HedvabnaStezka.cz SvetOutdooru.cz SvetBehu.cz TuleniPasy.cz Padler.cz FestivalObzory.cz SnowFilmFest.cz ExpedicniKamera.cz
Výstup na Hohe Warte – nejvyšší vrchol Karnských Alp
Treky

Výstup na Hohe Warte – nejvyšší vrchol Karnských Alp

Vápencový bělostný kolos Hohe Warte jako nejvyšší vrchol překrásných a zapomenutých Karnských Alp je fantastickým horským cílem. Leží v nejdivočejší části hřebene v sousedství několika dalších vysokých štítů nad krásným jezerem Wolayer See a výstup severní stěnou zpestřený přechodem „skoroledovce“ patří mezi ty obtížnější, částečně zajištěné cesty. V blízkosti hory je možné vystoupit ještě na několik zajímavých vrcholů – Wolayer Kopf, Seekopf nebo nenápadný travnatý vršek Rauchkofel s vynikajícím pohledem na drsnou severní tvář Hohe Warte.

Karwendel, Alpy – Rakousko

Typ
2-denní, Výstup na vrchol
Stát
Rakousko
Další státy
Itálie, Rakousko
Počet dní
2
Vhodné měsíce
červenec, srpen, září
Nejvyšší bod
2780 m n. m.
Převýšení
800 m
Ledovec / sněhová pole
ano
Obtížnost
Náročný
Horolezecké úseky
UIAA II, úseky s řetězy či lany

Mapa oblasti

Mapa oblasti

Podrobný popis

Paul Grohmann, známý vídeňský horolezec, průkopník náročných cest a jeden ze zakladatelů alpského spolku Alpenverein vystoupil se svými italskými druhy jako první na vrchol Hohe Warte již v roce 1865. Severní stěna tohoto překrásného vrcholu je však odvážnou výzvou dodnes a přes její kolmé stěny stoupají každoročně stovky lezců a turistů.

Přesto se vrchol netěší takovému zájmu jako jiné vrcholy rakouských Alp. To se dá ostatně říci o celé oblasti Karnských Alp, které jsou tak stále oázou klidu a ticha, barevnou zahradou kudrnatých lesů, luk a sněhově bílých štítů.

Hohe Warte neboli Vysoká stráž je pozoruhodnou horou ze všech možných směrů přístupu. Ať již stoupáme po zeleném koberci pastvin Valentin Alm, kdy působí dojmem prvotřídní dolomitické hory, nebo když se tak trochu překvapivě zjeví za sedlem Birnbaumer Törl, pokud přistupujeme do hor od lidskou rukou nedotčeného skalního kotle Obere Wolayer Alpe.

K chatě Eduard-Pichl-Hütte

Z městečka Kötschach-Mauthen jdeme krásným údolím řeky Gail po cestě do 14 km vzdálené osady Birnbaum. Z obce pokračuje úzká lesní cesta podél potoka Wolayer Bach až pod severní srázy Hohe Warte. Posledním dosažitelným místem na silnici je spodní konec louky Untere Wolayer Alm. Štěrková zásobovací cesta pokračuje dále pod severní stěny masívu Wolaya do sedla Bimbaumer Törl, pod nímž stojí velká chata Eduard-Pichl-Hütte (celkem 2 hod.). K chatě je možné vystoupit také po značené cestě č.403 od polany Untere Valentin Alm (konec sjízdné silnice od vysokohorské cesty Plöckenpassstrasse). Pěší výstup na chatu zabere cca 3–4 hod.

Odbočka na vyhlídkový Rauchkofel

Pokud jsme se rozhodli strávit v tomto kousku hor alespoň dva dny (což je vzhledem k celkové délce túry více než vhodné) pak jako „zahřívací“ kolo absolvujme pěkný a poměrně krátký odpolední výlet na blízký vrchol Rauchkofel. Odnikud jinud se nám neotevře tak komplexní pohled na náš cíl – skalnatou hradbu Hohe Warte.

Při zpáteční cestě můžeme sejít ve směru sedla Valentin Törl a prozkoumat úvodní část následujícího výstupu přes nepříjemné firnové pole.

Výstup na Hohe Warte

Klasická trasa na Hohe Warte vede od chaty EduardPichl-Hütte kolem jezera k okraji firnoviska (zde zatím většinou bez problémů) a ještě před dosažením sedla Valentin Törl odbočuje znatelný chodník vpravo ve směru severního výběžku. Dosahuje jej několika serpentinami a začíná samotný výstup severní stěnou, kterou poprvé prostoupil roku 1895 Hans Kofler.

Překonáme několik snadných skalních prahů a výšvihů přímo proti spádnici hory až na okraj markantního skalního kotle, který je vyplněn umrzlým sněhem. Velmi strmý firn překonáváme napříč po celé délce k protějšímu žlebu. Na přechod tohoto nepříjemného místa jsou mačky a cepín podle situace mnohdy nezbytné.

Při dosažení skal začíná samotná jištěná cesta. Pomocí důvěru příliš nevzbuzujících kramlí a ocelových lan stoupáme na ostrý pohraniční hřeben a po jeho hraně stále podél zajištění dosáhneme vrcholu.

Hohe Warte převyšuje okolní vrcholy o 200–300 m, a tak jsou rozhledy více než skvělé. Kontrast mezi rakouskou a italskou části Karnských Alp je skutečně značný. Zatímco na sever se pohoří pozvolna utápí v bohatých lesích a klesá do údolí Gailtal a Lesachtal, jižní část hor je nepřehledným labyrintem mnoha skalních vrcholů a hřebenů, z nichž mnohé připomenou Dolomity.

K sestupu použijeme buď klasickou výstupovou trasu, nebo pokračujeme cestou prvních dobyvatelů prudkým suťovým žlabem do štěrbiny Forcela Monumenz. Nepokračujeme však k chatě Marinelli, ale odbočíme po cestě č. 145 ve směru pilíře Coston di Stella. Obcházíme jej po výrazné skalní rampě a několika obtížnějšími úseky (žebřík) dojdeme k chatě Lombartenghi Romanin v sedle Wolayerpass (2147 m). Pod námi již leží modrá perla Wolayer See a nad ní stojící chata Eduard-Pichler-Hütte.

Náročnost

Těžká vysokohorská túra kladoucí vysoké nároky na lezce. Zajištěné úseky nejsou v ideálním stavu a jsou místy značně poškozené. Navíc ve vrcholových partiích přechází výstupový chodník po nepříjemném firnovém poli a jeho překonání většinou vyžaduje cepín a mačky. Celkově dlouhé, převýšení od chaty Eduard-Pichl-Hütte 800 m (nutný nocleh, výstup na vrchol na „jeden zátah“ zvládnou jen vytrvalí a nezničitelní jedinci – 12 hod.).

Ubytování a jídlo

Základním opěrným bodem je stará tržní obec Kötschach- Mauthen (706 m, 2 800 obyvatel). Městečko založili již Římané jako Loncium pro potřeby obchodu v blízkosti kupecké stezky vedoucí přes průsmyk Plöckenpass (1 360 m, dnes významné silniční sedlo a středisko zimních sportů). Železniční stanici najdeme přímo v Kötschach- Mauthen (trať z Arnoldsteinu, která zde končí).

Horské chaty: Na rakouské straně masívu Hohe Warte najdeme jedinou chatu Eduard-Pichl-Hütte (1 960 m, majetek OeAV, kapacita 56 míst, otevřeno 15. 6.–30. 9., tel. 0043 4715 7752).

Potřebné vybavení

Na přechod firnového pole přibalte mačky a cepín.

Přístup na začátek

Údolí Gailtal a na ně navazující Lesachtal je přístupné silnicí č. 111 od Arnoldsteinu (resp. osady Unterthörl, 3 km před starým hraničním přechodem do Itálie). Na cestu se dostaneme z dálnice A 2 výjezdem Arnoldstein (neminout!, další výjezd je až v Itálii). Do blízkosti hor vedou místní, většinou soukromé komunikace (placené).

Základní trasa

Eduard-Pichler-Hütte – Hohe Warte 2,5 hod. – sestup po jižní straně (Itálie) 1,5 hod. – Rif. Lombartenghi Romanin 1,5–2 hod. – Eduard-Pichl-Hütte 15 min. Celkem 6–7 hod.

Pomoz ostatním a přidej informace o této túře

Odpovídáte na komentář: