Přechod Aladaglaru a výstup na Emler
Treky

Přechod Aladaglaru a výstup na Emler

  K nejkrásnějším trekům v Turecku patří bezpochyby přechod centrální části pohoří Aladaglar od západu na východ. Tato trasa nabízí nečekaně pestrou směs přírodních divů a exotických zážitků.  

Taurus – Turecko

Stát
Turecko
Další státy
Turecko
Počet dní
4
Vhodné měsíce
říjen, září, srpen, červenec, červen
Délka
50 km
Nejvyšší bod
3723 m n. m.
Ledovec / sněhová pole
ne
Horolezecké úseky
UIAA I

Mapa oblasti

Mapa oblasti

Podrobný popis

K nejkrásnějším trekům v Turecku patří bezpochyby přechod centrální části pohoří Aladaglar od západu na východ. Tato trasa nabízí nečekaně pestrou směs přírodních divů a exotických zážitků. Jen tak mimoděk lze při ní navíc zdolat jeden z nejvyšších vrcholů celého pohoří, 3723 metrů vysoký Emler (též: Embler nebo Engin).

Výchozím bodem je vesnička Demirkazik Köy, jež se choulí pod stejnojmennou horou na západní straně pohoří. Odtud pokračuje traktorem vyjetá cesta k tábořišti Sokolupinar (2150 m), kde stojí prakticky po celou letní sezónu stany komerčních expedic i místních pastevců, kteří turistům pronajímají mezky na transport zavazadel do výše položených kempů. Za Sokolupinarem začíná nejnáročnější část celé trasy, dlouhý a strmý výstup soutěskou Kara Yalak Vadisi. Několikahodinové stoupání končí kousek nad pramenem Çelik Boydoran, tedy v sedle mezi zubatým vrcholem Kizilkaya (3725 m) a pyramidou Emler, na kterou vede překvapivě snadná výstupová cesta. Po shození batohů tam lze nalehko vyběhnout asi za hodinku.Poté pokračuje trasa ze sedla dolů do oblasti zvané Yedigöller (3000 m), což znamená v překladu sedm jezer.

Malých a větších ples je zde ve skutečnosti mnohem více. Největšími jezery jsou Büyük Göl a Direk Gölu.. Širokému okolí dominuje impozantní skalní zub Direktaş (3510 m). Yedigöller je nejen oblíbenou horolezeckou základnou ale i tradičním letním tábořištěm domorodých pastevců. Dodnes tu stojí jejich plstěné bílé stany. Dál na východ se sestupuje skalnatým údolím Hacer Vadisi na jehož dolním konci, krátce potom co cesta mizí v lese, leží tábořiště Sogukpinar (1800 m).

Odtud lze následující den dojít borovým lesem do vesničky Ulupinar (též: Barazama) a následně k úchvatným vodopádům Kapuzbaşi (1000 m), jejichž návštěva je stylovým zakončením treku. Poslední úsek mezi Ulupinarem a vodopády vede po minimálně frekventované silničce a měří asi 10 km. Při troše štěstí lze tuto vzdálenost překonat stopem (traktor, náklaďák). Méně zdatní jedinci by měli uvažovat o najmutí koně pro vývoz batohů z tábořiště Sokolupinar na Yedigöller. Tento úsek je poměrně náročný.

Ubytování a jídlo

Možnost ubytování je jen na začátku a na konci trasy ve vesnicích Demirkazik a Ulupinar. Na tábořišti Yedigoller se staví jednoduchá horská chata, ale zatím je i sem nutný stan.V Demirkaziku a Ulupinaru je pár vesnických obchůdků. U vodopádů Kapuzbaşi funguje během sezóny několik zahradních restaurací, kde je možné dostat pečené skopové nebo pstruha. Na stěžejní část trasy jsou nutné vlastní zásoby.U všech tábořišť se nachází prameny vody.

Potřebné vybavení

Nezbytný je vlastní stan a kvalitní pohorky. Doporučit lze trekové hůlky.

Přístup na začátek

Do vesničky Demirkazik jezdí pravidelně dolmuş z města Nigde.

Přístup z konce

Z Kapuzbaşi se lze nejsnáze dostat o víkendu, kdy sem přijíždí velké množství výletníků. Během týdne odtud sporadicky jezdí dolmuše do Yahyali a daších měst v okolí.

Povolení, poplatky, omezení, zákazy

Ne. Aladagalr je však národním parkem, kam se platí vstupné v přepočtu několik málo Eur.

Základní trasa

Demirkazik Köy – Emler – Yedigöller – Ulupinar - Kapuzbaşi

Orientační rozpis po dnech

  1. Demirkazik Köy – Sokolupinar
  2. Yalak Vadisi – Çelik Boydoran – výstup na Emler – Yedigöller
  3. Hacer Vadisi – Sogukpinar
  4. Ulupinar – Kapuzbaşi

Další možnosti túr v okolí

Pobyt na tábořišti Yedigoler si je možné prodloužit o den nebo dva a podniknout výstup na některé okolní třítisícovky. Také je možné překročit jedno ze sedel vedoucích na sever do Narpuz Vadisi nebo Çimbar Vadisi, což jsou místa, odkud lze zaútočit na nejvyšší horu celého pohoří: Demirkazik (3756 m).

Zajímavé vybavení

Zkušenosti čtenářů

Višňák

Doplnil bych možná jenom varování – pohoří je velice suché, tábořit nejde tam, kde se to člověku líbí, ale tábořit se musí tam, kde je voda. Sníh se dá najít v létě jenom v nejvyšších partiích a pokud v horách zabloudíte, může nastat nepříjemná situace.

Fotky:
http://visnakovo.rajce.idnes.cz/Turecko_-_Ala_Daglari%2C_Ercyias_Dagi_a_Bolkar_Daglari/

Zdenek
Višňák:

Pro trek pres Aladaglar jednoznacne doporucuji druhou polovinu cervna. Od poloviny leta je to tu opravdu temer jako na pousti, to je lepsi zvolit nejake pohori na severovychode, napr. Kackar nebo Artabel.

Janek

Krásný trek! Pár praktických doplnění… Šli jsme stejným směrem jak je popsáno v článku.

V srpnu tam bylo přes poledne až nesnesitelné horko (odhadem přes 60°C na slunci, stín nikde).
Při výstupu se může dostavit nevolnost z výšky. Výstup i sestup je poměrně dost fyzicky náročný.
Voda je opravdu jen na tábořištích a ještě těsně pod sedlem pod Elmerem, jak je popsáno (Çelik Boydoran).
Terén je jednoznačně na odolné trekové hůlky – suť!
Minuli jsme ODBOČKU na tábořiště Sogukpinar, je třeba hlídat chvíli po vstupu do lesa a toto tábořiště po celodenním treku nevynechat.

Příjezd do Demirkaziku je dolmušem z Nigde, je to kus cesty a dolmuš stavil jen na hlavní silnici asi 4km od vesnice.
Vesnice Ulupinar je zpustlá a bez možnosti táboření, jezdí tam občas dolmuš myslím do Yahyali – je potřeba přijít v rozumnou hodinu. K vodopádům je to kus cesty (dolmuš – neusmlouvali jsme, stop) a od vodopádů z Kapuzpasi se špatně dostává (ve všední den jeden dolmuš denně asi v 6 ráno, víkendy budou asi lepší). Osobně hodnotím vodopády jako trochu zbytečnou atrakci po náročném treku, která je dost ruky, zabere tím dost času a komplikuje dopravu dál.

Jinak doporučuju, pohoří je ohromující.

Tomáš

Pár postřehů. Šli jsme popisovanou trasu letos v červnu. Opravdu asi nejlepší období jak na teplotu tak na krásu pohoří. Busem z Nigde jsme se dostali až do Demirkaziku. Odtud je to k prvnímu tábořišti jen zhruba 1,5h. Takže stačí do Demirkaziku dorazit i odpoledne. Tábořiště je hrozná komerce, stanovali jsme až kousek nad nim. Druhý den je opravdu náročný. Kdo nemá moc času, lze třetí den dojít i do Ulupinaru(asi 6h). Ale pozor doprava z Ulupinaru je dost ošemetná. Kdo se nezdráhá dát 40-50lir na osobu (do Yahyali)asi pojede. Mi jsme jeli nakonec za 30lir na osobu. Je to asi 80km a je to asi nejbližší místo odkud se dá sehnat bus někam dál.

jimi

Zdar, chystame se s zenou pres Aladaglar ale nemuzu nikde sehnat nejakou mapu. Nevite, da se sehnat nejaka v miste? Popr. nejaka url? Dik moc! jimi

Mara

Trek je špatně umístěn v mapě. Aladaglar je v provinciích Nigde a Kayseri.

Jan

Díky za upozornění – opraveno

Alda

Šli jsem tento trek teď na začátku července. Mapu jsme koupili na tábořišti Sokolupinar za 10 TL, stejně stál i transport z Nigde do Demirkaziku. Cena za táboření a vstup do parku nám byla spočítána na 38 TL (2 os., 3 dny, 2x noc na tábořištích), na takovou sumu jsme i dostali odpovídající počet nějakých vstupenek v hodnotě 4,5 TL/ks. Ze Sokolupinaru doporučuji vyrazit ráno co nejdříve a jít tak značnou část stoupání ještě ve stínu. Dostat se z hor je opravdu celkem problém. Dolmuše z Ulupinaru jezdí POUZE ve všední dny ve zmiňovaných 6 hodin ráno. Jeli jsme od vodopádů taxíkem do Yahyali za 70TL/taxík. Poslední busy odtud jedou v šest hodin (ve všední den to může být jinak). Dorazili jsme cca v 18.15, ale podařilo se nám do Nigde dostopovat po deváté hodině. V Sokolupinaru jsou zděné toalety a (studená) sprcha. Na Yedigölleru není po žádné chatě ani památky, je tam pouze plátěný stan.
Každopádně je pohoří opravdu úchvatné.

Pomoz ostatním a přidej informace o této túře

Odpovídáte na komentář: