HedvabnaStezka.cz SvetOutdooru.cz SvetBehu.cz TuleniPasy.cz Padler.cz FestivalObzory.cz SnowFilmFest.cz ExpedicniKamera.cz
Přechod pohoří Zelengora v Bosně a Hercegovině
Treky

Přechod pohoří Zelengora v Bosně a Hercegovině

Národní park Sutjeska sestává ze dvou pohoří. Na jihovýchodě je to skalnatý vápencový Maglić, pohoří hraničící s Černou Horou, k němuž tvoří až neuvěřitelný kontrast poklidná a zelená Zelengora rozkládající se na severozápadě parku. Obě pohoří odděluje 35 km dlouhá řeka Sutjeska.

Zelengora – Bosna a Hercegovina

Typ
Hřebenovka, Výstup na vrchol, 3-denní, 2-denní
Stát
Bosna a Hercegovina
Další státy
Bosna a Hercegovina
Počet dní
3
Vhodné měsíce
říjen, září, srpen, červenec, červen
Délka
35 km
Nejvyšší bod
2014 m n. m.
Převýšení
3500 m
Ledovec / sněhová pole
ne
Horolezecké úseky
bez lezení

Mapa oblasti

Mapa oblasti

Podrobný popis

Sutjeska je nejstarším národním parkem BaH hlavně díky Josipu Brož Titovi, jeho lidové armádě a úspěchům, kterých zde chrabří partyzáni dosáhli. Proti mnohatisícové přesile italsko-německých vojsk vybojovali jednu z významných bitev 2. světové války. To nenechalo místní vlastence chladnými a nečinnými. Na památku vítězství vystavěli v údolí řeky Sutjesky hned několik nepřehlédnutelných betonových památníku, zvláště vydařená perla zdobí periferii horské vesničky Tjentiště. Radost pohledět.

Ve snaze získat co nejvíce informací o parku a především o pohoří Zelengora, odvážili jsme se zaklepat na dveře turistického informačního centra v rámci sídla NP Sutjeska. Po chvíli jazykových šarvátek jsme našli řeč jakž takž společnou a dozvěděli se, že správci parku fungují jako slušná taxislužba přibližující výletníky blíže horám. Také po pralese by nás rádi provedli, borovice a vodopád ukázali, jenže za hubičku by to nebylo. Nic nepomohly smutné oči. Tak jsme se aspoň poptali, co že nás čeká v Zelengoře: mapa žádná, značka žádná, jeden pár měsíců pohřešovaný Francouz, vlci, medvědi a vlezeme-li do lesa, jistá smrt. To je pěkný začátek, tož co nás nezabije…

Pohoří Zelengora ležící na západ od řeky Sutjesky je dosti odlišné od blízkého Magliće. Málokdy zde někoho potkáte, a pokud ano, bude to spíš tvor čtyřnohý, také na cestu hned tak nenarazíte (a na tu značenou už vůbec ne). Oproti strmým skalnatým stěnám Magliće ukolébává Zelengora nekonečnými oblými hřebeny. Tu a tam projdete krasovým polem se spoustou závrtů, tu a tam narazíte na jezero, neb pohoří je plné jezer, které potěší oko a zchladí rozehřáté tělo poutníkovo. K těm nejkrásnějším patří ledovcové Donje a Gornje Bare, Orlovačko či Jugovo jezero. Nejvyšším bodem je Bregoć 2.014 m n.m.. Zelengora má ještě jedno pozitivum a to, že se na jejím území během 90.let neválčilo, není se tedy třeba bát minového nebezpečí. Stejně tak je tomu v pohoří Maglić.

Přístup je trošku otravný, pokud se nechcete zruinovat zaplacením terénního taxíku a nezadaří se stopnout nějaké dřevařské vozidlo, nezbývá než šlapat makadam a šlapat ho dlouho, skoro 20km. Z Tjentiště je nejlepší vydupat k jezeru Gornje Bare, nabrat vodu, vyběhnout dalších 300 výškových metrů, následovat hřeben a poslouchat mapu jugoslávské armády. Jo, to se snadno říká, dokud vás těsně před výlezem na hlavní hřeben nezastihne bouřka. My jsme měli tu čest, a před hromy a blesky utekli do lesa. S bláhovou vírou, že nebude tak zle, jak tvrdili znalci místního terénu. Jenže bylo. Po čtyřech hodinách jsme vybojovali 1,5km pravého bosenského lesa. Ve snaze udržet dobrou náladu, padlo nemálo vtipů na téma prohlídka pralesu Peručica za 75eur a stejně tak úvahy nad stupněm rozkladu nebohého Francouze krátily dlouhé chvíle při lámání větví a přelézání spadlých stromů či jiných terénních nerovností.

Leč všechno má svůj konec a tak i naše „lesní zkratka“ netrvala věčně. Po bouřce přišlo sluníčko a my se vyšplhali zpět nad hranici šumu. Odměnou za naše snažení byla rozkvetlá Zelengora zalitá odpoledním sluncem. Jedno oko nezůstalo suché a jedna (poslední) čokoláda nezůstala celá.  Zbytek přechodu nesl se v duchu, dá se říci, pohodovém. Oblé kopce, občas skalka, kouzelná panoramata a hlavně nikde nikdo.  Zelená uklidňuje. Jenže hnědá zneklidňuje. Proč musí ta milá zvířátka vykonávat potřebu na vyšlapaných stezkách? A zrovna v tom nepřehledném krasovém terénu? Samá skalka, samý závrt a nedejbože za každým rohem hladový medvěd. No, chcete-li divočinu, tak tady ji máte se vším všudy a co vás nezabije…

Nejrozumnější mapy oblasti jsou asi 30 let stará díla jugoslávské armády. V Maglići překvapí poměrně kvalitní turistické značení, Zelengora je na tom o poznání hůře (anebo lépe). Pro kempování je ideální Orlovačko jezero v Zelengoře či městečko Tjentiště mezi oběma pohořími. A pak také všechna ta místa, na která se dostanete aniž byste to vůbec plánovali… Sretan put!

Potřebné vybavení

Obvyklé věci na turistiku včetně trekových hůlek a pohorek. V létě nezapomenout na sluneční brýle a opalovací krém. Dále pak věci na spaní (stan, spacák, karimatka) a vaření (ešus, vařič, plynová kartuše atd.)

Přístup na začátek

Do Tjeniště se dostanete od Sarajeva přes Foču. Cesty jsou kvalitní, ale hodně klikaté.

Základní trasa

Tjentiště - jezero Gornje Bare - vrchol Bregoč - Orlovačko jezero

Další možnosti túr v okolí

Jednoduchá procházka do Údolí pyramid v Bosně

Zkušenosti čtenářů

veronika

Ahoj, mě by zajímalo, kde autor článku získal informaci o tom, že oblast není zaminovaná. V oblasti jsem byla a místní sami určitou částí Zelegor nechodí a tvrdí, že jsou některé svahy zaminované. Sama jsem tedy hledala mapy zaminovaných oblastí a oblastí, kde se válčilo a podle nich opravdu místa zaminované být můžou. Děkuji za odpověď.

Pomoz ostatním a přidej informace o této túře

Odpovídáte na komentář: