HedvabnaStezka.cz SvetOutdooru.cz SvetBehu.cz TuleniPasy.cz Padler.cz FestivalObzory.cz SnowFilmFest.cz ExpedicniKamera.cz
Túra za zkamenělými jeptiškami a historickými lomy do Žitavských hor
Treky

Túra za zkamenělými jeptiškami a historickými lomy do Žitavských hor

Žitavské hory jsou německým sousedem Lužických hor, takže za jejich návštěvou nemusíte příliš daleko. Podzim je pro návštěvu tohoto nevelkého pohoří přímo ideálním obdobím!

Žitavské hory/Zittauer Gebirge – Německo

Typ
1-denní, Okruh, Túra vhodná pro děti
Stát
Německo
Další státy
Česko, Německo
Počet dní
1
Vhodné měsíce
leden, únor, březen, duben, květen, červen, červenec, srpen, září, říjen, listopad, prosinec
Délka
10 km
Nejvyšší bod
601 m n. m.
Převýšení
460 m
Ledovec / sněhová pole
ne
Obtížnost
Lehký – pro úplné začátečníky
Horolezecké úseky
bez lezení

Mapa oblasti

Mapa oblasti

Podrobný popis

Na skok k sousedům

Přestože české Lužické hory nabízejí mimořádné množství turistických atraktivit a lákají ke krásným pěším i cyklistickým výletům, byla by škoda nenahlédnout přes hranice do sousedního Saska – zdejší hory se nazývají Žitavské (Zittauer Gebirge). Mezi dominantními pohraničními vrcholy Hvozd (750 m)Luž (793 m) leží turistické středisko Jonsdorf, nad nímž se vypínají mohutné skalní masivy. Ze Žitavy (Zittau) sem míří také úzkorozchodná železniční trať, jejíž druhá větev končí ve známějším středisku Oybin. Nás výlet tak můžeme spojit s projížďkou turistickým parním vláčkem, můžeme také zaparkovat na některém z místních placených parkovišť, nebo se sem vydat z nepříliš vzdálené Dolní Světlé.

Návštěvu skalního masívu Nonnenfelsen lze také pojmout jako nenáročný okruh od parkoviště u výletní restaurace Gondelfahrt, případně jej spojit s o poznání náročnějším zdoláním zajištěné cesty (klettersteig, viz níže). Ze stejného parkoviště můžeme po trase naučné stezky prozkoumat také rozsáhlejší skalní masív Mühlsteinbrüche s mnoha historickými lomy.

Náš popis se týká varianty s propojením obou skalních masívů a se startem a cílem v Dolní Světlé. Skalní úseky vedou členitým terénem, místy s prudkými výšvihy či vytesanými schody.  Výlet v popsané podobě proto není vhodný pro cyklisty či rodiny s kočárky – část z Dolní Světlé ke Gondelfahrtu je však pohodlně schůdná a sjízdná pro všechny.

Na výlet s malou odbočkou

Na výlet vyrazíme od parkoviště na horním konci Dolní Světlé. Držíme se zelené značky, která nás vede po příjemné široké cestě střídavě lesem a alejí po loučkách až k česko-saské hranici. Velmi doporučujeme krátkou zacházku vlevo (červená značka), přímo na hranici na návrší (549 m) asi 100 m od cesty se nacházejí Krkavčí kameny. Menší skálu na české straně hranice tvoří dva vrcholky vysoké pět a osm metrů (nazývá se Sokolík), větší skála na saské straně se nazývá Falkenstein (česky Sokolí skála). Na české straně stával oblíbený výletní hostinec  (postaven r. 1877, později rozšířený, od r. 1945 opuštěný, ještě v 60. letech zde bývaly rozlehlé ruiny), skalní věž na saské straně bývala upravena a zpřístupněna jako vyhlídka. Bývalý hostinec dnes připomínají pouze nepatrné zbytky základů, najdeme zde i pozůstatky schodiště na vyhlídkovou terasu – skalní vrcholy jsou však dnes přístupné pouze horolezcům.

Vrátíme se zpět na cestu od Dolní Světlé a pokračujeme lesem stále po zelené do saského vnitrozemí. Dojdeme k mohutnému skalnímu masívu, tyčícímu se vlevo od cesty- začíná zde zajištěná cesta Nonnensteig (klettersteig, via ferrata, česky zvaná Jeptiška), dlouhá asi 350 m s převýšením 60 m. K jejímu absolvování je potřeba vybavení určené pro zajištěné cesty, platí přísný zákaz lezení za mokra!

Skalní masív Nonnenfelsen (Jeptiška, Jeptiščí skály) patří k nejhezčím a nejzajímavějším skalním útvarům v Žitavských horách a stal se oblíbeným turistickým cílem. Již v polovině 19. stol. byly skály zpřístupněny, v r. 1860 byl na vrcholu otevřen výletní hostinec, po požáru r. 1902 obnovený (funguje dodnes). Zajímavostí je geologické složení skal – do pískovců svrchní křídy jsou vmíseny dva černé bazaltické proudy. Z vyhlídkových plošin u hostince se otevírají nádherné výhledy.

U začátku zajištěné cesty odbočíme vlevo, mírně stoupáme po široké lesní cestě a po chvilce nás šipka upozorní na další změnu směru, tentokrát vpravo – čeká nás již prudší stoupání k hlubokému skalnímu příkopu, kterým projdeme. V jeho horní části odbočíme vlevo na vyhlídku (možností máme více, můžeme se vydat i přímo k hostinci). Také vyhlídkových plošin je zde více, pěkné výhledy jsou i ze samotného „skalního nádvoří“, které zároveň slouží jako letní zahrádka místního hostince. Pokocháme se výhledy, případně občerstvíme, a poté nás již čeká sestup. Po schodišti sejdeme k místu, kde parkují auta zásobování, držíme se však modré značky (šipky směr Gondelfahrt), která pokračuje dále pěšinou a druhým ze skalních příkopů (Zigeunerstuben) ve skalách. Sejdeme k silnici, dáme se vpravo a brzy již stojíme před výletním hostincem Gondelfahrt. Najdeme jej na břehu malého rybníčku s ostrůvkem, nabízí příjemné posezení a zejména skvělé výhledy na skály Nonnenfelsen. Můžeme se zde svést na lodičkách, o letních víkendech zde jezdí koňská spřežení, dětem je určeno velké hřiště, je zde zastávka výletních autobusů. Nedaleko odsud, po silničce směrem k Jonsdorfu, se nachází i velké parkoviště (parkovací hodiny). Můžeme si zkrátit cestu a vydat se odsud přímo do Jonsdorfského skalního města (masív Mühlsteinbrüche).

Je libo koupel?

Trasa našeho výletu od parkoviště pokračuje do letoviska a klimatických lázní Jonsdorf. Písemné prameny je poprvé zmiňují r. 1539, již v r. 1560 zde byl díky příhodnému složení pískovce v okolních skalních masívech otevřen první lom na mlýnské kameny. Od 17. stol. byly otevírány další lomy, tato významná produkce skončila r. 1917. V 18. a 19. stol. se zdárně rozvíjelo plátenictví, od poloviny 19. stol. na významu nabývá cestovní ruch a lázeňství. Jeho rozvoj podpořil příchod úzkorozchodné železnice  ze Žitavy r. 1890. Významným turistickým centrem Jonsdorf zůstal dodnes, kromě výletů v okolí či jízdy úzkorozchodným parním vláčkem nabízí možnost návštěvy Motýlího domu (Schmetterlinghaus, tropičtí motýli, terária s plazy a pavouky, akvária) v centru si můžeme odpočinout v pěkně upraveném lázeňském parku (Kurpark), obdivovat můžeme množství krásných hrázděných domů s podstávkami nebo velký evangelický kostel  z r. 1731 se zajímavým interiérem; nalezme zde však také zimní stadion či letní koupaliště.

Silnička nás vede pěknou zástavbou nejdříve mírně z kopce a poté vpravo do kopce, z horních části obce se otevírají pěkné výhledy na Luž. Najdeme zde také informační středisko. Centrum s kostelem, Motýlím domem, lázeňským parkem a nádražím se nachází před námi; pokud si nechceme zacházet, dáme se před „íčkem“ vpravo (Hohlsteinweg), úzká silnička mezi domky nás dovede až k turistické značce (přichází z centra obce od nádraží) a šipce směrem k sportovnímu areálu (fotbalovému hřišti). Dáme se prudce vpravo a po chvilce nás čeká první tabulka naučné stezky, které se dále držíme.

V zajetí lomů…

Vstupujeme do skalního masívu Mühlsteinbrüche. Bizarní skalní útvary zde vyčarovala nejen příroda, ale i člověk – právě zde se mohutně těžil kámen k výrobě mlýnských kol. Mineme spodní nakládací rampu dlouhé skluzavky, po které se posílal vytěžený kámen dolů a po chvilce dojdeme ke hřišti, kde široká cesta končí a začínají úzké pěšinky a schody. Čekají nás další zastavení naučné stezky v místech s připomínkou dávné těžby. Nad prvním schodištěm můžeme obdivovat skalní pokličky zvané Drei Tische (Tři stoly), brzy přijdeme k nejstaršímu lomu Bärloch a stoupáme výše do hloubi skal. Turistické chodníčky se zde různě kříží, jsou však dobře značeny. Doporučujeme udělat si krátkou odbočku na vyhlídkové skalisko Carolafelsen, s orientací při krásném kruhovém výhledu nám pomohou popisky. Lze odsud pokračovat dále a vynechat sestup do některého z lomů. Jinak se krátce vrátíme zpět, dáme se vpravo, procházíme po okraji skal. Cesta nás dovede na dno hlubokého lomu Weissen Felsen s mohutnými kolmými skalisky a odpočinkovým altánkem. Vystoupáme vzhůru, před námi je další historický lom Kellerberg. Dáme se vpravo a dojdeme k historické kovárně Steenbruch- schmiede, v interiéru je malá expozice (většinou nepřístupná, lze spatřit zvenčí). U odbočky ke Carolafelsen, nedaleko odsud, bývala stará hornická „občerstvovna“ (Schnapslager). Od kovárny můžeme pokračovat kratší cestou po červené značce směrem na Falkenstein nebo si trasu ještě mírně prodloužit a po  naučné stezce projít historickým lomem  Schwarzes Loch. Obě značky již opět společně míjejí skalní útvar Kleine Orgel (Malé Varhany) s pěknou ukázkou odlučnosti čediče.

Naučná stezka se od červené definitivně odpojí a přes další skalní útvary a vyhlídky klesá k parkovišti nedaleko Gondelfahrt. My se držíme červené, která nás lesem dovede opět na cestu spojující Dolní Světlou s Jonsdorfem, kterou již známe. Dáme se vlevo a pohodlně dojdeme zpět na místo, kde jsme náš výlet začali.

Ubytování a jídlo

Potřebné vybavení

Obvyklé věci na turistiku včetně trekových hůlek a pohorek. V létě nezapomenout na sluneční brýle a opalovací krém + sedací úvazek, helma a feratový set.

Přístup na začátek

Nejlepší přístup autem je od Liberce či Ústí nad Labem. Ve Světlé je také zastávka autobusu.

Povolení, poplatky, omezení, zákazy

ne

Základní trasa

Dolní Světlá – Krkavčí kameny 1 km – Nonnenfelsen 2 km – Gondelfahrt 3 km – Jonsdorf 4 km – Mühlsteinbrüche 5,5 km – Krkavčí kameny 7,5 km – Dolní Světlá 8,5 km

Pomoz ostatním a přidej informace o této túře

Odpovídáte na komentář: