické pleso – a nějakou podivnou zříceninu nějaké kdysi konstrukce. Potom po návrší okolo vulkanického plesa vlevo a nahoru, pak přes dlouhý hřeben na další vrcholek nadledovou plání. Z něj sestup dolů, cca 200 metrů, přechod ledovcového pole a „schodištěm“ uzoučkého hřebenu až k podhůří Izty. Zde pak doprava nahoru po hřebenu až na vrchol. Na vrcholu je velká planina pokrytá ledovcem, jsou v něm pukliny, tak bacha, je to o život.

Výstup z Grupo de los 100 na vrchol trval asi 3,5 hodiny ostrého výstupu. Pomalejší expedice počitejte tak 4-5 h. Návrat do Grupo de los 100 byl za hodinu a půl. Odpoledne sestup do La Joya. Večer můžete být zpět v Mexico City.

Hodně štěstí při výstupu, a dejte mi vědět, jestli vám tento návod pomohl, případně jestli máte nějakou radu či připomínku, případně jestli ho budete chtít aktualizovat po vašem výstupu.

Termín výstupu

My tam šli začátkem června, což rozhodně nedoporučuji!!! Sice je to v „létě“, takže je tepleji, nicméně touto dobou už začalo období dešťů. Počasí je nepředvídatelné a většinou odpoledne a přes noc prší/leje (nahoře sněží). Lepší se mi zdál březen/duben/začátek květena – období sucha a tepla. Leden a únor tam bude asi víc zima.

Dostatek vody – na vulkánech není voda, proto 3 dny budete pít z vlastních zásob. S litrovkou fakt nevystačíte. Sníh je přitom až úplně nahoře, z toho vodu neuvaříte.

Něco jídla – doporučuju něco vydatného a lehkého. Každý gram v báglu ucítíte.

Vhodné oblečení – cca do 4 tisíc stačí nepromokavá větrovka a kalhoty, nahoru pak i nějakou flízovou vrstvu, čepici a rukavice. Nepřehánějte to však, nebylo tam víc zima než -5 na vrcholu.

Sluneční brýle + krém na opalování. Dobrý spacák a karimatku. Stan nemusíte, pokud přespíte v horském přístřešku. Základní lékárničku.

Horolezecké vybavení – doporučují se mačky, cepín a lano, my to zvládli bez nich, ale pokud plánujete nějakou těžší trasu, pak to bez toho nepůjde.

My jeli vlastním autem, dá se to ale zvládnout i busem a pak stopem/taxíkem. Z Mexico City musíte 60 km východně do města Amecameca v podhůří vulkánů. Jede Vám tam každou hodinu za cca 30 pesos bus firmy Volcanes z terminálu TAPO (metro San Lazaro). Jídlo nakupte v supermarketu v Mexico City, v Amacamece je to drahý a malý výběr.
Amecameca musíte na hlavním náměstí najít správu Národního parku (modrá budova vpravo od kostela) a tam se zaregistrovat – zaplatit vstupné do parku. Bez toho vás nepustí přes vojenský checkpoint a pak ani do NP.

Pico de Orizaba – výstup na ledový vulkán v Mexiku