Hikery neobjevené Chorvatsko

Hikery neobjevené Chorvatsko

Chorvatsko je nám Čechům známé především jako oblíbená letní destinace. Kolik z vás se ale bylo podívat do chorvatských hor a lesů? Ochutnat klidné a osamělé turistické stezky a užít si útulné chorvatské horské chatky? Chorvatsko umí být plné překvapení, stačí se jen trochu vzdálit od moře a vydat se do neobjeveného vnitrozemí. Načerpejte s námi inspiraci pro své vlastní chorvatské dobrodružství!

Do Chorvatska jsme vyráželi naslepo a narychlo, jak už to tak před dovolenou u nás bývá. Měli jsme týden volna v září, hledali jsme veřejnou dopravou dobře dostupnou přírodu a hory a chtěli jsme na místo, které nebude turisty příliš navštěvované. A tak jsme objevili Chorvatsko. Ač jsme věděli, že vrcholky hor dosahují výše než naše slavná Sněžka a lesy jsou významně rozlehlejší než ty v naší české kotlince, nechali jsme se zmást zažitou plážově dovolenkovou představou o Chorvatsku, a to nám na oplátku vyrazilo dech.

NEKONEČNĚ KLIDNÉ LESY

Po noční cestě lůžkovým vlakem jsme v přímořské chorvatské Rijece z vlaku vystoupili maličko rozlámaní, ale natěšení na náš další trek. Jaké pro nás bylo překvapení, když jsme jen kousek za Rijekou, od moře vzdušnou čarou sotva pár kilometrů, zato o 900 v. m. výše, vešli do zdánlivě nekonečných do šedo-modra zbarvených lesů, ze kterých jsme víceméně další týden nevyšli. Trasa nám sice občas dopřála nějaké to menší povyraženíčko v podobě vykouknutí z lesa na samém vrcholu hory či kopce, ale jinak nás držela ve svém klidném zádumčivém náručí plném zvuků jelenů v říji a dalších obyvatel lesa, kteří nám zlehka připomínali, že se tu občas může projít i ten medvěd. Nutno poznamenat, že klid, který v lese panoval, někdy hraničil až se zvláštní osamělostí, když jsme za celou dobu, kdy jsme pobývali v lese, potkali pouze dva další hikery, kteří se vydali koncem sezóny překonat celou Via Dinaricu až do Albánie. Jinak jsme měli trek i všechny útulné turistické chatky na něm jen a jen pro sebe.

OTEVŘENÁ NÁRUČ „PLANINARSKYCH KUČÍ“

„Planinarske kuče“, jak se horské turistické chatky nazývají v chorvatštině a o jejichž existenci jsme před příjezdem do Chorvatska neměli ani zdání, jsme navzdory naší nevědomosti během cesty využívali hojně a s chutí. Denní etapy jsme plánovali tak, abychom se mohli těšit na noc pod střechou, schovaní před zvěří i nepřízní počasí. Perfektní přehled těchto útulen lze nalézt na webu Chorvatského turistického klubu. Ten poskytuje kompletní informace o počtu lůžek, dostupných službách a o období, kdy bývá chata otevřena. 
Přehled útulen Chorvatského turistického klubu:
https://www.hps.hr/info/planinarske-kuce/

horské turistické chatky - Planinarske kuče
horské turistické chatky – Planinarske kuče

NAŠE VLASTNÍ „DÁLKOVKA“

Vzhledem k množství dálkových tras, které v Chorvatsku vedou, nám před odjezdem vznikl skutečný problém, kterou z nich zvolit? Každá má něco do sebe. Jedna se vine po pobřeží, druhá se bez váhání vydává do hor, třetí je zase krásně vyznačená v mapách. A navíc všechny vedou poblíž Rijeky, proto je snadné na ně plynule navázat. A tak jsme se rozhodli pro kompromis a kombinací více dálkových tras jsme vytvořili naši vlastní, necelých 200 km dlouhou dálkovou trasičku.

Od Rijeky jsme se vrhli směrem na sever do hor a poté to obloukem stočili na jih, abychom se ještě před vrcholy Obruč (1 376 m n. m.) a Fratar (1 353 m n. m.) napojili na první z chorvatských dálkových tras – Via Adriaticu, která nás dovedla až do Národního parku Risnjak, kde jsme navázali na bílou trasu Via Dinaricy (dále jen VD). Dále na jih jsme stále pokračovali skrz lesy souběžně s pobřežím, až nás les nechal se na chvíli nadechnout na hřebeni u vrcholu Tuhobič (1 109 m n. m.), kde se nám po delší době zase odvážně ukázalo moře. Následný sestup do městečka Fužine voněl příslibem obchodu a současně jediné možnosti, kde se během naší týdenní trasy bylo možné dozásobit. Z Fužine už jsme stoupali zpět do výšin směrem k vrcholu Veliki Bitoraj (1 386 m n. m.) a k nejkrásnější chatce na naší trase- Skloništi Bitorajka“ (česky „Útočiště Bitorajka“), kam nás zavedla další z chorvatských dálkových tras, Croatian Long Distance Trail (dále jen CLDT). Dál na jih už jsme se od CLDT příliš nevzdalovali, stejně jako od bílé trasy VD, tyto trasy se totiž nemálo kryjí a jsou v mnoha úsecích prakticky totožné.

Z KOZÍ STEZKY NA ŽEBŘÍK

Nejsilnější zážitek si pro nás CLDT společně s bílou trasou VD přichystaly dále na jih, a to přímo v Bílých a Samarských stěnách, nádherné oblasti vápencových skalních útvarů, kde se cesta občas mění v kozí stezku a následně v žebřík, a některé úseky jsou tedy tak trochu techničtější. Když ovšem techničtější úseky přijdou až na konci dlouhého dne a navíc společně s rychle se prohlubující tmou, večer už může zachránit pouze další z kouzelných chatek vybavených kamínky, tak jak tomu bylo v případě, když jsme došli k Ratkovu skloništi, černé chatce s výrazně červenými okenicemi, která je vklíněná do okolních vápencových stěn.

Ochutnejte klidné a osamělé turistické stezky Chorvatska
Ochutnejte klidné a osamělé turistických stezek Chorvatska

VYTOUŽENÉ VÝHLEDY

Po charismatické oblasti Bílých a Samarských stěn už na nás čekaly mírnější zalesněné Kolovratské stěny, které nám přímo z jejich vrcholu (1 091 m n. m.) daly jen lehce nahlédnout do údolí pod nimi, jinak zůstaly stydlivě zahalené lesem. Po vrcholu Kolovratských stěn už se pomalu blížil i závěr našeho týdenního chorvatského dobrodružství. Pomalu jsme začínali klesat do nižších nadmořských výšek, až jsme se opět napojili na Via Adriatica, která nás vzala na otevřené pláně a nabídla nám ty tolik očekávané dechberoucí výhledy na moře, čímž se s námi současně začalo Chorvatsko pomalu loučit. Zbývalo už jen vytipovat město, odkud nám pojede dobré autobusové spojení zpět do Rijeky na náš noční vlak zpět do Česka. A tak jsme byli nedaleko před známým národním parkem Severní Velebit nuceni opustit naši cestu a sestoupat do přímořského historického městečka Senj, kde jsme u pevnosti Nehaj pro tentokrát naši chorvatskou procházku zakončili. 

O trase

  • Délka: 180 km
  • Převýšení: + 5 500 m / – 5 500 m
  • Počet dní: 7 
  • Vhodné měsíce: květen – říjen
  • Nejvyšší bod: 1 509 m n. m.
  • Výchozí bod: Rijeka
  • Cílový bod: Senj
  • Značení: turistické trasy jsou typicky značené červeným kroužkem s bílým středem, případně kombinací značek, což je typické pro CLDT/VA/VD
  • Jídlo: na trase je možné jídlo koupit pouze v městečku Fužine, jinak je nutné mít s sebou zásoby
  • Voda: na trase se nenachází velké množství vodních zdrojů, proto je třeba dobré plánování, v aplikaci Mapy.cz a FarOut jsou na trase vyznačené prameny a studánky
  • Bivakování: je obecně tolerováno, nicméně chorvatskou síť turistických bivakovacích chat je škoda nevyužít www.hps.hr/info/planinarske-kuce/
  • Doprava: ideální je využít přímých nočních vlaků, které jsou každou sezónu vypravovány do Rijeky a do Splitu
  • Fauna: v chorvatských lesích žije nemalé množství divoké zvěře včetně medvědů
  • Trasa: https://mapy.cz/s/levesupeba

CLDT 

Croatian Long Distance Trail neboli „CLDT“ se od ostatních chorvatských dálkových tras liší zejména tím, že jako jediná prochází i jeho vnitrozemskou částí. Umožňuje tak skutečně projít napříč celým Chorvatskem. Je rozdělena na tři sekce: A, B, C, které jsou tvořeny jednotlivými trasami spojujícími čtyři „nej“ body Chorvatska – nejjižnější, nejvýchodnější, nejsevernější a nejzápadnější.

  • délka: 2 200 km, převýšení: 65 000 v. m., začátek: nejvýchodnější bod Chorvatska (Ilok), konec: nejjižnější bod Chorvatska (Prevlaka)
  • https://cldt.hr/en/trail/ 

VIA ADRIATICA

Via Adriatica nese svůj název podle starobylého jména Jaderského moře, které se dříve nazývalo mořem Adriatickým. Odkazuje tak na svou trasu, která začíná na poloostrově Istrie nedaleko města Pula a poté už se vine směrem na jih, po celou dobu téměř na dohled od moře (s výjimkou odbočky na horu Dinara (1 831 m n. m.), nejvyšší horu Chorvatska) a více méně tak kopíruje jižní část CLDT.

  • délka: 1 100 km, převýšení: 42 000 v. m., začátek: Kamenjak (poloostrov Istria), konec: nejjižnější bod Chorvatska (Prevlaka)
  • https://viaadriatica.org/ 

VIA DINARICA

Via Dinarica se nenechává zastavit chorvatskými hranicemi jako CLDT a VA, její název se odvíjí od Dinárských hor, které se rozkládají na severozápadě Balkánského poloostrova. Začíná v Albánii (případně v Kosovu) a vede až do Slovinska. Via Dinarica jako taková má tři hlavní trasy: bílou, zelenou a modrou.

Bílá trasa je jediná kompletně dokončená. Drží se na hřebenu Dinárských hor a překonává nejvyšší vrcholy Albánie, Černé Hory, Bosny a Hercegoviny i Chorvatska. Zelená trasa se drží dál ve vnitrozemí a prochází zelenějšími úbočími Dinárských hor, zčásti se také drží cyklotras. Modrá trasa stále čeká na své dokončení a na dovyznačení kompletní stezky, proto je zatím znám pouze její hrubý obrys. Jako jediná z chorvatských dálkových tras se skutečně po celou dobu vine podél pobřeží, a nabízí tedy mírnější převýšení v kombinaci s mořskými výhledy. Až bude dokončena, bude mezi místními dálkovými treky skutečným unikátem.

  • bílá trasa Via Dinarica
    délka: 1 250 km, převýšení: 50 000 v. m., začátek: Razdrto (Slovinsko), konec: Valbonë (Albánie)
  • https://trail.viadinarica.com/en/

Přidej svou zkušenost nebo doplň informace

Odpovídáte na komentář: