Aneb jak si jízdu na bicyklu horském, trekingovém i silničním, co nejvíce zpříjemnit. Kdo jezdíte častěji tak to jistě znáte, po delší jízdě bolí záda, zápěstí, často i zadek a jste vyklepaní z rozbitého terénu nebo rozbité silnice. Jak tomu předejít? …
Kdo jezdíte častěji tak to jistě znáte, po delší jízdě bolí záda, zápěstí často i zadek a jste vyklepaní z rozbitého terénu nebo rozbité silnice. Jak si jízdu na bicyklu, horském, trekingovém i silničním, co nejvíce zpříjemnit? Nehodláme zde radit závodníkům nebo lidem, kteří jezdí na kole den co den celý rok, ti jistě vědí, jak svého oře optimálně nastavit pro své účely.
Jak na rám?
Začneme rámem resp. jeho velikostí. Často se stává, že jezdíme na rámu o velikost větší, nebo naopak menší než by odpovídalo naší postavě. To se ale ještě dá doladit výměnou představce za kratší a sedlo pošoupnout v zámku více dopředu – to v případě většího rámu. A naopak, když je nám kolo malé, zvolíme představec delší a sedlo posunem vzad.
I když máme rám správně zvolený, může se stát, že delší jízda není pohodlná. Za to může snaha většiny výrobců, aby jejich kola vypadala sportovně a agresivně. To sice ocení závodník nebo hodně sportovně orientovaný cyklista, ale ostatní pohodovější bikeři preferují přece jen více pohodlí. Jak na to? Nebojte se, nemusíte hned rozbíjet prasátka, prodávat auto a pořídit celoodpružené kolo, i když doporučuji tuto možnost zvážit :o), my si ukážeme levnější variantu.
Podložky, představce, řídítka
Základem je zvednout řídítka, to lze ve třech krocích podle toho, jak vysoko je chceme. Nejdříve přidáme jednu podložku pod představec (pokud máme dost dlouhý krk vidlice!), když to nestačí, vyměníme představec za strmější s větším úhlem a jako poslední lze vyměnit rovná řídítka za prohnuté tzv. „vlaštovky“. Tyto kroky je dobré prokonzultovat s ochotnou obsluhou ve specializovaném bajkšopu, kde tomu rozumějí, to není v každém :o(nebo se zkušenějšími kamarády).
Sedátka
Že je výběr správného sedla důležitý, asi nemá smysl zdůrazňovat. Každému sedne trochu jiný tvar a je dobré si to v bajkšopu osedět „na vlastní zadek“ a vybrat to správné. Z vlastních zkušeností vím, že dobrá sedla dělá namátkou Fi’zi:k, WTB, Specialized… ale i některá sedla, která montují výrobci na svá kola pod svou značkou ( Ravo, Author…), jsou kvalitní. Obecně platí, že sedlo by mělo být nasazeno vodorovně, ale nebojme se experimentovat i s malým náklonem. Když sedlo nakloníme malinko dozadu, zvedneme špičku a docílíme menší tlak rukou na řídítka a jejich celkové uvolnění avšak ne každému to vyhovuje. Když vás moc tlačí rozkrok, zvolte rovnou polohu nebo lehounce nakloňte sedlo dopředu, skloňte špičku. To odlehčí sedacím partiím, ale může to zapříčinit větší námahu pro ruce. Platí, že sedlo nakláníme opravdu jen o pár milimetrů, použití vodováhy nemusí být od věci, a když si na to netroufneme, opět zajdeme do dobrého bajkšopu, kde by nám měli vyjít vstříc.
Pláště
Pro pohodlnou jízdu je stěžejní volba pláště. Ty tam jsou doby, kdy se na pláště horských kol díval se zálibou leckterý traktorista a při jízdě po silnici zvuk evokoval tank. Jistě, tento druh plášťů se stále používá, ale pouze v náročném a rozbahněném terénu, také šíře běžných MTB plášťů se ustálila těsně pod dvěma palci. Pro pohodlí volíme spíše širší pláště, dva palce i víc, s univerzálním vzorkem který dobře jede po silnici a podrží i v terénu, dobré univerzály jsou například WTB-Nanoraptor, Hutchinson-Python, Schwalbe-Fast Fred… Velmi důležitý je tlak v pneumatikách, měkčí jsou pohodlnější a přilnavější ale také línější a s větší možností defektu duše nebo dokonce i ráfku! Tvrdší pneumatiky jsou sice odolnější vůči defektům a rychleji jedou, ale zase se ztrácí pohodlí. Obecně platí, že širší pláště se nemusí foukat tak natvrdo jako úzké, jsou tedy pohodlnější a výrazně přispívají ke komfortní jízdě a to jak na MTB, trekingu i silničním kole. Pouze pozor, aby se větší plášť vešel do rámu, to platí zejména u silniček, kde je někdy prostor pro kolo minimální.
Kliky
Letmo se ještě zmíním o klikách. V posledních letech mají špičkové modely supertuhé duté osy, pevně spojené s jednou klikou, což dává dohromady supertuhý celek, který přenáší všechnu jezdcovu energii do šlapání, ale současně transportuje rázy od terénu do nohou. Proto, pokud nepreferujeme závodní ježdění, nemusí nás trápit, že naše kolo nezdobí ty krásný LX kliky (třeba).
Pedály
Výběr pedálů je také podstatný, jestli jezdíme v normálních botách s nepříliš tuhou podrážkou, oceníme pedály s velkou styčnou plochou tzv. BMXové. Klipsny obecně nedoporučuji pro jejich záludnost při vystupování. Nášlapné pedály (závodní) s malou kontaktní plochou by měly být kombinovány s tuhou tretrou, jinak riskujeme bolesti i křeče lýtek a chodidel, V dobré speciálce by opět měli umět dobře poradit.
Gripy
Poslední rada mě napadá, že řada lidí ladí odpruženou vidlici a přitom vozí tenké nebo tvrdé gripy. Investice do dobrých gripů není veliká a rozhodně se vyplatí. Absorbce nárazů a vibrací se výrazně zlepší, vaše ruce si oddechnou a celková ovladatelnost kola bude také někde jinde.
Tak to by bylo asi tak všechno.
Ahoj,
se zájmem jsem si přečetl článek ,,Aby jízda nebolela“, ale v odstavci o pedálech nemohu souhlasit s tím, že klipsny nedoporučujete. Myslím si totiž, že pud sebezáchovy je silnější. Používám klipsny na horském kole několik let, ale ještě se mi nestalo, aby mi při pádu zůstala noha připoutána k pedálu. Oproti tomu, než jsem si klipsny, ve srovnání s nášlapy, pořídil (v podstatě za směšnou cenu), měl jsem párkrát nepěkně potlučený kotník. Řemínky nechávám volnější, aby byla noha dostatečně fixována, ale aby zároveň šla z klipsny snadno vytáhnout. Pochopitelně souhlasím s tím, že správně seřízené nášlapné pedály v kombinaci s vhodnou tretrou nemají chybu. Stejně jako dobře sednoucí ochranná přilba, ale to už je jiná kapitola.