HedvabnaStezka.cz SvetOutdooru.cz SvetBehu.cz TuleniPasy.cz Padler.cz FestivalObzory.cz SnowFilmFest.cz ExpedicniKamera.cz
Everest base camp trek s jednodenní odbočkou do BC pod Ama Dablam
Treky

Everest base camp trek s jednodenní odbočkou do BC pod Ama Dablam

Jeden z nejnádhernějších treků na světě – trek do základního tábora Everestu (Everest Base Camp trek) vás zavede pod nejvyšší horu světa a do srdce Himálaje.

Himaláje – Nepál

Typ
11 a více denní
Stát
Nepál
Další státy
Nepál
Počet dní
11
Vhodné měsíce
říjen, září, duben, březen
Nejvyšší bod
5644 m n. m.
Ledovec / sněhová pole
ano
Horolezecké úseky
bez lezení

Podrobný popis

Pokud cestujete poprvé do Nepálu a chcete vidět Himaláje, dost možná se rozhodnete pro Everest Base Camp Trek (EBCT). Je to relativně krátký trek a rovnou s výhledem na nejvyšší horu světa. I vzhledem k nedostatku času (všechny další treky jsou časově náročnější) jsme se pro něj rozhodli i my. Na cestě jsme byli 1. – 17. 10., samotný EBCT jsme pak absolvovali ve dnech 3. – 14. 10. 2016 (15. 10. odlet z Lukly).

Na internetu je v češtině velmi málo informací o současných podmínkách na cestě, a proto jsem se rozhodla je sepsat. Nejprve bude následovat itinerář a následně jednotlivé body, zajímavosti, need to know věci, které byste před odletem měli vědět. Veškeré názvy jsou tak, jak se píší v mapě od National Geographic. Enjoy 🙂

3. 10.     Ráno nám uletělo letadlo do Lukly (neptejte se, proč…). Nicméně na letišti je krásný asijský chaos a nakonec odlétáme se zpožděním, bez jakýchkoli poplatků či dokonce nutnosti pořídit nové letenky. Vzhledem k velkému množství lidí se po dlouhých úvahách rozhodujeme, že si najmeme průvodce a za 20 USD na den s námi vyráží mladý Nepálec, který bohužel umí velmi špatně anglicky.

Vyrážíme do Phakdingu, kde jsme velmi svižnou chůzí za 2 hodiny a něco. Ubytování stojí 600 Rs. V šest hodin už je naprostá tma, stmívá se rychle a brzy.

4. 10.     V 7 ráno vyrážíme z Phakdingu do Namche, kam dorazíme v jednu. Až do cca 4500 mnm jdete hojnou vegetací, zde je vysoká vlhkost, po cestě překračujete několikrát řeky. Překračování řek se nevyhnete po celé cestě a právě řeky mají za následek to, že ačkoli je teoretické převýšení z Lukly do BC asi 2500 m, vy nastoupáte podle mě takových 5 km… Neustále totiž scházíte ke korytu, abyste ho mohli překročit. Nicméně to jsou hory a tak to má být 🙂

Po cestě jdete vesničkou Monjo, kde je možné zařídit si TIMS. POZOR, bez něj nelze pokračovat!! Lze ho zařídit pouze tady, nebo v Káthmándů. My ho zřizujeme tady za poplatek 20 USD na osobu.

V Namche ve směnárně rozměňujeme Eura, kurz je 116 Rs/1 EUR a je to úplně stejný kurz, který seženete v Káthmándů (více viz dole v infu).

5. 10.     Aklimatizační den v Namche. Jdeme se projít do Everest View Hotel, 3950 mnm. Vzhledem k totální mlze žádný Everest nevidíme. Mraky nás mimochodem opustí až v den, kdy jdeme do BC.

6. 10.     Ráno vyrážíme do Tengboche, kde je budhistický chrám, od tří se tam konají modlitby. Tengboche už je mnohem menší a má zajímavou atmosféru, kolem jsou rododendrony a další stromy, které společně s vlhkostí vytváří pocit, že jste v Roklince (taky se po cestě jeden dům jmenoval Rivendell). Nebýt mraků, viděli byste celou dobu před vámi Ama Dablam.

7. 10.     Z Tengboche máte na výběr, zda jít přes Dengboche nebo Pangboche.  Velmi doporučuju jít nahoru přes Dengboche, je to o dost pohodlnější vzhledem k převýšení. Dengboche je velká vesnice obklopená políčky (a horami, samozřejmě 🙂 ). Ubytování tu určitě seženete, dál už to bude horší.

8. 10.     Aklimatizační den v Dengboche. Ráno stoupáme na vrcholek, který nám byl představen takto: „je to kopec tady nad Dengboche, má asi 4600 mnm. Kdyžtak můžeme jít ale ještě výš, nad to…“. Stoupáme v hrozné mlze, furt a furt do kopce…  Jsem unavená, dělám menší krůčky (i přes to předháníme hodně lidí) a pak konečně staneme na vrcholu, dál už leda s jištěním. Vrchol vypadá jak Roháče – otrhané skály, akorát bez řetězů. Jsme docela vyčerpaní (i vzhledem k počasí) a já nemůžu uvěřit, že jsem takhle hotová z blbých 200 m převýšení a zkoumám, kam můžeme pokračovat dál. Přítel zapíná GPS a zjišťuje, že jsme v 5085 mnm, tedy už na tom nejvyšším možném bodě. To nám hned zvedá náladu – máme právo na to být vyčerpaní :-).

9. 10.     Jdeme do Lobuche, předposlední vesničky. Vstáváme brzo ráno, abychom stihli zamluvit ubytování, v Lobuche totiž není signál. Na místě jsme tudíž už v půl jedenácté ráno. Jedná se už o malou vesničku s heliportem, nic moc zajímavého tam není.

10. 10. Gorak Shep, výchozí bod do EBC. My to udělali tak, že jsme opět vyšli brzo ráno (6:30), cca v deset byli v Gorak Shep, dali si batohy na pokoj a nalehko vyrazili do EBC, což jsou cca další max dvě hodiny. Cesta do EBC je už náročnější na terén, nechápu, jak to lidi mohou chodit v keckách… O EBC až níže, co se týče Gorak Shep, je tam opět heliport a výborný signál. Jedná se jen o pár domečků, takže hrozí, že se neubytujete, pokud přijdete později. Gorak Shep leží velmi blízko Nuptse (kvůli ní taky nevidíte Everest) a když za jasného počasí slyšíte hřmění, jsou to laviny, které z ní padají.

11. 10.   Vstáváme ve 3:45 a v 4:20 vyrážíme na Kala Patthar, vrchol nad Gorak Shep, ze kterého je konečně vidět ta nejvyšší hora na světě. Brzo ráno vychází většina lidí, a tak ještě cca hodinu, než se rozední, můžete vidět zástup čelovek, směřující nahoru. Kala Patthar je v Nepálu udávaný jako 5540 mnm, na wikipedii ale píšou, že to přeměřovali, a že skutečná výška je 5644 mnm. My věříme tomu druhému údaji :-)). Vrchol je jasně ohraničený vlajkami s modlitbami, nicméně je to takové rozpačité, protože to vlastně pokračuje dál – výstup na Kala Patthar je vlastně poloviční cesta na Pumori, která je za ním… Takže nevím, kdo se rozhodl, že zrovna tohle bude vrchol, protože to taky mohlo být o něco výš (a výš a výš…až jste na Pumori 🙂 ). Vzhledem k počtu lidí, kteří stoupají nahoru, je vrchol úplně obsazený a celkově je tam prostě narváno. Může vás to strašně štvát a nebo se budete bavit. Lidi jsou tak nějak spolu, komunikují, zpívají a pozorují východ slunce. No a Everest. Dokonce i kousek Lhotse je vidět. Vrcholy máte jako na dlani a je-li krásně a vy je opravdu vidíte, vžene vám to slzy do očí.

Ještě ten samý den nicméně scházíme do vesnice Pangboche (tzn. z Kala Patthar více jak 1600 výškových metrů dolů), a to jen proto, že jsem si vydupala návštěvu BC Ama Dablam. Zjistila jsem totiž, že pokud stihneme sestoupit, máme tam jeden den navíc a právě z Pangboche se dá jít do BCAD. Náš průvodce tam nikdy nebyl a nejprve se vykrucuje, že to nemůžeme stihnout a že je to náročné. Pak se ale sám doptá zkušenějších průvodců a dává souhlas.

12.10.    Nalehko vyrážíme do base campu Ama Dablam. Konečně bez turistů, sami po celé trase. Ačkoli jdete vyloženě nahoru, bez jediné rovinky, 600 výškových metrů, stojí to za to. BCAD je naprostá pecka, nachází se na krásném místě přímo pod horou a lze vystoupat část cesty směrem do prvního tábora. My nakonec vystoupali až do výšky 5000 mnm, takže jsme si dali jeden km převýšení a seshora mohli pozorovat base camp a další hory v okolí. Pokud máte čas, je BCAD záležitost, kterou byste neměli minout. Vracíme se znovu do Pangboche, kde přespáváme druhou noc.

13. 10.   Z Pangboche jdeme do Namche, už jsme opět ve vegetaci a my konečně vidíme rozhledy, o které jsme přišli cestou nahoru. V Namche nakupujeme suvenýry (doporučuju, skoro bych až řekla, že jsou levnější než v Káthmándů, rozhodně nejsou dražší,a místní prodavači z toho budou mít určitě větší radost, než někde dole…).

14.10.    Vracíme se do Lukly a porovnáváme ceny. Vychází nám, že Lukla je dražší než Namche. Zde pozor – v kanceláři aerolinek je potřeba potvrdit váš let zpět do Káthmándů (nebo jinam) v případě, že ho již máte zakoupený. Musíte být tedy v Lukle včas.

15. 10.   Po pěti hodinách čekání (počasí…) letíme do Káthmándů, kde strávíme den a půl.

Need to know:

Hygiena: Na mnoha místech lze mít teplou sprchu, ale kvalita nic moc – např. slabý proud. Poplatek cca 300 – 500 Rs. Záchody jsou občas evropské, občas turecké. Voda na opláchnutí teče buď z umyvadla, nebo z kyblíku. Nahoře je voda dost drahá a taky ji prodávají po litrech, takže je podle mě nesmysl ji kupovat (milion plastových lahví…). My použili kapky Sanosil, filtry jsou méně účinné. Po celou dobu jsme ani z jídla ani z vody neměli jakýkoli střevní problém.

Spojení, SIM: Větší pokrytí má určitě Ncell, data jsem měla naposledy v Namche. Výš chytíte normální signál bez problému, kromě pár opravdu hluchých míst. Téměř všude lze zaplatit přístup na wifi, což jsme nezkoušeli, ale jiní hosté říkali, že přístup nic moc, spojení pomalé.

Nabíjení telefonu vás vyjde na 200 – 350 Rs, buďto platíte za nabytí, nebo za hodinu na nabíječce. My měli power banku.

Ubytování a strava: Za pokoj pro dvě osoby dáte 600 – 1200 Rs v závislosti na nadmořské výšce. Stejně tak stoupá i cena jídla. Jídlo musíte jíst tam, kde jste ubytovaní, jinak platíte větší poplatek za ubytování. Dole jsme za servis na den platili cca 3000 Rs, úplně nahoře pak cca 6000 Rs (ubytování, večeře a snídaně). Až nahoru máte na výběr z mnoha jídel, rozhodně nemusíte jíst celou cestu Dhal bhat :-).

Na pokojích jsou dvě postele (vždy odděleně) a mají vždy deku, není tedy potřeba spacák. Jelikož jsme ale šli natěžko a spacák jsme měli, spali jsme v něm, protože to umožňovalo spát ve spodním prádle. Jinak bych si to pod těmi dekami netroufla. Jen dvakrát bylo vybavení tak super, že jsme spali pod peřinkou (Namche – Green Tara hotel a Pangboche Wind Horse – ano opravdu Wind). Na pokoji je elektřina – resp. světlo, osvětlená je i společná místnost.

Do všech vesniček přijdete brzy, mezi dvanáctou a druhou odpoledne. Velmi doporučuju vzít něco, čím se zabavíte, pokud tedy nechcete celou dobu jen spát.

Průvodce: Pokud se chcete dozvědět o okolí, jak se jmenují hory kolem vás, kdy se lezou, kde spadla jaká lavina atd., pořiďte si pořádného drahého průvodce, který mluví anglicky a má zkušenosti. Pokud chcete levnou variantu jen kvůli ubytování, kašlete na to. Poptejte se po cestě, poradí vám jak na to – holt budete muset brzy vstávat, abyste si v cíli stihli zamluvit pokoj. V Lobuche totiž není signál, takže do něj ani z něj nezavoláte – tzn. ve dvou posledních vesnicích jsme nic zamluveného neměli i s průvodcem. Zbytek vesnic je relativně velký a ubytování bystě měli sehnat (snad možná kromě Tengboche). Náš průvodce uměl špatně anglicky a občas z toho vznikala i nedorozumění (kdy si sbalit, kam dát batohy atd.). na druhou stranu to byl mladý kluk a vydělával si tím mimo školu, šetřil peníze na jazykové zkoušky, aby mohl do Jižní Koreji. Takže jsme mu snad aspoň trochu pomohli.

