HedvabnaStezka.cz SvetOutdooru.cz SvetBehu.cz TuleniPasy.cz Padler.cz FestivalObzory.cz SnowFilmFest.cz ExpedicniKamera.cz

Za vínem i za vodou

Z městečka, které patří k našim nejvýznamnějším vinařským centrům, se vydáme za památkami, spojenými s vodou, tedy živlem, který se s vínem moc nekamarádí. Přesvědčíme se, že ta kombinace ale vůbec není ¬marná. V rozlehlých sklepích v Jaroslavicích jsou nejstarší archivní ¬vína v naší republice (od r. 1945). Ve Slupi nás čeká prohlídka muzejní expozice ve vodním mlýně – nejzachovalejším a nejcennějším u nás. ¬Uvidíme i Mlýnskou strouhu, unikátní vodní dílo, a jeden z největších chovných rybníků na Moravě Zámecký. Cesta je pohodlná, vede střídavě po silnicích, silničkách a zpevněných cestách, bez turistických značek.

Vinařské městečko Jaroslavice je poprvé vzpomínáno r. 1249 v souvislosti s hradem, sídlem Bočka z Obřan. Podle pověsti vybudoval hrad již někdy kolem roku 1130 syn znojemského knížete Lutol-da Jaroslav. Po pánech z Obřan zde sídlili páni z Lipé. Z této doby pocházejí pověsti o obléhání Kumány r. 1304 a o obléhání Rudolfem Habsburským o dva roky později. V prvním případě ženy, které zůstaly doma, bránily opevněný kostel, ve druhém případě hrad.

Vždy to však mělo smutný konec, statečné „amazonky“ uhořely.V Jaroslavicích se pak vystřídalo několik majitelů, r. 1549 získal panství nejvyšší purkrabí pražský Volf Krajíř z Krajku, po něm r. 1567 hrabě Scipion z Archu. Ve druhé polovině 16. stol. byl původní hrad přestavěn na renesanční zámek  se čtyřmi křídly a arkádami kolem čestného dvora, vybudovanými na mohutných obloucích. Jaroslavické panství doplatilo na dva vojenské nájezdy – roku 1601 sem vtrhla vojska Adolfa z Althanu a r. 1619 císařští pod velením generála Dampierra. Jaroslavický zámek prošel dvojí barokní přestavbou – první na konci 17. stol. nese rukopis Domenika Martinelliho, druhá z let 1730–36 je patrně dílem Josefa Emanuela Fischera z Erlachu.

Roku 1801 získal zámek vídeňský dvorní bankéř Petr Braun, r. 1808 hrabě Josef Pallavicini-Centurioni, r. 1835 hrabě Vilém Hompesch-Bollheim. Posledními držiteli panství byla od r. 1919 říšská hrabata von Spee. Po staletí byl součástí zámeckých interiérů starobylý vinařský sklep, kam byla svážena sklizeň hroznů ze širokého okolí. Zámek byl účelově využit (archív). Rozsáhlá čtyřkřídlá patrová budova kolem obdélníkového nádvoří, zdobená renesančními arkádami, není dnes přístupná a chátrá.Pod zámeckým návrším stojí raně klasicistní farní kostel sv. Jiljí z let 1788–91 se spojovacím krytým schodištěm. Při hlavní ulici směrem k Hrádku po levé straně je pranýř ze 16. stol.

Na náměstí spatříme mariánský sloup z 18. stol., v obci je několik hodnotných barokních soch. (Stravování, občerstvení: motorest; hostinec denně 12–22 h; Expresso, prodejna potravin – venkovní posezení atd. Prohlídka zámeckých vinných sklepů a degustace v pracovní dny od 1. 1. do 20. 9. – skupiny nad 20 osob, objednávky na tel. 0624/833 213.)Z náměstí se vydáme k zámku – doporučujeme areál obcházet po východním okraji, silničkou směřující k hrázi Zámeckého rybníka. Vlevo odbočuje pohodlná silnička vzhůru na Zámecký vrch.

Roku 1871 tady byla odkryta jedna z prvních paleolitických stanic lovců mamutů na jižní Moravě. Pod 16 m mocnou vrstvou spraše byly nalezeny zbytky kostí diluviálních zvířat, pazourkové nástroje, nožíky, škrabadla atd., na různých místech pak více římských mincí.Do zámeckého areálu nevstupujeme a pokračujeme kamenitou cestou po Zámeckém vrchu.

Uděláme-li krátkou odbočku po cestě vpravo, dostaneme se k řadě vinných sklípků. Jinak nás široká cesta vede do mírného stoupání a pak po rovině podél vinohradů.Cesta vyústí na silnici, po níž pokračujeme vpravo. Provázejí nás daleké výhledy na vzdálenější Pálavu i na široké údolí Dyje a další vodní díla. Silnice nás přivádí do obce Slup (dříve nazývaná též Čule), připomínané již r. 1228. Kolem r. 1392 zde působil jako farář Husův předchůdce mistr Jan ze Štěkna.

Pozdně gotický farní kostel Jména P. Marie z konce 15. stol., byl v 17. stol. barokně upraven. Jdeme stále po hlavní silnici, po pravé ruce máme zajímavý dům, tzv. Panskou rybárnu, postavenou na základech původní středověké vodní tvrze. V obci je i několik cenných barokních soch a zajímavých stodol. (Ubytování, stravování, občerstvení: penzion Anna; pohostinství Sport club; hospoda PO–PÁ 14–22, SO, NE 12–20 h.)Na křižovatce ve středu obce se dáme vpravo k unikátní technické památce – vodnímu mlýnu .

Panský velkomlýn o 4–5 vodních kolech a až o 10 mlýnských složeních patřil k největším na Moravě – připomínán je v 16. stol., byl v 17. stol. přestavěn v pozdní renesanci. Mlýn postavila církevní vrchnost cisterciaček z Oslavan. Renovován byl v 70. letech 20. stol. Mohutná budova přiléhá severní stranou k vodoteči náhonu, čtyři vodní kola na spodní dopad vody pohánějí jedno české, dvě tzv. amerikánská a jedno kašové složení. V mlýnici je instalován válcový mlýn s pozoruhodnými mlýnskými stolicemi. V obytné části mlýna je expozice mlynářské techniky od pravěku do současnosti. (Otevřeno: 1. 4.–31. 10. denně kromě PO v 9–16 h.)

Mlýn je poháněn vodou z Mlýnské strouhy. Jedna z nejstarších vodních staveb na Moravě je doložena již r. 1302 a její význam je srovnatelný se Zlatou stokou na Třeboňsku. Její nejstarší část byla vyvedena z Dyje u Krhovic a původně končila u obce Micmanice. V 16. stol. byla prodloužena ke Slupi a Jaroslavicům, kde napájela soustavu rybníků. V 19. stol. pak byla prodloužena až k rakouskému městu Laa an der Thaya.

Do Dyje se vrací jako Stará Dyje severovýchodně od Hevlína. Měří 29 km a má šířku 12–15 m.U mlýna přejdeme vodní náhon a podél vody se dáme vpravo, pěšina nás přivede na širokou kamenitou cestu. Pokračujeme vlevo a na rozcestí vpravo. Vedlejší polní cesta pokračuje přímo – dovedla by nás až k Dyji, do cenné lokality s meandrující řekou uprostřed lužních lesů. Na druhý břeh nevede žádný můstek, cesta pokračuje širokým brodem.

Naše trasa ale sleduje hlavní cestu do středu osady Oleksovičky ke zvoničce  a sousoší Nejsv. Trojice.Po silničce vycházíme ze středu obce směrem k hlavní silnici, za mostkem uhneme doleva a hned po mostku se opět dostáváme na levý břeh vodního toku. Pokračujeme podél vody po silničce, okrajem zástavby, podél domků se zahrádkami. Na konci zástavby silnička končí, dál sledujeme pohodlnou cestu podél pole k remízku. Mezi stromy pak přicházíme k silničce, která sleduje severní okraj Horního Jaroslavického rybníka. Zaujímá plochu 60 ha a je využíván především k chovným účelům, v rákosí u břehu a na ostrůvcích hnízdí významné druhy vodního ptactva.

Stále sledujeme vodní plochu, za kterou následuje Zámecký rybník, rozlohou 206 ha jeden z největších chovných rybníků na Moravě. Původní vodní dílo ze 16. stol. bylo přestavěno r. 1947. Silnička se stáčí vpravo po hrázi, oddělující nás od řady sádek. Před námi se vypíná Zámecký vrch se siluetou zámku. Silnička nás přivádí k mohutnému objektu někdejšího velkomlýna , založeného hrabaty z Althanu v 17.–18. stol. na místě staršího mlýna. Jeho provoz mlýna byl zastaven po 2. světové válce. Od mlýna pak stále po silničce přicházíme do středu obce.

(Doporučujeme průvodce Podýjím a Znojemskem ze Zelené edice.)

Přidej svou zkušenost nebo doplň informace

Odpovídáte na komentář: