HedvabnaStezka.cz SvetOutdooru.cz SvetBehu.cz TuleniPasy.cz Padler.cz FestivalObzory.cz SnowFilmFest.cz ExpedicniKamera.cz

Ďoubova růžová tabulka

Ďoubova růžová tabulka

Kde končí spaní do růžova – dolní hranice tepelného komfortu. Spacáky bývají označovány teplotními údaji, které vypovídají o jejich izolačních vlastnostech …

Spánek je přirozený a přitom nejúčinnější regenerační prostředek. Aby byl kvalitní, nesmí tělo bojovat se zimou, ale ani se přehřívat. V horku můžeme odkládat oblečení a rozepínat spacák. Před zimou nás ale ochrání jen opravdu dokonalá izolační vrstva a tu nemá hned tak každý spacák.

TEPLOTNÍ URČENÍ

Spacáky bývají označovány teplotními údaji, které vypovídají o jejich izolačních vlastnostech. Horní hranice tepelného komfortu je asi nejméně zajímavá a říká, při jaké teplotě nám v zapnutém spacáku začne být nepříjemné teplo. Problém s nadbytkem tepla se u většiny spacáků dá vyřešit rozepnutím zipu.

Dolní hranice tepelného komfortu je naopak hodnota nejzajímavější, neboť vypovídá o tom, do jakých nejnižších teplot je vlastně spacák použitelný. Klesne-li teplota pod tuto hodnotu, začneme se ve spacáku budit zimou a spánek už nebude kvalitní. Teplotu označovanou jako „extrémní“ můžeme považovat jen za hrubou spekulaci výrobců o tom, do kdy bychom ve spacáku byli schopni přežít. Většího orientačního významu nemá a také málokdo si kupuje spacák za tím účelem, aby v něm pouze přežíval.

Zjednodušené, ale pro spotřebitele srozumitelné, je dělení spacáků do kategorií na letní, třísezónní, celoroční a zimní speciály. Samozřejmě, že vnímání chladu a míra otužilosti je částečně věcí individuálních odlišností, zvyku, psychiky a momentální dispozice (únava, zdravotní stav, hlad…). Svoji roli hrají i vlivy nadmořské výšky, vlhkosti vzduchu, proudění vzduchu (!) a také toho, jak je spacák starý a kolikátý den je v akci. Nicméně hodnota tepelné izolace je měřitelná a jednou snad bude i měření sjednoceno. Pak bude možno vzít všechny spacáky světa a seřadit je do řady – od nejteplejšího po nejstudenější.

ĎOUBOVA RŮŽOVÁ TABULKA (aneb jak se vyspat do růžova)

Kde končí spaní do růžova – dolní hranice tepelného komfortu

Hmotnost
spacáku
Druh
náplně
Rozmazlení
zimomřivci
Drsní
otužilci
0,6 kgnejlepší vlákna nebo peří
levné náplně
+16
+17
+13
+14
0,7-0,8 kgnejlepší vlákna nebo peří
levné náplně
+14
+15
+11
+12
0,9-1,0 kgnejlepší vlákna nebo peří
levné náplně
+12
+14
+9
+11
1,1-1,2 kgnejlepší vlákna nebo peří
levné náplně
+9
+12
+4
+7
1,3-1,6 kgnejlepší vlákna nebo peří
levné náplně
+6
+10
0
+4
1,7-2,0 kgnejlepší vlákna nebo peří
levné náplně
0
+5
-8
-3
2,1 kg a vícenejlepší vlákna nebo peří
levné náplně
-10 …
-5 …
-15 …
-10 …

Konkurenční boj zuří na všech frontách a v případě spacáků má často za výsledek hodně zkreslené údaje o jejich teplotním použití. Dokonce ani kamarádům se nedá stoprocentně věřit – rádi přehánějí („bylo mínus čtyřicet a stokilometrová vichřice…“). Při výběru je proto dobré použít také zdravý selský rozum, odolat miniaturizačnímu pokušení a alespoň hrubě se orientovat i podle růžové tabulky, která vychází z mých subjektivních pozorování (a drkotání zubů). Od roku 1977 do dnešního dne jsem spal ve spacáku 3005 krát. Většinou i s ledničkovým teploměrem a v posledních 5 letech jsem vystřídal 42 testovacích spacáků. K teplotním údajům (týkají se nehybného vzduchu – v průvanu a na větrné hůrce je vždy hůř!) jsou přisouzeny takové hmotnosti spacáků, které by měly zaručit perfektní a chladem nerušený spánek. Jsou uvažovány hmotnosti spacáků pro dospělé jedince (přibližně do 185 cm tělesné výšky) a předpokládá se „pyžamo“ ze spodního termoprádla a jedné flísové vrstvy střední gramáže (asi 200 g/m2), včetně teplých ponožek a případně i čepice. V zimě se do spacáku většinou ještě více ustrojíme (překvapivého zlepšení se docílí i přivléknutím lehoučké „šusťákové“ – Pertexové, Tactelové apod. soupravy), a tak bychom i hranici komfortu trochu vylepšili, ale pro jednotnost je tabulka vztažena ke stále stejnému oblečení.

VELIKOST SPACÁKU

Správná velikost spacího pytle vzhledem k postavě uživatele je důležitější, než by se zdálo. Malé tělo jen obtížně vyhřívá příliš velký spacák a navíc nosíme zbytečnou zátěž (nejčastější případ dětí ve spacácích po rodičích). Malý spacák je nepohodlný a stlačená izolační vrstva studí. Pokud se při otáčení z boku na bok otočí i spacák, vytlačí se teplý vzduch z izolační vrstvy.

BALÓNOVÝ EFEKT

Když si vezmeme dva stejně ušité spacáky, které jsou stejně těžké, mají stejnou izolaci a třeba i cenu, pak by se zdálo, že o výběru rozhodne už jen barva. Nikoliv! Ještě je tu „balónový efekt“. Podle něho se rozhodneme, který spacák se hodí víc do léta nebo ubytoven a který pod širák. „Balónový efekt“ můžeme pozorovat u spacáků ve chvíli, kdy je balíme – rolujeme od hlavy k nohám. Nastanou asi tyto tři případy:

1) spacák se vůbec nebrání, nenafoukne, leží „jako mrcha“, vzduch z něho odchází bez odporu tkaniny;2) spacák se začne nadouvat a přibližně od poloviny délky je už rolování obtížné, spacák je jako nafouknutý balón a klade velký odpor, protlačit vzduch tkaninou je prakticky nemožné a trvá to dlouho;3) něco mezi 1) a 2).

Pro udržení teplého vzduchu ve spacáku je nejlépe, když má velký balónový efekt (2). To je však možné jen u spacáků z velmi kvalitního vnějšího materiálu, který současně zajišťuje vysokou prodyšnost pro vodní páry (Gelanots Dryheat, Gore Dry-Loft, Pertex DWR+…). Jinak by se jednalo o „igelit“, ve kterém bychom se beznadějně zapařili. Běžné zátěry tedy musí být dobře vyladěné na „něco mezi“ (3). Spacáky bez balónu (1) jsou vhodné do nenáročných podmínek.

Přidej svou zkušenost nebo doplň informace

Odpovídáte na komentář: