Kde končí spaní do růžova – dolní hranice tepelného komfortu. Spacáky bývají označovány teplotními údaji, které vypovídají o jejich izolačních vlastnostech …
Spánek je přirozený a přitom nejúčinnější regenerační prostředek. Aby byl kvalitní, nesmí tělo bojovat se zimou, ale ani se přehřívat. V horku můžeme odkládat oblečení a rozepínat spacák. Před zimou nás ale ochrání jen opravdu dokonalá izolační vrstva a tu nemá hned tak každý spacák.
TEPLOTNÍ URČENÍ
Spacáky bývají označovány teplotními údaji, které vypovídají o jejich izolačních vlastnostech. Horní hranice tepelného komfortu je asi nejméně zajímavá a říká, při jaké teplotě nám v zapnutém spacáku začne být nepříjemné teplo. Problém s nadbytkem tepla se u většiny spacáků dá vyřešit rozepnutím zipu.
Dolní hranice tepelného komfortu je naopak hodnota nejzajímavější, neboť vypovídá o tom, do jakých nejnižších teplot je vlastně spacák použitelný. Klesne-li teplota pod tuto hodnotu, začneme se ve spacáku budit zimou a spánek už nebude kvalitní. Teplotu označovanou jako „extrémní“ můžeme považovat jen za hrubou spekulaci výrobců o tom, do kdy bychom ve spacáku byli schopni přežít. Většího orientačního významu nemá a také málokdo si kupuje spacák za tím účelem, aby v něm pouze přežíval.
Zjednodušené, ale pro spotřebitele srozumitelné, je dělení spacáků do kategorií na letní, třísezónní, celoroční a zimní speciály. Samozřejmě, že vnímání chladu a míra otužilosti je částečně věcí individuálních odlišností, zvyku, psychiky a momentální dispozice (únava, zdravotní stav, hlad…). Svoji roli hrají i vlivy nadmořské výšky, vlhkosti vzduchu, proudění vzduchu (!) a také toho, jak je spacák starý a kolikátý den je v akci. Nicméně hodnota tepelné izolace je měřitelná a jednou snad bude i měření sjednoceno. Pak bude možno vzít všechny spacáky světa a seřadit je do řady – od nejteplejšího po nejstudenější.
ĎOUBOVA RŮŽOVÁ TABULKA (aneb jak se vyspat do růžova)
Kde končí spaní do růžova – dolní hranice tepelného komfortu
| Hmotnost spacáku | Druh náplně | Rozmazlení zimomřivci | Drsní otužilci |
|---|---|---|---|
| 0,6 kg | nejlepší vlákna nebo peří levné náplně | +16 +17 | +13 +14 |
| 0,7-0,8 kg | nejlepší vlákna nebo peří levné náplně | +14 +15 | +11 +12 |
| 0,9-1,0 kg | nejlepší vlákna nebo peří levné náplně | +12 +14 | +9 +11 |
| 1,1-1,2 kg | nejlepší vlákna nebo peří levné náplně | +9 +12 | +4 +7 |
| 1,3-1,6 kg | nejlepší vlákna nebo peří levné náplně | +6 +10 | 0 +4 |
| 1,7-2,0 kg | nejlepší vlákna nebo peří levné náplně | 0 +5 | -8 -3 |
| 2,1 kg a více | nejlepší vlákna nebo peří levné náplně | -10 … -5 … | -15 … -10 … |
Konkurenční boj zuří na všech frontách a v případě spacáků má často za výsledek hodně zkreslené údaje o jejich teplotním použití. Dokonce ani kamarádům se nedá stoprocentně věřit – rádi přehánějí („bylo mínus čtyřicet a stokilometrová vichřice…“). Při výběru je proto dobré použít také zdravý selský rozum, odolat miniaturizačnímu pokušení a alespoň hrubě se orientovat i podle růžové tabulky, která vychází z mých subjektivních pozorování (a drkotání zubů). Od roku 1977 do dnešního dne jsem spal ve spacáku 3005 krát. Většinou i s ledničkovým teploměrem a v posledních 5 letech jsem vystřídal 42 testovacích spacáků. K teplotním údajům (týkají se nehybného vzduchu – v průvanu a na větrné hůrce je vždy hůř!) jsou přisouzeny takové hmotnosti spacáků, které by měly zaručit perfektní a chladem nerušený spánek. Jsou uvažovány hmotnosti spacáků pro dospělé jedince (přibližně do 185 cm tělesné výšky) a předpokládá se „pyžamo“ ze spodního termoprádla a jedné flísové vrstvy střední gramáže (asi 200 g/m2), včetně teplých ponožek a případně i čepice. V zimě se do spacáku většinou ještě více ustrojíme (překvapivého zlepšení se docílí i přivléknutím lehoučké „šusťákové“ – Pertexové, Tactelové apod. soupravy), a tak bychom i hranici komfortu trochu vylepšili, ale pro jednotnost je tabulka vztažena ke stále stejnému oblečení.
VELIKOST SPACÁKU
Správná velikost spacího pytle vzhledem k postavě uživatele je důležitější, než by se zdálo. Malé tělo jen obtížně vyhřívá příliš velký spacák a navíc nosíme zbytečnou zátěž (nejčastější případ dětí ve spacácích po rodičích). Malý spacák je nepohodlný a stlačená izolační vrstva studí. Pokud se při otáčení z boku na bok otočí i spacák, vytlačí se teplý vzduch z izolační vrstvy.
BALÓNOVÝ EFEKT
Když si vezmeme dva stejně ušité spacáky, které jsou stejně těžké, mají stejnou izolaci a třeba i cenu, pak by se zdálo, že o výběru rozhodne už jen barva. Nikoliv! Ještě je tu „balónový efekt“. Podle něho se rozhodneme, který spacák se hodí víc do léta nebo ubytoven a který pod širák. „Balónový efekt“ můžeme pozorovat u spacáků ve chvíli, kdy je balíme – rolujeme od hlavy k nohám. Nastanou asi tyto tři případy:
1) spacák se vůbec nebrání, nenafoukne, leží „jako mrcha“, vzduch z něho odchází bez odporu tkaniny;2) spacák se začne nadouvat a přibližně od poloviny délky je už rolování obtížné, spacák je jako nafouknutý balón a klade velký odpor, protlačit vzduch tkaninou je prakticky nemožné a trvá to dlouho;3) něco mezi 1) a 2).
Pro udržení teplého vzduchu ve spacáku je nejlépe, když má velký balónový efekt (2). To je však možné jen u spacáků z velmi kvalitního vnějšího materiálu, který současně zajišťuje vysokou prodyšnost pro vodní páry (Gelanots Dryheat, Gore Dry-Loft, Pertex DWR+…). Jinak by se jednalo o „igelit“, ve kterém bychom se beznadějně zapařili. Běžné zátěry tedy musí být dobře vyladěné na „něco mezi“ (3). Spacáky bez balónu (1) jsou vhodné do nenáročných podmínek.
