Roháče jsou snad jedny z nejhezčích slovenských hor. Hlavní hřeben Západních Tater je nádherně skalnatý, plný exponovaných míst s řetězy a po jeho překonání si odnesete skoro horolezecké zážitky. Divokost Roháčů tkví také v tom, že na hřebeni ani v jeho blízkosti nenajdete žádné zbytečné chaty, které by do míst lákaly až moc svátečních turistů.
Západní Tatry – Slovensko
Mapa oblasti
Mapa oblasti
Podrobný popis
Na druhou stranu právě absence horských chat dost komplikuje možnosti několikadenních přechodů. Spát ve volné přírodě v Tatranském národním parku totiž není legální a scházet z hřebene do nejbližších chat je občas docela na dlouho. Přesto návod na legální přechod Roháčů existuje. Radši ale počítejte s tím, že každý večer budete muset z hřebene o pár set výškových metrů sestoupit a další den se sem zase vrátit.
Prvním záchytným bodem pro nocleh se může stát chata Pod Náružím, ležící v poměrně malé vzdálenosti od obce Jalovec. Právě tady můžete přechod začít. Mnohem zajímavější a náročnější ale je dostat se na chatu přes osadu Huty a Sivý Vrch (1805 m), kdy po cestě potkáte působivé vápencové skalní útvary Radové skály. První den tak nastoupáte asi 1200 výškových metrů a romantický večer v celkem prosté chatě bez restaurace (ale s veřejnou kuchyňkou) vás hezky navnadí na následující dny přechodu.
Přes Baníkov k Tatliakově chatě
Druhý den ráno byste neměli moc dlouho vyspávat, protože trasa tentokrát povede přes poměrně exponovaný hřeben plný spíš lezeckých pasáží. Nejdřív je potřeba vrátit se zpátky na Sivý vrch, a pak už budete pokračovat po skalnatém hřebenu přes Pálenicu (1753 m), Brestovou (1903 m), Salatín (2047 m) a Spálenou (2083 m) až na dominantní vrchol Baníkov (2178 m). Právě odtud můžete z červené značky poprvé odbočit na zelenou a dostat se dřív do místa noclehu – Žiarské chaty. Nenechte se ale odradit a radši ještě chvíli pokračujte po hřebeni na Hrubou kopu (2166 m) a Tři kopy (2136 m) až do Smutného sedla (1963 m). Po celou dobu je skoro 360stupňový výhled do všech světových stran. Ze sedla je to pak po modré už jen asi čtyřicet pět minut na zmiňovanou Žiarskou chatu (1300 m), kde snadno strávíte další noc.
Drobnou nevýhodou této trasy je fakt, že se nestihnete projít kolem nádherných Roháčských ples. Teoreticky se ještě nabízí možnost sejít do Tatliakové chaty (1350 m) na druhé straně hřebenu, ale tam zatím najdete jenom bufet bez ubytování. Plesa je možné zahlédnout alespoň z hřebene, fyzicky zdatní jedinci si k nim můžou zkusit seběhnout, ale není to takový kousek, jak se zdá. I bez odboček nastoupáte za druhý den přechodu necelých 2300 metrů a ještě o něco víc budete muset sklesat. Případně ještě existuje možnost zahájit přechod právě ze severní strany hřebenu přes Roháčskou dolinu a Tatliakovu chatu, ale trasu si o něco zkrátíte.
Poetická noc v kolibě
Nad Žiarskou chatou se tyčí hezký vrchol Baranec, odkud jde krásně vidět celý hlavní hřeben. Baranec (2184 m) sice neleží na trase přechodu, ale pokud máte dostatek sil, můžete si na něj vyběhnout přes Smrek (2072 m) ještě před návratem na hlavní hřeben a napojit se pak na červenou značku až pod Plačlivým. Oficiální trasa hřebenovky sem vede přes Smutné sedlo a Plačlivé. Odtud pak pokračuje přes Ostrý Roháč (2088 m), Volovec (2063 m) a Hrubý Vrh (2137 m) až na Račkovo sedlo (1953 m).
Na třetí noc je potřeba sejít do Račkové doliny, kde je za celou trasu v podstatě jediná možnost zakusit trošku divočejší nocleh, a to v Kolibě pod Klínom (1440 m). Je určená zejména pro nouzové přespání, ale jednu noc tu může legálně strávit prakticky kdokoliv. Pohodlně jde přespat také v kempu v ústí doliny, ale to se od hřebenu vzdálíte už opravdu hodně a 2700 metrů stoupání je pro třetí den celkem výživná dávka i bez zbytečné zacházky.
Poslední den už zbývá překonat „jen“ nejvyšší bod celých západních Tater, a to vrchol Bystrá (2248 m). Dolů z hřebene se dá sejít Bystrou nebo Kamenistou dolinou do Podbanské, odkud už se celkem pohodlně dostanete do Liptovského Mikuláše. Nabízí se také možnost sejít na polskou stranu Tater do města Zakopane, odkud se taky snadno kamkoliv dopravíte.
Na co je potřeba se připravit?
Záleží samozřejmě na přesné variantě trasy, ale je dobré připravit se na stoupání minimálně 7500 výškových metrů, spíš ale ještě o několik stovek víc. Každý den si s sebou vezměte opravdu dostatek vody, protože na hřebeni nenajdete žádný pramen či jezero. Připravte se také na to, že celý hřeben je velmi exponovaný, s náročným terénem doplněným o velké množství řetězů a kramlí, který se při dešti může proměnit v poměrně zrádný a kluzký povrch. Je také potřeba dobře znát možné únikové trasy z hřebene v případě nenadálého zhoršení počasí.
V podstatě celá oblast je od 1. 11. do 15. 6. kompletně uzavřená správou národního parku, v období zimy a sněhu se sem tedy většina smrtelníků nedostane, mějte ale na paměti, že už i v říjnu tu občas panují drsnější podmínky. Pokud se sem chystáte v tomto období, vybavte se radši mačkami a nastudujte lavinovou předpověď. Roháče jsou charakteristické právě příkrými svahy a žlaby, kde se sníh dlouho neudrží.
Ubytování a jídlo
Voda a jídlo
Dostatek vody je třeba nosit s sebou, na hřebeni není zdroj vody. Jídlo vlastní, případně večer na chatách.
Ubytování
8 – 15 eur, chata Pod Náružím, Žiarské chata, Koliba pod Klínom
Potřebné vybavení
Přístup na začátek
do Huty busem, autem
Základní trasa
Další možnosti túr v okolí
Přechod Nízkých Tater s doplněním o Velkou Fatru
