Branické skály dnes chráněné zákonem coby přírodní památka jsou opuštěným lomem dnes už působící „přirozeným“ dojmem. A když už půjdete okolo blízký areál jehož některé části jsou staré až 350 let.
Horský masív vystupující jako přízrak z nížin, které jej obklopují. Na jihu úrodná Podunajská nížina, na západní, nehostinné straně nížina Záhorská, tvořená především písky vystupujícími často až na povrch, takže vytváří dojem pouště. Přestože místní kopce nedosahují velkých výšek (nejvyšší hora Záruby má „jen“ 768 m.n.m.), působí impozantně a mohutně.
Enžská cyklostezka je zajímavou obdobou Tauernské cyklostezky, na kterou nedaleko salcburského Bischofshofenu navazuje, a to směrem východním, stále podél Nízkých Taur. Je objevnou cestou říší, které vévodí divoké hory a nespoutaná voda. Podél Enže – jak se česky řece Enns říká – si vychutnáte atmosféru klidu a majestátnosti hor, stanete se součástí tohoto světa živlů.
Dráva je překrásnou řekou, pramenící na úpatí Dolomit v Jižním Tyrolsku na území dnešní Itálie nedaleko Dobiacca (německy Toblach) a ústící u Osijeku do Dunaje.
Kdyby si lezec do skal sbalil lezecké ,,cajky“ do kufru, tak bude vypadat asi stejně vkusně, jakoby si oblékl montérky na ples. Ten, kdo šije u Edelridu však může být šik i s kufrem. Není to jen tak obyčejný kufr. Vlastně to vůbec kufr není. Crag bag je jen neobyčejný batoh, to možná jen já mu tak říkám.
Rovinatá, místy zvlněná krajina jako dělaná pro cykloputování. Toť maďarské pusty uprostřed vinic, termálů a hospod zvoucích k posezení.
Co šlápnutí do pedálů, to přiblížení k další historické památce. Jedeme totiž po kyperském pobřeží, kde se podle starořecké báje z mořské pěny zrodila bohyně lásky Afrodita; Kypr při své první misijní pouti navštívil svatý Pavel; ostrov také pamatuje šťastný konec strastiplného putování krále Richarda Lví srdce a jeho nevěsty, jakož i mnoho dobyvatelů, kteří zde zanechali četné stopy: římské mozaiky, byzantské kostelíky, křižácké hrady, mešity i muslimské kláštery.
Na úpatí Nízkých a Vysokých Taur čekají cykloturisty nejen euforické říční cyklostezky, z nichž nejznámější jsou Tauernská a Enžská, ale také panenská zákoutí, do nichž pronikneme po panoramatických cestách bez náročných stoupání. Cykloturistiku nám zpříjemní občerstvení na četných horských salaších s nezapomenutelnými výhledy.
Na italské straně „krále hor“ – Monte Bianco najdeme jen málo snadno dostupných turistických cílů. Hlavní alpský hřeben zde spadá svými impozantními jižními srázy, které jsou doménou především horolezců.
Cesta plná kontrastů – od vápencových věží Pressolana přes žulovou „tatranskou“ krajinu centrálních Orobských Alp s malými ledovci a jezery až po zelené obzory západní části v blízkosti Lago di Como s bujnou, již výrazně středomořskou vegetací.