Andrzej Bargiel: Čím rychleji se pohybuji, tím mé tělo funguje lépe

O tom, že se 28 letý Polák chystá do Střední Asie, aby tam překonal rekord (42 dní) fenomenálního Denise Urubka v počtu dní potřebných k získání ocenění Sněžný leopard, jsme vás už informovali v průběhu června. Na jedné z poexpedičních tiskových konferencí Andrzej odpovídal na mnoho dotazů, týkajících se jeho úspěšného snažení…

Překvapilo tě něco v rámci projektu Sněžný leopard?

Pokud jde o samotné počínání si v horách, tak ani ne. Tam bylo vše v pořádku. Podle předpokladů bylo pro výstupy velmi málo času, počasí bylo velmi proměnlivé a plány musely být flexibilně měněny podle potřeby.

Jaký byl pro tebe nejobtížnější vrchol?

Není možné vyzvednout jeden vrchol, protože všech pět výstupů jsem po celou dobu vnímal jako celek. Akorát na posledním vrcholu – Pik Pobědy na mě padla neskutečná úleva.

Co bylo nejtěžším momentem?

Takových momentů byla spousta. Na začátku jsme měli velké problémy s logistikou a dopravou do Tádžikistánu obecně, když jsme přišli o více než týden času. Po příletu na celou skupinu padla navíc jakási viróza. Bylo hodně obtížné se v takovém rozpoložení zmobilizovat a vyrazit na vrcholy. Do toho přišlo hodně špatné počasí a tohle všechno se podepsalo na psychice a motivaci. Všem se nám zdálo, že realizovat celý projekt je takřka nemožné.

Jak tvůj organizmus reaguje na „sprint“ ve vysokých nadmořských výškách?

Čím rychleji se pohybuji, tím mé tělo funguje lépe. Co mi moc nejde, je zvládání přejezdů pod kopec.  Rychlé výstupy v horách jsou mojí největší předností, jelikož jsem schopný udělat pokus i ve velmi malém okně počasí, kdy pro jiné toto okno nepředstavuje dostatek času.

Můžeš jmenovat jednu z logistických komplikací?

V Tádžikistánu jsme čekali pět dní na domluvený vrtulník, jelikož v zemi je jen jeden a přednostní právo, bez ohledu na jiné rezervace, má prezident. Nepomůžou vám ani peníze. Prostě se musíte podřídit a čekat, i když domluva zněla úplně jinak.

Jak ses sžíval s fungováním v neustálé časové tísni, kdy stojíš na jednom vrcholu a už musíš přemýšlet nad dalším?

Bylo to celkem přirozené. Vždyť po jakémkoliv výstupu musí člověk spěchat do základního tábora, aby byl co nejdříve v bezpečí. Je úplně jedno, jestli jdeš na jeden nebo pět vrcholů. Rychlý sestup je vždy důležitý.

Popiš jaké je sjíždět sedmitisícovku na jedné lyži (Andrzej přišel při sjezdu z Pik Pobědy o lyži)?

Obtížné, ale ne nemožné. Ve sportu, a kór v horolezectví, se takové situace stávají a ty musíš být připraven je řešit.

Jak ke ztrátě lyže došlo?

Lyže jsou vystaveny velmi vysokým přetížením a tyhle věci se někdy prostě stávají. Zkrátka jsem přejížděl malou trhlinu, lyže nevydržela nápor a zlomila se. Přesto se mi podařilo bezpečně sestoupit, což je hlavní.

Z toho, jakým způsobem vše popisuješ se mi zdá, že spoustu věcí trochu zlehčuješ, i když se jedná o životu nebezpečné situace…

Všech rizik jsem si vědom, ale zároveň musím zůstat maximálně soustředěný na výkon. Dělám to už spoustu let, ale stále existují situace, které mě překvapují. Pravdou však je, že si časem prostě zvykneš na dělání rychlých rozhodnutí a nenadálé situace řešíš chladnokrevněji než většina lidí, tedy nepřemýšlíš na všemi možnými riziky, ale spíše jak problém překonat a pokračovat dál.

Jsi schopný říct, kolikrát si na tebe sáhla smrt?

Myslím, že smrt se mě nedotkla nikdy, jelikož se nepouštím do situací, kdy bych věci neměl pod kontrolou. Ve vyšších nadmořských výškách jsem si vědom toho, že si nemůžu dovolit to samé, co v nižších horách, kde probíhá můj trénink. Důležité je dělat věci s dostatečnou rezervou, a to jak po technické, tak fyzické stránce, aby zůstal prostor pro řešení nenadálých situací.

S využitím wspinanie.pl, outdoormagazyn.pl