Ankogel leží uvnitř území národního parku Hohe Tauern nedaleko Mölltalerského ledovce. Je vyhlášeným lyžařským střediskem, ale má co nabídnout i nadšencům v pohorkách.
Od přehrady vzhůru
Cesta na Ankogel začíná u překrásného přehradního jezera Kölnbreinspeicher (1912 m.n.m.) s výškou hráze 200 metrů. Jedná se o prvotřídní turistický cíl s možností toulek po jeho dlouhém břehu. K přehradě se dostaneme jen po mýtné silnici Hochalmstrasse (15,50 EUR/auto). Když ale pojedete v časovém rozmezí 7 – 18:00 hodin, tomuto se vyhnete. Ne všem se to ale povede…
Jdeme po cestě č. 537 podél jezera až k rozcestí na Weichnabel (č.02). Pěšina na Weischnabel stoupá vcelku rozumně travnatou strání, později přes kameny až do sedla Marchkar Scharte – 2387 m.n.m.
Náš cíl zde ještě není vidět, a tak musíme pokračovat dále přes planinu Salzplatten (pár výborných míst pro táboření) až pod vrcholovou pyramidu Weinschnabel. Tu překonáme přes pár skalních bloků naprosto jednoduše a u malého křížku se kocháme krásným nerušeným výhledem na Hochalmspitze a Ankogel. Pod námi na severu leží jezera Tappenkarsee. Sestup až k přehradě stejnou cestou.
Výstup k ledovci
Pro zdárný výstup na Ankogel musíme dosáhnout hlavního opěrného bodu a tím je chata Osnabrücker Hütte – 2022 m.n.m., situovaná až za jižním cípem jezera. Do našeho podvědomí se zapsala výborným, silným pivem a velmi přátelsky koketující obsluhou. Spaní jsme ale zvolili hned nad ní u vodárničky.
Výstup dále pokračuje podél potoka Fallbach až k velkému vodopádu v závěru údolí. Překonáním asi 200 metrového hrbu docházíme k rozcestí na hřebeni Schwarzgrat. Zde se pěšina prudce stáčí do leva a pokračuje chodníčkem vyskládaným z břidlicových plátů. Dojdeme k malému kotli, který se dá buď obejít po hřebeni nebo traverzovat (není vidět nikde cesta) . Na protějším hřebínku jsou již vidět značky a to je to pravé místo obléci se do sedáků a sejít na ledovec asi 25 metrů.
Vejdeme se na vrchol?
Cesta je viditelně prošlapaná a vede prakticky podél hřebene Ankogel Ostgrat. Na ledovci přechází dva prudší výšvihy (žádné drama) a asi čtyři viditelné trhliny (pokud není sníh ). Po asi 1,5 hod. dojdeme ke konci ledovce Kleinlendkees, kde nastoupíme na hřeben k vrcholu.
Čeká nás jen 105 metrů výškových. Ale ne ledajakých. Hřebínek je ostrý jako břitva a místy se jedná o regulérní lezení bez zajištění v terénu II.UIAA. Při novém sněhu či velké námraze si troufám říct téměř neschůdné.
Vrchol je překvapivě malinké místo tak pro 4 – 5 lidí. Nic na něm není. Ovšem výhled je excelentní. Zejména pohled do severozápadní stěny Hochalmspitze je naprosto fascinující. Pěkný pohled je rovněž na vzdálenější Glockner a Wiesbachhorn, Dachstein a Nízké Taury.
Sestup vedeme stejnou cestou až k chatě. Výstup trval 4,5 hod.
Ještě týž den se přesunujeme opět podle vody až k rozcestí cest č. 02 a 537, kde je nádherně umístěný památník stavitelům vodního díla, který je nám výborným útočištěm k nocování pod střechou. Ráno jen rozloučení s horami a odjezd domů.
Informace o výpravě
Nadmořská výška: 3246 m.n.m.
Pohoří: Hohe Tauern
Oblast: Ankogel Gruppe, Rakousko
Výstup: od parkoviště u přehrady Kölbrein Speicher – 1920 m.n.m. od východu
Obtížnost: 3-4
Kolikadenní výprava: 4
Celkem km: 7 km
Celkem převýšení: 4362 metrů celkem / 1326 metrů z vých.bodu
Na těžko: 51%
Datum výstupu: 21.9. – 24.9. 2006
Ti, kdo to přežili: Péťa, Láďa, Pepča, Husa, Králík, Frýdek
Převzato z www.supervht.com
Petr Drapalík
