Rozeklaný hřeben Kamnicko-Savinjských Alp ve Slovinsku nabízí poctivou porci horské turistiky. Jeho přechod rozhodně není jednoduchý – částečně exponované lezecké pasáže prověří pevné nervy každého horala. K jednodušším úsekům patří výstup na Planjavu (od Kocbekova domu) nebo Grintovec (z Kokského sela), naopak k nejexponovanějším částem patří výstup na Turskou goru z Kamnického sedla. Přechod celého hřebene zabere až 4 dny, dají se ale podniknout i kratší varianty.
Kamnicko-Savinjské Alpy – Slovinsko
Mapa oblasti
Mapa oblasti
Podrobný popis
Polozapomenuté Kamnické Alpy
Východní cíp vápencových Alp, Kamnicko-Savinjské Alpy, patří k těm méně známým cílům horských nadšenců. Přitom se svými strmými vápencovými štíty i malebnými travnatými pláněmi v podhůří vyrovnají krásou větším a známějším sousedním Julským Alpám.
Výhodou Kamnicko-Savinjských Alp, ležících na sever od Lublaně, je daleko menší počet návštěvníků než v létě často přelidněných Julských Alpách. Hlavně o víkendech sem jezdí především sami Slovinci, cizince tu potkáte málokdy. Na své si v Kamnicko-Savinjských Alpách přijdou trekaři všech úrovní.
Po hlavním hřebeni se dají podniknout několikadenní přechody s dobytím nejvyššího vrcholu Grintovec (2558 m n. m.) s přespáním na horských chatách, případně v jednom z několika bivaků. Hřeben Kamnicko-Savinských Alp je ale poměrně ostrý, hodí se určitě přibalit si helmu a feratové vybavení, některé obtížné úseky jsou navíc poměrně exponované bez možnosti se jistit.
Na hlavním a dvou bočních hřebenech se dají strávit až čtyři dny plné kvalitních horských zážitků. Nejdelší variantou s nástupem ve vsi Stahovica je výstup na malebnou Velikou planinu a nástup k hlavnímu hřebeni kolem Kocbekova domu na Korošici.
Kamnické sedlo, Kamnicko-Savinjské Alpy, Slovinsko.
Poctivé šplhání po hřebeni
Postup po skalnatých vrcholcích hlavního hřebene je poměrně náročná cesta plná vrcholových prémií v podobě Planjavy (2396 m n. m.), Turské gory (2251 m n. m.), Skuty (2533 m n. m.) se závěrem na Grintovci (2558 m n. m.) a s výhledy do hluboko zařízlých dolin na sever i na jih. K nejexponovanějším úsekům hlavního hřebene patří výstupy na Turskou goru a Skutu a určitě je lepší kvůli sklonu svahů túru podniknout ve směru od východu na západ a extrémně strmé úseky absolvovat ve výstupu.
Zpátky do Stahovice je pak možné dojít přes další z bočních hřebenů přes Kalšský greben, Veliki Zvoh a Krvavec, na kterém se nachází největší lyžařské středisko v Kamnicko-Savinjských Alpách.
Pohled přes Mlinarsko sedlo na Grintovec z vrcholku Skuty. Kamnicko-Savinjské Alpy, Slovinsko.
Trasu si zkraťte podle svého
Přechod má ale i kratší varianty s nástupním místem u Domu v Kamnické Bistrici, odkud se dá pohodlně nastoupat přímo do jednoho ze dvou sedel (Kamnické nebo Kokrské) na hlavním hřebeni.
K top zážitkům zajisté patří noc v novém bivaku v Kamnicko-Savinjských Alpách – Bivak pod Skuto na Malih podih – originální dřevěná konstrukce, dvě prosklené stěny a nádherné umístění nad strmou skalní stěnou na dohled vrcholů Skuta nebo Grintovec z něj dělají naprosto nezapomenutelné místo na přespání.
Ubytování a jídlo
Chaty
Kdy jsou chaty otevřené, zda mají „winterraum“ (slovinsky „zimska soba“ – většinou uzavíratelná místnost vybavená matracemi a nouzovými dekami), jaké jsou ceny za nocleh, telefonní čísla a další důležité informace naleznete na webu slovinského horského spolku PZS: www.pzs.si (i v angličtině). U každé chaty je také seznam okolních vrcholů a sousedních chat s orientačními časy pochodu.
Na Veliké planině: Črnuški dom na Mali planini (1526 m), Domžalski dom na Mali planini (1534 m)
Kocbekov dom na Korošici (1808 m)
Kamniška koča na Kamniškem sedlu (1864 m): červen – září, má winterraum
Cojzova koča v Kokšském sedle (1793 m): otevřena od června do září, jinak volně přístupný winterraum, sleva na nocleh pro členy Alpenvereinu (více o členství zde)
Češka koča: otevřena od července do září, má winterraum, sleva na nocleh pro členy Alpenvereinu (více o členství zde)
Dom v Kamnické Bistrici
Bivaky
Na hřebeni Kamnických Alp je také poměrně hodně volně přístupných bivaků, navíc velmi moderně zrekonstruovaných, noc na nich je zážitek. Jejich mapu a další informace najdete zde: www.pzs.si
Bivak v Kočni (1952 m)
Bivak pod Skuto na Malih podih (2045 m)
Bivak Pavla Kemperla (2104 m)
Co ochutnat: Na chatách vyzkoušejte jednu z typických slovinských polévek: jota (zelňačka s fazolemi a klobásou) nebo ričet (polévka s kroupami). Oblíbená je také kraňská klobása, žganci (hrudky pohankového těsta) a zelí. Mým favoritem k pití je domácí bylinkový čaj „planinski čaj“, podávaný oslazený medem.
Voda: Pozor, stejně jako u většiny hřebenovek je i ve vrcholových partiích Kamnicko-Savinjských Alp problém s vodou. Je možné dotočit si vodu na jedné z chat, údajně ale není pitná. Jinak je celý hřeben bez zdroje vody.
Potřebné vybavení
Obvyklé věci na turistiku + pohyb na feratach (úvazek, feratový set, helma). V létě nezapomenout na sluneční brýle a opalovací krém.
Přístup na začátek
Do Stahovice nebo k chatě Dom v Kamniški Bistrici se dopravíte jak vlastním autem z městečka Kamnik (hodina jízdy autem na sever od Lublaně). U chaty se nachází parkoviště. Jezdí zde také autobus z Lublaně, který staví v Kamniku.
Povolení, poplatky, omezení, zákazy
Základní trasa
Orientační rozpis po dnech
1. den: Stahovica – Velika planina – Kocbekov dom na Korošici
2. den: Kocbekov dom na Korošici – Planjava – Kamniško sedlo – Turska gora – bivak pod Skuto
3. den: bivak pod Skuto – Skuta – Grintovec – Kokrško sedlo (- sestup do doliny Kamniške Bistrice)
4. den: Kokrško sedlo – Zvoh – Stahovica
Variant je ale mnoho dalších
Další možnosti túr v okolí
Podívejte se na kompletní fotogalerii
Přejít do galerieZkušenosti čtenářů
Ahoj, děkuji za tip na krásný trek. Je to dva dny, co jsme se z něj vrátili, tak přidám pár poznámek, co by se mohly hodit. Trek je ve třech dnech skutečně náročný 🙂 Nakonec jsme, trochu i kvůli počasí, slezli již od bivaku a plán třetího dne jsem nešli.
Kocbekov dom na Korošici je momentálně vyhořelý. Jsou u něj postaveny nějaké buňky, ale byly zamčené. Nicméně u chaty je kohoutek s pitnou vodou, kde jsme mohli doplnit zásoby. Ještě dřív je několik kohoutků s vodou i na Velké Planině. Dál jsme potkali vodu („nepitnou“) jen na chatě v Kamnišském sedle.
Sedák s brzdou jsme neměli, šlo to dobře i bez nich, ale je pravda, že cesta přes Tursku goru je skutečně exponovaná a jde-li člověk s batohem na těžko, může to být pro někoho nepříjemné (upozorňuji, že jsme nešli na Skutu, tam nemohu soudit).
Chystáme se na trek – Kocbekov dom stále vyhořelý – můžu se zeptat kde jste tedy spali? Venku/stan/širák? Dá se, nebo je to zde zakázané – díky za info
Zajímá mě úplně to samé. Dá se spát venku (pod širákem či ve stanu)? Jsou tam někde třeba jen přístřešky?
Ahoj, už to je pár let, co jsem tam byla ale:
– o žádných přístřešcích v tomto místě nevím. I volně přístupné bivaky jsou k dohledání tady: https://www.pzs.si/koce.php?reg=4
– stanovat se nesmí, spaní pod širákem by neměl být problém, v tomhle místě je terén plný kosodřeviny a travnatý
Dík za pěknej článek! Je skutečně potřebat sedák s brzdou? Podle popisu a fotek se v lezeckých partiích stejně není na co cvaknout. Dík za odpověď.
Myslím, že jste si odpověděl. My ho měli s sebou, ale nevytáhli.