HedvabnaStezka.cz SvetOutdooru.cz SvetBehu.cz TuleniPasy.cz Padler.cz FestivalObzory.cz SnowFilmFest.cz ExpedicniKamera.cz
Treky

Tesi Lapcha a trek údolím Rolwaling

Velmi obtížný trek, vedoucí údolím Rolwaling s přechodem sedla Tesi Lapcha a s možností výstupu na vrchol Parchamo.

Himálaj – Nepál

Typ
11 a více denní
Stát
Nepál
Další státy
Nepál
Počet dní
12
Vhodné měsíce
listopad, říjen, září, červen, květen, duben, březen
Délka
106 km
Nejvyšší bod
5755 m n. m.
Převýšení
6000 m
Ledovec / sněhová pole
ano
Horolezecké úseky
UIAA I

Mapa oblasti

Mapa oblasti

Podrobný popis

Velmi obtížný trek vede údolím Rolwalingu s přechodem sedla Tesi Lapcha a s možností výstupu na vrchol Parchamo. V údolí Rolwalingu se nachází malé vesničky, ale možnosti ubytování tu jsou omezené a je bezpodmínečně nutné mít s sebou stan.

Z Kathmandu můžete dojet až do Singati, většinou se ale začíná v Dolahka, kam se dostanete po 5-7 hodinách jízdy z Kathmandú. Zde končí prašná silnice a nachází se tu několik lodží.

Trasa pochoduTrasa pochodu

RolwalingRolwaling

ChhetchhetChhetchhet

SimigaonSimigaon

Cestou do BedinguCestou do Bedingu

Na místním trhu zakupujeme pár sušenek na cestu a vyrážíme…

Šlapeme podél řeky Tama Koshi obklopeni banánovníky a tropickou vegetací po prašné rozestavěné cestě vedoucí směrem na Tibet. Bylo by trochu pošetilé, řídit se radou jednoho průvodce doprovázejícího šikmookého turistu, abychom se drželi stále cesty a nescházeli na druhou stranu řeky. Přišli bychom tak o nádherné dojmy z procházení kamenné vesničky Bagnati a především o vynikající dhal-bhát – tradiční nepálské jídlo, rýže s čočkou a zeleninou, ve vesnici Suri Dobhan. Bohužel, opětovným přechodem ocelového mostu za Suri Dobhanem, jsme se opět dostali do úseku treku, který jsme přejmenovali na „Gabion trek“, podle všudypřítomných drátěných sít vyskládaných kamením.

Pralesem do KharkyPralesem do Kharky

Za své vzalo i doporučení kamaráda, který trek absolvoval vloni, a doporučil nám pěkné místo na přespání za Jagatem. Místo romantického místa nás čekala obrovská hromada kamení, díra ve skále, spousta čínských dělníků a úsměv sexuální pracovnice. Holt soudruzi z ČLR tu naplnily heslo, že dnes již znamená zítra. Jen můj ironický dotaz na kontrolním stanovišti, zda jsme ještě v Nepálu či Číně, mě opravdu ujistil, že jsme nepřekročili hranici. Opravdu za vděk jsme dali místu pro dva stany, kousek od cesty u řeky pod padajícím vodopádem.

Cestou na ledovecCestou na ledovec

Opravdový Rolwaling, pro nás začal až za vesnicí Chhetchhet překonáním ocelového mostu přes řeku Tama Koshi. Ostrým stoupáním po kamenných schodech jsme najednou nabrali výšku o 600 m výše. Rázem jsme se ocitli na jiném místě ve výšce 2000 m ve vesničce Simigaon. Stezkou mezi rýžovými políčky, posázenou hliněnými domky s pestrými barvami a dřevěnými střechami, jsme vystoupily k malebné chaloupce, kde nám šerpská žena uvařila vynikající bhal-bhat a připravila občerstvení. Širokoúhlé rozhledy, kazil jen pohled na druhou stranu údolí, kde dělníci budovali cestu do Tibetu.

Po vydatném obědě jsme nabrali směr k buddhistickému klášteru na vrcholku kopce. Těsně před ním, jsme však odbočily doprava na výraznou stezku vedoucí do pralesa a táhnoucí se proti proudu řeky Rolwaling Khola. Než jsme však vstoupily mezi liány a mechem porostlé stromy byli jsme při stoupání po kamenných stupech odměněni nádhernými zpětnými pohledy na terasová rýžová políčka táhnoucí se hluboko z údolí až po okraj lesa vysoko v horách. Cesta je vlnitá a střídavě stoupá nahoru a dolů. Obklopeni letitými stromy a kameny obalenými mechem, kapradím, bambusem, tekoucími pramínky a potůčky i hučícími vodopády, po dřevěných mostcích i kládách jen tak položených postupně nabíráme další výšku a za úplné tmy při světle čelovek docházíme do tábořiště v mapě označeném jako Kharka.

Opět pochod pralesem

Okořeněn adrenalinovými přechody přes ocelové mosty nad hučící hladinou rozbouřené řeky, jež svým ledovým proudem neustále omývá obrovské kameny. Ledovcová voda valící se velkou rychlostí se nenávratně ztrácí někde hluboko v údolí. Cestou se několikrát míjíme se skupinou nosičů, nesoucí náklad do Bedingu. S přibývající výškou pomalu opouštíme vzrostlou pralesní dřevinu, kterou střídají nízké rododendrony, azalky, dřišťály a různé traviny pestrých podzimních barev a vůní. Začíná drobně pršet a údolím stoupá mlha, jež přináší onu skutečnou surovost tohoto okamžiku a místa. Objevují se první kamenné domky šerpských vesnic. Procházíme usedlostmi Nyamare a Ramding. A ona severská sychravá nálada, kterou dobře známe ze Skandinávie setrvává.

Takto trekovat nechcemeTakto trekovat nechceme

My se nezlobíme, ba naopak si onu pochmurnou atmosféru, která podtrhuje syrovou krásu tohoto úseku užíváme plnými doušky. Vrchol dne nastává ve vesnici Beding, kde den zakončujeme. Šerpská vesnice vysoko v horách, kde nechal Hillary zřídit školu je výrazem kamenné krásy zasazené v prudkých himalájských svazích. Údolím se poklidně klikatí řeka a vysoko na svazích místy probleskuji zasněžené vrcholy hor. Trochu tepla přináší barevné rámy oken, světle modré plechové střechy, červený dřišťál hlazen bílým závojem oparu a zažloutlý lišejník na kamenech. Pasoucí se jaci nás ubezpečují, že jsme v Nepálu. Aby té krásy nebylo dosytosti, tak noc trávíme v domku jednoho buddhistického vzdělance, který nám připravil skvělou večeři, uvařil dobrý čaj a poskytl spoustu užitečných informací.

Mlhavé a sychravé počasí stále setrvává

Stoupáme pěšinou po pravém břehu říčky omámeni vůni přemrzlých bylin a rododendronu k tajemnému místu s obrovským kamenem, na kterém jsou vytesány rozličné modlitby. Buddhisté takovým kamenům říkají čorteny. Mlha se na chvilku rozplynula, to aby nám umožnila toto duchovní místo zvěčnit do digitální podoby. Všude přítomni pasoucí se jaci, cestička lemována úhledně skládanými kameny i čorteny, nás doprovázely až do cíle dnešního dne vesnice Nagaon, neboli Na.

V NaV Na

Na je posledním místem před přechodem sedla, kde si lze zakoupit stravu. Je to místo odkud se vyráží na trekové vrcholy Yalung Ri a Ramdung. A také místo, kde se obvykle dělá den odpočinku před dalším postupem. Jsme ve výšce necelých 4200 m a výška už je znát. Nevím proč, ale nevyužíváme možnosti dne odpočinku a pobýt na tomto kamenem tvořeném malebném místě obklopeném zasněženými vrcholy šestitisícových štítů. Snad vidina zlepšujícího se počasí, nás zbavila smyslu pro dodržení všech zásad správné aklimatizace.

Ostré paprsky slunce nás vytáhly na další cestu vstříc zasněženým himalájským velikánům. Po levé straně hučící řeka, před námi zasněžený kolmý svah hory Tsoboie, který nás přitahuje jako magnet. Poprvé prožíváme opravdový fotografický orgáč. Klikatící se cesta nahoru k přírodní hrázi, nám bere trochu sily, ale zpětné sluncem prosvětlené pohledy nám ji vracejí. Protijdoucí karavana jaků opět vyvolává malé fotografické šílenství.

Konečně jsme na hrázi ledovcového jezera Tho Rolpa

Šedozelená barva zkalené hladiny navozuje pocit chladu a vzdálené ledovcové vrcholy to jen podtrhují. Pokračujeme dále po levém břehu jezera. Za námi se objevuje zasněžená pyramida, která nás bude na cestě doprovázet ještě pár dní. Stany rozkládáme na místě zvaném Kabug 4575 m. Benzinový vařič se rozezvučel typickým zvukem a naši bílou horu zahalil hustý mrak. I azurovou modř vystupující za ní brzy zacloňuje opona páry. Po vydatné porci polévky a těstovin zaléháme do spacáku.

Jezero Tsho RolpaJezero Tsho Rolpa

Ráno Ondrovi není nějak dobře, ale je přesvědčen, že další postup zvládne. Pozvolna se suneme podél říčky, leč záhy prudce začínáme stoupat po kamenech pokrytých sněhem. Výška začíná bolet. Pod námi se objevuje olovnatá hladina jezera a v dáli naše pyramida. Ondra je celkem KO, snad má i horečku. Často se musíme zastavovat, dokonce i z kopce. Začíná nám být jasné, že nedojdeme tam kam jsme chtěli. V kameni posetém ledovci nalézáme dvě celkem bezpečná místa pro stany. Kousek pod námi je zamrzlé ledovcové jezírko, z kterého po prosekání cepínem, získáváme vodu na vaření.

Bivak ve výšce 5375 metrůBivak ve výšce 5375 metrů

Druhý den ještě není Ondra úplně v kondici, ale ujišťuje nás, že to dá. Dělíme se s Lubošem o jeho těžké věci a naše bágly se mění v 35kg stodoly. Před námi je už jen stoupání a sedlo ve výšce téměř 5800 m. Vědomi si této skutečnosti vyvoláváme celkem ostrou debatu, s upřímnými otázkami a odpověďmi. Ve hře je i návrat zpět.

Ale pokračujeme dál…

Začíná únavná a strastiplná cesta přes kamením zasypaný ledovec. Nahoru dolu, jako na houpačce mezi kameny pokrytými sněhem. Vedeni kamennými mužíky vysilujícím pochodem odkrajujeme metr za metrem z dnešní porce. Cíl dnešního pochodu je vidět, zdá se jen kousek, ale stále je daleko. Kamenní přátelé nás vedou stále výš a výš, v krku hořkne pomáda olíznutá  za rtů a hlava jako by se chtěla rozletět. Jen naše bílá kamarádka zasněžená hora se třpytí na pozadí jasně modré oblohy. Konečně Noisy Knop Camp 4980 m. Před námi se tyčí obrovské ledovcové štíty pokryty séraky – ledovcovými bloky. Vlevo od nás ve směru postupu, za strmím suťoviskem, lze jen tušit zítřejší postup.

Bivak ve výšce 4600 metrůBivak ve výšce 4600 metrů

Z plochých kamenů, kterých je tu kupodivu dosti, skládáme podklad pod stan. Zároveň využíváme posledních paprsků zapadajícího slunce, abychom se ohřáli.  Na víc něž na polévku nemá nikdo chuť. Vaříme alespoň velké množství tekutin. V noci nás často budí praskání ledovce přímo pod hlavou. Protože na ledovci nespíme poprvé, nezanechává v nás  praskání žádné zděšení. Poprvé tu beru prášek na spaní. Zítra nás čeká náročný den. Usínáme.

Před sedmou ranní hodinou vyrážíme po suťovisku vstříc nejtechničtějšímu úseku treku. Vytahujeme lano a zajišťuji první úsek. Ve skále jsou skoby, takže odjištění není problémem. Klasifikace I UIAA, ale s 30-35kg batohy na zádech to zas sranda taky není. Kousek volného lezení a následují dvě délky v ledovém mixu s mačkami a cepínem. Konečně jsme na náhorní plošině. Dále pokračujeme po zamrzlém sněhu po ledovci. Výška opět bolí. Jdeme jen co noha nohu mine a zhluboka dýcháme. Kroutící se had zmrzlé vyšlapané stopy nás vede přes rozpraskané séraky a rozškubaný ledovec. V dáli je vidět závěrečný výšvih do sedla. Batohy těžknou na zádech a nám je jasné, že budeme muset udělat ještě jeden bivak, než překonáme sedlo.

Začíná závěrečný boj o sedlo Tesi Lapcha

Jsme ve výšce 5375 m a na malé plošince stavíme stany. Pomocí cepínu kutáme lodovcovou drť, vaříme kaši a tekutiny. Údolím se valí mlha, ale okolní vrcholky jsou stále osvětleny zapadajícím sluncem. Úžasný západ slunce mě donutí vylézt ze spacáku, abych pořídil záběr usínajícího himalájského údolí zalitého červánky. Začíná závěrečný boj o zdolání naší mety sedla Tesi Lapcha. Ledovým ránem, za zvuku vrzajícího sněhu pod nohama se krok za krokem posouváme výš a výš. V zápětí nám ostré paprsky slunce prohřívají naše prokřehlá těla. Těžce se nadechujeme a pomalu postupujeme strmě vzhůru. Ještě je potřeba obejít velkou trhlinu a před námi se objevuje závěrečné stoupání do sedla.

V sedle T. LapchaV sedle T. Lapcha

Kolem poledne se ocitáme v našem cíli, sedle Tesi Lapcha 5755 m. Nad námi je zasněžený vrchol Parchama 6273 m, kam druhý den vystoupíme, ale o tom někdy příště. Jsme bičováni ostrým ledovým větrem, ale šťastni. Možná nejšťastnější je Ondra, že to má za sebou a hlavně, že nás nezklamal, překonal se a za velkého vypětí všech sil došel až sem. Popocházíme kousek dál do závětří, abychom si mohli vychutnat tu okolní krásu a pocit opojení tohoto okamžiku. Kolem nás prochází první neúspěšní japonští pokušitelé vrcholu Parchama a ostatní slaňují za stěny.

Výstup na ParchamoVýstup na Parchamo

Luboš to ostře komentuje, že už je pozoruje od rána a že je to tragedie. Lidi, kteří mají prachy si zaplatí průvodce a nosiče, aby je vytáhli na nějaký himalájský kopec, aby se potom mohli doma chlubit, jací že jsou horolezci. Přitom jen zavazí na svahu a mohou přivést do maléru spoustu dalších lidí. Opravdu je to smutný pohled na lidi, kteří si tu snad ani ten zadek sami nevytřou. Nám je to už, ale šumák. Scházíme o kousek níže, kde stavíme stany a přečkáváme noc.

Odměnou je sestup Teame za doprovodu Ama Dablam

Druhý den po zdolání vrcholu a sbalení stanů a batohů scházíme ze sedla. Ještě je potřeba zdolat velmi nebezpečný úsek, kde často padají z vrcholu kameny. Následná kamenná, traverzová stezka je stejně nebezpečná. Napětí na chvilku rozptyluje lavina, jež se utrhla ze severních svahů Paniyo Tippa pod námi v údolí. Zbývá už jen jedna lanová délka slanění a jsme z toho nebezpečného místa pryč. Za námi zůstalo sedlo i vrchol Parcháma. Ještě jednu noc trávíme v suti ve výšce 5110 m.

Místní velikáníMístní velikání

Odměnou za všechno vynaložené úsilí je závěrečný sestup do Teame. Již nikam nespěcháme a tak opět propuká opravdové fotografické šílenství. A opravdu je fotit co. Před námi se vynořily zasněžené himalájské kopce, kterým dominuje zářící hora Ama Dablam. Stále se svažující stezka nás přivádí k překrásnému místu usedlosti Thyangbo. Políčka jsou pečlivě ohraničena úhledně vyskládanými kameny v nepravidelných tvarech. Na obzoru bílé štíty a pod námi hučící řeka tekoucí hluboko do údolí. Kamenná stavení a červený dřišťál. Pečlivě vyskládané dřevo a usušený jačí trus. Procházíme stezkou mezi kamennými zídkami. Kousek níže přecházíme říčku Thame Khola a stezkou po svazích porostlých plazivým jalovcem, azalkami, skalníky, rododendrony, dřišťálem a za doprovodu hučící řeky docházíme do typické himalájské, šerpské vesnice či městečka Thame 3800 m.

Sestup z vrcholuSestup z vrcholu

Pohled na ParchamoPohled na Parchamo

Trhliny po cestě do sedla T. LapchaTrhliny po cestě do sedla T. Lapcha

Přecházíme kolem buddhistického kláštera. Proti jasně modré obloze se třepotají modlitební praporky za kterými bělostně září zasněžené šestky, jimž zapadající slunce postupně mění barvu. Ve stopách scházejících jaků vstupujeme do vesničky tvořené kamennými domky s barevnými okny a střechami. Jdeme kolem zídek a čortenů. Roztáčíme modlitební mlýnek. Jsme u cile Rolwalingu. Konečně dáváme den volna, abychom následující den mohli vyrazit do sedla Renjo pass, odkud jsou jedny z nejkrásnějších pohledů na himalájské velikány.

Ubytování a jídlo

částečně možné v lodžích, minimálně na půlku trasy s sebou, vlastní stan

Potřebné vybavení

běžná trekingová výbava, teplejší oblečení, spacák, kompas, výškoměr, či GPS, sluneční brýle, mačky, cepín, ledovcová výbava, lano, úvazek, šrouby do ledu, několik smyček, karabiny, prusíky

Přístup na začátek

Dolakha – autobus z Kathmandu

Přístup z konce

Namche Bazar – 2 dny cesty do Lukly (letadlo)

Povolení, poplatky, omezení, zákazy

ano - TIMS (karta trekaře) a permit do NP

Základní trasa

Dolakha - Suri Dhovan - Jagat - Simigaon - Kharka - Beding - Na - Tshobug - "Noisy Knob Camp" - Tesi Lapcha - Thyangpokharka - Thame - Namche Bazar

Orientační rozpis po dnech

  1. Dolakha – Suri Dhovan
  2. Suri Dhovan – Jagat
  3. Jagat – Simigaon
  4. Simigaon – Kharka
  5. Kharka – Beding
  6. Beding – Na
  7. Na – Tshobug
  8. Tshobug – „Noisy Knob Camp“
  9. „Noisy Knob Camp“ – Tesi Lapcha
  10. Tesi Lapcha – Thame
  11. Thame – Namche Bazar

Další možnosti túr v okolí

výstup z Na na Yalung Ri (5 630m) nebo Ramdung (5 930m)

Zkušenosti čtenářů

Lenka

Ahoj,
nemáte někdo zkušenosti s přechodem sedla Tesi Lapcha? Jaké horolezecké vybavení je zde potřeba? Je lepší jít z Rolwalingu do Kumbu nebo obráceně?
Dík Lenka

Hanka

Ahoj Lenko

byla jsem tam před osmi lety, takže už to není aktuální, snad ti moje info k něčemu bude. Šli jsme směrem do Namche. Poslední vesnice ležela ve 4000 a sedlo má kolem 5800, takže je to dost velké převýšení a to ne zcela v přehledném terénu, hlavně když sněží nebo je mlha. Tenkrát jsme na trase potkali sotva pár lidí, takže jsme cestu přes ledovce v podstatě hledali. Fixy jsme žádné neviděli. Určitě bych tam šla s nějakou středně velkou skupinou a s někým, kdo se v Himalájích umí pohybovat (byli jsme trekaři, ne horolezci, ale měli jsme dobrého průvodce a taky štěstí, zvládli jsme to). Když se tam něco stane, je to průšvih; cesta nám od té poslední vesnice do Namche trvala myslím 4 – 5 dní. Měli jsme mačky, úvazky se smyčkou, lano. Určitě je tam krásně, ale nepodceňovala bych to.

Míla Krček

Ahoj Lenko

na Tesi Lapcha jsem byl před pěti lety, vylezl jsem ho ze strany od Namache Bazar, nebezpečný je pouze poslední úsek, ale nemuseli jsme slaňovat ledopád, na levé straně ledopadu skálou vedly fixy a bylo to bez jakéhokoliv nebezpečí, ale dneska to může být uplně jinak. Začátkem října vyrážím s dost velkou skupinou kamarádů do Nepálu a naším cílem je právě přechod Rolwalingu od Dolhaky do Namche. Takže pak mohu dát čerstvé informace

Martin
Míla Krček:

Ahoj,
chystáme se v polovině dubna na přechod Rowalingu s kamarádem.Chceme jít od Dolhagy do Nanche.Rád bychznal podrobnosti o přechodu ledovce a úskalí ,jest lije třeba mít fixi jak při stoupání tak pak pak sestupu sedla.Radu kudy volit cestu přechodu.,Kde postavit stan.Díky M.

Ondra

Ahoj,
nesel jste nekdo pres sedlo Tesi Lapcha v zimnim obdobi? Zajimalo by me, jake podminky tam clovek muze cekat v prosinci-lednu. Diky.

Pomoz ostatním a přidej informace o této túře

Odpovídáte na komentář: