Náročná vícedenní hřebenovka v Kamnicko-Savinjských Alpách ve Slovinsku

Polozapomenuté Kamnické Alpy

Východní cíp vápencových Alp, Kamnicko-Savinjské Alpy, patří k těm méně známým cílům horských nadšenců. Přitom se svými strmými vápencovými štíty i malebnými travnatými pláněmi v podhůří vyrovnají krásou větším a známějším sousedním Julským Alpám.

Výhodou Kamnicko-Savinjských Alp, ležících na sever od Lublaně, je daleko menší počet návštěvníků než v létě často přelidněných Julských Alpách. Hlavně o víkendech sem jezdí především sami Slovinci, cizince tu potkáte málokdy. Na své si v Kamnicko-Savinjských Alpách přijdou trekaři všech úrovní.

Po hlavním hřebeni se dají podniknout několikadenní přechody s dobytím nejvyššího vrcholu Grintovec (2558 m n. m.) s přespáním na horských chatách, případně v jednom z několika bivaků. Hřeben Kamnicko-Savinských Alp je ale poměrně ostrý, hodí se určitě přibalit si helmu a feratové vybavení, některé obtížné úseky jsou navíc poměrně exponované bez možnosti se jistit.

Na hlavním a dvou bočních hřebenech se dají strávit až čtyři dny plné kvalitních horských zážitků. Nejdelší variantou s nástupem ve vsi Stahovica je výstup na malebnou Velikou planinu a nástup k hlavnímu hřebeni kolem Kocbekova domu na Korošici.

Kamnické sedlo, Kamnicko-Savinjské Alpy, Slovinsko.

Poctivé šplhání po hřebeni

Postup po skalnatých vrcholcích hlavního hřebene je poměrně náročná cesta plná vrcholových prémií v podobě Planjavy (2396 m n. m.), Turské gory (2251 m n. m.), Skuty (2533 m n. m.) se závěrem na Grintovci (2558 m n. m.) a s výhledy do hluboko zařízlých dolin na sever i na jih. K nejexponovanějším úsekům hlavního hřebene patří výstupy na Turskou goru a Skutu a určitě je lepší kvůli sklonu svahů túru podniknout ve směru od východu na západ a extrémně strmé úseky absolvovat ve výstupu.

Zpátky do Stahovice je pak možné dojít přes další z bočních hřebenů přes Kalšský greben, Veliki Zvoh a Krvavec, na kterém se nachází největší lyžařské středisko v Kamnicko-Savinjských Alpách.

Pohled přes Mlinarsko sedlo na Grintovec z vrcholku Skuty. Kamnicko-Savinjské Alpy, Slovinsko.

Trasu si zkraťte podle svého

Přechod má ale i kratší varianty s nástupním místem u Domu v Kamnické Bistrici, odkud se dá pohodlně nastoupat přímo do jednoho ze dvou sedel (Kamnické nebo Kokrské) na hlavním hřebeni.

K top zážitkům zajisté patří noc v novém bivaku v Kamnicko-Savinjských Alpách – Bivak pod Skuto na Malih podih – originální dřevěná konstrukce, dvě prosklené stěny a nádherné umístění nad strmou skalní stěnou na dohled vrcholů Skuta nebo Grintovec z něj dělají naprosto nezapomenutelné místo na přespání.

Chaty

Kdy jsou chaty otevřené, zda mají „winterraum“ (slovinsky „zimska soba“ – většinou uzavíratelná místnost vybavená matracemi a nouzovými dekami), jaké jsou ceny za nocleh, telefonní čísla a další důležité informace naleznete na webu slovinského horského spolku PZS: www.pzs.si (i v angličtině). U každé chaty je také seznam okolních vrcholů a sousedních chat s orientačními časy pochodu.

Na Veliké planině: Črnuški dom na Mali planini (1526 m), Domžalski dom na Mali planini (1534 m)

Kocbekov dom na Korošici (1808 m)

Kamniška koča na Kamniškem sedlu (1864 m): červen – září, má winterraum

Cojzova koča v Kokšském sedle (1793 m): otevřena od června do září, jinak volně přístupný winterraum, sleva na nocleh pro členy Alpenvereinu (více o členství zde)

Češka koča: otevřena od července do září, má winterraum, sleva na nocleh pro členy Alpenvereinu (více o členství zde)

Dom v Kamnické Bistrici

Bivaky

Na hřebeni Kamnických Alp je také poměrně hodně volně přístupných bivaků, navíc velmi moderně zrekonstruovaných, noc na nich je zážitek. Jejich mapu a další informace najdete zde: www.pzs.si

Bivak v Kočni (1952 m)

Bivak pod Skuto na Malih podih (2045 m)

Bivak Pavla Kemperla (2104 m)

Co ochutnat: Na chatách vyzkoušejte jednu z typických slovinských polévek: jota (zelňačka s fazolemi a klobásou) nebo ričet (polévka s kroupami). Oblíbená je také kraňská klobása, žganci (hrudky pohankového těsta) a zelí. Mým favoritem k pití je domácí bylinkový čaj „planinski čaj“, podávaný oslazený medem.

Voda: Pozor, stejně jako u většiny hřebenovek je i ve vrcholových partiích Kamnicko-Savinjských Alp problém s vodou. Je možné dotočit si vodu na jedné z chat, údajně ale není pitná. Jinak je celý hřeben bez zdroje vody.

Obvyklé věci na turistiku + pohyb na feratach (úvazek, feratový set, helma). V létě nezapomenout na sluneční brýle a opalovací krém.

Do Stahovice nebo k chatě Dom v Kamniški Bistrici se dopravíte jak vlastním autem z městečka Kamnik (hodina jízdy autem na sever od Lublaně). U chaty se nachází parkoviště. Jezdí zde také autobus z Lublaně, který staví v Kamniku.

1. den: Stahovica – Velika planina – Kocbekov dom na Korošici

2. den: Kocbekov dom na Korošici – Planjava – Kamniško sedlo – Turska gora – bivak pod Skuto

3. den: bivak pod Skuto – Skuta – Grintovec – Kokrško sedlo (- sestup do doliny Kamniške Bistrice)

4. den: Kokrško sedlo – Zvoh – Stahovica

Variant je ale mnoho dalších

Výstup na Grintovec – nejvyšší vrchol Kamnicko-Savinjských Alp