Články

V Novoměstské ulici, za bývalou Vodní branou, pár kroků z náměstí v Dobrušce, objevíme rodný domek Františka Vladislava Heka (1769–1847), kupce a horlivého vlastence, propagátora českých knih a českého divadla, přítele básníků, vědců i herců. O to, že je Hek nejznámějším z dobrušských rodáků, se zasloužil především Alois Jirásek svým románem F. L. Věk. Hekovy osudy jsme mohli sledovat i v mimořádném televizním ztvárnění s R. Brzobohatým v hlavní roli. Jestli se dnes František na nás odněkud dívá, určitě bude mít radost – Dobruška ukazuje návštěvníkům vlídnou tvář. Opravené památky, příjemná pohostinská zařízení a především spousta informací (v městském muzeu získáme řadu materiálů včetně brožury Procházky Dobruškou, tří sešitů Příběhů od Zlatého potoka, nádherné jsou Pověsti z Orlických hor a Podorlicka). Seznámení s Dobruškou můžeme rozšířit i o výlet za některými zajímavostmi v okolí.

Nevíme, jak přišel Zlatý potok ke svému honosnému názvu, na jeho březích se nikdy zlato nerýžovalo ani netěžilo.Od prameniště na Sedloňovském vrchu se stáčí k jihu hlubokým zalesněným údolím s četnými kaskádami, peřejemi a zákruty, místy dokonce prudký potok vyhloubil do balvanů prohlubně tzv. obří hrnce. Půjdeme romantickým údolím nazvaným V dolech, voda má značný spád a je díky srážkám a přítokům vydatná, v minulosti se zde uživilo několik mlýnů. Úzké kaňonovité údolí mezi Kounovem a Žákovcem místní pro jeho malebnost nazývají Švýcarskem. Bohužel katastrofální záplavy v r. 1998 poškodily cestu údolím natolik, že musela být dočasně uzavřena. Vyhlídková cesta po návrší nad údolím potoka je ale také pěkná. Dolní tok potoka od Českého Meziříčí k ústí do Orlice v Třebechovicích pod Orebem se nazývá Dědina, o tom ale budeme psát v jiné knížce.

Dochované objekty lidové architektury, především roubená stavení, patří neodmyslitelně ke koloritu Orlických hor. Je s podivem, že v této oblasti se stovkami, možná i tisíci překrásných venkovských chalup a usedlostí nenajdeme prakticky jedinou památkovou rezervaci ani zónu. Třešničkami na dortu jsou pak půvabné dřevěné kostely, z nichž nejstarší a zřejmě i nekrásnější najdeme ve vsi Slavoňov. K němu také míří naše trasa. Není to však rozhodně jediný atraktivní cíl, s nímž se během putování seznámíme. Čeká nás i známé poutní místo Rokole, malebné vsi a samoty, hluboká romantická údolí potoků s četnými skalami, kam slunce dohlédne jen občas a na krátkou dobu. Budeme putovat příjemnou členitou podhorskou krajinou, přes louky i lesy, ale bez větších výškových rozdílů. „Občerstvoven“ cestou mnoho nepotkáme, proto vlastní zásoby mohou přijít vhod.

Malebné je okolí Deštného, jednoho z center Orlických hor. Pestrá členitá krajina, v níž se horské vrcholy střídají s hlubokými údolími potoků a lesy s horskými loukami musí jistě oslovit každou romantickou duši. Jako balzám působí pohled na půvabné stavby lidové architektury, především na roubené či poloroubené chalupy, lemující cesty, ale často i „rozházené“ vysoko do lučinatých strání. Na tom, že se jich tu zachovalo tolik, mají zásluhu především chalupáři, kteří často chátrající domy s větším či menším citem obnovili a upravili pro rekreační pobyt. Trasa, která nám takovýchto roubenek představí hned několik desítek, není příliš dlouhá, ale bohatá na výškové rozdíly. Doporučujeme přibalit do batohu něco jídla a pití, protože jediný hostinec, který cestou potkáme, otevírá až v pozdějším odpoledni.

Trasa je dost náročná, výškový rozdíl mezi Olešnicí a Vrchmezím je více než pět set metrů. Tudy asi chodíval Krakonoš na námluvy za Kačenkou do její líbezné horské zahrádky na Bukačce, jak čteme v orlické pohádce. I dnes je to putování jako z pohádky. Cestou potkáme staré pokroucené buky na hřebeni hor, překvapí nás důkladnost mohutného hraničního opevnění, a budeme obdivovat mistrnou práci jednoho přemýšlivého tkadláka, jeho betlém z třicátých let minulého století.

Nejsevernější pohoří Čech, důvěrně nazývané Jizerky, je rájem pro outdoorové nadšence. Disponuje bezpočtem tras pro turisty i cyklisty. V zimě se pak tyto trasy promění v trasy běžkařské a zase je důvod proč do Jizerek vyrazit. Přečtěte si, kam všude lze vyrazit, když si za základnu zvolíte horský Bedřichov.

Nejvýznamnějším centrem naší oblasti je Deštné v Orlických horách s ideálními podmínkami pro letní i zimní turistiku, významné lyžařské středisko a naše první nejdůležitější centrum skibobistů. Obec rámuje půvabná kulisa hor včetně Velké Deštné (1115 m), nejvyššího vrcholu oblasti vůbec. Následující trasa nás seznámí s nádherným okolím a relativně bez větší námahy vyvede vzhůru za pěknými výhledy.

Půvabná lidová architektura, daleké rozhledy z horského hřebene, malebná údolí řek a potoků – to všechno opravdu zdobí krajinu, kterou vede následující výlet. O nabídce krás netřeba pochybovat, vždyť ta zdobnost pronikla přímo do výstižných názvů některých míst i řeky Zdobnice.

Horská ves, jejíž z větší části roubené chalupy jsou roztroušeny při soutoku Říčky a Hlubokého potoka na svazích Zakletého, Pustého a Anenského vrchu, je významným bodem na pomyslné lyžařské mapě Evropy. Tradiční soutěž žáků Skiinterkritérium učinila z Říček známé lyžařské středisko. S tím souvisí i rozvoj pěkného areálu sjezdového lyžování na vrchu Zakletý – je to tady tak trochu jako v lyžařském ráji. Následující výlet nás vcelku pohodlně (mírné stoupání) vyvede na hřeben Orlických hor, prohlédneme si i horní část areálu na Zakletém.  

Tak trochu bohem i lidmi zapomenutý kraj najdeme na „odvrácené“ straně Orlických hor, za hlavním horským hřebenem nad pravým břehem Divoké Orlice, tam, kde řeka v délce několika desítek kilometrů vytváří státní hranici. Lesy takřka bez konce jsou rájem houbařů, horské potoky v půvabných údolíoch uklidňují monotónním zurčením vody, veliké louky se na jaře a v létě mění v pestrobarevný a voňavý koberec. Hlavní horský hřeben „zdobí“ souvislá linie mohutného hraničního opevnění, jehož objekty dodnes vyvolávají otázku, co by bylo, kdyby… Můžeme si tu alespoň na chvíli zahrát na vojáky a pokusit se vcítit do postavení příslušníků čs. armády, kteří tu po zářijové mobilizaci v r. 1938 napjatě očekávali úder nepřítele, aby po desítkách hodin nejistoty zklamaně vyklidili své pevnosti bez boje. Naše trasa nás povede podél části této betonové hranice a představí nám obranné objekty různých typů, velikosti i náročnosti. I když nás čeká několik stoupání, nepůjde o výstupy prudké ani náročné. Většinou se budeme pohybovat po kvalitních, dobře schůdných cestách či silničkách.