Články

Ostravica granica – říkalo se po léta na moravsko-slezském pomezí. O Frýdku-Místku, jednom z mála našich dvojměstí, to platí dvojnásob. Může se totiž pochlubit tím, že každá jeho část leží v jiné historické zemi – Místek na Moravě a Frýdek ve Slezsku. Zemskou hranici tu od pradávna tvořila právě řeka Ostravice. Již v minulosti se několikrát uvažovalo o spojení obou měst, radní na obou březích se k tomu však neměli. Za 2. světové války v r. 1943 to za ně vyřešili Němci – prostě rozhodli a hotovo. I když v dnešní zástavbě už převažují moderní objekty, památek tu přesto zůstalo dost. Ty nejzajímavější spojuje náš okruh. Nevede pouze po ulicích, ale zahrne i odbočku na vrch Štandl se zbytky gotického hrádku.

Malebná podorlická krajina s téměř vodorovnou linkou hraničních hor na obzoru okouzlila na přelomu 19. a 20. stol. významné české krajináře a mnohá jejich vrcholná díla vznikla právě zde, v okolí několika vesnic, někdy nazývaných českým Barbizonem. Překvapí nás, jak cenné sbírky shromáždili místní nadšenci a mecenáši. Zvláště, jsme-li obdivovateli krásných obrazů ze začátku starého dobrého 20. stol., tak ani jednu ze tří vesnických galerií, které se nám cestou představují, nevynecháme. Naskytne se nám vzácná příležitost, porovnat skutečnost s obrazem, např. důvěrně známý javornický kostel ze Sedláčkových obrazů je pěkně vidět od Jahodové hory. A někteří z nás možná uvidí v dálce bryčku se zapřaženým jedním koníkem, jak tenkrát Mistr jezdíval hledat nové náměty… Závěr výletu je příjemná cesta divoce romantickým údolím horských bystřin Říčky a Zdobnice.

Nepříliš dlouhá, ale velmi malebná je tato „liberská“ trasa, která nás povede jak po táhlých horských hřbetech s dalekými výhledy, tak i hlubokým skalnatým údolím Liberského potoka. Poznáme pozoruhodné památky, zejména z kategorie církevní a lidové architektury, místa známá z literatury i z četných pověstí. Určitě bychom neměli zapomenout na vlastní zásoby jídla a pití, protože na hostince s rozumnou otvírací dobou po celou cestu prakticky nenarazíme

Svatoivanská tradice je většinou spojována s obcí Svatý Jan pod Skalou na Berounsku, ale i poblíž Rychnova nad Kněžnou najdeme místa, která údajně s tímto zbožným poustevníkem souvisejí. I když jde s velkou pravděpodobností jen o smyšlenky, dávají kolorit překrásnému údolí Javornického potoka a okolnímu lesu Včelný. Tam také míří tato trasa, na které se však seznámíme i se samotným Rychnovem a jeho pamětihodnostmi, navštívíme bývalé lázeňské a výletní místo Studánku, rázovitou podhorskou ves Javornici aj. Putování není dlouhé ani příliš náročné, většinou půjdeme po dobrých cestách, místy po silnici. V případě dobrého spojení si můžeme i několik silničních kilometrů (v úseku Bělá – Liberk – Jaroslav) ušetřit jízdou autobusem.

V Novoměstské ulici, za bývalou Vodní branou, pár kroků z náměstí v Dobrušce, objevíme rodný domek Františka Vladislava Heka (1769–1847), kupce a horlivého vlastence, propagátora českých knih a českého divadla, přítele básníků, vědců i herců. O to, že je Hek nejznámějším z dobrušských rodáků, se zasloužil především Alois Jirásek svým románem F. L. Věk. Hekovy osudy jsme mohli sledovat i v mimořádném televizním ztvárnění s R. Brzobohatým v hlavní roli. Jestli se dnes František na nás odněkud dívá, určitě bude mít radost – Dobruška ukazuje návštěvníkům vlídnou tvář. Opravené památky, příjemná pohostinská zařízení a především spousta informací (v městském muzeu získáme řadu materiálů včetně brožury Procházky Dobruškou, tří sešitů Příběhů od Zlatého potoka, nádherné jsou Pověsti z Orlických hor a Podorlicka). Seznámení s Dobruškou můžeme rozšířit i o výlet za některými zajímavostmi v okolí.

Nevíme, jak přišel Zlatý potok ke svému honosnému názvu, na jeho březích se nikdy zlato nerýžovalo ani netěžilo.Od prameniště na Sedloňovském vrchu se stáčí k jihu hlubokým zalesněným údolím s četnými kaskádami, peřejemi a zákruty, místy dokonce prudký potok vyhloubil do balvanů prohlubně tzv. obří hrnce. Půjdeme romantickým údolím nazvaným V dolech, voda má značný spád a je díky srážkám a přítokům vydatná, v minulosti se zde uživilo několik mlýnů. Úzké kaňonovité údolí mezi Kounovem a Žákovcem místní pro jeho malebnost nazývají Švýcarskem. Bohužel katastrofální záplavy v r. 1998 poškodily cestu údolím natolik, že musela být dočasně uzavřena. Vyhlídková cesta po návrší nad údolím potoka je ale také pěkná. Dolní tok potoka od Českého Meziříčí k ústí do Orlice v Třebechovicích pod Orebem se nazývá Dědina, o tom ale budeme psát v jiné knížce.

Dochované objekty lidové architektury, především roubená stavení, patří neodmyslitelně ke koloritu Orlických hor. Je s podivem, že v této oblasti se stovkami, možná i tisíci překrásných venkovských chalup a usedlostí nenajdeme prakticky jedinou památkovou rezervaci ani zónu. Třešničkami na dortu jsou pak půvabné dřevěné kostely, z nichž nejstarší a zřejmě i nekrásnější najdeme ve vsi Slavoňov. K němu také míří naše trasa. Není to však rozhodně jediný atraktivní cíl, s nímž se během putování seznámíme. Čeká nás i známé poutní místo Rokole, malebné vsi a samoty, hluboká romantická údolí potoků s četnými skalami, kam slunce dohlédne jen občas a na krátkou dobu. Budeme putovat příjemnou členitou podhorskou krajinou, přes louky i lesy, ale bez větších výškových rozdílů. „Občerstvoven“ cestou mnoho nepotkáme, proto vlastní zásoby mohou přijít vhod.

Malebné je okolí Deštného, jednoho z center Orlických hor. Pestrá členitá krajina, v níž se horské vrcholy střídají s hlubokými údolími potoků a lesy s horskými loukami musí jistě oslovit každou romantickou duši. Jako balzám působí pohled na půvabné stavby lidové architektury, především na roubené či poloroubené chalupy, lemující cesty, ale často i „rozházené“ vysoko do lučinatých strání. Na tom, že se jich tu zachovalo tolik, mají zásluhu především chalupáři, kteří často chátrající domy s větším či menším citem obnovili a upravili pro rekreační pobyt. Trasa, která nám takovýchto roubenek představí hned několik desítek, není příliš dlouhá, ale bohatá na výškové rozdíly. Doporučujeme přibalit do batohu něco jídla a pití, protože jediný hostinec, který cestou potkáme, otevírá až v pozdějším odpoledni.

Trasa je dost náročná, výškový rozdíl mezi Olešnicí a Vrchmezím je více než pět set metrů. Tudy asi chodíval Krakonoš na námluvy za Kačenkou do její líbezné horské zahrádky na Bukačce, jak čteme v orlické pohádce. I dnes je to putování jako z pohádky. Cestou potkáme staré pokroucené buky na hřebeni hor, překvapí nás důkladnost mohutného hraničního opevnění, a budeme obdivovat mistrnou práci jednoho přemýšlivého tkadláka, jeho betlém z třicátých let minulého století.

Nejsevernější pohoří Čech, důvěrně nazývané Jizerky, je rájem pro outdoorové nadšence. Disponuje bezpočtem tras pro turisty i cyklisty. V zimě se pak tyto trasy promění v trasy běžkařské a zase je důvod proč do Jizerek vyrazit. Přečtěte si, kam všude lze vyrazit, když si za základnu zvolíte horský Bedřichov.