Michal Macourek

Myšlenka není špatná, dokonce tomu tak u většiny látek skutečně je. Potřeba zamezit dalšímu působení a vstřebávání jedu je naprosto správná, avšak existují skupiny látek, kde bychom mohli vyvoláním zvracení pacienta zbytečně znovu poškodit.

Tento mýtus má kořeny v lidské netečnosti a bezohlednosti. Zavolání ZZS je sice stěžejním bodem laické první pomoci, ale rozhodně ne jediným a samospásným. Kdyby tomu tak bylo, stačilo by při všech kurzech první pomoci na tabuli napsat 155 a rozejít se domů.

Dnes tady máme skutečný mýtus, opravdový nebezpečný omyl, který dokáže člověka v bezvědomí spolehlivě zabít. Mezi záchranáři se tento postup někdy označuje jako „kabelkový syndrom“ nebo „polštářek do rakve“.

Dnes se nejedná o mýtus, ale o další z dlouhé řady přežitků. Kontrola přítomnosti tepu, či jeho měření, patřila ke klasické zdravotnické průpravě. Změna nastala v roce 2000.

„A co když mu u toho zlomím žebra?!“ slýchám na každém kurzu. Osobně si myslím, že původ je někde mezi tím, čeho se lidé bojí a tím, co někde slyšeli. Pravda je taková, že praskání žeber nevadí a o zlomeniny v pravém slova smyslu se jedná jen zřídka.

Slýchám to poměrně často — na kurzech první pomoci, od rodiny i přátel, prostě kdykoliv dojde na jakoukoliv zmínku o nutné manipulaci s někým po jakékoliv nehodě, vždy následuje námitka: „Ale co když má něco s páteří?!“.

Dnes tu máme polomýtus jak vyšitý. Dávat diabetikům cukr je určitě správně, leckdy to zachrání i život. Velké nebezpečí se ale skrývá ve formě podání. Vzít cukřenku a rychle začít diabetikovi sypat cukr do pusy — to může mít fatální následky, a to i když to myslíte dobře a chcete jednat co nejrychleji.

Možná se to učí při nekvalitní výuce v autoškolách, možná je to opět další z pozůstatků minulosti, možná prostě proto, že to vypadá logicky. Přesto je to špatně. Ve většině situací necháváme pasažéry uvnitř auta. Existují jediné dva případy, kdy je vyndáváme ven.

Skoro tříletý projekt Mýty o první pomoci letos skončí. Stane se tak v květnu, kdy vyjde poslední mýtus, respektive vznikne článek k mýtu 36. Již nyní je však nachystáno něco nového, mnohem autentičtějšího. Máte se tedy, na co těšit. Teď už se přestaneme dojímat a pustíme se do dalšího nepřítele — mýtu číslo šestnáct.

Lidé mají prostě pocit, že člověku při křečích hrozí veliké nebezpečí, a proto bude dobré, mu v křečích zabránit. Příčinou křečí celého těla je více, dnes se však budeme zabývat pouze epilepsií. Epilepsie má totiž na svědomí velmi rozsáhlé křeče celého těla, které mají, na rozdíl od křečí způsobených jinými příčinami, ten nejvíce explozivní charakter.