Po vápencových útesech nad Golfo di Orosei (Selvaggio Blu)
Treky

Po vápencových útesech nad Golfo di Orosei (Selvaggio Blu)

Selvaggio Blu (volně lze přeložit jako Divoká Modrá) je název extrémně náročného technického treku, který vede po vápencových útesech nad zálivem Golfo di Orosei, na východním pobřeží středomořského ostrova Sardinie.

Supramonte – Itálie

Stát
Itálie
Další státy
Itálie
Počet dní
7
Vhodné měsíce
prosinec, listopad, říjen, září, srpen, červenec, červen, květen, duben, březen, únor, leden
Délka
50 km
Nejvyšší bod
811 m n. m.
Převýšení
3380 m
Ledovec / sněhová pole
ne
Horolezecké úseky
UIAA IV a těžší

Mapa oblasti

Mapa oblasti

Podrobný popis

Selvaggio Blu (volně lze přeložit jako Divoká Modrá) je název extrémně náročného technického treku, který vede po vápencových útesech nad zálivem Golfo di Orosei, na východním pobřeží středomořského ostrova Sardinie.

Náročnost trasy spočívá v terénu vápencové kry porostlé obtížně prostupnou macchií – stále zelenými keři typickými pro středomořskou oblast, která je dále komplikována záměrně velmi řídkým značením na většině úseků – z důvodu zachování divokého charakteru trasy. Situaci dále komplikuje malé množství zdrojů vody (jedná se v podstatě pouze o vodu skapávající v jeskynních do připravených nádob a dešťovou vodu sbíranou do barelů u pastýřských přístřešků) – z tohoto důvodu se nedoporučuje na trek vyrážet v letních měsících, kdy nedostatek vody spolu s horkem vytváří vražednou kombinaci.

Na trase se nachází několik slanění a lezecké úseky – vždy dobře zajištěno – je tedy nutné nést lezeckou výbavu. Překoná-li treker tyto nástrahy, čeká ho návštěva oblasti ve které velmi snadno zapomene, že je stále v Evropě – zcela opuštěná divočina s majestátními útesy a hlubokými kaňony a v neposlední řadě nádherné prázdné pláže omývané smaragdovým mořem…

Ubytování a jídlo

Ubytování na trase, kromě posledního dne v Cala Gonone, kde lze najít dva kempy a množství hotelů, neexistuje. Nicméně není bezpodmínečně nutné nést stan – množství srážek je poměrně malé a na většině tábořišť lze nalézt převisy nebo jeskyně. Sezónně otevřený kemp se nachází i v Cala Luna, na trase cca 8 km před Cala Gonone. Jídlo je nutné nést s sebou pro celou dobu treku. Na Cala Sisine a Cala Luna sice fungují restaurace, ale jedná se o samotný závěr treku a výběr vhodných potravin zde není příliš velký. Rovněž je možné doplnit některé potraviny v restauraci, která se nachází v oblasti Piana del Golgo – cca 8-10 hodin (tam a zpět) nebo nad Cala Goloritze (cca 4 hodiny tam a zpět).

Potřebné vybavení

2 lana délky minimálně 50 m (trek obsahuje několik slanění, dvě z nich délky 45m), sedák, HMS karabina, osma případně jiná pomůcka pro slaňování/jištění, minimálně 3 expresky, několik plochých smyček, filtr na vodu/purifikační tablety (z několika důležitých zdrojů není možné pít bez předchozího ošetření vody), čelovka (nutná v jeskynních při hledání vody), buzola, repelent, pevné trekové boty a kvalitní vybavení pro pobyt v přírodě + stojí zato pořídit si průvodce The Selvaggio Blu Trek jehož autorem je Corrado Conca (v anglickém překladu vyšel v roce 2008 u nakladatelství Segnavia) a bez něhož je navigace vzhledem k velmi špatnému značení téměř nemyslitelná. Průvodce lze zakoupit na internetu případně ve vybraných prodejnách přímo na Sardinii (např. v Cala Gonone).

Přístup na začátek

Santa Maria de Navarese – má přímé autobusové spojení s velkými městy na Sardinii (např. Olbia nebo Nuoro), případně s přestupem v nedalekém městečku Tortoli.

Přístup z konce

Cala Gonone – má přímé autobusové spojení s Nuoro, cca 10 km od Cala Gonone se nachází městečko Dorgali, kde zastavuje množství autobusových linek z nejrůznějších destinací na Sardinii.

Povolení, poplatky, omezení, zákazy

Ne

Základní trasa

Santa Maria Navarese – Cuile De us Piggius – Portu Cuau – Cala Goloritzé – Bacu Mudaloru – Cuile Mancosu – Cala Sisine – Cala Gonone (pozor – trek nelze projít v opačném směru!)

Orientační rozpis po dnech

  1. Santa Maria Navarese – Cuile De us Piggius
  2. Cuile De us Piggius – Portu Cuau
  3. Portu Cuau – Cala Goloritzé
  4. Cala Goloritzé – Bacu Mudaloru
  5. Bacu Mudaloru – Cuile Mancosu
  6. Cuile Mancosu – Cala Sisine
  7. Cala Sisine – Cala Gonone

Další možnosti túr v okolí

Únikové trasy: Portu Cuau – Bacu Maóre – Pissu `e Serra – Piana del Golgo; Cala Goloritzé – Bacu Goloritzé – Piana del Golgo; Bacu Mudaloru – Piana del Golgo. Varianty: na sedmé etapě je možné vydat se tzv. Pobřežní variantou – je zhruba o 2 km kratší než klasická trasa, ale jelikož vede náročnějším terénem, je potřeba počítat se dvěma hodinami pochodu navíc. Z hlavní trasy se odděluje asi 25 minut po začátku etapy a opět se připojuje před závěrečným sestupem ke Cala Luna.

Zajímavé vybavení

Zkušenosti čtenářů

Vojta

Tak jsem se v úterý vrátil z druhého pokusu o Selvaggio a tentokrát již úspěšně. Dodal bych srovnání, že na jaře je sice více vody než na podzim, ale není moc na více místech, tedy si člověk moc nepomůže.
Popsaný zdroj vody kus za Cuile Mancosu je téměř vyschlý i takto na jaře, tedy s ním moc nejde počítat a je nutné si to zařídit jinak, třeba zacházkou přes salaš Ololbissi.
Na lezeckém úseku nad Cala Goloritze jsme potkali akorát skupinu dělníků, která tam přes klíčovou pasáž dělala dřevěný žebřík, aby vše šlo zvládnout snáze, což je dle mě škoda. Myslím, že to k tomu za prvé patřilo a bylo to to, co dělalo trek zajímavým, za druhé mnohem více by pomohlo zlepšení značení především ve druhé etapě treku, příp. zlepšení dostupnosti vody v závěru treku (voda tam alespoň na jaře je, ale není zachytávána, tedy se ztrácí).

Tomáš

Ahoj Vojto,mohl bych se zeptat, zda je pravda, že až do Cala Goloritze to jde projít bez slaňování a nějakého obtížného lezení? Zde: http://www.valmalencoalpina.com/uploads/4/1/9/6/41963217/selvaggio_blu_eng-ilovepdf-compressed_4.pdf se dokonce uvádí, že by to v zásadě mělo jít projít až do Cala Mariolu. Budu tam čtyři týdny a nemůžu s sebou tahat celou dobu lano.A jak člověk zjistí, kde má být voda? Na internetu jsem o tom nic moc konkrétního nenašel. Počítám s tím, že bych to asi musel projít rychleji, než je to popisováno.

Tomáš

Tak jsem prošel úsek do Cala Goloritzé a je to opravdu průchozí pěšky. Dá se to projít za jeden den (mně to trvalo 10,5 hodinu od Punta Longa, čisté chůze bez jakýchkoliv zastávek tak osm hodin – ale chodím rychle a byl jsem sám). Až na potok v samém začátku, kde se dá v tůni příjemně vykoupat, a pár nepříliš vábných louží asi v půlce tohoto úseku tam opravdu žádná voda není. Dál jsem už musel jet na letadlo a neměl jsem lano, tak nevím.Na daném úseku není těžké najít cestu, pokud máte GPS – na mapy.cz Selvaggio blue je normálně vyznačené a dostatečně přesně. Značeno je takovými modrými tečkami, ale bez GPS by to opravdu bylo docela náročné i přes částečnou vyšlapanost a množství mužíků.Byl jsem tam na konci dubna a je to dost populární, v Cala Coloritzé spalo tak 12 lidí, o etapu dříve tak 30. Podle mě všichni s průvodci, vozí jim jídlo a vodu a stany na člunech.Je tam obrovské horko (léto si nechci představovat), člověk vypije jednoduše i pět litrů za den. V kempu nad Cala Goloritzé prodávají 1,5l vody za 1,8€, zda se dá někde natočit jsem neobjevil [možná dá, je to přeci jen kemp] a když by člověk šel jen pro vodu, tak se to nahoru a dolů za 2,5 hodiny asi dá stihnout. Jak zjistit, kde má být voda dál, jsem neobjevil, asi je to vše v tom průvodci. Samostatní hikeři jsou tam asi dost výjimeční, místním společnostem se daří úspěšně šířit, že je to neprůchozí, ale podle vzhledu účastníků těch výprav (nepříliš fit i šedesátnící) si nemyslím, že je to tak náročné – jen je potřeba mít vybavení a nějak si zajistit vodu (já došel večer na pláž s dvěma pomeranči a asi čvtr litrem a bez řečí mi dali 1,5l lahev, ale říkali, že jinak je potřebují).

Vojta

Až do Cala Goloritzé není lano potřeba, těsně za tím je první lezecký úsek. S trochou odvahy, lezeckých schopností a lehkým batohem zvládnutelný bez lana. Pak se samozřejmě až na Cala Mariolu dá dostat (ale Sevagio Blu tam nevede, to jde po hřebeni a sestupuju až ke Cala Mudaloru, kde jsou 2 slanění, z toho to první by šlo možná nějak slést, druhé určitě ne.
Voda je v potoce za Pedra Longa, pak jde se zeptat, jestli dají v salaši De us Piggius hned po tom výstupu od potoka vzhůru. Další je až v jezírkách před Portu Pedrosu a pak až přímo na pláži Cala Goloritzé. Vše nutné přefiltrovat (možná to ze salaše a pak na té pláži by se pít dalo i rovnou).

Adela

Ahoj, mam dotaz, jake pasaze obejit, kdyz si s sebou nechci brat lano ani sedak? Diky.

Vojta
Adela:

První lezení je hned za Cala Goloritzé, poslední slanění těsně před Cala Sisine. Tedy tento úsek.

Petr

V říjnu 2019 jsme dali první dvě etapy – začali z Pedra Longa (z Baunei vede asfaltová silnice). Před Cala Goloritzé jsme trasu treku opustili a vrátili se po cestě pro jeepy do Baunei. Náročný terén na orientaci – doporučuji dobrou mapu a hlavně mapy.cz, ty byly obdivuhodně přesné a dala se podle nich najít cesta při bloudění. Jinak některé úseky nejsou značené, hlavně úseky po vápencových ostrých kamenech nebo v maquis, jinak je značení spíš sporadické, někde je vidět prošláplá stezky, jindy bylo značení luxusní (fáborky a čerstvě prosekaná cestička před noclehem v Cala Pedrosu). Takže někdy trocha bloudění. Voda po cestě spíš není, pokud bude tak spíš na jaře, nebo po deštích. My byly v říjnu, ale teploty okolo 25 C a vyprahlo, na den jsme táhli 1,5 litry na osobu (3l/os. celkově na dva dny) bylo to málo. Vodu jsme sice objevili v přírodním tanku pro pastevce koz, ale bez desinfekce by se nedala použít.
Šlo spát pouze s lehkým spacákem bez stanu. Lano a úvazky jsou potřeba až pro trasu dál od Cala Goloritzé. Na trase jsme potkali pouze jednu organizovanou místní skupinu, cca 8 lidí včetně dvou guidů.
Na trek jsou místní správou stanovena oficiální pravidla (spaní, nakládání s odpady, max. počet osob na etapě a nutnost registrace předem) a stanoven poplatek i pro neorganizované skupiny.
Organizované skupiny řeší svou logistiku po moři – doprava zásob jídla a vody vždy večer lodí do místa noclehu na pláži, kde guidi rozdělají oheň, vařiče, a servírují tříchodové menu s vínem, kávou a desertem a ráno to samé.
My jsme na to koukali jako na úkaz z jiného světa, to vše po našem celodenním asi 12 hod pochodu a prodírání se trnitým maguis v horku s přesně odměřenými dávkami vody a přesnou dávkou na večerní zalití dehydrovaného pytlíku s nudlemi. Sice nám nabídli chleba, ale co s bílým italským chlebem, víno nebo nic, jsme hrdí češi.
Jinak super odlehlá místa, příroda a scenérie……a bez lidí (v létě bude asi víc organizovaných skupin) takže za mne 1 s *. Někdy snad příště se vrátit a dokončit etapu 3. a 4.
 
 

Michaela
Petr:

Ahoj, prosím ťa!

Museli ste sa registrovať predom aj keď ste išli bez vodcu?

Alebo pre neorganizované skupiny stačí iba zaplatiť poplatok na začiatku treku?

Ďakujem, Miška

Pomoz ostatním a přidej informace o této túře

Odpovídáte na komentář: