HedvabnaStezka.cz SvetOutdooru.cz SvetBehu.cz TuleniPasy.cz Padler.cz KnihyNaHory.cz FestivalObzory.cz SnowFilmFest.cz ExpedicniKamera.cz
Výstup na Giewont aneb klid v srdci polských Tater
Treky

Výstup na Giewont aneb klid v srdci polských Tater

Zatímco v létě jsou polské Tatry doslova přecpané, v zimě si zde můžete užít dokonce i klidu a samoty. A na rozdíl od slovenské strany Tater zde existuje pouze několik málo zimních uzávěr! Proč si tedy neudělat výlet zrovna na polský národní štít?

Tatry – Polsko

Typ
1-denní, Výstup na vrchol, Vhodné i jako zimní pěší túra, Vhodné pro sněžnice
Stát
Polsko
Další státy
Polsko
Počet dní
1
Vhodné měsíce
leden, únor, březen, duben, květen, červen, červenec, srpen, září, říjen, listopad, prosinec
Délka
13 km
Nejvyšší bod
1894 m n. m.
Převýšení
900 m
Ledovec / sněhová pole
ne
Obtížnost
Mírně náročný
Horolezecké úseky
bez lezení

Mapa oblasti

Mapa oblasti

Podrobný popis

S 1. listopadem se drtivá většina turistických chodníků nad horní hranicí lesa na slovenské straně Tater uzavírá. Turisté, kteří si chtějí užít nádherných výhledů za zimních inverzí, chůze překrásnou zimní přírodou nebo ti, kteří si chtějí pouze užít samotu a klid v nejmenších velehorách světa, nemají mnoho možností, chtějí-li se řídit Návštěvním řádem TANAPu.

Na polské straně Tater je však situace zcela odlišná

Zimních uzávěr zde existuje pouze několik a turisté jsou omezováni pouze lavinovým nebezpečím, délkou dne a limity vlastních sil. Z lehké letní túry se totiž v zimě často stává náročný celodenní podnik, na který je potřeba mít i přiměřené vybavení.

Vhodným námětem pro takovouto túru v zimních Tatrách je zcela jistě Giewont (1894,5 m) – hora, která pro Poláky má podobný význam jako Kriváň pro Slováky či Blaník pro Čechy. Giewont je podobně jako Blaník spojován s pověstí o spících rytířích – údajně v jedné z mnoha jeskyní v úbočí Giewontu spí družina polského krále Boleslava Chrabrého, která přijde Polsku na pomoc, až mu bude nejhůře.

Giewont, ač geomorfologicky patří do Západních Tater, si v ničem nezavdá s vysokotatranskými štíty. Již při cestě do Zakopaného vás upoutá jeho ohromná, 600 metrů vysoká, severní stěna. Ačkoliv se svou nadmořskou výškou řadí mezi nižší tatranské štíty, přece jen jedno výškové prvenství drží – jedná se o nejvyšší čistě polský vrchol Západních Tater.

V Zakopaném je možno zaparkovat buď někde v centru, kde při troše štěstí seženete i parkování zdarma (místa však bývají rychle obsazena), nebo přímo u tzv. Kuźnického Ronda (na mapě značeno jako Rondo Jana Pawła II.). Odtud se k východisku naší trasy – do vesničky Kuźnice už dostanete buď po svých (nezáživná trasa po chodníku – cca 30 minut) nebo místním minibusem, který jezdí z parkoviště každou chvilku (3 zł/osoba).

Z parkoviště v Kuźnicích…

Vydáme se po modré značce po ukazatelích směrem na Hału Kondratowu. Nejprve jdeme po „dálnici“ dlážděné žulou – pokud není dostatek sněhu, jedná se asi o nejnepříjemnější (i když zcela jistě ne nejtěžší) část výstupu. Ke vstupu do TPN (národního parku v polských Tatrách) dojdeme asi za 15 minut a zaplatíme zde 4zł za vstup. Kousek od vstupu se nachází Klasztor Albertynek – skromný dřevěný kostelík s poustevnou. Jedná se o zajímavé místo, které určitě stojí za návštěvu, pokud nám zbyde čas po zpáteční cestě.

Kousek za vstupem do národního parku konečně opustíme kamennou dálnici a dále již pokračujeme po mnohem sympatičtějším chodníku hustým tatranským lesem, který si na jižní straně Tater již skoro nemáme možnost vychutnat. Po cestě se nám naskytne i pohled na Polanu Kalatówki s malebnými kolibami a ohromným horským hotelem, poněkud připomínajícím Sliezsky dom.

Za dobré tři čtvrtě hodiny od vstupu do TPN se před námi les rozestupuje a můžeme vidět nádherné panorama závěru Doliny Kondratowej – po pravé straně Długi Giewont a Wielki Giewont, náš dnešní cíl, dále v závěru doliny pak Červené vrchy a na levé straně Dolinu Jaworzynka s Królowými kopami v jejím závěru. Před sebou již také vidíme Schronisko (chatu) na Hali Kondratowej, k němuž za pár minut dojdeme.

Pokud jsme u chaty dostatečně zavčasu, nepotkáme zde kromě několika ubytovaných hostů téměř nikoho. Od Schroniska pak již stoupáme opravdu sami nádhernou tatranskou přírodou. Na chvíli se ještě vnoříme do hustého nízkého lesa, abychom se z něj za chvíli vynořili na prahu doliny, která vybíhá z Doliny Kondratowej směrem k sedlu Kondracka Przełecz (jméno této doliny se mi nikde nepovedlo najít).

Dále serpentinami, ale ne v zimě

Dno doliny stále strměji stoupá a v létě se v těchto místech začínají objevovat serpentiny. Za zimního období je však všechno kolem pokryto sněhem a úzká pěšinka vinoucí se do Kondrackej Przełeczi stoupá přímo svahem vzhůru. V těchto místech se při zledovatělém sněhu mohou hodit mačky, při velké sněhové nadílce naopak sněžnice.

Když už si myslíme, že chodník opravdu nemůže být strmější, dorazíme konečně do sedla Kondracka Przełecz (1725 m n. m.) – od chaty cca 1:15 hod. Ze sedla pokračujeme dále po modré do sedla Wyznia Kondracka Przełecz; tento nenáročný úsek zvládneme za 15 minut.

Ze sedla nás čeká dále nejnáročnější úsek celé trasy, který v létě bývá často zablokován zcela nezkušenými turisty. Jedná se o chodník zajištěný řadou řetězů vedoucích po vápencové skále na vrchol Giewontu. Na tomto úseku je při náledí nutno bezpodmínečně použít mačky či kvalitní nesmeky a trekové hůlky – bez tohoto vybavení je možná lepší túru v tomto místě vzdát. Za vyšší sněhové pokrývky také řetězy nemusí být vůbec vidět a ve strmých úsecích nám může hrozit nepříjemný pád.

Zkušenému turistovi by však tento úsek neměl činit v létě žádné potíže a za dobrých podmínek v zimě by měl být také zvládnutelný. Ještě je potřeba dodat, že se v létě jedná o jednosměrný chodník – dolů z vrcholu Giewontu zpátky na sedlo Wyznia Kondracka Przełecz se schází druhou stranou. V zimě je však vhodnější využít k sestupu výstupovou trasu, osvědčila-li se nám.

Z vrcholu, na nějž dorazíme za necelé půl hodiny od Wyzniej Kondrackej Przełeczi, se nám přes jeho malou výšku naskýtá úžasný rozhled. Na západě vidíme Osobitou, vápencový Kominiarski Wierch i mnoho dalších štítů Západních Tater, na jihu se nám naskýtá netradiční pohled na Kriváň, na Červené vrchy a směrem k západu dále na Svinicu, Orlu Perć s Kozim Wierchem, Kościelec a dokonce i na Belianske Tatry.

K návratu použijeme stejnou cestu, je však možno i pokračovat dále z Kondrackej Przełecze na Kondratovú Kopu a Kasprov vrch – jedná se však o ještě poněkud náročnější túru a nemáme jistotu, že nás lanovka na Kasprovom vrchu vezme dolů. Sestup z Wyzniej Kondrackej Przełecze na Przełecz w Grzybowcu není kvůli zimní uzávěře dovolen.

Jedná se o úžasnou zimní túru, na níž si můžeme užít krásy zimní tatranské přírody. Je však potřeba myslet na to, že nám zabere téměř šest hodin čistého času, což je v létě slabší výlet, v zimě se však jedná s přestávkami na focení apod. o celodenní túru. Je také nutno počítat s potřebou adekvátního vybavení (trekové hůlky, mačky, nesmeky, popř. sněžnice,…). Doporučuji také zkontrolovat si předem lavinovou situaci na těchto stránkách či přímo v Kuźnicích na vývěsce Horské služby (TOPR-u).

Pokud se však dostatečně vybavíme, můžeme zažít nádherný výstup v zimních Tatrách a radovat se z klidu, míru a pokoje v místech, kde jinak v létě proudí davy turistů bažících po výstupu na polský národní vrchol.

Ubytování a jídlo

chata na Hali Kondratowej

Potřebné vybavení

Jedná se o zimní túru, takže základním předpokladem je teplé oblečení. V tomto případě ještě přibalit sněžnice, trekové hůlky s širokými kotoučky a není co řešit. Termoska s horkým čajem taky přijde vhod.

Přístup na začátek

Od Zakopaného, do Kuźnic jezdí také přímo autobus.

Základní trasa

Kuźnice - chata na Hali Kondratowej - Giewont

Další možnosti túr v okolí

Stezka Orla Perć (Orlí stezka)

Zajímavé vybavení

Pomoz ostatním a přidej informace o této túře

Odpovídáte na komentář: