Hřebenovka Kamnicko-Savinjských Alp

Polozapomenuté Kamnické Alpy

Východní cíp vápencových Alp, Kamnicko-Savinjské Alpy, patří k těm méně známým cílům horských nadšenců. Přitom se svými strmými vápencovými štíty i malebnými travnatými pláněmi v podhůří vyrovnají krásou větším a známějším sousedním Julským Alpám.

Výhodou Kamnicko-Savinjských Alp, ležících na sever od Lublaně, je daleko menší počet návštěvníků než v létě často přelidněných Julských Alpách. Hlavně o víkendech sem jezdí především sami Slovinci, cizince tu potkáte málokdy. Na své si v Kamnicko-Savinjských Alpách přijdou trekaři všech úrovní.

Po hlavním hřebeni se dají podniknout několikadenní přechody s dobytím nejvyššího vrcholu Grintovec (2558 m n. m.) s přespáním na horských chatách, případně v jednom z několika bivaků. Hřeben Kamnicko-Savinských Alp je ale poměrně ostrý, hodí se určitě přibalit si helmu, někdo ocení i feratové vybavení, některé obtížné úseky jsou navíc poměrně exponované bez možnosti se jistit.

Nejdelší variantu přechodu zahájíme výstupem na malebnou Velikou planinu ze vsi Stahovica. Travnaté pláně téhle náhorní plošiny ve výšce asi 1600 m nad mořem dřív sloužily jako letní pastviny pro dobytek. Stáda krav, které ohlašují svůj příchod cinkáním zvonců na krku, se potulují po loukách a kolem salaší dodnes. Jakmile necháme šindelové střechy malebných salaší za zády, čeká nás první krátký feratový úsek přes vrchol Konj (1818 m) a nástup k hlavnímu hřebeni kolem Kocbekova domu na Korošici (1800 m), kde nejspíš složíme na noc hlavu. Komu zbývá dost sil, vyběhne si ještě asi 500 výškových metrů na Ojstricu (2350 m), která se vypíná nad chatou, a sestoupí jejím bočním hřebenem přes Malou Ojstricu. Z vrcholu se na severovýchod přes dolinu ukáže v plné kráse nejvýchodnější dvoutisícovka pohoří, Raduha.

Exponované pasáže na hřebeni

Od Kocbekova domu nastoupáme k hřebeni buď přes sedlo Škarje, nebo méně exponovanou cestou mezi kosodřevinou přes Srebrno sedlo. Za výhledy se vyplatí podniknout krátkou odbočku také na vrchol Planjava (2396 m). Úzká stezka dál vede po úbočí pod ostrým skalnatým vrcholkem Planjavy, v exponovanějších místech nechybí ocelová lana pro jistější krok. Jakmile dosáhneme širokého travnatého Kamnického sedla, otevře se před námi doslova letecký pohled na sever do Logarské doliny, na jejímž konci se dá zahlédnout nejvyšší slovinský vodopád – slap Rinka, který měří 90 m. Zahřát se můžeme v první ze dvou chat přímo na hřebeni, Kamnické koče.

I když je to odsud podle mapy na Turskou horu co by kamenem dohodil, čeká vás asi nejnáročnější část hřebene a pokud vás tlačí čas, zůstaňte radši na chatě. Velmi exponovaný traverz sedla Kotliči a skoro kolmý a víceméně nezajištěný výstup na Turskou goru (2251 m) zabere nejmíň dvě a půl hodiny. Naproti tomu sestup po západním hřebeni vrcholu už je procházka růžovou zahradou. K vrcholným zážitkům patří noc v novém bivaku v Kamnicko-Savinjských Alpách – Bivak pod Skuto na Malih podih – jde o originální dřevěnou konstrukci; dvě prosklené stěny a nádherné umístění nad strmou skalní stěnou na dohled vrcholů Skuta nebo Grintovec z něj dělají naprosto nezapomenutelné místo na přespání. Další možností je moderní bivak Pavla Kemperla přímo u stezky.

Vrcholová prémie

Další poměrně exponovaný výstup pokračuje na vrchol Skuta (2533 m), odkud se přes rozeklané skalnaté sedlo Dolgi hrbet otvírá pohled na nejvyšší vrchol Grintovec. Odvážnější povahy možná vyzkoušejí traverz hřbetu, jistější variantou je pak obejít skalnatý úsek z jihu a nastoupat zpátky na hřeben v Mlinarském sedle. Výšvih na vrchol Grintovce (2558 m) je z téhle strany o něco obtížnější, s krátkou závěrečnou feratou, o to pohodlnější je pak asi hodinový sestup do Kokrského sedla (1793 m). V Cojzově koče (pozor momentálně vyhořelá) si tu dáme zasloužené občerstvení, i uprostřed letní sezony je tu často jen pár dalších trekařů. Právě to je na Kamnicko-Savinjských Alpách kouzelné, na horách tu zažijete chvíle samoty a klidu, který si s sebou odnesete v duši i domů. Zpátky do městečka Stahovice je možné dojít přes další z bočních hřebenů přes Kalšský greben, Veliki Zvoh a Krvavec, na kterém se nachází největší lyžařské středisko v Kamnicko-Savinjských Alpách.

Trasu si zkraťte podle svého

Přechod hřebene má ale i kratší varianty s nástupním místem u Domu v Kamnické Bistrici, odkud se dá pohodlně nastoupat přímo do jednoho ze dvou sedel na hlavním hřebeni – Kamnického a Kokrského – a absolvovat jen vybranou část hřebenovky. Nebo absolvovat jen dvoudenní okruh po hřebeni přes Grintovec a Skutu z České koči, chaty založené v roce 1900 Čechy.

Chaty

Kdy jsou chaty otevřené, zda mají „winterraum“ (slovinsky „zimska soba“ – většinou uzavíratelná místnost vybavená matracemi a nouzovými dekami), jaké jsou ceny za nocleh, telefonní čísla a další důležité informace naleznete na webu slovinského horského spolku PZS: www.pzs.si (i v angličtině). U každé chaty je také seznam okolních vrcholů a sousedních chat s orientačními časy pochodu.

Na Veliké planině: Črnuški dom na Mali planini (1526 m), Domžalski dom na Mali planini (1534 m)

Kocbekov dom na Korošici (1808 m)

Kamniška koča na Kamniškem sedlu (1864 m): červen – září, má winterraum

Cojzova koča v Kokšském sedle (1793 m): otevřena od června do září, jinak volně přístupný winterraum, sleva na nocleh pro členy Alpenvereinu (více o členství zde)

Češka koča: otevřena od července do září, má winterraum, sleva na nocleh pro členy Alpenvereinu (více o členství zde)

Dom v Kamnické Bistrici

Bivaky

Na hřebeni Kamnických Alp je také poměrně hodně volně přístupných bivaků, navíc velmi moderně zrekonstruovaných, noc na nich je zážitek. Jejich mapu a další informace najdete zde: www.pzs.si

Bivak v Kočni (1952 m)

Bivak pod Skuto na Malih podih (2045 m)

Bivak Pavla Kemperla (2104 m)

Co ochutnat: Na chatách vyzkoušejte jednu z typických slovinských polévek: jota (zelňačka s fazolemi a klobásou) nebo ričet (polévka s kroupami). Oblíbená je také kraňská klobása, žganci (hrudky pohankového těsta) a zelí. Mým favoritem k pití je domácí bylinkový čaj „planinski čaj“, podávaný oslazený medem.

Voda: Pozor, stejně jako u většiny hřebenovek je i ve vrcholových partiích Kamnicko-Savinjských Alp problém s vodou. Je možné dotočit si vodu na jedné z chat, údajně ale není pitná. Jinak je celý hřeben bez zdroje vody.

Obvyklé věci na turistiku + pohyb na feratach (úvazek, feratový set, helma). V létě nezapomenout na sluneční brýle a opalovací krém.

Do Stahovice nebo k chatě Dom v Kamniški Bistrici se dopravíte jak vlastním autem z městečka Kamnik (hodina jízdy autem na sever od Lublaně). U chaty se nachází parkoviště. Jezdí zde také autobus z Lublaně, který staví v Kamniku.

1. den: Stahovica – Velika planina – Kocbekov dom na Korošici

2. den: Kocbekov dom na Korošici – Planjava – Kamniško sedlo – Turska gora – bivak pod Skuto

3. den: bivak pod Skuto – Skuta – Grintovec – Kokrško sedlo (- sestup do doliny Kamniške Bistrice)

4. den: Kokrško sedlo – Zvoh – Stahovica

Variant je ale mnoho dalších

Výstup na Grintovec – nejvyšší vrchol Kamnicko-Savinjských Alp