Everest Base Camp: Zklamání. Ačkoli se občas Everest chodí i na podzim, teď tam nebyla ani noha. Ani jediný oranžový stan. Místo bez atmosféry. Navíc musíte furt přemýšlet, jak na tomhle podloží můžou postavit stany a reálně si do nich lehnout… Ale zas tam jsou všude hezké kamínky (2 kg jsem táhla dolů) a máte možnost vidět ledovec a ledopád.

Ama Dablam Base Camp: Je na krásné travnaté rovině, kterou protéká říčka, přímo před horou. Protože jde většina turistů slepě jen do EBC, nikdo tam není a protože má AD „pouhých“ 6812 mnm, chodí se i na podzim. Konečně jsme tedy viděli oranžové stany :-). Nahoru se připravovaly tři expedice, nicméně na horolezce se čekalo, byli tam jen šerpové stavící tábor.

Peníze: Něco málo jsme rozměnili na letišti, ale zdál se nám tam špatný kurz a tak jsme pak měnili v Namche – za ten samý. Nicméně peníze můžete rozměnit úplně u kohokoli, a to za podobný kurz, který je ve směnárně. Lidi se vás vždy zeptají, kolik je euro (pamatují si dolar), vy jim řeknete kurz, za který jste měnili v Namche, a oni vám dají nějaký jen o malinko horší (v přepočtu fakt o pár korun). Takto jsme měnili v Gorak Shep a v Namche, když měla zavřeno banka, nám paní se suvenýry dala lepší kurz, než tam měla směnárna.

Celkový dojem: My jsme šli EBCT jako praví Češi. Pravý Čech je turista :-). Měli jsme velké batohy a pořádné vybavení. Jakmile jsme tam potkali někoho dalšího s velkými batohy, zdravili jsme rovnou „ahoj“ a většinou jsme se nespletli. Jenomže okolí je jiné. Po celé cestě je obrovské množství lidí. Opravdu obrovské. Často to jsou bohatí lidé, jdou nahoru v keckách s malým batůžkem, něco jim vezme průvodce, zbytek si koupí po cestě. Dolů si zaplatí helikoptéru, přece to nepůjdou pěšky, když už dosáhli base campu… Málokdo z nich má nějaký vztah k horám, jdou do Everest base campu, protože to je přece Everest. A právě to množství lidí – keckařů vám může zkazit náladu.

Jenomže pokud máte rádi hory, to svoje si tam najdete. Jsou to Himaláje. S velkým batohem během dne předejdete desítky keckařů, jdete si vlastní cestou, kocháte se výhledy a porovnáváte vrcholy se svými znalostmi. Přemýšlíte o možných výstupových trasách, kde hrozí jaká lavina a který vrchol bude příště ten váš… Pokud jste sportovci, je strašně zajímavá zkušenost s nedostatkem kyslíku a aklimatizací. S radostí jsem si představovala, jak mi stoupá přirozené EPO v krvi, že by mi to mohl závidět každý cyklista na TdF :-))). Aklimatizaci nepodceňujte! My jsme s výstupem díky aklimatizačním dnům neměli jediný problém.

EBCT je podle mě ideální pro seznámení se s Himalájemi na úrovni běžného turisty (ne horolezce). Zjistíte co a jak a příště už se nezařadíte mezi ty tisíce běžných keckařů, ale poohlídnete se po něčem jiném – třeba po nějaké té šestitisícovce, kolem které jste šli…

Potřebné vybavení

Teplé oblečení, opalovací krém (!!!), trekové hole (obrovské převýšení – hodí se hlavně zpět), slunční brýle, (dezinfekční kapky do vody)

Přístup na začátek

Letecky do Lukly

Povolení, poplatky, omezení, zákazy

Poplatky za vstup do NP a vystavení karty.

Základní trasa

Lukla - Namche bazar - Tengboche - Dengboche - Lobuche - Gorak Shep - EBC

Pomoz ostatním a přidej informace o této túře

Odpovídáte na komentář: