HedvabnaStezka.cz SvetOutdooru.cz SvetBehu.cz TuleniPasy.cz Padler.cz FestivalObzory.cz SnowFilmFest.cz ExpedicniKamera.cz
Trek v Paria River Canyon v USA
Treky

Trek v Paria River Canyon v USA

Když si z jedné chytré knížky obkreslujeme nedokonalou mapku treku Paria River Canyonem, je nám jasné, že tohle bude naše další americké dobrodrůžo.

Utah – USA

Typ
2-denní, 1-denní
Stát
USA
Další státy
USA
Počet dní
1
Vhodné měsíce
září, srpen, červenec, červen
Délka
25 km
Nejvyšší bod
1200 m n. m.
Ledovec / sněhová pole
ne
Horolezecké úseky
bez lezení

Mapa oblasti

Mapa oblasti

Podrobný popis

Vermilion Cliffs & Paria Canyon je místo pro „ostřílené hikery“, neznačené a bez pořádných map. Tedy alespoň tehdá. S povzdechem vzpomeneme dokonalé mapy Klubu českých turistů…

Kaňon, z něhož není úniku

Pojali jsme bohatýrský plán jednodenního výletu, kdy bychom prošli kus Paria Canynonem a z něj pak odbočili do kaňonu Buckskin Gulch (Jelenicová rokle). Tenhle kaňon je označován jako nejdelší a nejhlubší na jihozápadě. Když se do něj pustíte, čeká vás tak 20 km chůze bahnem a ledovou vodou, a utéct z něj nemůžete. Tedy až na jednu výjimku, zvanou Middle route.

Hloubka Buckskinu, díky které budete mít za chvíli vykloubený krk, je kolem 100 metrů, někdy i více. Ve chvíli, kdy si uvědomíte, jak vysoké ty stěny kolem jsou, vám zamrazí a pochopíte, proč riziko tzv. flash floods není dobré podceňovat. Tyhle náhlé záplavy jsou totiž v kaňonu, z kterého nemůžete hned vylézt, pěkný prevít. O kus dál zaprší, okolní poušť vodu nedokáže vsáknout a voda z ní steče do kaňonu, kde se valí takovou rychlostí, že je u vás dřív, než řeknete švec.

Ledová voda na bosé nohy

Za ranního kuropění jdeme od silnice 2 míle prašnou cestou k White House Spring – totiž odtud začíná trek podél řeky Paria. Když řeku napodruhé skoro ani nepřeskočím, sundávám raději boty a brodím ji. Ze začátku počítám kolikrát, ale po čísle 30 mě to přestává bavit… Kaňon se zužuje, stěny zvyšují, slunce dolů nedopadne a voda studí. Moc. Mám akupresuru s akupunkturou zdarma, kamínky masírují, pichlavé keříky píchají.

Brodíme, fotíme a snažíme se jít rychle, protože toho máme před sebou dnes hodně. A tak jsme v tom spěchu asi přešli odbočku do kaňonu Buckskin Gulch. Díváme se na ten cár papíru, kterému říkáme vznosně mapa: „No jo, jsme tak 3 km za!“ Vracíme se zpátky a opravdu ji pak najdeme plnou bahna, jakoby se tam válela prasata. „Jejky a jak je to bahnisko ledový!“

Je už po jedné hodině, v nohou máme zhruba 21 kiláků, a tak si říkáme, že do soutěsky jenom tak nakoukneme. „Ale tady je to krásný. Jé a tady, podívej, je to tu ještě vyšší, barevnější a vrásčitější!. Půjdem ještě kousek, ne?“

Nakonec, když přešplháme balvany, které sem sjely po nějakém velkém dešti, a mineme spadlou, už rozkládají se srnku (teď chápu, proč se kaňonu říká jelenicová rokle!). Rozhodneme se, že buďto najdeme tzv. Middle route, která umožňuje únik z jinak 20 km dlouhého kaňonu, anebo ho budeme muset projít celý. Jdeme a jdeme, oči si můžeme vykoukat, až nakonec objevíme skálu a na ní „mužika“, kamennou značku. „Hurá – Middle route nalezena!“

Díkybohu, silnice!

Skála byla slezitelná a nahoře nás čekalo nemilé překvápko: čekali jsme planinu, ale před námi se tyčí vysoký a dlouhý skalní masív. A tak jsme si určili sever a hrajeme si na indiány: stopujeme, kudy ti farmáři a krávy chodí domů. Písek, skály, hluboký písek a kaktusy, to je naše cesta. Je mi špatně, na omdlení, jsem už hrozivě unavená a ten hloupý hluboký písek mi chůzi ještě ztěžuje…

Vody máme jen pár loků, jídlo došlo a my musíme spěchat, protože nám pomalu začíná zapadat sluníčko. Z bivaku bez vybavení v poušti, v těchto studených jarních nocích, bych nadšená rozhodně nebyla…

Stopaři jsme zřejmě dobří, protože jsme narazili na písečnou cestu, pak ohrady, a nakonec i v dálce vidíme silnici. K autu jsme se doplazili už za tmy, úplně zdrchaní, s pusou tak vyschlou, že jsme nemohli ani mluvit. Na sedačky jsme padli jako podťatý a dlouho, dlouho seděli, než jsme mohli vstát a jít si uvařit čaj a večeři. Ono 12 hodin ostrou chůzí v těžkém terénu a bez přestávky dá i trénovanému člověku zabrat… a my už teď víme, že na tenhle „vejlet“ budeme vzpomínat do konce života…

Takže co z toho vyplývá? Opatřit si lepší mapu, mít víc vody a možná si raději vzít i věci na bivak v poušti.

Pár tipů

Dnes bych se před samotným trekem více věnovala webům:

Web rangerů (BLM) – oficiální státní stránky, permity, praktické info (např. o kempech, vodě, flash floods, atd.)

Topomapy oblasti

Předpověď vodnatosti – hrozí mi na mém treku flash floods (náhlé záplavy)?

Web Slot Canyons – všechny uzoulinké kaňony jihozápadu do kterých blázni, zvaní kaňonýři, lezou.

Pokud budete chtít využít tzv. Middle route, nepřejděte v poušti skalní masív, ve kterém se skrývá Cobra Arch. My jsme ho minuli, tou dobou jsme už na přírodní krásy neměli síly, ale podle fotek stojí za vidění.

Ubytování a jídlo

Pozor na vodu – pitná v Buckskin Gulchi není, takže s sebou! A na tu, která se valí z nebe, si dejte dvakrát tak pozor!

Potřebné vybavení

Obvyklé věci na turistiku včetně trekových hůlek a pohorek. V létě nezapomenout na sluneční brýle a opalovací krém. Dále pak věci na spaní (stan, spacák, karimatka) a vaření (ešus, vařič, plynová kartuše atd.)

Přístup na začátek

Jak se sem dostat?
Stát Utah, na sever od Grand Canonu, na silnici č. 89 mezi městy Kanab a Page.

Základní trasa

White House Spring - Paria Canyon - Buckskin Gulch

Další možnosti túr v okolí

Trek na Alajašce v Brooksově pohoří do vesnice Anaktuvuk Pass

Pomoz ostatním a přidej informace o této túře

Odpovídáte na komentář: