HedvabnaStezka.cz SvetOutdooru.cz SvetBehu.cz TuleniPasy.cz Padler.cz FestivalObzory.cz SnowFilmFest.cz ExpedicniKamera.cz
Trek za polárním kruhem ve finském NP Pallas-Yllästunturin kansallispuisto
Treky

Trek za polárním kruhem ve finském NP Pallas-Yllästunturin kansallispuisto

Dvě slečny vyrazily s minimem outdoorového vybavení na legendární trail ve Finsku v oblasti Pallas-Yllästunturin kansallispuisto. Jaké je to být v malebné krajině Laponska doprovázen polární září?

Skandinávské pohoří – Finsko

Typ
4-6 denní, Vhodné pro sněžnice
Stát
Finsko
Další státy
Finsko
Počet dní
5
Vhodné měsíce
leden, únor, březen, duben, květen, červen, červenec, srpen, září, říjen, listopad, prosinec
Délka
53 km
Nejvyšší bod
665 m n. m.
Převýšení
4000 m
Ledovec / sněhová pole
ne
Obtížnost
Lehký – pro úplné začátečníky
Horolezecké úseky
bez lezení

Mapa oblasti

Mapa oblasti

Podrobný popis

Neb bylo mé srdce cestovatelské po delší klidné chvíli na rodné hroudě nepokojné, rozhodnutí dalo rozhodnutí a podařilo se mi strávit téměř polovinu loňského roku na Erasmu v Helsinkách, v zemi tisíců jezer, saun a krásných seveřanů. V rámci pobytu se mi povedlo s nově nalezenou kamarádkou Kasey z Montany v USA vyjet do Laponska a přejít na vlastní pěst legendární trail v oblasti Pallas-Yllästunturin kansallispuisto.

Park vznikl formálně roku 2005 spojením staršího parku a chráněné oblasti a se svou rozlohou 1020 km² je třetím největším národním parkem Finska. Rozhodly jsme se jít nejznámější trail z laponské vesnice Hetta zpět na jih k osadě Pallas. Trasa měří sice jen 55 km, což je vzdálenost, při které se každý pořádný a zkušený cestovatel jen uchechtne. Nicméně byl konec října, jako studentky na Erasmu jsme přiletěly obě do země s životem na pět měsíců sbaleným do 20 kilogramů a tudíž minimálním outdoorovým vybavením. Konec října znamená na dálném severu Finska pořádné mrazy a sníh a pomalu padající polární noc. Protože je Finsko zemí pro české a vůbec studenty zemí neskutečně drahou, v second handu jsme zakoupily pár levných kusů oblečení, obuly své městské pohory, z našich studentských pokojů jsme si vzaly kuchyňské nože a hrnec jakožto tábornické nádobí, půjčily od další prozíravé a laskavé kamarádky stan, od jiných spacáky, koupily tenké karimatky do tělocvičny a mohly jsme vyrazit…

Až za polární kruh

Ani jedna z nás nedůvěřovala plně nově nabytému vybavení a tak jsme jen doufaly, že počínající zima nebude letos příliš krutá a Laponsko nás zdravé a živé vydá. Odletěly jsme do malinkého města Kittilä, hodinový let z Helsinek, daleko za polární kruh. Na letišti ukazoval teploměr okolo deváté večerní -10 stupňů Celsia a nám nezbylo než rozbít stan a začít tak jednu z těch mrazivějších nocí našich životů. Bonusem nám byla přenádherná a několik hodin trvající polární záře, vzácný úkaz – tzv. aurorální korona.

Aurorální korona, úběžník, ke kterému míří okolní tvary může nastat, pokud se polární záře vyvine přímo nad hlavou, nebo pokud aurorální paprsky míří téměř přímo k pozorovateli. Jedná se o velmi vzácný a nádherný úkaz.


Levi
, kde se nám podařilo koupit mapu, sehnat se dá za €20. Dále autobusem do vesničky Hetta – počátku trailu. V této vesnici probíhají i největší laponské slavnosti, je dobré si zkontrolovat, zda náhodou nebudete mít možnost něco podobného vidět. Nalézá se tu i farma s tažnými psy, taktéž stojí za vidění. Rozkládá se zde velké jezero – v létě funguje přeprava na hranice parku tak, že vás místní na lodičce převezou na druhý břeh, při cestě v opačném směru vztyčíte vlajku na stožáru a někdo z vesnice pro vás dojede, nyní bylo jezero zpola zamrzlé.

V chatkách je hej

Daly jsme se tedy svižně do kroku a rozhodly se jezero obejít stůj so stůj, protože další noc ve stanu jsme si nedovedly představit a na druhé straně jezera asi 7 km od břehu se měla nacházet volně otevřená chatička Pyhäkero s ohništěm. Po asi 15 kilometrech s čelovkou, pozornou prací s mapou a buzolou, nejistotou na zvířecích pěšinkách se nám podařilo chatičku najít, rozdělat si oheň a znovu spatřit polární záři…jak málo stačí unavenému člověku ke štěstí…

Po zbytek dní jsme v poměrně relaxačním tempu pokračovaly přes park, kde jsme za 3 dny potkaly jeden pár a plánovaly si denní úseky tak, aby nám pokaždé vyšla noc na jednu z chatiček. Chatičky jsou luxusní – vždy je dostatek dřeva, v okolí je studánka, ohniště či dokonce kamna a na některých chatách dokonce plynová bomba, nádobí… Byly jsme neskutečně rády, že v nekvalitních spacácích nemusíme mrznout ve stanu.

Na Laponce jedině finsky

V bezlesém parku fičel severský vichr, mrzlo až praštělo, sněhu bylo naštěstí zatím poměrně málo až na kratší hornatější úseky. Na chatičce Tapuri jsme potkaly tři chlapy jako hory, Laponce. Majitelé sobů hlídali svá stáda, neb sobi jdou prý s větrem a snaží se uniknout z oblasti, vítr se otočil…musely jsme použít své mizerné znalosti finštiny, na severu se angličtina nenosí tolik jako dole na jihu v Helsinkách. Naštěstí k večeru odjeli, jejich pohledy nám nebyly nejpříjemnější.

Celý trail probíhal jinak v klidu a radosti z krásného a mrazivého severu, jen již poněkud ve tmě…všehovšudy jsme měly denně okolo 6 hodin světla. Na tmavé a prastaré chatičce Montellinmaja v horském sedle, která je nejstarší útulnou v parku, snad z počátku 20. století nám fičel vichr, chatou to lomcovalo, prameny v okolí zamrzlé…Pravá finská zkušenost, poslední noc jsme strávily v tradičním okrouhlém laponském „dřevěném stanu“, tzv.kotka. Rozpouštěly jsme tříšť z jezera poblíž vsi Raattama, dojídaly poslední kousky špeku s rýží a zhodnotily celý trek jako krásnou ryze studentskou zkušenost – celý týden na rýži nebo těstovinách se špekem a vločkách s vodou, paráda. Aspoň batohy nevážily skoro nic.

Každému můžu návštěvu parku jen doporučit, je krásný. Trasa je dobře značena tyčemi, pravděpodobně by ji šlo projít i bez mapy, jen s plánkem, kde zhruba by se mohly chatičky nacházet – ty jsou dobře rozmístěny po celé délce. Úseky mezi chatami jsou maximálně 15 kilometrů dlouhé. Dle návštěvních knih je ale park v létě neskutečně plný lidí, na chatce se zapsalo i okolo 40 lidí za den. Z chat můžu doporučit Pyhäkero , Tapuri – menší chatička lehce stranou od trailu, zato ale u laponského loveckého tábora, kde se válí spoustu sobích parohů a na konstrukcích zde visí sobí kůže a budete- li mít štěstí, zažijete i sobí jatka (dle záznamů z návštěvní knihy), PahakuruMontellinmaja.

Je třeba si předem zjistit spoje z konečných bodů, které jezdí maximálně jednou za den, aby pak člověku neuletělo letadlo, které je mimochodem asi nakonec i cenově srovnatelným prostředkem, jak se z Helsinek na sever dostat… 20 hodin ve vlaku za stejnou cenu není nic extra. Málokdo v laponských vesnicích umí plynně anglicky, ale nějak se vždy domluvíte. Lovcům polárním záře přeji mnoho zdaru, my měly štěstí.

Ubytování a jídlo

Chaty k přespání:

Pyhäkero

Tapuri

Montellinmaja

Pahakuru

GPS souřadnice všech parku dohledáte zde

Potřebné vybavení

Obvyklé věci na turistiku včetně trekových hůlek, pohorek, teplého oblečení, náhradního oblečení (déšť), výbavu pro nocování (zda vezmete pro každý případ stan je na vás) a vaření.

Přístup na začátek

Z Helsinek Letadlem do Kittilä, poté busem do Hetty.

Základní trasa

Hetta - chata Pyhäkero - chata Tapuri - chata Montellinmaja - chata Pahakuru - Raattama

Orientační rozpis po dnech

1. den – Hetta – chata Pyhäkero

2. den – chata Pyhäkero – chata Tapuri

3. den – chata Tapuri – chata Montellinmaja

4. den – chata Montellinmaja – chata Pahakuru

5. den – chata Pahakuru – Raattama

Další možnosti túr v okolí

Trek skrz národní park Urho Kekkonen v Laponsku

Pomoz ostatním a přidej informace o této túře

Odpovídáte na komentář: