Traumpfad: snový přechod Alp z Mnichova do Benátek

Traumpfad (v anglických zdrojích Dream path, česky přeloženo Stezka snů) se směle může řadit mezi nejkrásnější dálkové treky v Evropě, ačkoli o ní málokdo zatím slyšel, známější je především mezi turisty německy mluvících zemí.

Oficiální začátek je náměstí Marienplatz v Mnichově, cílem jsou 550 km vzdálené Benátky na pobřeží Jaderského moře. Trek překonává celé Alpy od severu k jihu: přes pohoří Karwendel přechází z Německa do Rakouska, přes rakouská pohoří Tuxské a Zillertalské Alpy překoná pomyslnou páteř Alp a zamíří do slunné Itálie. Kolem ikonických štítů Dolomit a po stezkách v masivech Marmolady a Civetty zamíří k Jadranu. (podrobný rozpis níže)

Samota hor a mizerné značení

Jako celek je však trasa naprosto mizerně značená. Používala jsem tradičně aplikaci mapy.cz a také Hiiker, kde je celá trasa včetně možnosti ubytování, kempy, nákupu jídla, pitné vody atd.

Za celou dobu jsem potkala pouze 8 hikerů, co šli tuto trasu, a všechno to byli Němci. I když stezka místy kopíruje mnohem známější trasy, jako je např. Svatojakubská cesta, Alta Via, Dolomiti Trek-King, nikdy jsem nepotkala za den více než 20 lidí (šla jsem v červenci). Pro mě byla i tohle velká výzva, poněvadž jsem mnohdy nepotkala za celý den ani jednoho člověka, se kterým bych mohla prohodit pár slov. Ale zase to člověka může posunout vpřed v mnoha dalších směrech.

Terén bez technických úseků

Basic trasa má i spoustu dalších rozšíření o ferratové výstupy, což může být pro někoho vítané zpestření celého putování, které jsem já však nevyužila. V některých částech je zapotřebí přejít část ferraty, ale byly to všechno jen jednoduché žebříky. Ze dvou vrcholů vedly dolů jen řetězy a dost kolmá stěna, což byly asi nejtěžší úseky celé trasy, které by šly obejít a zbytečně by se člověk nevystavoval nebezpečí.

V cíli

Bylo to úžasných 24 dní a bohužel žádné fotky nemohou vystihnout to, co člověk během těch dní zažije. Koho by tento pochod jen trochu po tomto příspěvku nalákal, určitě neváhejte, stojí za to! Navíc cíl v tak poetickém městě, kde na vás bude miliarda turistů házet takové nechápavé pohledy, když se objevíte v looku bezdomovce na náměstí sv. Marka… Nezapomenutelné!

Jídlo a voda

Náročnost trasy tkví i v tom, že se opravdu jen zřídka dostanete do města, kde by se daly dokoupit zásoby. Větší zásoby je možné doplnit v: Hall in Tirol, Innsbruck, Wolkenstein-Selva, Corvara, Belluno. Mnohdy člověk však musí sejít z oficiální trasy a je potřeba mít zásoby alespoň na 4 dny. Samozřejmě je možnost kupovat si polopenzi na horských chatách, která však spolu s přespáním vychází přibližně na 60-70 euro.

Vody jsem měla vždy dostatek, nepotřebovala jsem nosit více než 2 l. Vždy bylo alespoň 2x denně někde pítko nebo potok, ze kterého jsem vodu doplňovala.

Spaní

Asi polovinu nocí jsem spala ve stanu, nicméně oficiálně je to v těchto místech zakázané. Zbytek nocí jsem trávila na horských chatách. K tomu doporučuji mít zakoupené pojištění od Alpenverein, jelikož máte potom spaní za polovinu (ne všude).

Do Mnichova jsem se dopravila z Prahy ranním vlakem. I když měl zpoždění, za 6 hodin jsem už šlapala z hlavního nádraží směrem pryč z města.

Letenku z Benátek zpátky do Prahy jsem předem koupenou neměla, jelikož jsem opravdu nevěděla, jak dlouho mi trek potrvá. Některé německé zdroje uváděly i délku přes 30 dní. Navíc jsem pak ještě plánovala jenom přelet na jih Itálie. S nízkonákladovkou se však letenky pohybovaly kolem 50 euro.

Trasa by se dala rozdělit do 3 částí, přičemž první a druhá byla o ničem. Od některých hikerů jsem se dozvěděla, že tyto části doporučují přeskočit, ale já bohužel na to nemám povahu. Každý km musím po svých, žádné vynechávání.

1. část: Mnichov – Bad Tölz (60 km, 2 dny)

Cesta kopíruje řeku Isar především po kamenité cestě, při které jsem si hned na začátku značně odrovnala chodidla. Žádné výhledy, spousta komárů a klíšťat, spaní v oficiálních kempech. Možnost dokoupení jídla v každé vesničce, rovněž spousta hospod a penzionů.

2. část: Bad Tölz – Belluno (330 km, 17 dní)

Pravidelnost těchto dní spočívala v tom, že jeden den se stoupalo z úplného údolí do 1700-1900 m n. m., druhý den se trasa pohybovala od 2 000 do 2 700 m n. m. a třetí den se scházelo opět do údolí. S menšími odchylkami takto probíhalo oněch 17 dní.

Nejvyšší bod trasy je Piz Boé v Dolomitech s výškou 3 152 m n. m. Nejvíce nebezpečnou se pro mě stala hora Birkkarspitze v pohoří Karwendel. Jednak jsem neměla potřebné vybavení na přechod přes sněhovou pokrývku a jednak horu tvoří pohyblivá suť, která se pořád drolí. Několikrát jsem spadla, sunula se z kolmé stěny… Úsek 13 km mi trval 11 hodin. Také přechod přes ledovec Hintertux znamenal brodění se ve sněhu. Příště bych uvažovala alespoň o nesmekách, které tolik místa nezaberou a na těchto kluzkých površích mohou dost pomoci.

Jelikož jsem ve většině těchto dní zápasila s počasím, které se během dne pořád střídalo, a v noci byla silná bouřka, spala jsem na divoko ve stanu jen asi 7x, na zbytek nocí jsem využívala aplikaci Alpenvereinaktiv a hledala si tam chaty k přespání. Zejména o víkendu jsem spala venku, jelikož chaty byly zarezervované měsíce dopředu. Nejhezčí chaty a místa s občerstvením: Tutzinger Hütte, farma v Kastenalm, Pfitscher-Joch-Haus, Schützhütte Kreuzwiessen, Bruto Carestiato

3. část: Belluno – Benátky (160 km, 5 dní)

Turistická trasa tu mnohdy vede po rychlostní silnici. Nadšenci do historie 1. světové války si tady přijdou na své. Bitvu na řece Piavě, která tehdy proběhla, tu dneska připomíná spousta památníků, muzea zbraní a stezka Ernesta Hemingwaye, po které se tu kráčí. 160 km jenom po rovině, což rozchozenému člověku z Dolomit a Alp skutečně rychle odsýpá. Kvůli brutálnímu vedru jsem chodila dopoledne, potom hodinové pauzy v restauracích a znovu na trať kolem 4. hodiny do večera. Poslední dva dny znovu ve znamení útoků komárů a klíšťat.

Výdaje

Vzhledem k tomu, že jsem využívala spaní na chatách více, než jsem plánovala, několikrát mi došlo úplně jídlo a musela jsem si zaplatit polopenzi, jednalo se o nejnákladnější dálkový trek, který jsem zatím podnikla: jídlo+spaní+doprava vyšlo na 30 tisíc.